nějaké komplikované tabulce v Excelu. Najednou monitor zčerná, a všechna vaše
práce je ztracena. Takovým katastrofám však můžete snadno předejít.
Pocit beznaděje, který přijde v okamžiku, kdy se po zatuhnutí obrazu na
monitoru ještě pokoušíme uložit vše, co se dá, snad zná z vlastní zkušenosti
každý uživatel. Velmi často se něco takového stává především experimentátorům a
těm, kdo rádi zkoušejí, co všechno jejich počítač vydrží a snaží se z procesoru
a grafické karty doslova vyždímat co se dá. U takových uživatelů se však vesměs
jedná o záměr, tj. většinou upřednostňují co možná nejrychlejší systém na úkor
stability. Přesto ani běžní uživatelé, kteří svůj počítač neženou až do
krajnosti, nejsou před nebezpečím zatuhnutí a z toho vyplývající potenciální
ztráty dat, uchráněni. Kolikrát stačí už velmi malá změna, například instalace
nové karty či hry, a už se ze spolehlivého počítače stane stroj nestabilní.
Chcete-li se výše zmiňovaným rizikům vyhnout a počítač si nakonfigurovat tak,
aby vám stabilně pracoval i při delším chodu, pak vám snad pomohou naše
následující tipy. Rozhodnete-li se jich využít, stane se váš systém odolnější
vůči zatuhnutí a bude vás to stát jen trochu času a pouze výjimečně minimální
investice. Pro otestování stability vašeho počítače vám může pomoci i software,
který naleznete na našem CD.
Hardware
Upravujete-li fotografie pořízené z dovolené, je ve vašem počítači zaměstnána
nejen grafická karta a mikroprocesor, ale i operační paměť a pevný disk. Má-li
PC za těchto podmínek pracovat stabilně, musíte vzít do úvahy dvě okolnosti.
• Nový hardware potřebuje důkladné otestování
Pokud vám leží na srdci stabilita počítače, měli byste mít na paměti základní
pravidlo: Never touch a running system Nikdy nezasahujte do funkčního systému.
Ale jak se říká, změna je život. Nastanou situace, kdy je třeba přidat do
počítače nové zařízení. Po instalaci byste však měli důkladně otestovat nejen
tuto novou komponentu, ale i všechna stávající zařízení. Jen tak se dozvíte,
zda se nové zařízení do systému harmonicky včlenilo, nebo jestli právě ono dělá
potíže a vyvolává problémy. V každém případě se nezapomeňte podívat do Správce
zařízení. Dostanete se do něj přes Ovládací panely poklepáním na ikonu Systém.
Na záložce Hardware pak stiskněte tlačítko Správce zařízení. V něm se
podívejte, zda u žádné komponenty není ani žlutý otazník, ani červený křížek,
neboť ty označují problémy s ovladači, popřípadě s přerušením. Jestliže je
hlášena chyba u karet PCI a AGP, pak pravděpodobně používají stejnou hodnotu
přerušení. Bohužel existuje více volných míst pro přídavné karty, než je hodnot
přerušení. Proto se často musí dvě PCI karty, popřípadě jedna PCI a jedna AGP
karta, podělit o jednu hodnotu přerušení. Teoreticky by mělo toto sdílení
přerušení (Interrupt Sharing) fungovat bez problémů, ale někdy si přesto
ovladače dvou komponent takříkajíc lezou do zelí. Tehdy byste pokud možno měli
naposledy do systému přidanou kartu vyjmout a dát ji v ideálním případě do
takové pozice na základní desce, aby si získala svoje vlastní přerušení nebo
aby se dělila o přerušení s komponentou, která je k ní přátelštější. Správnou
pozici karty ale získáte pouze experimentováním. Způsob rozdělování přerušení
je uveden v manuálu k základní desce.
• Přetaktování a stabilita nejdou dohromady
Pokud chcete mít na počítači stabilní systém, pak zapomeňte na všechno, co jste
kdy slyšeli na téma přetaktování. Přetaktovaný systém totiž téměř vždy značí
potenciálně nestabilní systém. Čím je vyšší frekvence, tím více se zahřívají
jednotlivé komponenty, jako procesor, čip grafické karty nebo operační paměť.
Výkonné chladiče a větráčky dokáží takto vzniklé teplo sice zredukovat, přesto
nebezpečí nestability není zdaleka zažehnáno. Dalším nezanedbatelným faktem je
skutečnost, že vyšší teplota u některých komponent nemusí nutně jednotlivé
součástky poškozovat, ale vyšší frekvence u nich způsobuje větší procento chyb.
Software
Nestačí jen aby pracoval stabilně pouze hardware počítače musí si také v
maximální možné míře rozumět se softwarem, což u počítače představuje hlavně
operační systém a ovladače. Mimo to se nestabilní komponenty dají odhalit právě
prostřednictvím vhodných utilit.
• Základním kamenem je stabilní operační systém
Sázíte-li na jistotu, pak jste v každém případě na správné straně, pokud
pracujete s operačními systémy Windows 2000 a XP. V této době jsou to
nejstabilnější operační systémy Windows, jež jsou na rozdíl od Windows 98 či ME
založeny na vyspělejší technologii serverových operačních systémů NT. Tomu,
komu pak skutečně záleží na stabilitě, jasně doporučujeme Windows XP. Mají
totiž dokonalejší technologii plug&play, a jsou tedy maximálně optimalizována
pro automatické rozpoznávání a integraci nového hardwaru. Kromě toho Windows XP
rozpoznají daleko více hardwarových komponent než serverově orientovaná Windows
2000.
• Pravidelné updaty udržují Windows stabilní
Udržujte systém v tom nejaktuálnějším stavu tím, že budete pravidelně sledovat
nejnovější patche a updaty na internetové stránce Microsoftu na adrese
http://www.microsoft.com/cze/. Jeden příklad za všechny: Windows 2000 a XP
podporují pevné disky s kapacitou nad 127 GB, ovšem pouze tehdy, pokud máte ve
Windows XP nainstalovaný Windows XP Service Pack 1(a) a u Windows 2000
minimálně Service Pack 3. Pokud nainstalujete tak velký disk do systému bez
výše uvedených updatů, pak vám hrozí nejen větší riziko zatuhnutí systému, ale
musíte dokonce počítat s možným rizikem ztráty dat. Velké disky jsou totiž
adresovány 48 bity, na rozdíl od těch menších, které jsou adresovány 28 bity.
Tento problém zvládnete až s pomocí nového updatu ve spojení se vhodnou
základní deskou.
• Odstranit se musí nejen staré komponenty,ale i jejich ovladače
Pokud nějakou starou komponentu z počítače odstraníte, pak nezapomeňte
odinstalovat i její ovladače. V nejlepším případě stejně jen zabírají místo, v
tom horším pak způsobují kolize s ovladači nějaké jiné nové součástky, a
zvyšují tak riziko zatuhnutí vašeho počítače. Zvláště časté jsou konflikty s
ovladači komponent stejného druhu, například tedy pokud vyměníte svoji starou
ISDN kartu na novější model. V následujících řádcích popíšeme, jak takový starý
software odinstalovat.
1. možnost: Pro většinu zařízení existuje nějaká odinstalační rutina. Často ji
naleznete v Ovládacích panelech, pokud poklepete na ikonu Přidat nebo odebrat
software. V seznamu nainstalovaných programů si vyberte tu aplikaci, která
odpovídá odebírané komponentě, a stiskněte tlačítko Změnit nebo odebrat. Druhou
možností je prozkoumat nabídku Start, kde v položce Programy naleznete položku
Odinstalovat
2. možnost: Jestliže jste nenašli žádnou rutinu pro odinstalování programu,
odeberte hardware přes Správce zařízení. Ve Windows XP a 2000 ji spustíte přes
Ovládací panely poklepáním na ikonu Systém. V dialogovém okně se přesuňte na
záložku Hardware a stiskněte tlačítko Správce zařízení. Zde ve stromu
jednotlivých skupin zařízení vyberte tu skupinu, do níž odebíraná komponenta
patří, například Grafické adaptéry, a rozbalte ji klepnutím na tlačítko +. Pak
si označte danou komponentu, klepněte na ni pravým tlačítkem a z kontextového
menu vyberte příkaz Odinstalovat.
• Odstraňte z počítače zbytky ovladačů
Odinstalační rutiny často neodinstalují všechny ovladače kompletně. Dokonce i
když Správce zařízení už odebranou komponentu neukazuje, je možné, že se někde
v systému nacházejí ještě zbytky ovladačů. Smažte je, jinak by vám mohly v
systému vyvést pořádnou neplechu.
1. možnost: Ze všeho nejdříve si spusťte Průzkumníka a prohledejte na pevném
disku všechny programové složky. Narazíte-li na složku, která připomíná nějakou
vámi odstraněnou hardwarovou komponentu většinou ji poznáte podle názvu,
popřípadě jména výrobce pak takovou složku bez obav smažte.
2. možnost: Odinstalační rutina většinou po sobě zanechává v registru alespoň
informace o ovladačích. Ty můžete nalézt v registru podle jména výrobce či
podle názvu komponenty. Ruční mazání přes Editor registru (spustíte jej přes
nabídku Start/Spustit, když do políčka Otevřít zadáte příkaz regedit)
doporučujeme pouze zkušeným uživatelům. Dříve, než začnete v registru
vyhledávat vysloužilé ovladače a mazat je, měli byste si celý registr
zazálohovat. Ostatně stačí jedna jediná chyba, a můžete ochromit celý systém.
Postup při záloze registru naleznete například na adrese
http://www.ddm.svitavy.cz/casopis/pocitace/new5/two.htm.
• Od Microsoftu "požehnané" ovladače slibují stabilitu
Od časů Windows 98 testuje Microsoft ovladače v tzv. Windows Hardware Quality
Lab. Jestliže vám nejde o nic jiného než o stabilitu, měli byste používat pouze
ty ovladače, které zmiňovaný test úspěšně složily a jsou tedy nositeli
certifikátu WHQL. Při testech Microsoft prověřuje, zdali ovladače komunikují s
Windows bezproblémově, tedy například, zda se poté, co byl aktivován úsporný
režim, celý systém vrátí zase zpět do aktivního režimu. Právě v tomto bodě se
často vyskytují problémy. Naproti tomu se vůbec netestuje, jak dobře daný
ovladač podporuje hardwarovou komponentu. Rovněž ani schopnost ovladače
spolupracovat s dalšími aplikacemi či hrami se netestuje. Je pravdou, že ty
nejaktuálnější ovladače se objevují většinou bez toho, aby byly testovány
Microsoftem. Jejich výrobci je totiž raději co nejrychleji poskytnou svým
zákazníkům, než aby několik týdnů čekali, až složí testy WHQL. Kvůli zmíněné
prodlevě si také ne každý výrobce dává své ovladače "posvětit" Microsoftem. Z
výše napsaného tedy vyplývá, že i v případě používání netestovaných ovladačů
nemusíte mít o stabilitu počítače vážnější obavy jejich kvalita je většinou
dobrá. Zase je pravda, že Microsoftu nebudou dávány k otestování ovladače,
které sice obsahují funkce zvyšující výkon komponent, ale za tu cenu, že mohou
způsobovat problémy s Windows. Pokud si tedy chcete být naprosto jisti,
sledujte, zda vámi instalované ovladače byly Microsoftem certifikovány.
• Jak nalézt nepodepsané ovladače
Pro vyhledání nepodepsaných ovladačů klepněte na tlačítko Start/Spustit a do
políčka Otevřít zadejte příkaz sigverif. Potvrďte stiskem tlačítka OK. Pak
například ve Windows XP a 2000 stiskněte tlačítko Upřesnit a na záložce Hledat
vyberte položku Vyhledat další soubory, které nejsou digitálně podepsané, a
umístěte zatržítko před volbu Včetně podsložek. Nyní se přesuňte na záložku
Protokolování a umístěte zatržítko před volbu Uložit výsledky ověření podpisů
do souboru protokolu. Jako složku se soubory ovladačů zvolte \System32\Drivers.
Po klepnutí na tlačítko Spustit se začne vyhledávat. Po skončení vyhledávání se
objeví výsledky, které jsou rovněž uloženy v souboru SIGVERIF.TXT. Naleznete
jej na systémovém disku ve složce, v níž máte nainstalována Windows. Soubor si
můžete otevřít i přes tlačítko Zobrazit protokol na záložce Protokolování
aplikace pro ověřování podpisů (již zmiňované SIGVERIF.EXE). V seznamu pak
hledejte ve sloupci Status výraz Nepodepsán.
• Jak získat podepsané ovladače
Vyhledávání pomocí utility Sigverif odhalilo, že jste si do počítače
nainstalovali nepodepsané ovladače (viz tip č.8). Ty byste chtěli nahradit
ovladači podepsanými. Ze všeho nejdříve tedy musíte zjistit, ke kterému
zařízení ovladače patří. Naneštěstí se to vůbec nedá poznat podle výrobce
hardwaru ani podle názvu komponenty, protože název souboru ani jedno, ani druhé
neobsahuje. Proto si v Průzkumníku nechte zobrazit obsah složky, v níž byly
ovladače testovány a jejichž seznam byl v souboru SIGVERIF.TXT (v předchozím
tipu se jednalo o složku System32\Drivers). Klepněte pravým tlačítkem na
soubor, který byl označen v souboru SIGVERIF.
TXT jako nepodepsaný, a z kontextového menu zvolte příkaz Vlastnosti. Na
záložce Verze pak klepněte na položku Společnost. V poli Hodnota se pak ukáže
výrobce souboru, a tím je vlastně určen i hardware, k němuž soubor patří. Nyní
stačí na internetové stránce výrobce vyhledat nový ovladač. Pokud jej výrobce
označí jako WHQL či podepsaný, je Microsoftem schválený pro práci ve Windows.
Pokud takový údaj chybí, dozvíte se zpravidla při instalaci ovladače, zda je
podepsaný či ne. Windows XP a 2000 mají standardně přednastaveno, aby při
instalaci nepodepsaných ovladačů vždy nejprve zobrazila varovné hlášení.
• Odhalte nestabilní komponenty pomocí softwaru
Předpokládejme, že jste svůj počítač důkladně prověřili, zda se v něm
neobjevují problémy s ovladači či s přerušením, ale přesto se počítač nadále
chová nestabilně. Dalším možným zdrojem problémů může být špatné nastavení v
BIOSu (viz další tipy) nebo nedostatečné chlazení. Ale v danou chvíli doslova
tápete a nevíte, která komponenta vás zlobí. Nainstalujte si speciální utilitu
a prověřte stabilitu jednotlivých komponent. Jednou z osvědčených a
mnohostranných utilit je kupříkladu aplikace Sandra Standard 2004, kterou
naleznete na internetové adrese http://www.sisoftware.co.uk, případně na našem
CD(San2004.SP1-9104-Win32-OCA.exe, 6,66 MB)
BIOS
Vedle operačního systému je BIOS jediným programem, který ze všeho nejvíce
ovlivňuje hardware počítače. V BIOS Setupu si můžete nastavit základní
parametry a tak odhalit slabiny, které váš systém dělají nestabilním.
• Spousta nepříjemností se vyřeší updatem BIOSu
Aktualizací BIOSu se dá odstranit spousta problémů. Pokud jste zrovna
instalovali nový hardware, vězte, že nové procesory či moderní velkokapacitní
pevné disky bývají korektně rozpoznány až po instalaci nejnovějšího updatu
BIOSu. Dále vyřešíte problémy se stabilitou počítače, především tehdy, pokud
BIOS chybně inicializuje čipovou sadu nebo operační paměť. Na druhou stranu
byste neměli aktualizaci BIOSu provádět bezdůvodně. Informujte se proto
nejdříve na internetových stránkách výrobce vaší základní desky, jaké výhody
vám update přinese. Aktualizace BIOSu je totiž vždy spjata s jistou dávkou
rizika.
• Důležité kroky před updatem BIOSu
Pokud by vám počítač během updatu zatuhnul, je to s ním velmi zlé. Nerozběhnete
ho ani restartováním, ani žádným z tipů uvedených v rámečku Ochromení počítače
po změně nastavení v BIOSu. Když vás něco takového potká, pak několik rad
najdete v článku Oživení počítače, který byl publikován v PC WORLDu 6/2002 na
straně 36.
Rozhodně byste nikdy neměli aktualizovat BIOS na počítači s nestabilním
operačním systémem. Je potřeba systém vždy nejprve co možná nejvíce
stabilizovat. Pokud jste se například pokoušeli zvýšit výkon PC přetaktováním
procesoru či nastavením "příznivějších" parametrů pro operační paměť v BIOSu,
měli byste všechny takové provedené změny vrátit zase zpět, alespoň na dobu
provedení updatu. Jestliže se váš počítač stal méně stabilním kvůli nově
přidanému hardwaru, musíte jej pro provedení updatu z počítače odebrat a
odinstalovat jeho ovladače.
• Update BIOSu: Raději v klasickém DOSu než pod Windows
Vedle obvyklého provedení updatu BIOSu v prostředí DOSu nabízí celá řada
výrobců základních desek rovněž utility, které dokáží spustit update BIOSu i v
prostředí Windows. Vzhledem k tomu, že Windows obvykle hardware počítače
zatěžují více než DOS, je zde pravděpodobnost odhalení nedostatků komponent
daleko větší než v DOSu. Máte-li jen trochu pochybností o stabilitě vašeho
počítače, měli byste aktualizovat BIOS raději v prostředí MS-DOSu.
• Zvolte si jistější standardní nastavení
Způsob nakonfigurování vašeho počítače při jeho startu je uveden v BIOS Setupu.
Pokud sázíte na jistotu, vyberte v BIOSu standardní nastavení parametrů. Jedná
se hodnoty, které jsou svým způsobem konzervativní, takže žádnou z komponent
nepřetěžují. Nastavení všech parametrů na standardní hodnoty provedete pomocí
položky BIOSu s názvem Load Setup Defaults, Load Fail-Safe Defaults či Load
Setup Defaults. Zmiňované položky se nacházejí se v hlavním menu BIOSu nebo v
podmenu položky Exit. Ale pozor! Nezapomeňte si před použitím zmíněné volby
poznamenat všechny vámi nastavené parametry u všech položek BIOSu. Jestliže
zároveň nechcete přeinstalovávat Windows, pak volby APIC Mode, ACPI Function,
USB-Legacy a Hyper-Threading (většinou se nacházejí v menu Advanced, Main či
Power) před opuštěním BIOSu nastavte na původní hodnoty. V opačném případě se
budou při dalším spuštění Windows pokoušet nainstalovat pro všechen hardware
jiné ovladače, což nemusí vždy dopadnout korektně. Stejně tak si nastavte zpět
pořadí médií, v jakém se má z nich pokoušet bootovat odpovídající volba se
nachází v menu Advanced či Boot.
Nemůžete se do BIOSu dostat, jelikož se na obrazovce neukazuje klávesa, kterou
musíte stisknout, abyste se do BIOSu dostali? Pak postupně zkoušejte klávesy
Některá z variant určitě bude ta pravá. Chcete-li si provedené změny uložit,
zvolte menu Exit Saving Changes nebo Save&Exit Setup. Někdy budete ještě
dotázáni na stisk klávesy
změny uložit. Pozor na to, že BIOS vychází vždy z amerického rozložení
klávesnice, takže pro potvrzení změn vlastně musíte stisknout na české
klávesnici klávesu
• Operační paměť: Záleží i na správném časování
Pokud řadič paměti příliš rychle zaměstnává operační paměť, je stabilita celého
systému tatam. Optimální parametry pro přístup do paměti získává BIOS z čipu
paměti (SPD-EEPROM) umístěného na paměťovém modulu. Aby mohl BIOS načíst údaje
z paměti EEPROM, musí být položka BIOSu DRAM Configuration, případně DRAM
Timing nastavena na variantu SPD nebo Auto. Zmiňovanou položku naleznete
většinou v menu Advanced, Chip Configuration, Chipset Features nebo podobném.
Pokud jste si zvolili v BIOSu nahrávání standardních parametrů (viz tip č.14),
je obvykle tato volba na tuto možnost nastavena.
• Když automatika zklame,přijde na řadu ruční práce
Někdy je časování operační paměti i přes automatickou konfiguraci nastaveno
příliš příkře. Bývá to zejména v případech, kdy je někde v BIOSu nebo v
samotném SPD čipu chyba. Někdy pomůže update BIOSu (viz tipy č.11-13), jinak je
třeba parametry operační paměti nastavit ručně. Níže popisované parametry,
které je nutné nastavit, se mohou v závislosti na typu desky lišit v názvu.
Zkontrolujte si v menu Advanced, Chip Configuration, případně Chipset Features,
zda hodnoty pro parametry Clock (někdy také Frequency nebo Mode), CAS Latency,
RAS to CAS Delay (někdy také TRCD) a RAS Precharge Time (někdy také TRP)
odpovídají údajům uvedeným na paměťovém modulu. Tyto údaje jsou většinou na
nálepce nalepené přímo na modulu. Před pomlčkou je uveden typ paměti, ze které
se odvozuje hodnota pro parametr Clock. Pro paměti typu PC100 a PC1600 by měl
být parametr Clock nastaven na 100 MHz, moduly PC133 a PC2100 běží na 133 MHz,
PC2700 na 166 MHz a konečně PC3200 pracují na frekvenci 200 MHz. Další údaje
jsou za pomlčkou. Například parametr PC2100U-2533 znamená, že se jedná o modul
typu PC2100 s CAS Latency rovnu 2,5 taktu, RAS to CAS Delay a RAS Precharge
Time se rovnají 3 taktům. Pokud tyto hodnoty nesouhlasí s těmi v BIOSu, je
třeba položku zmiňovanou v tipu č. 15 nastavit z parametru Auto na Manual nebo
User Define a zadat sem správné hodnoty. Další informace k tomu, která
nastavení jsou optimální, pak získáte na internetových stránkách výrobce
paměťových modulů.
• Operační paměť: Příručka pro konfiguraci neexistuje
Chybí vám u paměťového modulu nálepka s potřebnými parametry? Nebo si myslíte,
že i přes správně nastavenou konfiguraci je za zatuhnutí počítače odpovědný
(nově nainstalovaný) paměťový modul? Pak je třeba zaexperimentovat si s
hodnotami parametrů, uvedenými v tipu č. 16. V podstatě lze říci, že vyšší
hodnoty znamenají větší stabilitu. Jedná se totiž hlavně o tzv. latenci, neboli
čekací dobu. Čím větší hodnota, tím více taktů má paměť k dispozici pro
vykonání nějakého úkolu. Operační paměť tedy pracuje pomaleji, což se projeví
ve zvýšené stabilitě systému.
Chlazení
Možná to znáte z vlastní zkušenosti, že když dlouho zůstanete v sauně, tak se
pak na nohou necítíte dvakrát jistě. Stejně tak se chová i váš počítač. Je-li
mu moc horko, ani on se nechová stabilně. Chladicí systém počítače musí být
dostatečně výkonný, aby dokázal bez problémů odvést teplo produkované
jednotlivými komponentami.
• Monitorování hardwaru: Jak měřit teplotu
Jakmile do počítače nainstalujete nebo vyměníte nějakou komponentu,
přetaktujete procesor nebo pracujete za horkého letního dne na počítači v
kanceláři bez klimatizace, nemusí chladicí systém počítače stačit. Proto je
nutno čas od času kontrolovat, jak se počítač během silného zatížení zahřívá.
Mějte přehled i o teplotě v místnosti, aby se vám případná porucha větráčku
nestala takříkajíc osudovou.
Jestliže se vám nechce kvůli kontrole teploty rozmontovávat celou počítačovou
skříň a chtěli byste si raději hlídat teplotu jednotlivých komponent, je třeba
se spokojit s integrovanými teplotními senzory většina základních desek je
vybavena dvěma i více senzory (viz manuál k základní desce). Hodnoty teplot na
těchto senzorech se dají zjistit pomocí monitorovacího softwaru. Velmi dobrým
je kupříkladu freeware Motherboard Monitor, který naleznete na internetu na
adrese http://mbm.livewiredev.com, popřípadě na našem CD (MBM5360.EXE, 1,92
MB). K dispozici je i instalační soubor s jazykovými moduly, v němž si lze
nastavit též češtinu (MBM5360LANGUAGE.EXE, 487 KB).
Zmíněná utilita běží permanentně na pozadí a sleduje teplotu a činnost
větráčku. Přitom zároveň hlídá, zda nejsou překročeny spodní či horní hranice
teploty či otáček. Hraniční hodnoty si ale musíte zadat sami. Naleznete je u
výrobců jednotlivých počítačových komponent. Informace týkající se procesorů
AMD a Intel naleznete v rámečku Mezní hodnoty: Teplejší by váš procesor být
neměl.
• Test stability: Počítač ve stresu
Když se počítač při běžné práci chová stabilně a nevyvolává žádné konflikty,
neznamená to, že se tak bude chovat i při velké zátěži. Jeho chování můžeme
prověřit testem stability. Ten otestuje všechny komponenty až do krajnosti.
Vhodnými utilitami jsou například programy Passmark Burn In Test, který testuje
všechny důležité komponenty počínaje procesorem a grafickou kartou konče, a
program Hot CPU, jenž je zaměřen zejména na testování procesoru a základní
desky. První zmíněný program si můžete stáhnout z internetové adresy
http://www.passmark.com nebo vám jej nabízíme na našem CD (BITPRO.EXE, 1,30
MB). Aplikaci Hot CPU 4.1 naleznete na internetové adrese http://www.7byte.com,
anebo rovněž na našem CD jako soubor HOTCPU.EXE o velikosti 1,59 MB. Počítač
ale můžete vystavit i dlouhodobější zátěži. Grafickou kartu důkladně prověříte
při hraní her s 3D grafikou a na procesor stačí samotné prostředky Windows,
například program Kalkulačka (nabídka Start, Programy, Příslušenství). Zkuste
například při vědeckém zobrazení nechat spočítat faktoriál nějakého velkého
čísla (tlačítko
spustíte Kalkulačku několikrát a na každé instanci programu necháte běžet
nějaký složitý výpočet.
• Co můžete dělat proti přehřátí počítače
Pokud dojdete k závěru, že nestabilita vašeho počítače může pocházet z
přílišného přehřívání, je potřeba se zabývat příčinami. Začněte okolím
počítače. Padá-li přímé sluneční světlo přes okno přímo na počítač nebo stojí-
li tento těsně vedle topení, je řešení vskutku jednoduché přemístěte jej jinam.
V opačném případě je chlazení počítače nedostatečné. Vypněte počítač, sundejte
kryt a udělejte si přesný obrázek o rozložení jednotlivých komponent uvnitř.
Jaké máte chladiče, a kolik jich je? Jaké je jejich rozmístění? Jakým způsobem
proudí vzduch přes vnitřek skříně a okolo komponent? Pokud máte ve skříni změť
kabelů, pokuste se je poněkud urovnat a spojit tak, aby nepřekážely proudícímu
vzduchu. Dost také pomůže namontování dodatečného větráčku. Velmi důležitou
roli pak hraje jeho správné umístění, jež musí podporovat předpokládaný směr
proudění vzduchu (viz obrázek). Jinak je lepší pořídit výkonnější větráčky
přímo na jednotlivé komponenty (procesor, pevný disk, grafickou kartu).
Ochromení počítače po změně nastavení v BIOSu
Stačí jedna nechtěná změna v BIOS Setupu, a počítač je ochromen. Co dělat v
situaci, když se nemůžete do Setupu dostat, abyste takové chybné nastavení
opravili? Většina výrobců základních desek již provedla taková opatření, která
umožní v případě podobných situací nahrání standardního nastavení. Přesný
postup naleznete v manuálu k vaší základní desce, popřípadě přímo u výrobce
(zavolejte si na tel. číslo podpory nebo si vyhledejte informace na
internetových stránkách). Můžete také vyzkoušet následující postupy.
Varianta č. 1: Mnohé základní desky si všímají toho, když systém při startu
zatuhne. Pokud se to při startu stane několikrát za sebou, automaticky se
nahrají standardní nastavení. Vyzkoušejte proto, zda se problém nevyřeší sám od
sebe po několika za sebou jdoucích pokusech o spuštění počítače.
Varianta č. 2: Některé základní desky nahrají standardní hodnoty, pokud budete
mít během startu počítače stisknutou klávesu
vaše základní deska jumper (přepínač) nazvaný CLEAR_CMOS nebo podobný, můžete
jeho prostřednictvím vymazat obsah paměti CMOS (do ní BIOS ukládá různé údaje
mimo jiné i vaše nastavení). Pak BIOS nahraje standardní parametry. Paměť
vymažete, pokud při vytažené zástrčce ze zásuvky umístíte jumper do pozice
způsobující vymazání paměti. Většinou stačí nechat jumper v této pozici 5
sekund, někdy je třeba počkat minutu počkejte proto vždy raději o něco déle.
Varianta č. 4: U mnoha základních desek můžete vyndat baterii, která napájí
paměť CMOS. Bez proudu CMOS paměť svá data ztratí a vymaže se za normálních
okolností to trvá od několika minut do několika hodin. Někdy je třeba provést
variantu č. 3 i č. 4.
Oživení počítače
Když si v konfiguraci BIOSu něco pokazíte, je zle. Za jistých okolností se vám
ani nemusí podařit se znovu do BIOS Setupu dostat. Jak nyní počítač znovu
oživit?
Jednou z prvních věcí, kterou byste měli u počítače, jenž se chová nestabilně
nebo jednoduše nepracuje, zkusit, je obnovit základní nastavení v Setupu. K
tomu účelu slouží položka Load Setup Defaults nebo Load BIOS Defaults,
popřípadě Safe Settings a podobně.
Jestliže situace zašla až tak daleko, že díky fatálním zásahům do BIOSu počítač
nestartuje a vy se nemůžete dostat ani o Setupu, vždycky ještě můžete smazat
CMOS-RAM paměť, v níž jsou nastavení uložena. Pro tento účel mají prakticky
všechny základní desky jumpery nebo dvě místa (označená například CMOS_Clear
nebo Clear RTC), které je třeba při vytažené napájecí šňůře zastrčit na několik
sekund do odpovídající pozice a pak je vrátit zpět, případně spojit kusem
drátu. Tím dojde k vymazání CMOS paměti. Někdy je nutné jumpery nechat v pozici
pro vymazání a počítač krátce zapnout to je potřeba porovnat s instrukcemi v
manuálu k vaší základní desce. Jestliže tato cesta nevede k cíli, je možné
zkusit na několik hodit vyndat baterii, která CMOS napájí. V příručce je tato
baterie často označena jako CMOS Power. Pokud není na základní desce nějaká
jiná vada, měl by počítač po této akci znovu nastartovat. Nyní stačí výše
zmíněným postupem nastavit v Setupu základní parametry.
Co dělat v případě, když se nepovede update BIOSu?
Když se vám stane, že při provádění updatu BIOSu zrovna vypnou elektrický
proud, nebo vám počítač zatuhne, je od tohoto okamžiku počítač nepoužitelný. V
této chvíli jsou v obrovské výhodě majitelé základních desek s duálním BIOSem.
Jestliže hlavní BIOS nefunguje, je možné pomocí jumperu nebo klávesové zkratky
bootovat z BIOSu záložního. Velmi dobré vyhlídky máte také v případech, když
váš BIOS obsahuje bootovací blok, který je neporušený. S jeho pomocí pak můžete
snadno BIOS obnovit ze záchranné diskety. Zdali vaše základní deska tuto funkci
podporuje, se dozvíte od výrobce. Principiálně to funguje asi takto:
AMI BIOS: Zkopírujte soubor s BIOSem na čistou, formátovanou disketu a
přejmenujte jej na AMIBOOT.ROM. Spusťte počítač a držte klávesovou zkratku
v této chvíli stále černá. Po asi 15 sekundách byste měli uslyšet čtyři po sobě
následující zvukové signály, které vám oznamují, že BIOS byl znovu
naprogramován. BIOS Award: Zkopírujte soubor BIOSu a vypalovací program (také
zvaný Flash) na disketu zformátovanou pomocí příkazu format a: /s. Vytvořte
soubor AUTOEXEC.BAT (v libovolném textovém editoru), který bude obsahovat příkaz
a uložte jej na disketu. Po restartu počítače by se měl BIOS automaticky
přeprogramovat. Po asi třech minutách by měl být celý proces určitě hotový.
BIOS Phoenix: Zde budete muset v určitých případech nastavit některé jumpery na
základní desce do pozice Recovery Mode, abyste mohli bootovat z diskety (Crisis
Recovery Disk), která BIOS obnoví. Tuto disketu, případně program, jenž ji
vytvoří, získáte od výrobce základní desky (na disketě se mimo jiné nacházejí
soubory MINIDOS.SYS a PHLASH.EXE).
Poslední cesta vede k prodejci nebo výrobci základní desky
Pokud nepomůže žádná z výše uvedených rad, musíte zanést základní desku do
opravny. Štěstí v neštěstí budete zcela jistě mít v případě, kdy má vaše
základní deska čip s BIOSem na patici ten se dá za nějakou finanční úhradu buď
vyměnit, nebo znovu přeprogramovat. Jestliže je čip s BIOSem na základní desce
pevně přiletovaný, musí na opravu celá základní deska a tady jste zcela
odkázáni na ochotu prodejce.
Mezní hodnoty: Teplejší by váš procesor být neměl
Jaká teplota je kritická? Pro teplotu procesorů existují doporučení od výrobců,
Intel je uveřejňuje na adrese
http://www.intel.com/design/Pentium4/guides/index.htm?iid=ipp_dlc_procp4
p+es_guide& a AMD v tzv. Thermal Data Sheets na adrese http://www.amd.com. Pro
většinu současných procesorů doporučují AMD i Intel na svých stránkách
maximální teplotu 70°C, jedná se však o tzv. hodnotu T(case). Upozornění:
Teplotní senzory mohou být u různých typů procesorů na různých místech, a
samotná hodnota teploty velmi záleží na tom, kde ji měříte. Hodnota T(case) je
teplota, kterou u procesorů AMD naměříte v jádře procesoru a u procesorů Intel
mezi jádrem procesoru a kovovým krytem. Na obou výše zmíněných internetových
stránkách získáte podrobnější informace k různým měřicím místům a hraničním
hodnotám teplot.
Firma AMD uvádí v tzv. Thermal Data Sheeets rovněž teplotu okolí, tzv.
T(ambient). Ta má pro většinu procesorů AMD hodnotu 42°C. Tento údaj však není
pro provozuschopnost procesoru nijak relevantní, neboť nic nevypovídá o
provozní teplotě.
Intel pro procesor Pentium 4 na 3,2 GHz rovněž doporučuje maximální teplotu
okolí 42°C (viz internetovou adresu
http://ftp://download.intel.com/design/Pentium4/guides/25216101.pdf).
Pro zajímavost: Procesory v noteboocích musí obecně snést vyšší teploty než
jejich kolegové ve stolních počítačích. V malých počítačích totiž není dost
místa na proudění vzduchu. Tak například Intel pro většinu notebooků udává
hodnotu T(case) 100°C a AMD 95°C.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU