Hlavní navigace

Inkoust, který se sám smaže

16. 9. 2009

Sdílet

Jednou z možností, jak zajistit, aby informace nepadla do nepovolaných rukou, je omezit její časovou platnost. Na pomoc přicházejí nanotechnologie.

V elektronické podobě nejsou data, která se sama smažou nebo znepřístupní po uplynutí určité doby či provedení nějaké akce, žádným problémem. Jak ale něco takového provést s fyzickým médiem?

Jednu z možností představili vědci z Northwestern University v Evanston (Illinois). Látku vytvářející vzor představují nanočástice zlata v derivátu azobenzenu (4-(11-mercaptoundecanoxy)azobenzen), které se nanesou na pevný podklad v podobě filmu Změna struktury nanočástic a tím i barvy nastane účinkem ultrafialového světla. Podle toho, jak jsou atomy zlata od sebe daleko a jak se mění jejich clustery, mohou vytvářet hned několik barev. Vzor lze vytisknout „posvícením“ přes příslušnou masku.

Změna vyvolaná účinkem světla ale není stálá, po určité době dojde k nevratnému „náhodnému“ rozptýlení nanočástic a vzor zmizí. To, za jak dlouho celý proces proběhne, lze řídit – množstvím derivátu azobenzenu. Životnost informace je v hodinách až dnech, intenzivní světlo nebo teplo může informaci znečitelnit během několika sekund.

Pokud by tisk maskou byl dostatečně levný, rychlý a měl dostatečné rozlišení/přesnost, tato technologie by mohla najít rozsáhlé využití – pro bezpečnostní aplikace a na druhé straně samozřejmě i pro podvody. Samozřejmě by ještě bylo vhodné, aby se životnost dokumentu dala nastavit i na větší dobu než jen několik dní...

 

příloha_ovladnete_sva_data

Zdroj: New Scientist

 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku