uživatelských DSL účtů, a podle průzkumu trhu a možností stávajících ISP má
jejich počet stoupnout na 43,5 milionu v roce 2005. V Evropě se průzkumem
zjistilo, že až 50 procent dotazovaných by si rádo dopřálo službu videa na
přání, takže to vypadá, že o tyto služby by mohl být velký zájem.
Širokopásmové systémy si konkurují
V krátkosti bych se rád nejprve zmínil o širokopásmových konkurenčních
systémech. Jediným konkurentem, který může DSL službám konkurovat, je ve světě
momentálně kabelová televize. Její vysílání probíhá na desítkách kanálů, takže
si divák může vybrat zaměření pořadů podle svého gusta. Obousměrné
širokopásmové datové přenosy (přístup na internet) jsou již vyřešeny, takže
může začít interaktivní televizní vysílání s aktivní účastí diváka.
Pomocí ADSL budeme moci zřejmě televizi přivedenou do domácnosti po telefonní
přípojce sledovat taktéž, navíc si divák bude moci zaplatit video na přání.
Takže i ADSL bude médium, po kterém se dostane do domácností interaktivní
televizní vysílání plus přístup na internet plus video na přání.
Podstatný rozdíl mezi ADSL a kabelovou televizí je ve způsobu penetrace. ADSL k
vám může dorazit po téměř každé telefonní přípojce (záleží na vzdálenosti od
ústředny a kvalitě měděného vedení), kdežto kabelové společnosti se angažují
pouze v místech maximálně hustého osídlení, kde mohou nainstalovat co největší
množství přípojek na co nejmenší ploše (viz u nás velká sídliště). Zavádění
přípojek do rodinných domků, kde je velmi malá hustota osídlení, je
nerentabilní. Z toho plyne, že ke kabelové televizi nemá přístup zdaleka každá
domácnost. Navíc pokud je sídliště už v působnosti určité kabelové společnosti,
určitě tam z důvodů rentability nepůjde další kabelová společnost prodrátovat
celé sídliště znovu svými rozvody takže konkurence z pohledu uživatele přípojky
nevzniká.
Podle průzkumů prováděných s cílem odhadnout dění v oblasti širokopásmového
připojení v nejbližších letech, budou jak ADSL, tak kabelová televize, dvě
nejrozšířenější konkurenceschopné možnosti vysokorychlostního přístupu k
internetu.
Co se děje v USA
Americký PC World přinesl v únorovém čísle přehled nabídek ISP providerů DSL,
kabelových televizí a satelitního připojení k internetu.
Konkurence v širopásmovém přístupu v USA je poměrně velká. Největšími
konkurenty jsou ISP poskytovatelé DSL a kabelové společnosti. Uživatele zajímá
především cena (co to umí a kolik ho to bude stát např. za rok provozu),
požadují profesionální instalaci provedenou okamžitě po objednání služby, a v
neposlední řadě následné služby a technickou podporu. Podle průzkumu to vypadá,
že po všech stránkách jsou na tom lépe než čeští zákazníci, ale úplně ideální
to také není.
Kabelová televize
Provozovatelé kabelové televize jsou v USA největší konkurencí ISP providerů
DSL. Síť kabelové televize je zde opravdu hustá, takže přístup k internetu má
mnoho milionů rodin. V minulosti měli provozovatelé kabelu problémy s úzkým
pásmem datových přenosů ve směru od uživatele k provozovateli (upload),
uživatelé původně museli používat k vysílání svých dat jiný systém (zejména
dial-up). To se podařilo do dnešní doby vyřešit, u většiny kabelových přípojek
firmy nabízejí širokopásmový přístup v obou směrech. Dalším problémem bylo
přetěžování segmentů kabelové sítě během provozu ve špičkách. Poté, co se
objevila konkurence v podobě širokopásmových přípojek DSL, definovala Národní
asociace kabelových televizí pojem "co to je dobrá služba uživateli, a jak ji
zajistit". Všechna opatření byla ihned uvedena do praxe a jednotliví
provozovatelé při náznaku vyššího zatížení okamžitě doplňují technické
prostředky, aby ke zpomalení provozu nedošlo.
V průzkumu PC Worldu bylo spokojeno s instalacemi a následnými službami 76 %
respondentů, oproti 39 % spokojených uživatelů DSL. Nabízené rychlosti u
downloadu se pohybují od 512 Kb/s do 10 Mb/s, u uploadu od 128 Kb/s do 1 Mb/s.
Měsíční poplatek je u jednotlivých společností různý, a to v rozsahu od 35 do
50 USD (průměr je kolem 40 USD měsíčně). Instalaci kabelového modemu si může
průměrně technicky zdatný jedinec udělat sám, jinak za ni zaplatí od 50 do 150
USD. Modemy stojí okolo 200 USD, nebo je možno je splácet částkou 5 až 15 USD
za měsíc.
Kabelové společnosti mají v dnešní situaci jeden hlavní trumf, a to je
vytváření společných balíčků programové nabídky televizních kanálů s přístupem
k internetu. Celková požadovaná cena je velmi výhodná, takže jí asi nelze
odolat. Majitelé kabelové přípojky se dostanou na internetu kam potřebují
slušnou rychlostí, na přetížení dohlíží kabelová společnost, diváci mohou
interaktivně spolupracovat s televizí (mohou se lépe pobavit, a o to jim u
televize zpravidla jde).
Služby DSL
Služby DSL jsou ve Spojených státech nabízeny již několik let. Společností
nabízejících tyto služby jsou desítky. Konkurenční boj vyústil vloni v několik
krachů celkem významných společností. Nepříjemné to bylo hlavně pro zákazníky
těchto společností, poněvadž přechod k jinému provozovateli přece jenom není z
hodiny na hodinu. Tam, kde byl jiný provozovatel DSL po ruce, to bylo bez
problému. Pokud ale celou zkrachovalou firmu převzala jiná společnost, nějaký
den to trvalo, než obnovila služby v plném rozsahu.
Podle mého názoru začal být na trhu společností nabízejících DSL nadbytek a
konkurenční boj srazil ceny pod únosné minimum, takže některé společnosti to
nemohly zvládnout. Po stabilizaci trhu koncem loňského roku také hned došlo ke
zdražení DSL připojení. Ceny za DSL spojení vzrostly přibližně o 10 %, ze 46 na
50 dolarů.
Respondenti průzkumu PC Worldu byli se službami DSL společností mnohem méně
spokojeni než ti, co mají kabelovou televizi. Instalace nebyly provedeny ihned,
ale na techniky se muselo čekat pár dní. Telefonní linku spravuje a proměřuje
společnost. U DSL připojení závisí jeho kvalita, a tedy i rychlost přenosu dat
jednak na vzdálenosti přípojky od telefonní ústředny, a jednak na kvalitě
měděného kabelu. Se vzrůstající vzdáleností a horší kvalitou měděného vedení
rychlost klesá. Až po proměření linky se zákazník dozví, jak to s jeho
připojením vypadá.
Nabízené rychlosti u downloadu se pohybují od 384 Kb/s do 1,5 Mb/s, u uploadu
je to 128 Kb/s nebo 256 Kb/s. Měsíční poplatek je u jednotlivých společností
týž a činí 50 USD. Instalace DSL zařízení stojí 150 až 200 USD, přičemž si ji
může průměrně technicky zdatný jedinec udělat sám, ale musí čekat na proměření
linky společností. Zařízení DSL stojí od 75 do 200 USD, většinou se platí ještě
aktivační poplatek 50 USD.
Satelitní služby
Přístup k internetu přes satelit nedosáhl v USA zdaleka takového rozsahu jako
kabelová televize či DSL služby. Na vině je zřejmě drahá instalace, drahé
přijímací zařízení, vyšší měsíční poplatky než u jiných širokopásmových služeb.
Následné služby a technická podpora nejsou respondenty průzkumu hodnoceny nijak
zářivě. Instalační poplatky jsou 200 USD, satelitní zařízení stojí 400 až 600
USD a měsíční paušál je 70 USD. Podle průzkumu je mnoho obyvatel USA, kteří si
rozmyslí 50dolarový paušál za DSL, takže 70 USD je pro ně příliš drahé. Je zde
ještě jistá naděje, že bude satelitní TV a přístup k internetu přes družici
nabízen ve společných balíčcích, takže by měsíční účet mohl klesnout na
přijatelnou částku. Stále to ale bude dražší než nabídka kabelových televizí a
provozovatelů DSL služeb. Takže satelitní přístup na internet se dostal do
pozice služby pro ty, kdo opravdu nemají jinou možnost přístupu na internet.
Situace v Evropě
Širokopásmový přístup k internetu, který je již nějakou dobu možný v USA,
začíná být nyní dostupný široké veřejnosti i v Evropě. Kabelové společnosti,
které dnes v Evropě vedou v poskytování širokopásmového internetu, se budou v
nadcházejících měsících snažit těžit z této pozice až do té doby, kdy začne být
DSL úplně běžnou technologií. V roce 1999 bylo v zemích EU 180 milionů
telefonních linek v porovnání se 45 miliony kabelových zásuvek. V tomto poměru
zřejmě skončí penetrace širokopásmového připojení mezi kabelovou televizí a DSL
službami, až bude úplně dokončena (i když nové kabelové přípojky se stále
instalují).
V roce 2000 bylo v Evropě asi 1,7 milionu širokopásmových připojení, přičemž
jejich počet má dosáhnout v roce 2005 až 35 milionů.
Nejdále je se zaváděním DSL technologií Německo. Německý trh vzroste do konce
roku 2003 na 5 milionů uživatelů DSL. Oproti tomu Francie, Nizozemí a Velká
Británie budou mít podle odhadů po 1 milionu připojených domácností. Celkový
evropský trh tak bude mít až 20 milionů kabelových a DSL uživatelů, z nichž 15
milionů připadne na DSL služby a 5 milionů na kabelovou televizi. Velká
Británie má pouze několik desítek tisíc uživatelů DSL služeb, Irsko a
Portugalsko jsou jediné západoevropské země, které nemají žádné uživatele DSL.
V ČECHÁCH JE ADSL NA STARTU
Kabelové televize pracují, nabízejí své služby a oblasti své působnosti stále
rozšiřují, ve svém portfoliu mají i širokopásmový přístup k internetu.
Největším provozovatelem je společnost UPC Česká republika, která kromě
klasické kabelové televize nabízí i satelitní televizi pro ty, kdo nemají
kabelovou přípojku. Můžeme očekávat, že v dohledné době společnost nabídne i
přístup na internet přes satelit, poněvadž dnes je širokopásmový obousměrný
datový přenos možný. Dost bude ale záležet na ceně, zda bude tento přístup
dostupný pro domácnosti, či spíše pro firmy.
U ADSL je nyní na tahu Český Telecom. Koncem roku 2001 skončil druhý projekt
zkušebního provozu, kdy bylo několik set zájemců připojeno k internetu ADSL
technologií přes několik vybraných pražských ústředen. Teď tedy zbývá stanovit
cenovou politiku a začít technologii zavádět k prvním zákazníkům. Pokud jde o
cenovou politiku, a budeme se řídit cenami v USA, tak levnější to určitě nebude
až teprve s masivním rozšířením technologie a počtem uživatelů můžeme snad
očekávat pokles nasazených cen.
Kromě toho je Českým Telecomem nabízena technologie ISDN, kde je již cenová
politika známa, takže při cenotvorbě musí být brán ohled i na ni, zda se do ní
investované prostředky již vrátily či ne. Protože je zřejmé, že se zatím za tak
krátkou dobu vrátit nemohly, bude logicky cenová politika vytvořena tak, aby
byl zajištěn růst počtu zákazníků využívajících obou technologií jak ISDN, tak
ADSL.
Local Loop Unbundling (LLU) neboli zpřístupnění místních smyček (tedy linek
Českého Telecomu od jeho ústředen k uživatelům tzv. poslední míle) i
konkurenčním (alternativním) operátorům je zaklínadlo, které přichází na pořad
dne i u ADSL.
Telefonní síť Českého Telecomu si můžeme pro představu rozdělit na dvě části
páteřní síť, propojující všechny podřízené a nadřízené ústředny, a na
přístupové sítě do každé ústředny se sbíhající telefonní linky jednotlivých
uživatelů. A právě o ty jde při uplatnění LLU poskytnout je alternativním
operátorům, aby i oni mohli začít nabízet své služby a vytvořilo se tak tržní
prostředí v poskytování telekomunikačních služeb. To vše se bude ale teprve
řešit zákonnou cestou za přispění regulačního orgánu (ČTÚ).
Páteřní sítě ať už hlasové nebo datové má či bude mít Český Telecom a každý
alternativní operátor své, přístupové sítě pak musí být sdílené (ty už
alternativní operátoři budovat nebudou). Když se např. uživatel služby ADSL
bude chtít podívat na internet, půjde jeho signál od jeho domácího PC po
sdílené přístupové lince do ústředny Českého Telecomu. Dále však nepůjde po
cestě, po které pokračuje normální hovor, ale odbočí do páteřní datové sítě buď
Českého Telecomu, nebo do páteřní datové sítě některého z alternativních
operátorů (podle toho, kterého služby si vyberete). Tak jako alternativní
operátoři usilují o to, aby jim byly zpřístupněny místní smyčky, které by
chtěli připojit ke svým páteřním sítím, na nichž budou provozovat pevné hlasové
služby, tak chtějí dosáhnout zpřístupnění těch samých místních smyček, aby je
mohli rovněž připojit na své páteřní datové sítě, na nichž budou chtít nabízet
služby ADSL.
Co k tomu dodat? Po vydání zákonů bude velmi zajímavé sledovat celý proces
zavádění ADSL služeb Českým Telecomem a alternativními operátory v praxi.
Závěrem
Příště se blíže seznámíme s principem DSL technologií a službami, které od nich
můžeme očekávat.
SPOJENÍ ADSL S TELEVIZÍ
Spotřebitelé požadují od svých televizí a počítačů větší interaktivitu a
možnost volby obsahu. Poskytovatelé obsahu se budou snažit rozšířit nabídku
služeb. Počínaje vývojem obsahu přes distribuci až po přístup, hodlají nová
uskupení společností získat na tomto trhu co největší podíl.
Koncem roku 2001 o sobě daly vědět společnosti Alcatel a Thomson multimedia,
jež demonstrovaly, že širokopásmová technologie DSL je schopna dodat atraktivní
zábavu přímo do televizního přístroje. V Paříži společně předvedly interaktivní
a personalizovanou distribuci televizního programu a videa na vyžádání
(Video-on-Demand), zajištěnou prostřednictvím obyčejné telefonní linky. Obě
společnosti mají za to, že tento vývoj dále povzbudí potenciál, který nabízí
technologie DSL, a tak bude možné vstoupit do nové éry v oblasti
širokopásmových zábavních služeb. Ukázalo se, že DSL technologie je schopna
přenášet multimediální obsah včetně digitálního videa v komprimovaném formátu
MPEG-2, přičemž požadovaná šířka pásma je kolem 1Mb/s. Zařízení Alcatelu
posloužilo pro distribuci informací obrazu (videa), hlasu i dat přes
telekomunikační síť, moderní digitální dekodér xDSL dodala firma Thomson.
Ani v Čechách ale neusnuli na vavřínech. Jak je známo, připravuje se vysílání
digitální televize úspěšně probíhají dva zkušební projekty. Český Telecom
vybudoval vysokokapacitní páteřní síť založenou na technologii ATM, kterou
hodlá využívat nejen jako ISP pro přístup k internetu, ale i jako distribuční
síť pro digitální televizní vysílání. Český Telecom kromě toho každou chvíli
začne nabízet širokopásmový přístup k internetu pomocí technologie ADSL dva
zkušební projekty již proběhly a byly ukončeny. ADSL linky budou moci sloužit
nejen k přenosu videa do domácností, ale určitě se stanou zpětným interaktivním
kanálem od diváků (sledujících programy šířené digitální televizní sítí) směrem
k televizním společnostem.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU