Reportér britské veřejnoprávní televize BBC Rory Cellan-Jones zveřejnil krátkou videorecenzi tohoto modelu, ve kterém jej totálně zkritizoval. Jenže evidentně docela neobjektivně. A to hlavně z důvodu, že jej srovnával s iPhonem. „Ve frontě na kávu nemůžu ani na internet.“ „Nepodporuje bezkontaktní placení.“ „Nemá Google Mapy.“ „A nemůžu si ani pořídit selfie.“ „A to psaní SMS je hrozně nepohodlné.“ Hrůza…!
How long could you survive with a retro phone? @BBCRoryCJ didn't last long! pic.twitter.com/FJqQ1AU7hv
— BBC Business (@BBCBusiness) 24. května 2017
Je s podivem, že něco takového od tlačítkového telefonu očekával. Ale mě na celém tom videu zaujala jiná věc. A sice – jak ve své reakci správně podotkl jeden uživatel na Twitteru – s hloupým telefonem se snadněji dostanete k přímé komunikaci s lidmi. Jenže jak taková komunikace potom vypadá? Na prostou otázku, kterou Cellan-Jones položil náhodné kolemjdoucí: „Nevíte, kde je tu Cavendish Square?“ tázaná odpověděla, že by měl zkusit Google Mapy.
Je to škoda. Ostatně všimli jste si, jak často i v on-line komunikaci vyskakuje odpověď „použij Google“ na prakticky jakoukoliv otázku, kterou chce tazatel zpravidla jen rozproudit debatu?
Otázka v úvodu tak nemá znít, jak dlouho přežijete s hloupým telefonem, ale jak dlouho přežijete bez telefonu chytrého. Tak se totiž pozná míra vaší schopnosti bavit se ještě i v dnešní přetechnizované době s lidmi a přimět je k normálnímu, lidskému rozhovoru z očí do očí, při kterém na rozdíl od videohovorů mohou zapojit všechny smysly.
Zkuste se někoho každý den zeptat na otázku, odpověď na niž byste mohli „za normálních okolností“ bez problémů „vygooglit“. Možná s překvapením zjistíte, že informace nemusíte získávat jen chladným on-line způsobem. A že by vám ten hloupý telefon snad mohl i stačit.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU