Zaostřeno na digitální fotoaparát

Digitální fotografie zažívá již několik let velký rozmach a rozkvět. I proto může být rozhodnutí o pořízení vh...


Digitální fotografie zažívá již několik let velký rozmach a rozkvět. I proto
může být rozhodnutí o pořízení vhodného přístroje aktuálním tématem. Cíleným a
pečlivým výběrem lze předejít pozdějším problémům s efektivním uplatněním
přístroje. Na druhou stranu nejspíše vyvstane nutnost přistoupit na řadu
kompromisů až protichůdných voleb. Výsledkem zvažování všech vytyčených
kritérií by měl být přístroj vyhovující definovaným potřebám i finančním
možnostem.
Nejtěžší volba připadá na univerzálně definované požadavky zahrnující
potenciální šíři a nejednoznačnost využití fotoaparátu. Opomenout nelze ani
fakt, že stále může být pro řadu uživatelů amatérských, ale i profesionálních
vhodnější fotografie analogová.

Klasifikace přístrojů
Neexistuje jednotící hledisko, které by zařazovalo přístroje do přesně
vymezených skupin. Jedna z možných klasifikací vychází z kategorizace jejich
uživatelů. Potom lze hovořit o automatických kompaktech s hlavním rysem
jednoduchého ovládání, všestranných fotoaparátech představujících střední třídu
mezi přístroji, stylových modelech založených na designové neobvyklosti a
nakonec o profesionálních digitálních fotoaparátech. Další hledisko může
vycházet z konstrukce přístrojů. Zde jde o dvě hlavní linie, jež reprezentují
kompaktní fotoaparáty a digitální zrcadlovky. V těchto základních kategoriích
existuje řada podskupin, jejichž definice povětšinou nesledují žádný obecně
přijatý standard. Skupina kompaktních fotoaparátů zná takové subkategorie jako
například přístroje bez optického zoomu, se standardním rozsahem zoomu,
ultrazoomy nebo digitální šperky. Elektronické zrcadlovky se mohou dělit na
pravé s výměnným objektivem a nepravé s pevným objektivem a elektronickým
hledáčkem. Skupiny se mohou různě překrývat, což je dokladem značné
různorodosti přístrojů na trhu.

Protežované megapixely
Běžné obrazové snímače v současnosti disponují 2 až 8 miliony obrazových bodů
(pixelů). Nižší rozlišení se objevují již jen u velmi levných přístrojů,
webových kamer nebo fotoaparátů mobilních telefonů. Naopak vyšší rozlišení
spadá do kategorie profesionálních přístrojů, jež jsou pro amatéra, ale často i
pro profesionála zbytečně nákladné. Jejich rozlišení dnes již přesahuje 16
megapixelů a většinou se jedná o studiové přístroje.
Pro dosažení kvalitních snímků je dobré se vyhnout čipům typu CMOS, kterými
bývají osazeny cenově lákavé přístroje. Standardem jsou snímací čipy CCD
vyráběné v mnoha variantách lišících se dle výrobců. Teoreticky se můžeme
setkat i s inovativním snímačem X3 vyvinutým společností Foveon. Jeho
zajímavostí je, že snímá barvy schématu RGB z každého obrazového bodu čipu.
Z hodnocení internetových serverů zabývajících se digitální fotografií je
patrné, že v současné době patří k obrazově nejdokonalejším přístroje s 5
megapixely. Technologie výroby zobrazovacích senzorů totiž není natolik pružná,
aby dovolila při zvětšování rozlišení přístroje zvětšovat i plochu čipu. Nárůst
pixelů je proto záležitostí jemnější kresby snímače, tzn. menších bodů. To u
snímků ze 7 nebo 8Mp přístrojů může vyvolávat tzv. digitální šum (nižší
prokreslení detailů).

Základem je optika
Kvalitní optická soustava objektivu je základem fotoaparátů analogových a
neméně tak digitálních. To, co uživatele zajímá u optiky jako první, je rozsah
ohniskových vzdáleností, respektive rozsah optického zoomu. Například u
nejrozšířenějšího trojnásobného optického zoomu (rozsahu transfokátoru) se
pohybuje ohnisková vzdálenost standardně v rozmezí 35-105 mm, což je hodnota
ekvivalentní 35mm kinofilmu (snímací senzor je menší než políčko klasického
filmu). Nižší hodnota představuje tzv. široké ohnisko (nepřiblížené) a vyšší
hodnota tzv. dlouhé ohnisko (maximálně přiblížené).
Samozřejmě, že existují i fotoaparáty s fixní ohniskovou vzdáleností. Tyto jsou
povětšinou určeny začínajícím fotografům. Stejně tak lze využívat i funkce
digitálního zoomu, která je řešena buď ořezem fotografie, nebo zvětšováním
obrazových bodů. Doménou digitální fotografie je její využití pro pořizování
makrofotografií. Minimální vzdálenost objektivu od snímané scény bývá od 1 do
20 cm.
Druhým důležitým optickým parametrem je světelnost objektivu (clonová
propustnost). Pokud je jeho hodnota uvedena intervalem dvou čísel, znamená to,
že se světelnost objektivu mění v závislosti na přiblížení zoomu objektivu
(ohniskové vzdálenosti). Běžné hodnoty se pohybují mezi 2,8 až 5. Nižší hodnoty
naznačují vyšší kvalitu objektivu, projevující se například ve vyšší schopnosti
fotoaparátu zaostřit za špatných světelných podmínek. Existují i kvalitní
zoomové objektivy, u kterých je světelnost objektivu vzhledem k ohniskové
vzdálenosti fixní.
S optikou souvisí i hledáček fotoaparátu. Ten může být průhledový, elektronický
nebo využívá objektiv přístroje. Ve stejném pořadí potom jde o kompaktní
fotoaparát (i když se od průhledových hledáčků v této kategorii upouští a
zůstávají jen LCD panely), nepravou SLR-like elektronickou zrcadlovku a SLR
digitální zrcadlovku.

Datová média
Výběr datových médií je velmi široký. Každá značka podporuje jeden nebo několik
typů paměťových karet. Rozhodně se vyplatí zvážit, který přístroj s jakou
podporou karet vybrat, neboť některá média jsou široce uplatnitelná i v jiné
spotřební elektronice nebo výpočetní technice, zatímco jinde jsou jiná téměř
nevyužitelná, a díky tomu i povětšinou výrazně dražší. Existují přístroje, jež
lze osadit více typy paměťových karet najednou.
Je zřejmé, že velikost paměťového média souvisí s rozlišením fotoaparátu.
Například na výrobcem dodanou 16MB kartu k 5Mp přístroji mnoho snímků (zhruba 2
MB dle kvality komprese) maximálního rozlišení uložit nelze.
Některé modely disponují malou vnitřní pamětí (10-16 MB), umožňující práci bez
vložené karty nebo při jejím zaplnění. Současné fotoaparáty při ukládání
fotografií využívají rychlou mezipaměť, což do značné míry stírá rozdíly v
rychlostech zápisu paměťových médií.
Kapacitním minimem paměťového média pro praktické a nepříliš se omezující
fotografování je dnes 128 MB. I když je samozřejmé, že vyšší hodnoty nemohou
být ke škodě.
Kromě samotných snímků se na datová média mohou ukládat i hlasové poznámky ke
snímkům, video či audio sekvence.
(Ne)dostatek energie
Způsob napájení fotoaparátu může být pro jeho použití alfou a omegou. Velkého
rozšíření dnes doznávají Li-Ion akumulátory. Ty lze ovšem většinou použít jen
pro daný typ fotoaparátu, případně značku. Dosavadní standard čili dobíjecí
tužkové Ni-MH baterie pomalu ustupují.
Z porovnání nevychází přesvědčivě vítězně žádná z alternativ, i když tužkové
baterie mají svou praktičností pravděpodobně mírně navrch. Ni-MH tužkové články
lze kdykoli zaměnit za lehce pořiditelné standardní alkalické baterie (AA) a
současně jsou levnější než speciální Li-Ion akumulátory, což se projeví při
pořizování náhradních a záložních. Výhodou firemních Li-Ion akumulátorů bývá
jejich větší kapacita.

Podpora formátů
Zejména náročnější uživatelé digitálních fotoaparátů budou vyžadovat možnost
nastavit kvalitu komprese pořízených snímků, případně jejich uložení v
nekomprimované podobě. Standardním formátem, ve kterém lze ukládat fotografie
je, JPEG. Většina přístrojů umožňuje nastavit několik úrovní komprese, která se
samozřejmě projeví v datové náročnosti ukládaných snímků.
Nekomprimované jsou formáty TIFF a RAW. Jejich využití je datově podstatně
náročnější (přibližně 10 MB na snímek u 5Mp přístroje). Vedle statických snímků
nabízejí dnešní fotoaparáty i možnost zachycení videa. To se liší rozlišením,
počtem snímků za sekundu i možnou délkou záznamu (pevně daný nebo omezený jen
kapacitou paměťové karty). Videosoubory jsou ukládány ve formátech AVI, MPG
nebo MOV.

Expoziční režimy
Dle náročnosti uživatele by vybraný přístroj měl disponovat i příslušnými
možnostmi nastavení expozice. Všechny přístroje na trhu nabízejí plně
automatické nastavení, často s možností manuální korekce (EV kompenzace). Běžné
jsou rovněž přednastavené expoziční scénické režimy, jako například portrét,
krajina, noční fotografie nebo sport. Vyspělejší modely umožňují nastavit
preferenci času nebo clony, případně obojí.
Expoziční režimy mohou spolupracovat s povětšinou vestavěným bleskem přístroje.
Ten může pracovat v režimech stálé odpalování, redukce efektu červených očí,
zpožděné odpalování, vypnutí atd.

Další nastavení
Dalšími parametry, které je možné a někdy i potřebné ovlivnit, jsou: nastavení
citlivosti snímače (ISO), kalibrace bílé barvy, volba způsobu ostření (manuální
nebo automatické), volba způsobu měření expozice (segmentové, se zdůrazněným
středem, bodové), sériové snímání, časování spouště (tzv. self timer) apod.
Těmito možnostmi ovšem disponují spíše přístroje vyšších tříd.

Co dalšího...
Data z fotoaparátu se standardně přenášejí pomocí USB portu a kabelu dodaného
výrobcem. Většina fotoaparátů podporuje funkci USB Drive, která dovoluje
paměťové kartě v přístroji, objevit se v systému počítače jako další disková
jednotka. Použít můžeme i rozhraní TWAIN, známé například z ovládání skenerů.
Vyšší komfort při práci s více paměťovými kartami nebo více druhy paměťových
karet mohou zajistit čtečky. Pokud se fotograf ocitne na delší dobu na místě
bez možnosti přenášet pořízené snímky z paměťových karet na jiná média, může
využít služby přenosné obrazové databanky. Pro přímý tisk fotografií je dnes
řadou výrobců fotoaparátů i tiskáren podporován standard PictBridge.
Některé kompaktní přístroje a většina zrcadlovek disponují konektorem pro
připojení externího blesku a závitem stativu. Pořizování kvalitních fotografií
v interiérech se neobejde bez externího blesku. Naopak například krajinářská
tvorba typicky vyžaduje použití stativu a předsazení nejrůznějších barevných a
polarizačních filtrů před objektiv, s čímž se u kompaktních fotoaparátů
většinou nepočítá.


Slovníček pojmů
n Auto Exposure automatická expozice (AE)
n Autofocus automatické ostření (AF)
n CCD světlocitlivý čip (Charged Coupled Device)
n CMOS světlocitlivý čip (Complementary Metal Oxide Semiconductor)
n DPI míra bodového rozlišení obrazu (Dots Per Inch)
n EV komplexní expoziční hodnota (Exposure Value)
n EVF elektronický (LCD) hledáček (Electronic View Finder)
n EXIF informace o podmínkách pořízení snímku připojené k jeho souboru
(Exchangeable Image File Format)
n HAD CCD světlocitlivý čip společnosti Sony
n Histogram grafický nástroj umožňující kontrolu kontrastu a dynamického
rozpětí barev pořizovaného snímku
n obrazový stabilizátor optický nebo digitální systém stabilizace obrazu při
dlouhém ohnisku
n Interpolace softwarové zvýšení rozlišení snímků
n ISO světelná citlivost ve standardizovaných hodnotách (International
Standards Organization)
n JPEG grafický formát umožňující datovou kompresi obrazu (Joint Photographic
Experts Group)
n LCD zobrazovací technologie (Liquid Crystal Display)
n Megapixel jeden milion obrazových bodů (jednomegapixelové rozlišení 1 280 x
960)
n MOV formát digitálního videa (Quick Time MOVie)
n MPEG formát digitálního videa (Motion JPEG)
n Panoramatické snímání spojení více fotografií do širokoúhlého záběru
například krajiny
n PictBridge průmyslový standard přímého tisku přes USB rozhraní n Pixel
obrazový bod
n Polarizační filtr filtr odstraňující odlesky a odrazy světla
n RAW formáty nezpracovaného datového toku ze zobrazovacího čipu fotoaparátu
n RGB barevné schéma kombinující červenou, zelenou a modrou barvu
n SLR obraz hledáčku kamery je pomocí zrcadla doveden z objektivu fotoaparátu
(Single Lens Reflex)
n SuperCCD světlocitlivý čip společnosti Fujifilm
n TIFF nekomprimovaný obrazový formát (Tagged Image File Format)
n TWAIN protokol pro výměnu dat mezi zařízením a aplikacemi (Technology Without
An Industry Name)
n USB datový vstupní a výstupní port (Universal Serial Bus)
n UV filtr filtr absorbující ultrafialové záření (Ultra Violet)









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.