Test: 24“ LCD monitory pro produktivnější kancelář (1. část)

Větší úhlopříčky ocení nejen ti, kdo doma za zataženými závěsy věnují svůj čas a energii pokoření dalšího levelu oblíbené hry nebo sledování nejnovějších hitů na DVD. Stejně tak mohou přispět k vyššímu komfortu a produktivitě při práci v kanceláři či v profesionální sféře. Možnost zobrazit si na ploše například dvě excelovské tabulky vedle sebe a mít všechny údaje před očima vám ušetří spoustu kliknutí myší tam a zpět.



Větší úhlopříčky ocení nejen ti, kdo doma za zataženými závěsy věnují svůj čas a energii pokoření dalšího levelu oblíbené hry nebo sledování nejnovějších hitů na DVD. Stejně tak mohou přispět k vyššímu komfortu a produktivitě při práci v kanceláři či v profesionální sféře. Možnost zobrazit si na ploše například dvě excelovské tabulky vedle sebe a mít všechny údaje před očima vám ušetří spoustu kliknutí myší tam a zpět.

Nabídka trhu je dnes velmi široká, a to jak z pohledu různorodosti nabízených úhlopříček displejů větších formátů, tak ze strany šíře dostupných značek, technologií a modelů. Zcela běžně jsou dostupné 21“ nebo 22“ monitory, které už oproti 19“ modelům znamenají výrazný posun komfortu směrem vpřed, ale i 24“, 26“, 30“, případně větší displeje. Samozřejmě je třeba věnovat pozornost tomu, kde se nachází tenká linie mezi lepším přehledem na obrazovce a nutností překonávat při pohybu myši a očí příliš velké „vzdálenosti“, které už znamenají faktický pokles pohodlí i produktivity.

O tom, jaké úhlopříčky má smysl v kancelářském prostředí nasadit, vypovídají i některé studie. Jednou z nich je v Computerworldu již stručně citovaný průzkum Jamese Andersona, profesora komunikace na univerzitě v Utahu. Při něm byly větší úhlopříčky konfrontovány s běžným 18“ displejem. Test ukázal, že využití dvojice 20“ monitorů přineslo 44%, resp. 29% (zpracování textu ve Wordu, resp. tabulek v Excelu) zlepšení výkonnosti uživatele oproti práci na 18“ displeji. Ještě lepších výsledků bylo dosaženo s jediným 24“ LCD, kdy ve stejných úlohách došlo k 52% (text) a 26% (tabulky) zlepšení.

Podobné výsledky dokazují, že pokud pracujete s více okny, větší pracovní prostor dovoluje zpracovat více informací. Ačkoliv zpočátku musíte poněkud přizpůsobit svoje pracovní návyky, abyste byli schopni větší pracovní plochu efektivně využít, zvyknete si však velmi rychle a návrat zpět do virtuálního světa stísněného do plochy o úhlopříčce 19 “ může být docela frustrující.

Že může být samoúčelné zvyšování velikosti displeje až kontraproduktivní, ukázal test s jen o stupínek vyšší, 26“ úhlopříčkou LCD, kdy při práci s Excelem došlo dokonce ke zhoršení produktivity. Důvodem je podle studie zvyšující se režie při práci s okny a jejich přizpůsobování velikosti obrazovky. Jako optimální se proto jeví obrazovky s úhlopříčkou mezi 20 “ a 24 “, zatímco ty větší najdou uplatnění spíše při multimediálním využití či možná jako prezentační obrazovky do vstupních hal a konferenčních místností nebo pro některé speciální aplikace.

Zmíněná studie jde ve své argumentaci dokonce tak daleko, že odhaduje také finanční dopady na firmu. Pokud by podle ní organizace s 250 zaměstnanci pracujícími se 17“ monitory (a těch je dosud v provozu hodně, jen pro USA se odhaduje 19 milionů kusů) nahradila všechny 24“ displeji, ušetřila by 2,3 milionu dolarů ročně – a to i po zaplacení nákladů na jejich nákup a vyšších účtů za spotřebu. Přesnost těchto výpočtů je ovlivněna tím, že predikce počítá s nonstop činností během 8hodinové pracovní doby, což v typických firmách nemusí odpovídat realitě, přesto lze však ohledně přínosů plynoucích z vyšší produktivity zachovat optimismus.

Nasazeno do testu
Když jsme zhruba před rokem testovali několik zástupců těchto LCD, bylo to v době, kdy byly monitory s úhlopříčkou 24 “, popřípadě i více, na trhu relativními nováčky, takže jejich cena bez DPH se pohybovala kolem 20 tisíc Kč výše. Od té doby však došlo především k razantním poklesu cen na polovinu této úrovně, nebo dokonce i méně.

A nutno dodat, že nejde o žádné výjimky, pokud se porozhlédnete na trhu, zjistíte, že aktuální nabídka levných modelů je skutečně široká. Prakticky každý výrobce je dnes schopen nějaké to levné 24“ LCD nabídnout – mnozí z nich i více typů. Přesto, že se setkáte i se staršími modely, jejichž cena postupně klesla, ale stále se na trhu díky slušným parametrům a oblíbenosti drží, uvádějí výrobci neustále nové modely za přijatelné peníze. Na trhu jsou v současnosti v hojném počtu dostupné dokonce i displeje sahající cenou pod hladinu 10 tisíc Kč včetně DPH.

V našem testu si představíme čtyři zajímavé zástupce této třídy monitorů, kteří velmi dobře reprezentují současnou nabídku trhu. Jsou jimi produkty firem BenQ, Fujitsu-Siemens Computers, NEC Display Solutions a Samsung.

Nativní rozlišení všech testovaných monitorů činí 1 920 x 1 200 bodů, což odpovídá standardu WUGA a širokoúhlému formátu 16 : 10. Ve většině případů používají základní TN panely, které sice nepředstavují technologickou špičku, ale ve svých nejnovějších inkarnacích poskytnou velmi slušné parametry a výsledky. Jedinou výjimkou je zde produkt značka NEC s S-PVA panelem, ten je však, dlužno podotknout, o nějakou tu korunu dražší, a většina výrobců by tak byla schopna postavit proti němu i o něco dražší a lepší produkty.

Otázka tedy zní, zda chcete opravdu levné LCD nebo lepší kvalitu, potažmo, zda zvýšení kvality odpovídá nárůstu ceny, což ve všech směrech nemusí být jednoznačné. Ačkoliv zhruba 13 tisíc Kč stále ještě není extrémně vysoká částka, oproti nejlevnějším TN „čtyřiadvacítkám“ jde bez pár drobných o téměř dvojnásobek a je diskutabilní, zda je nárůst kvality pro většinu vámi používaných aplikací obdobně dramatický. To se přitom zdaleka netýká jen srovnání zde popisovaného displeje NEC s ostatními testovanými monitory, ale i obecně produktů dostupných na současném trhu.

Ke společným znakům patří dále i u těchto levnějších modelů přítomnost digitálních rozhraní, což je jen logické, neboť s rostoucí kvalitou LCD panelů a úhlopříčkou je degradace způsobená připojením k běžnému VGA konektoru mnohem znatelnější. Dva modely jsou zároveň vybaveny konektorem HDMI, který dovoluje využití displeje při přehrávání obsahu ve vysokém rozlišení. Alternativou k použití HDMI může být konektor DVI-D s podporou HDCP, jako je tomu v případě modelu NEC. LCD Fujitsu-Siemens nedisponuje žádnou z těchto variant, je to však dáno pouze tím, že tento výrobce striktněji odděluje domácí/univerzální a byznysové řady displejů, do které spadá právě model B24W-5. Pro běžné kancelářské či profesionální aplikace to není nijak důležité, pokud však hledáte víceúčelový univerzální monitor, bude vás to jistě zajímat.

K poměrně zřídka viděným vlastnostem patří dále reproduktory v rámu displeje – většina výrobců předpokládá, že jejich kvalita běžné uživatele neoslní, a proto předem počítají s využitím externích beden. Na druhé straně v kanceláři až na výjimky většinou nijak závratnou audio kvalitu pro práci nepotřebujete, tudíž může být naopak docela praktické ušetřit místo na pracovním stole.

Trochu podceňovaným aspektem je polohovatelnost, jehož důležitost je přímo úměrná zvyšující se úhlopříčce. Velká obrazovka bude znamenat vyšší komfort jen v případě, že ji budete schopni postavit do takové polohy, abyste měli v přirozené poloze pohodlný přehled po celé její ploše. Důležitá je proto dostatečná flexibilita pro nastavení výšky stojanu i sklopení obrazovky. Ne každý displej, zvláště v námi testované levnější kategorii, nabízí tzv. pivot, tj. možnost přetočení obrazovky o 90 ° z horizontální (landscape) do vertikální polohy (portrait). Tuto vlastnost uplatníte právě v profesionální praxi – při návrhu webových stránek či během předtiskové přípravy.

Je pochopitelné, že pokud jsou vaše nároky vyšší a vaše profesionální zaměření souvisí se zpracováním grafiky či multimédií, stojí za to zainventovat několik desítek tisíc do skutečně kvalitních monitorů s vyspělejší technologií panelu. Specifikem vyšších úhlopříček je, že i levnější třída přichází v celkově mnohem profesionálnějším provedení, než je tomu u 17“ či 19“ monitorů. Zde popisované produkty jsou schopny bez problémů uspokojit jakékoliv požadavky na LCD do kanceláře i pro běžné multimediální využití.

BenQ V2400W
Monitor značky BenQ přichází s nadmíru povedeným a stylovým designem, což jej zcela zjevně odlišuje od jeho suše kancelářských konkurentů i většiny ostatních produktů na trhu – boční hrany jsou elegantně štíhlé a zadní kryt, za nějž se vešla nezbytná elektronika i napájení, je stylově oblý. Plochá tlačítka, umístěná na samostatném panelu vystupujícím mimo rám LCD panelu, jsou sice umístěna neprakticky vlevo, avšak jsou příjemně rozměrná a dovolují pohodlnou manipulaci.

Také další vlastnosti monitoru působí docela efektně. Pro zvýraznění detailů v tmavších scénách uplatňuje tzv. dynamický kontrast, díky němuž jsou lépe zvýrazněny obrysy. Základní hodnota činí obvyklých 1 000 : 1 a s využitím tzv. dynamického kontrastu panel dosahuje poměru až 4 000 : 1. Funkce dynamického kontrastu funguje dobře a uplatní se především při sledování filmů. Ačkoliv si citlivé oko občas všimne postupných změn jasu, v případě playbacku videa jde o užitečnou záležitost a zde jde, na rozdíl od jejích ne zcela povedených inkarnací u jiných produktů, o použitelnou funkci. Pro běžnou práci ale dynamický kontrast není nutný a subjektivně působily zbytečné a náhlé změny jasu při změnách převládající barvy pozadí (bílé vs. černé) až rušivě.

Doba odezvy TN panelu činí 5 ms, což je mezi testovanými vzorky standard, a při přechodech šedá/šedá dokáže dle specifikací dosáhnout dokonce i 2 ms. Výrobce používá technologii pro akceleraci reakcí panelu AMA (Advanced Motion Accelerator), která po aktivaci zajišťuje lepší odezvu pro úroveň šedé. Výsledek je v praxi spíše diskutabilní – AMA sice v některých situacích způsobí mírné (spíše subjektivní) vylepšení (ovšem bez ohledu na uváděné teoretické hodnoty), jindy je tomu však spíše naopak a dochází (už zcela objektivně) k mírnému zvyšování šumu, takže možná natrvalo zůstanete u běžného režimu, neboť panel poskytuje sám o sobě slušnou odezvu.

Patříte-li k těm, komu nejsou lhostejné účty z elektřinu nebo dopad provozu vašeho IT na životní prostředí, bude vás zajímat, že jde o nejúspornější ze zde testovaných produktů s maximálním příkonem pouhých 55 W, což je prakticky polovina příkonu energeticky nejnáročnějšího Samsungu. Není to však náhoda, koresponduje s tím také nejnižší hodnota maximálního jasu – 250 cd/m2. Tento handicap zaznamenáte zejména při pohledu z větší dálky ve světlých kancelářských prostorách – tehdy si také možná všimnete ne příliš dobrých úhlů pohledu, v rámci použité technologie jde však o standard.

Stylový design podtrhuje přítomnost konektoru HDMI, který umožňuje využít V2400W jako všestranný monitor pro práci i zábavu. Nechybí ale ani základní DVI-D a VGA plus jack pro připojení sluchátek. O něco horší je to s polohovatelností displeje – stojan umístěný efektně mimo střední osu panelu totiž umožňuje pouze sklápění „dozadu“ o zhruba 20 ° nebo o 5 ° dopředu. Nemožnost uzpůsobit výšku obrazovky, i když je naštěstí umístěna v přiměřené poloze, ale neodpovídá flexibilitě, jakou bychom si představovali.

Kvalita barev je u tohoto displeje celkově průměrná, přiměřená ceně i technologii. Malé nedostatky byly vidět v rozlišování černé nebo bílé na konci škály. S nastavením si musíte trochu pohrát, k čemuž může sloužit volba barevného módu (normální, načervenalá, namodralá…) a režimu podle aplikace (standard, foto, film, sRGB…), což je velmi praktické. Ti náročnější mohou provést uživatelskou kalibraci, kdy lze dosáhnout poměrně solidních výsledků. Při rychlejších scénách jsme tu a tam zaznamenali mírné rozmazávání, celkově však odezvu hodnotíme jako velmi dobrou.

Speciální funkce jako AMA a dynamický kontrast mají pro práci poněkud diskutabilní využití a pro zábavu ne zcela jednoznačné výsledky, nicméně coby velmi levný 24“ TN displej s cenou pod 10 tisíc Kč včetně DPH s velice povedeným stylovým a štíhlým designem má velmi dobré šance si i bez nich najít své zákazníky.

Testy dalších modelů přineseme v zítřejším pokračování článku...










Komentáře