Art of Murder: Hunt for the Puppeteer

Příběh i tentokrát začíná v Americe v době ne tak dávné (rok 2007), i když v tomto díle se podíváme hlavně do Evropy. Ti z vás, kteří navykli doprovázet Nicole každé ráno do kanceláře, povídat si se sekretářkou šéfa Ruth a trpět při jejích stížnostech na Nicka, neustále cestujícího přítele, si budou muset rychle zvyknout na pátrání v terénu, těžkosti hotelového života a ne vždy ke spolupráci ochotné, místní představitele zákona. Naše agentka sice je na služební cestě, ovšem pouze coby pozorovatel, a tak vlastně nemá právo aktivně zasahovat do vyšetřování. Každý, kdo už stačil Nicole alespoň třošku poznat však ví, že taková maličkost, jako je nedostatek podpory a pochopení pro její nápady ze strany velení, jí ani v nejmenším nemůže přinutit nedělat věci, jež považuje za správné. Za ten jeden rok, co slečnu Bonnet známe, se její povaha nijak nezměnila, stejně jako její schopnost jít na věc vlastní cestou, dostat se lehko do problémů a vytrvalost přivést dalšího zločince před tvář spravedlnosti.

Zdálnivě nepolapitelným soupeřem Nicole je Loutkař - sériový vrah, který se svým podivným koníčkem začal na území jurisdikce FBI, aby se po nějaké době přesunul do Paříže. V jeho stopách se jako ohař žene Nicole především z toho důvodu, aby se ujistila, že se jedná o jednoho a téhož pachatele, nikoli o inspirovaného následníka. Loutkař své oběti usmrcuje velmi specifickým způsobem, aranžujíc poté jejich těla jako loutky, navíc u každé mrtvoly nechává panenku oblečenou do dobového kostýmu z dob Velké francouzské revoluce a až do této dávné doby sahají kořeny jedné temné události.

Autoři si pro nás navíc přichystali mnohem častější kontakt s těly obětí a nutno říci, že některým se podíváme doslova na zoubek, abychom našli důkaz, který přehlédla francouzská policie.

Většina děje se odehrává v noci a Nicolle je odkázána jen sama na sebe, takže atmosféra je ponurá.. no, možná ne až tak, že byste si okusovali nehty a nervózně se ohlíželi za sebe. Autoři nezapomněli ani na několik vtipných a úsměvných momentů, jako například vylovení staré, exotické mince z fontány (stará polská mince). Malinkou zajímavostí  producenta, City Interactive, je mihnutí se Sylvie Leroux ve hře, stejně jako plakát na Art of Murder v Chronicles Mystery.

První díl Art of Murder vyvolal u hráčů spíše pozitivní ohlasy, i když několik stížností na malý počet herních videí, špatnou animaci postav či zastaralou grafiku se také objevilo. Hra přesto z pultů mizela jako čerstvé housky, možná díky dobrému termínu těsně před Vánoci. Myslím, že Hunt for Puppeteer má šanci získat si ještě větší skupinu hráčů, protože tvůrci si očividně vzali kritiku k srdci. Změna se dotkla především enginu hry, z Wintermute, který je k dispozici zdarma, na Virtools Engine, který je vám jistě známý ze Syberie či Post Mortem. Jak na tomto enginu vypadají hry z produkce City Interactive jsme měli možnost se přesvědčit u jejich posledního dílka The Scorpio Ritual, který získával samé plusy co se grafiky týče.

Ne jinak je tomu v případě HfP. Ve hře najdeme spoustu krásných, pečlivě vypiplaných detailních lokací, které oživují povedené animace: kočka, co seskočí ze střechy, ptáček, odletivší z větve, hosté kavárničky spokojeně upíjející svou kávu či stín, přeběhnuvší po stěně hotelového pokoje. Maliko hůř je na tom pohyb postav, kterému k přirozenosti stále něco chybí, u majitele hotelu se dá mluvit o velmi pokročilém stádiu hemeroidů. Nicole nám malinko přibrala a zdá se, že taky zvolila novou barvu rtěnky, popravdě jí to moc nesluší. Zato sled různých událostí je mnohem rozmanitější a naše hrdinka se neomezuje na ( neoprávněné) vyšetřování pouze v Paříži, stopy vraha ji zavedou třeba na Kubu.

Velmi silnou stránkou hry (stejně jako v první části série - píšu série, protože doufám, že se ještě dočkáme nějakého pokračování) je každopádně příběh. Dobře vymyšlený, dobře rozdělený a dobře podaný - zaujme vás a přinutí následovat Nicole do nových lokací, ve snaze objevovat nové věci, nacházet dílky do skládačky případu. Kdyby jen postavy v sobě měly více života.. Protože, co se grafiky týče, udělali tvůrci rozhodně velký krok kupředu, jenže hrdinové na vás budou působit panákovitě, bez emocí, charakteru, mimiky, a to nejen v herních videích. Celá ta jejich umělost je příčinou toho, že dialogy pouze čteme a posloucháme jen ve snaze dopídit se dalšího vodítka a stopy, posunout se dále v ději. Mezi postavami jakoby neprobíhaly žádné proudy, pozitivní či negativní emoce, nic... panáci. Žádnou z postav jsem si ani neoblíbil ani neznelíbil. Do příštího dílu by postavám rozhodně přispělo psychologické prohloubení charakterů, rozrušení trocha červenání, nejistoty, prozatím vypadá veškerá interakce takto: „Mám na vás několik otázek".

I když by se dalo říci, že interface je takovou, řekněme, podružnější částí hry, všichni dobře víme, že když ovládání hapruje, do hraní se zrovna dvakrát nechce. Co se AoM týče, nemám žádné negativní připomínky. Pohyb po lokacích je díky „point & click" bezproblémový a pohodlný, v případě, že se někde zasekneme, stačí použít lupu, která zvýrazňuje aktivní objekty. Každý předmět se dá přiblížit, řádně prohlédnout, Nicole nám ke všem něco poví. Stejně jako například v The Scorpio Ritual, i tady nás hlavní postava upozorní, chystáme-li se lokaci opustit a mohli jsme přehlédnout něco důležitého. Každá správná agentka má u sebe poznámkový blok se zápisky všech rozhovorů a událostí, akta o „amerických" vraždách Loutkaře a také jeho psychologický portrét, díky čemuž se dozvíme i detaily o pozadí příběhu. Ukládat můžeme vyloženě do aleluja, nejnovější pozice jsou vždy nahoře. Všechno jsou to drobnosti, ale velkou měrou se podílejí na příjemném hraní.

STÁHNOUT DEMO ART OF MURDER: HUNT FOR THE PUPPETEER

Možná trošku málo, alespoň dle mého gusta, je ve hře klasických deskových hádanek a úkolů, protože běhání pro a s předměty, opravování rozbitého a porouchaného (hispánští mechanici jsou flákači) a dohadování se s různými osobami je požehnaně. Ještě méně je ve hře puzzlů a jiných minihříček, ale možná, že se jedná pouze o můj názor a třeba budu v menšině, ale hádanka s křeslem z minulého dílu se mi moc líbila.

Tentokrát je vrahem osoba, u které byste to rozhodně nečekali a troufám si říct, že ani neodhadli, a to je velké plus. Bylo by ještě větší, kdyby to nevyplývalo s jejího sporého objevování se ve hře a raději z většího počtu potenciálních pachatelů. Poněkud zvláštní jsou taky některé souvislosti a situace. Například, proč se tak schopný vrah nezbavil jednou provždy Nicole, když mu tak tvrdě šlapala na paty? Příležitostí měl dost. Možná věděl, že její schopnosti bude v budoucnu potřebovat? Kdo ví. Jako hodně praštěný mi přišel nápad s jedním „zmrtvýchvstáním".

Celkově by se na hře, stejně jako občas na mrtvole, dalo najít pár mušek, ale v porovnání s předchozím dílem je Art of Murder: Hunt for the Puppeteer rozhodně posunem k lepšímu a na několik hodin rozhodně příjemně zabaví všechny milovníky adventur.

VIDEA KE HŘE ART OF MURDER: HUNT FOR THE PUPPETEER

PLUSY: poutavý příběh, spousta detailních lokací, nový engine = lepší grafika, nápadité hádanky

MÍNUSY: postavám by prospělo trochu více života, občas dialogy, podobné hudební motivy

VERDIKT: CI opět dokazují, že tyhle hry umí. Hádanky hezky zapadají do příběhu, dialogy nejsou zbytečně dlouhé a únavné. Projedeme se různými dopravními prostředky skrze různá města, země a dokonce kontinenty. Určitě se vám budou líbit lokace a trošku vás bude mrazit v zádech při procházení domu jednoho z podezřelých. Jako pravý profesionál vždycky všecko fotíme, na nic nesaháme bez rukavic - prostě už nejsme žádným zeleným agentem začátečníkem, kterého posílá nadřízený pro kafe. Tentokrát jsme to my, kdo přesvědčí kolegy, že má pravdu, dobré oko a šestý smysl. Jsem zvědav, komu to Nicole natře příště.

HODNOCENÍ: 80%