BSA se na tyto organizace obrací s výzvou, aby provedly kontrolu legálnosti užívaného softwaru.
„V dopise je žádáme o prověření legálnosti softwaru. Pokud tyto organizace nedělají pravidelné interní audity softwarových licencí, je pravděpodobné, že část softwaru bude pirátská,“ vysvětluje Jan Hlaváč, mluvčí BSA.
Podle zjištění BSA řada organizací z veřejného sektoru užívá určité množství softwaru nelegálně. Na rozdíl od privátního sektoru není pirátství motivováno snahou ušetřit, ale spíše neschopností mít kontrolu nad softwarovou výbavou a následným chaosem v softwarových licencích.
„Některé organizace jednoduše nemají přehled o tom, jaký software a kolik licencí kde nainstalovali. Snadno pak mohou značnou část softwaru užívat pirátsky,“ vysvětluje Hlaváč.
Množství nelegálního softwaru se může v řadě organizací výrazně lišit: „Zatímco někde na legálnost softwaru úzkostlivě dbají, jinde je kontrola velmi laxní a nelegální software se užívá běžně. Většinou se o takových případech dozvíme od zaměstnanců či z blízkého okolí organizace,“ dodává Hlaváč.
Pokud vedení organizací na výzvu nebude reagovat, BSA zahájí proceduru směřující k nápravě. „Vedení se pak může těžko vymlouvat na to, že o softwarovém pirátství nevěděli, že k němu docházelo bez jejich vědomí či přičinění,“ dodává Hlaváč. Kromě dopisu se bude BSA snažit situaci řešit i osobním jednáním s managementem.
Letos již platí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. „Ten umožňuje stíhat za pirátství nejen konkrétní osoby, ale nově i právnickou osobu,“ dodává Hlaváč. Dříve bylo nutné dokazovat vinu, tedy šíření či napomáhání šíření nelegálního softwaru, konkrétním osobám, což ztěžovalo pozici poškozených v soudním řízení.
„Pokud se dnes nepodaří najít konkrétního viníka, statutární zástupci se již nebudou moci vymlouvat na to, že o pirátství nic nevěděli,“ varuje Jan Hlaváč.