Živá zvířátka ovládaná počítačovou hrou

Výstup experimentální hry se projevuje v reálném světě, dokonce přímo v aktivitě živých organismů. Hráč ovládá nejen kurzor na obrazovce, ale i odpovídající pohyb prvoků, který je zase součástí herní simulace.


Zní to trochu jako experimenty „zvrhlých vědců" z nějaké katastrofické sci-fi. Představíme si čipy v mozku laboratorních zvířat pohybujících se pod vlivem elektrošoků nebo rovnou šachy hrané s lidmi, samozřejmě včetně příslušného efektu při braní figurky. Riedel-Kruse a jeho tým ze Stanfordovy univerzity ale tuto tzv. „biotickou videohru" vyvinuli se zcela opačným účelem, tj. vzbudit i technofilů zájem o biologii a ukázat, že mezi oběma světy neleží žádná ostrá hranice – jak se podle nich v rámci biotechnologií budeme stále více přesvědčovat i my sami. To, že nejde jen o simulaci, ale manipuluje se i přímo s hmotou ve vnějším světě, má podle vědců zvýšit také „realističnost" hry. Výsledky vyšly v časopisu Lab On Chip, který vydává britská Royal Chemical Society.

V rámci experimentu hráč řídí pohyb jednobuněčných živočichů, např. trepek (paramecium, patří mezi nálevníky). Nemají nervovou soustavu a můžeme u nich jen stěží mluvit o bolesti. V kádince připojené k počítači se trepky posouvají pomocí změn elektrického pole nebo koncentrace různých látek; prvoci se v těchto případech pohybují zcela mechanicky a předvídatelně. Efekt lze sledovat pomocí mikroskopu, z něhož se obraz zpětně přenáší do počítače. Pro názornost by byli ideální takoví prvoci, kteří jsou barevní, ale lze použít i dodatečnou vizualizaci (plus samozřejmě je třeba, aby si hráč mohl prvoky snadno pěstovat).

Hráčova aktivita se promítne třeba do toho, že systém vstříkne do kádinky nějakou chemikálii nebo elektrický impulz. Prvok reaguje předvídatelně, tj. dopředu se ví, na jakou stranu se v reakci na podnět pohne (zda se bude třeba ke zdroji látky přibližovat nebo vzdalovat). Co přesně se v kádince děje v reakci dejme tomu na pohyb kurzoru, to hráče samozřejmě nemusí zajímat.

Vědci upravili pro účely svého experimentu několik jednoduchých her, jako je fotbal, ping-pong nebo PacMan. Prvoci fungují v roli míčku, v obdobě PacMana například jdou za potravou. Hýbou se, hráč vidí jejich pohyb zpětně zakomponovaný do scény hry a snaží se je dále posouvat žádaným směrem pomocí myši nebo joysticku.

Celý systém by se tak chápat třeba jako vzdálená analogie DNA počítačů – biologické procesy zde jsou součástí „výpočtu". Samozřejmě, že i zde by se namísto trepky mohla uplatnit jen nějaká pohybující se molekula, ale to by už hra nebyla živá. Pro jednu z her vědci také nálevníky zaměnili za kolonie kvasinek. Lze si vymýšlet celou řadu modifikací, některé vysloveně hravé, jiné by snad mohly složit i k serióznímu řešení problémů - asi podobně jako v článku Hra podobná Tetrisu umožňuje analyzovat sekvence DNA.

 

Zdroj: ScienceDaily

 

Video z YouTube ukazuje dvě „biohry", jedna je dokonce pro více hráčů, kteří si s trepkou "pinkají"











Komentáře