disků. V dnešním článku jsme se k této tematice vrátili a podívali se, s jakými
produkty se lze na českém trhu setkat.
Vzhledem k tomu, že běžné uživatele zajímají především produkty z kategorie
SATA a ATA, rozhodli jsme se otestovat pevné disky z těchto dvou tříd. Jako
doplnění jsme si půjčili také jeden externí USB disk Maxtor OneTouch II.
Produkt Maxtoru představuje robustnější zařízení, které v sobě skrývá 3,5"
pevný disk s kapacitou 200 GB.
S čím se můžete seznámit?
V našich testech naleznete celkem sedmnáct pevných disků. Devět harddisků patří
do rodiny ATA (paralelní ATA), jinak označované jako IDE nebo EIDE. Konkrétně
šest z těchto zařízení podporuje komunikační rozhraní ATA/133 a dva standard
ATA/100. Zbývajících osm se dorozumívá s počítačem díky standardu SATA. Všechny
SATA disky komunikovaly s maximální propustností dat 1,5 Gb/s, což lze s
trochou tolerance přepočítat na 150 MB/s.
SATA s extenzí NCQ
Přestože žádný z pevných disků nepodporuje novou generaci SATA standardu (někdy
trochu mylně označovaného jako SATA II) s přenosovým výkonem 3 Gb/s (300 MB/s),
čtyři produkty podporují SATA rozhraní obohacené o extenzi v podobě technologie
NCQ (Native Command Queuing). Výhodou NCQ je schopnost optimalizovat datový
tok, který proudí mezi počítačem a pevným diskem. Technologie dokáže pracovat s
různou prioritou jednotlivých datových toků a dokáže celkové vytížení sběrnice
šikovně měnit tak, aby se dosáhlo co nejlepší propustnosti dat. Ohled přitom
bere i na potřeby mechanicky pracujícího disku, který tvoří vždy jednu z
nejpomalejších částí počítače. Výsledkem NCQ je i fakt, že se snižuje a
optimalizuje počet mechanického "seekování" (vyhledávání) dat a tedy i
mechanický pohyb čtecích/zapisovacích hlaviček.
Co je vlastně SATA II?
Pokud se chceme zabývat správnými termíny, není na škodu objasnit nejasnosti
ohledně standardu SATA II. První chybou je domnívat se, že vůbec nějaký
komunikační protokol SATA II existuje. Označení SATA II totiž reprezentuje
název organizace, která se zabývala autorizací nových revizí a extenzí
základního rozhraní SATA. Časem však skupina změnila jméno a nyní se nazývá
SATA-IO (Serial ATA International Organization). Protože revize SATA 3 Gb/s
vznikla ještě za působení SATA II, mnoho výrobců a prodejců vztáhlo označení
SATA II i na rychlejší standard SATA 3 Gb/s. Pro dovršení zmatků se objevilo i
označení SATA 2 a některé společnosti dokonce označují názvem SATA II
technologii NCQ, která je ve své podstatě pouze extenzí, patřící již k
základnímu standardu SATA 1,5 Gb/s. Z výše uvedených informací je jasné, že
název SATA II není pro označení SATA 3 Gb/s zcela korektní, nicméně je nanejvýš
pravděpodobné, že se s ním budeme setkávat i v budoucnosti. Po nástupu generace
SATA 6 Gb/s (600 MB/s) lze předpokládat, že obchodníci sáhnou po označení SATA
III či SATA 3.
Jak jsme testovali
Vlastní testování jsme realizovali na výkonné PC sestavě osazené procesorem
Pentium 4 560 s pracovní frekvencí 3 600 MHz a základní deskou Gigabyte
GA-8N-SLI Royal (nforce4 SLI Intel Edition). Uvnitř testovacího počítače bylo
integrováno 1 024 MB operační paměti typu DDR2 (533 MHz). Pevné disky jsme
testovali vždy po jednom zařízení, aby nemohlo dojít k vzájemnému ovlivnění.
Operační systém Windows XP SP2 byl spouštěn z vedlejšího disku SATA, který byl
součástí naší sestavy. Testovaný produkt jsme připojili a vytvořili na něm
oddíl o maximální možné kapacitě. Oddíl jsme naformátovali na souborový systém
NTFS.
Při testu jsme používali nejnovější verzi aplikace SiSoftware Sandra 2005 SR2.
Jako hlavní ukazatel jsme použili celkový přenosový výsledek, tzv. Drive Index.
Pro zajímavost jsme navíc změřili pevné disky i interním testovacím nástrojem,
který nativně nabízí ovladače všech základních desek osazených čipovou sadou
nForce4. Výsledky testu z ovladačů nForce4 jsme do výsledného hodnocení
nezapočítali, uvádíme je pouze jako pomocný ukazatel.
V současných testech jsme nerozdělovali (jako v minulosti) produkty SATA a ATA
do odlišných kategorií a tabulek, ale ponechali jsme je pro názornější srovnání
v jedné velké skupině. Je pravda, že každá kategorie (již z logiky věci) musela
být testována na jiném diskovém řadiči, ale protože byly oba řadiče (SATA i
ATA) nedílnou součástí testovací základní desky a pocházejí od stejného
výrobce, považujeme je za srovnatelné. V úvahu je samozřejmě nutné brát
rozdíly, které jednotlivé komunikační rozhraní ze své podstaty vykazují. V
našem případě zvládne řadič ATA přenosový protokol ATA/133 s teoretickou
propustností dat 133 MB/s. Samozřejmě si poradí i se všemi pomalejšími
variantami režimu ATA (ATA/100, ATA/66, ATA/33). Na rozdíl od paralelního ATA
(PATA) řadiče zvládá sériový standard SATA již v základní verzi přenosovou
rychlost 150 MB/s (1,5 Gb/s). Náš řadič ovládá dokonce i modernizovaný standard
SATA 3 Gb/s.
Výsledky testů
Ještě než odhalíme nejlepší výkony, uvedeme pár zajímavostí, které jistě stojí
za pozornost. Kapacitně největším produktem se v rámci testů stal produkt
Hitachi Deskstar HDS724040KLS A80. Na svých plotnách nabízí 400 GB. Nutno
dodat, že v zahraničí jsou již dostupné dokonce i verze disků s kapacitou
neuvěřitelných 500 GB, tedy půl TB (terabyte). Naopak diskem s nejnižší
kapacitou se v testech stal produkt Samsung SpinPoint SP0812C. Disponuje
datovým prostorem 80 GB a jeho hlavní devizu představuje nízká pořizovací cena.
Je až zarážející, jakým způsobem rostou nároky uživatelů na kapacitu. Před pěti
lety představovaly disky s kapacitou 20 GB kapacitně největší záznamová média a
dnes mluvíme o harddisku s velikostí 80 GB jako o nejnižší prodávané sérii.
Pokud se podíváme na rychlost výkonu ve srovnání s otáčkami, jimiž rotují
datové plotny, zjistíme zajímavý fakt. Kromě jednoho produktu jsou všechny
disky vybaveny hnacími motorky s výkonem 7 200 otáček za minutu. V uvozovkách
černou ovci představuje pouze produkt Maxtor MaxLine II 5A300J0. Jeho motorek
otáčí plotnami rychlostí 5 400 otáček za minutu. Ostatně není se co divit, disk
je k dostání na našem trhu již dlouhou dobu.
Je známým faktem, že velikost vyrovnávací paměti uvnitř pevného disku dokáže
ovlivnit plynulost datových přenosů a tím i celkový výkon. Vzhledem k tomu, že
ceny pamětí nejsou tak vysoké jako v minulosti, upustili výrobci od kapacity 2
MB a v moderních produktech začali využívat paměťové čipy s osmi megabajty
prostoru. Výjimku v našich testech tvoří pouze dvě zařízení společnosti Maxtor.
MaxLine Plus II nabízí vyrovnávací buffer o velikostí pouze 2 MB a naopak
moderní pevný disk Maxtor DiamondMax 10 6B300S0 obsahuje čip s nadstandardní
vyrovnávací pamětí o kapacitě 16 MB.
Na závěr jsme si nechali výkon. Podle aplikace Sisoftware Sandra 2005 SR2 se
stal diskem s nejkratší přístupovou dobou produkt Hitachi Deskstar
HDS724040KLSA80, nabízející současně i nejvyšší kapacitu 400 GB. Celkově se
však nejrychlejším diskem stal jiný výrobek. Překvapivě nepatří do rodiny SATA,
ale IDE. Konkrétně využívá standard ATA/100 a nese označení Seagate Barracuda
7200.8 ST3200826A. Co dodat? Snad jen to, že se potvrzuje myšlenka některých
odborníků o tom, že pouze rozhraní o celkovém výkonu zcela jasně nevypovídá. Na
druhé straně je ovšem potřeba přiznat, že u disků, které jsou vybaveny
technologií NCQ, je situace trochu složitější. V rámci objektivity je nutné
podotknout, že v reálném životě, kde disk zpracovává požadavky více aplikací
současně, může být situace trochu odlišná než při testu, který pro měření
využívá vždy jeden datový proud. Z tohoto důvodů jsme v tabulce přidali k
výkonu disku jednu hvězdičku, pokud disk podporuje technologii NCQ. Samostatný
výkon lze najít ve sloupci Drive Index Sandra 2005.
Hrátky s jednotkami
Pokud jste pravidelnými čtenáři časopisu PC WORLD, jsou pro vás následující tři
otázky patrně triviální. Kolik obsahuje 1 GB megabajtů? Kolik pak megabajt
kilobajtů? Kolik kilobajt bajtů? Mnohé z vás jistě napadne automaticky odpověď
1 024, a to u všech otázek. Patříte-li však k hloubavějším čtenářům nebo naopak
k těm věci zcela neznalým, nebudete si jisti či začnete přemýšlet o tom, zda
odpověď nemůže být 1 000. Ptáte se, jaká odpověď je správná? Záleží na situaci.
Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale skutečně je tomu tak.
Procesor pracuje pouze s jedničkami a nulami, tedy na bázi dvojkové soustavy.
Pro lepší číselnou organizaci se základní paměťové buňky (bity obsahující stav
jedna nebo nula) shlukují po osmi do základních jednotek: bajtů (byte). Asi je
známým faktem, že bajt může obsahovat binární číslo 00000000 až 11111111. V
decimální soustavě tedy 0 až 255. Přičemž platí, že všechny vyšší jednotky a
řády jsou od bajtů přímo odvozeny. Protože však bajt (byte) sám vychází z
osmice bitů a tedy z dvojkové soustavy, nelze jednotky korektně převádět
dekadickým násobením či dělením tisíců, ale vždy číslem 1 024, neboli dvě na
desátou. Jeden kilobajt (KB) regulérně obsahuje 1 024 bajtů a 1 MB zase 1 024
kilobajtů. A konečně 1 GB zcela analogicky 1 024 MB.
Protože však produkty neprodávají programátoři či vývojáři, ale obchodníci se
svým osobitým přístupem k věci, je dnešní situace mnohem složitější. Manažeři
začali přemýšlet, proč by se mělo trvat na zavedených dogmatech a dodržovat
zásady dvojkové soustavy, když lidé používají krásnou desítkovou soustavu a
drobné zaokrouhlení z 1 024 na rovný tisíc přece nikomu neuškodí. Navíc bude
takové počítání vždy jednodušší. Výsledkem jejich snahy je fakt, že nominální
hodnoty pevných disků snad všech výrobců jsou uváděně v decimálních
gigabajtech. Vzhledem k této skutečnosti je reálný datový prostor logicky vždy
menší než ten nominální. Protože jsou gigabajty násobky miliard, není
zaokrouhlování zcela bezvýznamné. Například disk s nominální hodnotou 80 GB
nenabízí ve skutečnosti tento prostor, ale pouze 74,5 GB, což je o přibližně
5,5 GB reálného prostoru méně. U kapacitně větších disků je rozdíl ještě
citelnější. Harddisk s kapacitou 200 GB (tedy teoreticky 200 000 000 bajtů)
nabízí ve skutečnosti o 13,7 GB místa méně. Čím větší kapacitu si tedy
zakoupíte, tím větší bude rozdíl mezi obchodním a reálným údajem. Nejnázornější
je ukázka na pevném disku s kapacitou 400 GB, zde uživatel vlivem chytrého
vyjádření kapacity ztrácí 27,4 GB prostoru. Ve skutečnosti si tedy kupuje disk
o kapacitě přibližně 372,6 GB. Při tom všem je samozřejmě nutné uvést, že
nominální hodnoty disků uvedené v dekadických jednotkách jsou navíc
zaokrouhlené, tudíž zcela přesnou kapacitu zařízení (v reálných jednotkách) lze
z nominálních hodnot vypočítat pouze přibližně. Pro zjištění přesných čísel
můžete vycházet z naší tabulky, v ní naleznete jak výchozí hodnotu uvedenou
výrobcem, tak i skutečnou kapacitu, kterou jsme naměřili po vytvoření diskového
oddílu.
S disky zacházejte opatrně
Pokud si pořizujete do svého počítače nový disk, je vhodné dodržovat několik
zásad. Můžete tím přímo ovlivnit výsledný výkon počítače a dokonce prodloužit
životnost a bezporuchovost harddisku.
V první řadě doporučujeme kupovat disky, které jsou již od výrobce dobře
chráněny proti otřesům a nárazům během transportu. Masivní ochranné krabice,
které používají někteří výrobci, nejsou nadbytečné. Rovněž vy se snažte být při
manipulaci s diskem opatrní. I malý náraz může vést k poškození produktu. Chyby
se nemusejí projevit ihned, ale až později při mnohonásobném ukládání nebo
čtení dat. Pokud je disk odpojen, jsou alespoň čtecí/zapisovací hlavičky tzv.
zaparkované, ale během provozu disku se nacházejí v těsné blízkosti
magnetického povrchu datových ploten a i malé otřesy mohou způsobit jejich
vychýlení. Následkem toho dojde k fyzickému poškodí (vrypy a škrábance) povrchu
nesoucího data. Hlavičkami uvolněné (vyryté) mikroskopické částice se oddělí od
rotujícího magnetického povrchu a mohou v hermeticky uzavřeném prostou
poškozovat povrch média. Při instalaci zařízení se proto snažte být opatrní,
aby nedošlo k žádným nárazům. Pro co nejlepší provoz je vhodné disk
přišroubovat všemi čtyřmi šroubky. Tím přichytíte produkt pevně ke konstrukci
počítače a zamezíte vzniku vibrací, které mohou nepříznivě ovlivňovat výkon
disku nebo zkracovat jeho životnost. Pokud je to možné, snažte se harddisk
instalovat tak, aby měl dostatečný prostor pro odvod tepla. Disky při provozu
vyzařují hodně tepla a v případě, že budou například dva disky v těsném
sousedství, mohou vlivem přehřátí vykazovat nahodilé poruchy nebo výpadky při
čtení nebo zápisu. Při instalaci do PC je dobré dbát na to, aby byly disky
instalovány pouze do vodorovných nebo svislých poloh. Pro životnost disku není
vhodné, aby pracovaly v šikmém náklonu.5 0425/VAC o
Historické okénko
- První veřejnou radiostanici zřídil držitel patentu na technologii
rozhlasového vysílání Gulielmo Marconi v roce 1897 na Britském ostrově Wight.
Za pozornost stojí, že před Marconim (1896) provedli veřejné zkoušky rádiového
přenosu Nikola Tesla (USA, 1893) a Jagdish Chandra Bose (Indie, 1894). Teslův
americký patent z roku 1897 byl nakonec zrušen v roce 1904 (údajně hlavně kvůli
vysokým poplatkům, které nebyla americká vláda ochotna Teslovi platit, a také
díky lobování Thomase Edisona a Andrewa Carnegieho, kteří mezitím finančně
zaštítili Marconiho), zatímco Bose se o patentování rádiového přenosu ani
nepokusil.
- Berliner byl mimo jiné též vynálezce záznamu na desky a především gramofonu,
který začala vyrábět společnost Berliner Gramophone již na sklonku 19. století.
Firma se později sloučila s firmou Consolidated Talking Machine Company a
nadále používala značku Victor Talking Machine Company. Pokud je vám povědomé
logo bíločerného psíka, který s mírně nakloněnou hlavou a zdviženým uchem
naslouchá gramofonu "HMV His Master\s Voice", pak vězte, že původně jej
používala VTMC. Mimochodem kromě britského řetězce HMV lze pokračovatele VTMC
nalézt i v Japonsku, kde byla ve dvacátých letech založena Victor Company of
Japan (a není bez zajímavosti, že je dnes známá spíše pod obchodní značkou
JVC). Původní Victor Talking Machine Company se v roce 1929 stala divizí Radio
Corporation of America pod názvem RCA Victor.
Hitachi Deskstar 7K400
HDS724040KLSA80
Společnost Hitachi v minulosti převzala vývoj i výrobu pevných disků od IBM.
Jak se zdá, pokračuje Hitachi ve vývoji harddisků úspěšně, alespoň tak lze
soudit podle údajů o prodejnosti. Zařízení s názvem HDS724040KLSA80 patří do
produktové řady 7K400 a nabízí nejvyšší kapacitu v našich testech úctyhodných
400 GB datového prostoru. Produkt je navržen tak, aby s počítačem komunikoval
pomocí rozhraní SATA. Z tohoto důvodu obsahuje disk SATA datový i SATA napájecí
konektor. Uživatele, kteří nemají po ruce napájecí redukci, potěší, že Deskstar
obsahuje i starý typ napájení Molex. Z výkonového hlediska se nám disk líbil. V
testech dopadl dobře a navíc nabízí i podporu technologie NCQ (Native Command
Quing). Nevýhodu představuje vyšší pořizovací cena.
Hitachi Deskstar T7K250
HDT722516DLAT80
Zařízení společnosti Hitachi nabízí atypických 164 GB datového prostoru a
dlouhé modelové označení. Pod ním se skrývá pevný disk standardu ATA,
pocházející ze známé série Deskstar. Příslušnost k modelové řadě lze rozpoznat
na první pohled podle typicky stříbrného kovového povrchu i specifických tvarů.
V testech jsme u produktu naměřili nejvyšší datovou propustnost po sběrnici
mezi počítačem a diskem (118,9 MB/s). Naměřená hodnota znamená v kategorii ATA
úctyhodný výkon. Velmi dobře si produkt vedl i v dalších testech, jak v
testovacím systému Sandra 2005, tak i v jednoduchém testu od ovladačů nForce4.
Pokud vám dostačuje kapacita 164 GB a hledáte ATA disk, doporučujeme produktu
věnovat pozornost. Nabídne vám jak vysoký výkon, tak nízkou pořizovací cenu.
Hitachi Deskstar T7K250
HDT722525DLAT80
Pokud pátráte po výkonném ATA (PATA) pevném disku, který by nabízel současně i
nadstandardní datový prostor, možná vás zaujme produkt s modelovým označením
HDT722525DLAT80. Na rozdíl od svého kapacitně menšího příbuzného (Deskstar 164
GB) nabízí disk vyšší kapacitu i výkon. Poměr ceny vůči datovému prostoru není
tak příznivý jako u produktu Deskstar 164 GB, nicméně s ohledem na další
produkty v testu si zasluhuje pozornost. Kromě dobrého celkového výsledku
(Drive Index) v testu Sandra 2005 SR2 se může pochlubit i nadprůměrnou
propustností dat po sběrnici i výkonem vykázaným v pomocném testu, který
obsahují ovladače nForce4. Celkově lze produkt Hitachi Deskstar T7K250
uživatelům doporučit, ovšem jen těm, kteří nehledají produkt pro sběrnici SATA.
Maxtor DiamondMax
10 6B300S0
Zařízení s označením 6B300S0 spadá do série
DiamondMax 10. Navrženo je pro rozhraní SATA s maximální datovou propustností
sběrnice 1,5 Gb/s (přibližně 150 MB/s). Pevný disk nabízí klasický datový SATA
a napájecí SATA konektor. Starou napájecí zdířku Molex ani přepínače (jumpery)
zde nenajdete. V praktickém testu Sandra 2005 SR2 vykázal disk nadprůměrný
výkon. Trochu hůře si vedl v testu, který nabízejí ovladače základních desek
nForce4. Celkově však hodnotíme disk podle Sandry 2005, tedy jako nadprůměrně
výkonný. Vyjma této devizy uživatele jistě potěší i kapacita 300 GB a podpora
technologie NCQ. Ta s podporou motherboardu dokáže optimalizovat a volit
priority jednotlivých toků dat po směrnici (např. video, data.) a tím
zefektivnit datové přenosy.
Maxtor MaxLine II
5A300J0
Pevný disk Maxtor s označením 5A300J0 představuje zařízení patřící do řady
MaxLine II, která v minulosti uživatele překvapovala nabídkou obrovského
datového prostoru. I dnes má produkt 5A300J0 co říci. Na svých čtyřech datových
plotnách nabízí 300 GB. Po zformátování zůstane k dispozici cca 279,4 GB. Na
disku je zajímavé, že hnací motorek unáší plotny pouze rychlostí 5 400 otáček
za minutu, nikoliv 7 200 ot./min, jak je tomu u dnešních běžných disků. Rovněž
vyrovnávací paměť o kapacitě 2 MB není příliš velká. Podle parametrů jsme v
tvrdé konkurenci neočekávali výrazně příznivé výsledky a test Sandra 2005 SR2
náš předpoklad potvrdil. Druhou slabší stránkou je poměr ceny za GB datového
prostoru. Uživatele potěší pouze již zmíněná sympaticky velká kapacita.
Maxtor MaxLine Plus II
7Y250P0
Na rozdíl od produktu MaxLine II přísluší model 7Y250P0 k výkonově vyšší řadě.
Spadá do série MaxLine Plus II. Produkt 7Y250P0 disponuje hnacím motorkem,
který žene datové plotny rychlostí 7 200 otáček za minutu, a samozřejmě i
vyrovnávací pamětí o standardní kapacitě osm megabajtů. Společné má naopak
komunikační rozhraní ATA/133 (paralelní ATA UDMA 6), napájecí konektor Molex a
tradiční přepínače pracovního režimu (jumpery). Produkt nabízí (dnes již
běžnou) kapacitu 250 GB. Uvnitř zařízení se nalézají tři rotující plotny a šest
čtecích/zapisovacích elektromagnetických hlaviček. V našich testech vykázal
produkt průměrné či lehce nadprůměrné výsledky a za pochvalu určitě stojí
pořizovací cena. Zvláště pokud ji přepočítáte na GB datového prostoru.
Samsung SpinPoint
SP0812C
Pevný disk Samsung SpinPoint SP0812C nabízí na dnešní dobu malou datovou
kapacitu. Pouhých 80 GB možná příliš mnoho uživatelů neosloví, nicméně i přesto
jsme jej do testů zařadili. Pokud potřebujete počítač bez nároků na skladování
obrovských kvant dat, je mnohdy zbytečné investovat do 200GB či větších a
především dražších produktů. Ostatně jak je vidět, SP0812C představuje v našem
testu cenově nejdostupnější pevný disk. Dodejme, že rozhodně ne nejpomalejší. V
testech dopadl disk obstojně. Nenabízí absolutně maximální výkon, ale umístil
se na velmi dobré pozici. Produkt je navržen pro rozhraní SATA a obsahuje jak
datový SATA, tak napájecí SATA konektor. Zajímavostí je přítomnost přepínačů
(jumperů), kterými se běžný uživatel nemusí vůbec zabývat.
Samsung SpinPoint
SP1614N
Zařízení SpinPoint SP1614N pochází od korejského výrobce Samsung. Konstruktéři
navrhli disk tak, aby spolupracoval s rozhraním ATA (paralelní ATA). Z tohoto
důvodu je výrobek osazen standardním čtyřicetipinovým datovým konektorem.
Napájení je realizováno v podobě standardní zdířky Molex (Legacy Power). Pro
nastavení pracovního režimu slouží klasické přepínače (jumpery). V praktickém
testu Sandra 2005 SR2 vykázal zapůjčený disk jednoznačně slabé výsledky. Naopak
lépe si vedl v testovací utilitě příslušející k ovladačům nForce4. Zde disk
docela zazářil. Nicméně protože považujeme za stěžejní výsledky systému Sandra,
které nám připadají směrodatné, lze považovat toto zařízení spíše za pomalejší,
nabízející průměrnou datovou kapacitu a sympaticky nízkou pořizovací cenu.
Samsung SpinPoint
SP2014N
Na rozdíl od produktu Samsung SpinPoint SP1614N nabízí model SP2014N vyšší
datovou kapacitu a podle zjištěných měření i znatelně vyšší výkon. Zaoblené
tvary harddisku jsou pro značku Samsung již zavedeným pravidlem. Pro komunikaci
s počítačem slouží rozhraní ATA s maximální teoretickou propustností 133 MB/s.
K dispozici dostává uživatel kapacitu 200 GB, z nich po vytvoření oddílu
(partition) NTFS zbude k využití 186,31 GB. Kromě datového rozhraní obsahuje
zařízení klasické přepínače (jumpery) pro volbu režimu (master, slave, cable
select) a standardní napájecí konektor Molex. Tento disk Samsung stojí jistě za
pozornost, nabízí dobrý výkon a absolutně nejlepší poměr mezi pořizovací cenou
a datovým prostorem (15,73 Kč/GB).
Seagate Barracuda 7200.7
ST3160023A
Již velmi dlouhou dobu se řadí disky série Barracuda mezi uznávané a výkonné
harddisky. V minulosti označoval výrobce modely římskými číslicemi (Barracuda
II, III až V). Poté přešel na nový způsob značení, které dodržuje do dnešních
dnů. To ostatně dokazuje i existence disku Barracuda 7200.7 ST3160023A. Jedná
se o zařízení podporující rozhraní ATA (ATA/100) s maximální teoretickou
propustností dat 100 MB/s. Systémové nastavení BIOS označilo přenosový protokol
jako standard UDMA 5 (Ultra DMA 5). Svým výkonem v testech se produkt zařadil
spíše mezi průměr. Rovněž kapacita 160 GB představuje běžnou hodnotu. Za
pozornost spíše stojí pořizovací cena a příznivý poměr ceny za jeden GB
diskového prostoru.
Seagate Barracuda 7200.7
ST3160827AS
O výrobci Seagate jsme se v našem testu již zmínili. Jeho dalším produktem je
zařízení spadající do série Barracuda 7200.7. Disk navrhli tvůrci tak, aby pro
komunikaci s počítačem využíval rozhraní SATA. Z tohoto důvodu na disku
naleznete SATA datový konektor a rovněž i napájecí konektor. Přepínače
(jumpery) slouží pouze pro speciální a popřípadě servisní účely. Lze jimi
nastavit například kompatibilitu se starými základními deskami, které podporují
maximální adresaci do 32 GB. Výkon disku hodnotíme jako lehce nadprůměrný.
Přitom uživatele navíc potěší i přítomnost technologie NCQ. Pokud hledáte SATA
disk s kapacitou 160 GB, Barracuda není špatná volba. Navíc vás možná potěší i
docela příjemná pořizovací cena.
Seagate Barracuda 7200.8
ST3200826A
Pevný disk společnosti Seagate nese označení ST3200826A a představuje interní
3,5" zařízení vybavené komunikačním rozhraním ATA/100. Vyjma širokého
40pinového datového konektoru obsahuje i napájecí konektor typu Molex a
přepínače (jumpery) pro volbu pracovního režimu. Po připojení disku k počítači
označí BIOS maximální přenosový protokol jako UDMA 5. Před zahájením testů jsme
nepředpokládali, že by disk mohl vykázat extrémní výkon. Podle propustnosti
sběrnice ATA/100 jsme odhadovali, že se nezařadí mezi nejrychlejší produkty.
Opak se stal pravdou. V syntetickém testu propustnosti sběrnice nepatří produkt
k nejrychlejším, ale tato skutečnost se neprojevila na celkovém přenosovém
výkonu. Sandra 2005 SR2 odhalila disk jako nejvýkonnější produkt v našich
testech.
Seagate Barracuda 7200.8
ST3300831AS
Pokud jsou vám produkty značky Seagate sympatické a přitom se ohlížíte po disku
s velkou datovou kapacitou, zřejmě vás zaujme následující výrobek. Seagate
Barracuda 7200.8 ST3300831AS nabízí nadstandardní kapacitu 300 GB (279,46 GB po
vytvoření oddílu) a na rozdíl od kapacitně menších příbuzných nabízí i vyšší
výkon. Tedy alespoň v případě našeho testovaného disku toto tvrzení platí beze
zbytku. V praktickém testu Sandra 2005 SR2 vykázal produkt velmi dobrý výkon.
Pochválit lze i technologii NCQ, kterou disk plně podporuje. Cena za GB
datového prostoru sice není tak příznivá jako v případě kapacitně menších
Barracud, ale je mnohem výhodnější než nabízí konkurenční (kapacitně shodný)
produkt od společnosti Maxtor. Oproti němu nabízí disk i značně vyšší výkon.
Western Digital Caviar RE
WD1600SD
Zařízení společnosti Western Digital má modelové označení WD1600SD a spadá do
série Caviar RE. Komunikuje s počítačem standardem SATA s maximální
propustností 1,5 Gb/s. Na pevném disku lze nalézt jak SATA datové rozhraní,
SATA napájení, tak i starší napájecí konektor typu Molex. Disk nabízí kapacitu
160 GB, která se po zformátování datových povrchů zmenší na využitelných 149,05
GB. Uvnitř zařízení jsou dvě datové plotny, o jejichž povrchy se starají tři
zapisovací/čtecí elektromagnetické hlavičky. Zajímavé jsou i přepínače
(jumpery). Nabízejí např. možnost zapnout nebo vypnout šetřící režim disku. V
praktických testech Sandra 2005 SR2 vykázal produkt standardní výkon. Ve
srovnání s konkurenčními SATA disky je škoda, že nepodporuje technologii NCQ.
Western Digital Caviar RE
WD2500SB
Tento disk ze série Caviar RE je určen pro ATA rozhraní. Maximální teoretická
propustnost sběrnice dosahuje 100 MB/s (ATA/100 UDMA5). Uvnitř zařízení se
ukrývá celkem šest čtecích/zapisovacích hlaviček, které obsluhují tři datové
plotny. Součtem dílčích kapacit ploten vzniká celkový diskový prostor o
velikosti 250 GB. Disk obsahuje standardní EIDE 40pinový datový konektor a
napájecí zdířku typu Molex. Jak je u ATA disků dobrým zvykem, nechybí ani
přepínače (jumpery) pro volbu pracovního režimu. V testech si vedl disk
víceméně průměrně. Lehce nižší výkon jsme zaznamenali při testu propustnosti
sběrnice, což je však vzhledem k rozhraní ATA/100 zcela pochopitelné. Zájemce o
disk jistě potěší, že disk nabízí poměrně výhodnou cenu za GB prostoru.
Western Digital Caviar RE
WD2500SD
Produkt s označením WD2500SD je svému kapacitně menšímu příbuznému (WD1600SD)
podobný jako vejce vejci. Samozřejmě s tím rozdílem, že WD2500SD má vyšší
datovou kapacitu (250 GB). Po vytvoření oddílu typu NTFS zbude k využití 232,88
GB. V útrobách pevného disku lze najít tři datové plotny, které motorek žene
rychlostí 7 200 otáček za minutu. Čtení a zápis zabezpečuje šest datových
hlaviček. Maximální propustnost sběrnice SATA činí 150 MB (1,5Gb/s). Kapacita
vyrovnávací paměti dosahuje standardní kapacity 8 MB. Ohledně výkonu disku lze
říci totéž, co v případě příbuzného produktu WD1600SD standardní výkon. Jinak
je na tom přepočet pořizovací ceny vůči datovému prostoru. Disk s kapacitou 250
GB nabízí výrazně lepší poměr cena/kapacita.
Western Digital Caviar SE
WD2000JD
Společnost WD úspěšně prodává své pevné disky více než dvacet let. Zkušeností
má skutečně požehnaně. Jedním z jejích produktů je i pevný disk Western Digital
Caviar SE WD2000JD. Zařízení komunikuje s počítačem pomocí rozhraní SATA
(revize 1). Maximální teoretická propustnost dat po sériové sběrnici činí 1,5
GB/s. Pro lepší srovnání s propustností paralelního ATA lze rychlost (ne zcela
přesně) přepočítat na cca 150 MB/s. Produkt obsahuje standardní SATA datový a
SATA napájecí konektor. Pro uživatele, kteří nevlastní redukci na SATA napájecí
konektor, je připravena i starší napájecí zdířka Molex (Legacy Power). Z
výkonového hlediska představuje WD2000JB průměrný produkt. Výjimku tvoří pouze
dobrý poměr cena/kapacita.
Maxtor OneTouch II Small
Business Edition
Pracujete s informacemi, o které nechcete přijít? Pak vás zaujme Maxtor
OneTouch II externí pevný disk pro rozhraní USB 2.0. Nabízí kapacitu 200 GB a
chytrý zálohovací systém typu klient/server. Jedná se o cenově dostupné
kompletní řešení pro správu záloh. Uživatel se ve výsledku nemusí prakticky o
nic starat. Pouze malá ikonka v rohu jej může informovat, že poslední záloha
proběhla úspěšně. Systém podporuje i kompresi, při jejímž využití lze na disk
zálohovat přibližně 300 GB. Záleží na typu dat. Výhodou řešení je i fakt, že
pracuje síťově a nabízí užitečné služby (např. časově nastavené zálohování,
zálohy změněných verzí souborů atd.). Nevýhodou je nutnost operačního systému
Windows Pro 2000 nebo Pro XP a na straně serveru instalace Windows Server 2000
či 2003.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU