Koncem roku 2009, kdy byly na trh uvedeny Windows 7, se netbooky začínaly sjednocovat se standardními malými a lehkými notebooky a/nebo sub-notebooky (což je další název další kategorie, či chcete-li pod-kategorie). Což Microsoft minimálně do určité míry uznal tím, že Windows 7 Starter zbavil omezení spočívající v maximálně třech spuštěných aplikacích najednou, jež bylo „uvrženo“ na příslušné verze XP a Vista.
Další omezení ovšem zůstala. Verze Windows 7 Starter například vynechávala grafické uživatelské rozhraní (GUI) „Aero“, které bylo nejnápadnější funkcí Windows 7 jako celku, ale také podporu přehrávání DVD. A navíc zde úplně chyběla možnost změny pozadí plochy. (Počkat, cože?)
Verze Starter byla zároveň signálem, že Microsoft se stále drží své víry „čím více, tím lépe“, co se týče fragmentace OS na více verzí, neboli oněch SKU. Těch měly Windows 7, stejně jako jejich předchůdce Vista, celkem 6: Starter, Home Basic, Home Premium, Professional, Enterprise a Ultimate. (Vista pak namísto Professional využívaly název Business.)
Také Windows XP obsahovaly půl tuctu SKU, ačkoliv jednotlivé verze zde byly v několika případech odlišné. Od vydání XP v roce 2001 po odchod Vist do důchodu v roce 2017 tak Microsoft nabízel celkem šestici SKU. Jenže od roku 2012, kdy na trh přišly Windows 8, Microsoft počet SKU zároveň snížil na tři (čtyři, pokud jste započítali i Windows RT, což by se však nemělo) a tento počet minimálně zpočátku udržel i v případě Windows 10 (zde počítáme Home, Pro a Enterprise). Od uvedení desítek se ovšem redmondský gigant utrhl z řetězu a počty SKU rozšířil o možnosti jako Windows 10 Pro Workstation a Windows 10 S, ačkoliv zároveň tenhle řetěz utáhl, neboť z nabídky vyhodil SKU pro všechny jako Windows 10 Mobile a Windows 10 Mobile Enterprise.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU