neotevírej přílohu e-mailu, která vypadá jen trochu podezřele! Při jejím
dodržení jsme si mohli být jisti bezpečím před červovou nákazou. Tedy alespoň
donedávna.
Loňská invaze červa LoveSAN/Blaster a letošní Sassera ukázala, že v bezpečnosti
operačních systémů na PC dochází k radikálnímu posunu. Červi byli až příliš
dlouho úzce spojováni s e-mailem a dokonce s konkrétními klienty. Veškerá
ochranná opatření jako antivirové systémy a firewally představovaly doplňující
záchytnou síť. I v případě, že by touto sítí nově se objevivší škodlivý kód
prostoupil, stále zde byla ještě jedna pojistka bránící jeho aktivaci - touto
pojistkou byl poučený uživatel.
I přes velkou fantazii tvůrců červů a snahu udělat je "jako živé", tedy jako
skutečné e-mailové zprávy, je možné poměrně snadno sestavit jakousi obecnou
konstrukci toho, jak vypadá začervená zpráva. Na základě tohoto popisu ji je
možné identifikovat vlastně nezávisle na rozhodnutí antivirového programu a
podezřelý e-mail neotevírat a ihned zlikvidovat, čímž se aktivaci a rozšíření
přiloženého červa zamezí. Kódy, které se díky vlastnostem, nebo spíše řečeno
díky chybám konkrétních e-mailových klientů pokoušely aktivovat automaticky,
nezávisle na vůli uživatele a jeho práci s přílohou, se příliš neujaly. Ukázalo
se totiž, že nedostatky, které umožňují jejich existenci, je poměrně jednoduché
záplatovat a že díky své vazbě na konkrétní aplikace a dokonce na jejich
konkrétní verze nedoznávají přílišného rozšíření.
Jinými slovy, i přes značné množství různých červů mohl být elementárně
chráněný a hlavně poučený uživatel relativně v klidu - červ se v jeho počítači
bez jeho vědomí jen tak nespustil.
První změna
Červ Blaster, který během loňského léta zaútočil na obrovské množství počítačů
s Windows 2000 a XP, nebyl úplně prvním automatickým škodlivým kódem na světě.
Nicméně byl prvním, kterému se podařilo využít skutečně citlivé místo. Nešířil
se e-mailem, ale pomocí známé a v době svého vzniku již nejen popsané, ale také
záplatované bezpečnostní chyby v systému vzdáleného volání procedur RPC. Díky
tomu byl vázán na operační systémy, které tento systém obsahují, avšak nikoliv
na konkrétní aplikace nebo konkrétní uživatelem viděnou službu (e-mail). Jediný
nakažený počítač dokázal sám autonomně vyhledávat a infikovat další oběti po
celém internetu uživatelská interakce nebyla vůbec zapotřebí. Kromě toho
dokázal tento červ poměrně snadno projít i kontrolními a ochrannými aplikacemi
- jeho chování totiž nemuselo být jednoznačně pochopeno jako škodlivé a mírněji
nastavený firewall jej vcelku bez problémů propustil.
Reakce na příchod Blastera - prvního slavného a široce rozšířeného
automatického červa - byla takřka okamžitá. Antivirové společnosti vydaly
speciální jednoúčelové programy schopné ho najít a odstranit. Jejich kombinace
s již zveřejněnou záplatou od Microsoftu pak Blastera i jeho další varianty
nejen neutralizovala, ale také zajistila dotyčný operační systém před možností
nové nákazy. Tím se dařilo výskyt viru postupně snižovat.
Problémem ale byla skutečnost, že Blaster obsahoval chybu. Tato chyba (nebo
přesněji řečeno ne úplně ideální využití nedostatku RPC) způsobovala na
některých systémech vypnutí této služby. Ve výchozím nastavení operačního
systému (které je ale možné změnit) v takovém případě nastává restart počítače
odložený o předdefinovanou dobu, kterou má uživatel na uložení své práce a
ukončení všech programů. Tato doba je nastavena implicitně na jednu minutu a
uživatel nemá viditelnou možnost restartování zastavit (taková možnost ovšem
samozřejmě existuje). Vypínání služby a následné nekonečné restartování
napadeného počítače při připojení k internetu pak nesmírně komplikovalo možnost
jej záplatovat nebo alespoň vyčistit. Díky tomu se Blaster udržel na mnoha
strojích po mnohem delší dobu, než by tomu bylo u konvenčního červa, který je
po aktualizaci základních antivirových systémů v počítačích i na serverech
obvykle z větší části během relativně krátké doby eliminován.
Druhá vlna
Červ Sasser, který letos zaútočil jako druhý masivně se šířící a zcela
autonomní škodlivý kód, byl opět založen na nedostatku v operačních systémech
typu Windows NT, tentokrát ve službě LSASS (Local Security Authority Service).
I v tomto případě se jednalo o zneužití známého bezpečnostního nedostatku,
který byl již záplatován. Napadnutelné byly tedy jen ty operační systémy, které
neobsahovaly patřičnou opravu, u nichž nebyly použity dodatečné bezpečnostní
systémy nastavené na dostatečnou úroveň zajištění. Přesto se i Sasser masivně
rozšířil. Jeho metoda napadání, přesněji řečeno vyhledávání obětí k napadání,
byla poměrně zajímavá. Polovinu ze zkoumaných adres vybíral náhodně, zbytek
podle stanovené masky. V důsledku se mezi nejvíce napadanými ocitly zejména
systémy na univerzitách, v knihovnách a podobně, což bylo přinejmenším
zajímavé. V každém případě pokud byl Blaster prvním prototypem nového typu
červa, Sasser se stal potvrzením tohoto nového rizika a také nepříjemné
vyhlídky do budoucna.
Předpoklady pro existenci automatických červů
Aby mohli červi jako tyto dva zde popsané existovat, musí pro ně být připraveny
základní předpoklady. Prvním a hlavním předpokladem je možnost dostat se do
napadnutelného počítače. Komunikace, která začíná v nakaženém stroji a je
směřována k potenciální oběti, musí vést k tomu, že tato oběť příjme a posléze
také spustí stanovený programový nebo alespoň skriptový kód. Funkce, které to
umožňují, jsou s tímto cílem buď přímo programovány, nebo jsou toho schopny v
důsledku chyby, kterou obsahují. V prvním případě jsou ale vybaveny
dostatečnými bezpečnostními mechanizmy, aby nemohlo dojít ke zneužití, zbývá
tedy případ druhý.
Moderní operační systémy jsou vybaveny celou sadou protokolů a služeb, které
pomáhají při provozu složitých síťových aplikací a prakticky umožňují jejich
provoz. Obvykle jsou buď jednoúčelové a slouží jasně definovaným cílům, nebo
jsou naopak konstruovány jako univerzální a umožňují ve svém rámci
naprogramovat celou širokou škálu různých činností aplikací, s nimiž se
setkáváme dnes a denně. I jednoúčelové služby však představují množství poměrně
složitého kódu. Tento kód tvoří většinou celé týmy programátorů, tito
programátoři na něm musí spolupracovat a mimo jiné právě proto existuje jen
velmi málo lidí, kteří by se fyzicky vyznali v celých komponentách. To otevírá
prostor pro bezpečnostní nedostatky.
Chybu, díky které se může do počítače dostat automatický červ, si nemůžeme
představovat jako fyzický nedostatek programátora. Mnohem častěji se jedná
spíše o schopnost použít nějakou věc, která za normálních okolností funguje
bezproblémově, takovým způsobem, že toto její chování začne být nestandardní.
Komponenta nebo služba se dostane do stavu, s nímž se při jejím programování
nepočítalo, a proto je možné se do počítače dostat a spustit v něm kód červa
nebo přinejmenším jeho zaváděcí část. Cenou za to je, že zneužitá služba nebo
komponenta při této akci občas havaruje (to je příčinou onoho restartování v
případě prozatím existujících automatických červů), ačkoliv ideálním stavem
pochopitelně je dostat červa do počítače tak nepozorovaně, aby k žádnému
restartování systému nebo omezování uživatele v době infekce a dalšího šíření
červa nedocházelo.
Ne všechny služby jsou ve všech operačních systémech stejné a tedy neobsahují
ani stejné bezpečnostní mezery. Ačkoliv automatického červa je možné vyvinout
tak, aby využíval nedostatku konkrétní aplikace, jeho akční rádius by se tak
omezil pouze na tuto konkrétní aplikaci nebo dokonce na její konkrétní verzi.
Čím obecnější problém se tedy objeví, tím lépe pro takovéto červy. Desktopové
počítače typu PC stále ovládají systémy společnosti Microsoft, přičemž neustále
stoupá podíl systémů založených na technologii NT, tedy především Windows XP v
různých verzích (Home, Profesionall, ale také Tablet PC nebo Media Center).
Společně s Windows 2000 mají tyto systémy velice podobné jádro a základní sadu
služeb (v případě plné aktualizace jsou jejich základní součásti prakticky
stejné). Vzhledem k tomu, že mnoho počítačů s těmito systémy je trvale
připojeno k internetu, vzniká tak jedno veliké homogenní prostředí, velmi
přátelské potenciálnímu výskytu automatických červů.
Mnoho počítačů je již vybaveno kvalitní externí ochranou. Jestliže samotné
systémy NT příliš bezpečnosti z hlediska síťové komunikace nepřinášejí (a
nezlepší se to pravděpodobně ani s očekávaným SP2 pro Windows XP), pak je nutné
tyto systémy bezpečnostními prvky nějak dovybavit. Používají se různé typy
antivirových systémů a firewallů, fungujících buď v rámci stejného systému,
tedy přímo na počítači, který je potřeba chránit, nebo v rámci vyššího síťového
prvku (proxyserveru, směrovače), přičemž není vzácností ani kombinace obou
těchto způsobů s cílem dosáhnout vyšší úrovně celkového zabezpečení systémů.
Použití kvalitního a aktuálního antivirového programu a firewallu by teoreticky
mělo zajistit bezpečné fungování počítače se všemi službami, které uživatel
požaduje, zato však beze strachu z červů nebo dokonce z automatických červů.
Existuje ovšem způsob, jak může škodlivý kód na několika úrovních obejít i
velmi propracovaná bezpečnostní opatření. Toto kouzlo spočívá v tom, že stačí,
aby se choval způsobem obvyklým pro běžně využívané aplikace.
V chování mnoha škodlivých kódů lze vystopovat základní patologické prvky,
podle nichž je možné je eliminovat, v zásadě stačí zamezit několika věcem.
Jedná se především o skenování portů, IP adres, nebo o monitorování toho, jak
se chovají jiné instalované a spuštěné aplikace. Pokud ovšem autoři
automatických červů přizpůsobí jejich metody síťové práce chování běžně
využívaných aplikací, mají dobrou šanci, že se jím podaří svá pochybná dílka
přes stávající ochranná opatření dostat, ledaže by tato opatření byla nastavena
tak, že by jejich činnost začala výrazně vadit i samotným běžně používaným
aplikacím.
Prostoru je víc než dost
I přes intenzivní vyhledávání a záplatování mezer si nemusíme dělat iluze o
tom, že by se podařilo jednoho dne odstranit úplně všechny nedostatky. Je to
proto, že jednak je velice obtížné určit, kolik jich vlastně jen v rámci
systémů NT existuje, jednak není zcela stoprocentně možné vyloučit, zda
záplatováním stávajících bezpečnostních mezer nevznikají náhodou mezery zcela
nové, možná také ve zcela jiných částech systémů, než kde se nacházely ty,
které se původně záplatovaly. V době, kdy se podařilo zažehnat nákazu červem
Sasser, vyšlo najevo, že různé části NT systémů obsahují ještě skoro dvacet
potenciálně nebezpečných míst, která mohou umožnit nákazu a redistribuci
automatického červa. Lze se domnívat, že takových chyb nebo citlivých míst je v
operačních systémech NT ještě mnohem, mnohem více.
Druhým podstatným aspektem je pak skutečnost, že současní automatičtí červi ani
zdaleka nevyužívali příležitostí, které jim jejich princip nabízí. Vedly k
padání operačních systémů, měly tendenci vytvářet na napadených strojích
servery, jichž si lze snadno všimnout, prováděly testování portů, spouštěly se
způsobem, který lze poměrně snadno identifikovat. A především objevily se vždy
až v okamžiku, kdy chyba, kterou využívaly, byla známá a existovala pro ni
záplata. Z toho totiž vyplývá, že jejich autoři při tvorbě škodlivého kódu
vycházeli právě z rozboru chování záplaty, jejího obsahu a činností, které
provádí při své instalaci. Tak se jim vlastně podařilo dopracovat se k
bezpečnostní mezeře, o které by jinak pravděpodobně neměli ani ponětí a kterou
dávno před nimi objevil někdo úplně jiný.
Již z tohoto výčtu může být zřejmé, kde všude existuje prostor pro nové
automatické červy. Podívejme se alespoň na základní body (týká se opět pouze NT
systémů):
• Autor najde bezpečnostní mezeru dříve než Microsoft.
• Objeví způsob, jak činnost červa "přilepit" na běžnou komunikaci nějaké
aplikace (Outlook, Internet Explorer) tak, že bude bez problémů procházet
standardními antiviry a firewally.
• Vymyslí nějakou formu koordinace činnosti mezi červy na různých nakažených
strojích.
Kromě těchto základních rizik si nelze nevšimnout ještě jedné podstatné
skutečnosti. "Škodlivý" efekt současných automatických červů vůči napadeným
uživatelům se prakticky omezuje na vedlejší nedostatky, způsobené jejich
nedobrým naprogramováním, špatným využitím bezpečnostních mezer, nebo je
vyvolán omylem. Přitom by tito červi mohli skutečně škodit, mohli by mazat
důležité soubory nebo nastavení, mohli by vykrádat data, mohli by působit chaos
(takto jsou využívány spíše pro útok na někoho jiného). Ačkoliv zatím
existující kódy vytvářejí v napadených počítačích "zadní vrátka",
pravděpodobnost skutečného využití těchto zadních vrátek je pouze minimální.
Především díky obrovskému počtu nakažených počítačů, jejich obtížné
identifikaci, nepravidelné přístupnosti, nebo proto, že se nacházejí za
firewallem, který sice propustí červa a jeho komunikaci, ale další eventuální
kroky hackera využívajícího nákazy by již zaznamenal. Jinak řečeno, automatičtí
červi se prozatím sice šíří, ale záměrně přímo neškodí. To by se ovšem v
budoucnu mohlo změnit. Bohužel velmi zrůdným způsobem.
Proč přepadat planetu
Zeptejme se, proč vlastně červi a tedy i automatičtí červi vznikají? V
některých případech se jedná jen o jakousi demonstraci možností nalezených
bezpečnostních mezer. Jindy na sebe upozornují hlavně -náctiletí programátoři.
Jen málo červů v současné době vzniká skutečně s cílem ubližovat uživatelům a
tito červi se obvykle příliš nerozšíří z jiných důvodů (včasné zadržení
antivirovými systémy, chyby v jejich programovém kódu, velice úzké cílení na
jednu konkrétní část internetu nebo dokonce na jedinou subsíť a podobně).
Autoři schopni naprogramovat kvalitního červa obvykle nemají za cíl zlikvidovat
data napadených počítačů. Mohli by je ale vykrást a zneužít. Nebo by mohli
využít velmi šikovně přímo napadených počítačů. Tedy například nechat na nich
běžet náročné aplikace distribuovaného počítání, využít je jako oběti pro
rozesílání nevyžádané pošty, pro provedení masivního útoku typu DDoS (jak se
ostatně již velmi úspěšně stalo). Všechny tyto možnosti by v kombinaci se
strategií automatických červů mohly přinést buď požitek svým autorům a těm,
kteří je rozšířili, nebo pro změnu katastrofu jejich nepřátelům, jak se o tom
již mohly přesvědčit například webové servery společnosti Microsoft. Pokud
bereme současné nákazy pouze jako demonstraci technologie, pak nás ten pravý
útok pravděpodobně teprve čeká. Je pouze otázkou, v jak vzdálené budoucnosti se
jej dočkáme a jak tragické důsledky bude nakonec mít.
Automatičtí červi útočí
Představme si, že někdo napíše automatického červa, který bude ke svému šíření
využívat doposud neznámou chybu v běžně se vyskytující službě, využívané
prohlížečem Internet Explorer. Červ se začne šířit pod hlavičkou komunikace IE
a tak si jej firewally nevšimnou. V cílových počítačích se nebude ukládat ve
formě nových souborů, ale jako náhrada stávajících jednoduchých aplikací (třeba
kalkulačky nebo poznámkového bloku). Není problém naprogramovat například
kalkulačku (nehledě na to, že její zdrojový kód je běžně k dispozici), která
bude kromě svého vlastního kódu obsahovat červa, jinak však bude funkčně i
vizuálně shodná s původní. Spustitelný soubor je možné komprimovat a šifrovat,
přičemž se dekóduje až v okamžiku své aktivace a tak komplikuje možnost svého
odhalení, šifra se totiž může během distribučního cyklu červa měnit.
Červ se usadí v počítači a monitorováním komunikace jiných aplikací nebo
dokonce činnosti lokálního firewallu zjistí, jak často a s kým se PC spojuje.
Pak se pokusí napadnout okolní počítače v rámci místní či širší sítě, dříve než
začne expandovat "ven". Červi v různých počítačích spolu budou komunikovat a
utvoří jakousi vlastní "P2P" síť, v jejímž rámci se mohou vzájemně kontrolovat
a poznají, pokud se někde začalo s čištěním a tedy hrozí prozrazení a likvidace
jedné kopie, potažmo dalších. Přitom budou komunikovat v šifrované podobě
způsobem, který bude zaměnitelný například s běžným prohlížením kódované webové
stránky.
Jakmile si bude červ jistý svou pozicí v dané síti, začne pracovat. Vytvoří v
počítači prostor pro spuštění libovolného kódu, rovněž šifrovaný a vymezený
maximální zátěží tak, aby si uživatel nevšimnul případného zpomalení. V tomto
stavu bude čekat na instrukce svého majitele.
Ten po nějakém čase své síti červů například poručí vykonat složitý výpočet.
Zapůjčení superpočítače k jeho provedení by stálo mnoho peněz. A tak se výpočet
rozdělí na množství malých úkolů a ty se rozešlou do sítě začervených počítačů.
Červi se v nich nacházejí na různé úrovni řízení a samy tak celou síť ovládají
bez nutnosti zásahu původního majitele. Část výpočtu, za který někdo dostane
nemalé peníze, pak provede například právě ve vašem počítači program, který
jinak považujete za kalkulačku a také jako kalkulačka běžně slouží.
Jinou možností je, že se na autora takovéto sítě červů přijde. Ten pak pošle
nejbližšímu uzlu příkaz začít síť likvidovat. V lepším případě se červi rozpojí
a z napadených strojů vymažou. V horším případě ještě předtím vezmou útokem
například web místní vlády nebo policie. V nejhorším případě pak po vykonání
takového útoku vymažou sebe i s kompletním obsahem všech napadených strojů
-kalkulačka vám tak zničí vše, co máte na disku. To všechno s notnou dávkou
štěstí, aniž byste si toho všimli vy sami, aniž by si něčeho všimly antivirové
společnosti a aniž by bylo možné zjistit, kdo přesně je autorem a odkud se červ
původně vzal a jak se vlastně do napadených strojů dostal. Vše klidně proběhne
během několika dnů.
Bezpečnost (ne)pomůže
Používání aktuálního antivirového programu a dobře nastaveného firewallu zvýší
úroveň bezpečnosti opravdu podstatným způsobem. Stejně tak důležité je i
pravidelné aktualizování operačního systému, pokud možno aktualizování
automatické. Přesto existuje možnost, že se vyskytnou nové hrozby. Noví červi
které, jak jsme pospali výše, obejdou i ta nejlepší bezpečnostní opatření. Dvě
zatím zaznamenané invazní vlny doprovázené vždy několika menšími "vlnkami"
mohou být a s vysokou pravděpodobností v budoucnu budou následovány dalšími,
mnohem nebezpečnějšími. Nebo je možné, že podvrženou kalkulačku již ve svém
počítači většina z nás má. Že naše PC dělá kromě toho, co od něj očekáváme,
také něco úplně jiného a až se to jeho majiteli znelíbí, prostě nám je na dálku
zničí, aniž bychom s tím my sami nebo náš antivirus/firewall mohli cokoliv
udělat, protože o hrozbě prostě nevíme, neznáme ji a neumíme ji identifikovat,
natož pak odstranit. Tato představa není ani zdaleka utopická, dokonce přes
všechny snahy o posílení bezpečnosti je velmi dobře možná. V posledních
několika měsících byly navíc v rámci hledání problémů objeveny bezpečnostní
mezery přímo v ochranném softwaru, v antivirových, testovacích a zajišťovacích
aplikacích. To je skutečně alarmující skutečnost, která sice přímo vrata invazi
automatických červů neotevírá, ale vydatně napomáhá k vytvoření takřka
ideálního prostředí, v němž k ní může velice snadno v blízké budoucnosti dojít.
Má se tedy smysl bát?
Bát se přímo asi nemusíme, ale mít se na pozoru rozhodně ano. Všechna opatření,
která můžeme pro svou bezpečnost udělat, je třeba přijmout bez odkladu. Kromě
toho bychom ale měli doufat v trochu štěstí a v profesionalitu společností,
které se dnem i nocí starají o naši - uživatelskou - ochranu, tedy tvůrců
antivirových aplikací, firewallů a operačních systémů.
Co je to automatický červ?
• Nevyužívá pro své šíření primárně elektronické pošty.
• Je založen na chybě nebo na vlastnosti standardní systémové komponenty.
• Umí infikovat počítač bez zásahu nebo svolení uživatele.
• Umí se maskovat a obcházet standardní bezpečnostní opatření.
Současné infekce automatickými červy
MSBlast/LoveSAN
• využíval chyby RPC ve Windows 2000/XP,
• sloužil jako agent k útoku na servery Microsoftu,
• způsoboval pády OS.
SASSER
• založen na nedostatku služby LSASS,
• šíří se podle sofistikovaného systému pravidel,
• také po něm padá operační systém, napadá W2K/XP,
• (jeho autor byl dopaden).
Možné budoucí infekce
• Nová generace automatických červů může způsobit obrovské škody, zejména pokud
jejich autoři objeví bezpečnostní chyby dříve než ti, kteří je lepí. V takovém
případě se červ může dlouho a dobře maskovat, paradoxně pomocí primitivních a
známých metod (vydávat se za kalkulačku).
• Červi budou napadat počítače prakticky bez šance uživatele s tím něco udělat,
mohou umět obcházet antiviry a firewally, maskovat se, "přilepit" na standardní
aplikace OS. Po infekci se mohou navzájem řídit a organizovat. Mohou sloužit
svým pánům a mohou také škodit, a to zcela tiše a bez šance být odhaleni.
• Aktuální operační systém je základ, antivirový program nutnost a firewall
nezbytnost. Vícestupňová ochrana je plusem, ale stoprocentní jistoty bezpečí
nedosáhneme.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU