Bad Day L. A.

Sdílet

Máte chuť na další ulítlou hru? Co takhle jeden špatný den ve Městě andělů? Pokud přijmete pozvánku od vývojářů z Enlight Software, budete se celkem slušně bavit. Nenáročná akce plná fekálního humoru se blíží!

Pisálek American McGee si po zprznění Carrollovy Alenky v říši divů bere na paškál rovnou celé Město andělů. A jak ho známe, bude to náramná psina!



Jů hééd a bééd dééj – kváká na vás z každého rádia přesladký Mr. Kulich alias Daniel Powter, aniž by ten nebožák vůbec věděl, co to znamená mít sakra špatný den. O tom by mohl vyprávět náš (anti)hrdina Anthony Williams, žijící na volné noze ve městě nablýskaného luxusu i špíny, přepychové okázalosti i nízké přetvářky – v Los Angeles, Městě andělů. Žít na volné noze v případě Tondy Williamse znamená několik nutných životních kompromisů, a tak místo ve vile v Beverly Hills vyspává ironovou opici v zánovní lepenkové krabici, jejíž předchozí obyvatelkou byla lednice některého z materiálně obdařenějších spoluobčanů, nepřehrabuje se v penězích, ale v popelnicích, a místo rybaření na luxusní jachtě „rybaří“ v kontejnerech na sklo. Těžký je život bezdomovců v Los Angeles – když se neumíte pořádně otáčet (při sběru recyklovatelných odpadků), za chvíli vás v nějaké zapadlé uličce ohlodávají krysy. Ale to Tondovi nevadí, kálí na peníze, kálí na veškerá pravidla – kálí prostě na všechno. A to doslova.

Jednou ho během poklidné procházky ranní dopravní zácpou přepadne nutkání udělat něco se svou (nikoliv dopravní) zácpou, a tak si se stoickým výrazem stáhne umolousané gatě, zadřepne uprostřed dálnice a v husté atmosféře výfukových plynů, nadávek a ječení klaksonů se jme vykálet na celý tenhle zavšivený svět, v tu chvíli představovaný nešťastným silničním povrchem. Ranní idylku a onu bohulibou činnost ovšem našemu houmrovi Tonymu přetrhne věc vskutku nemilá – Boeing 747 řítící se přímo na dálnici. Teroristé se po 11. září rozhodli pro další národní svátek mezinárodního terorismu, pracovně nazvaný Toxicsgiving Day, a tak se letadlo rozprskává na kusy a barely s roztomile zeleným průmyslovým odpadem mění rozzlobené řidiče, jejich manželky, rozmazlené haranty i domácí mazlíčky na roztomilé zelené rozzlobené zombíky. Jediný Tonda se zombifikaci z nějakého neznámého vyhne (možná proto, že už jako zombie smrdí a trochu tak i vypadá), což z něj pro okolí rázem činí vítanou pochoutku. Tonda ovšem nehodlá dát svou zapařenou kůži jen tak zdarma, chápe se první věci, kterou má po ruce (shodou okolností je to hasičák), a s vervou se pouští do zelených mozkožroutů.



Dálniční masakr pro chudáka Tondu rozhodně nepřestavuje konec všech lapálií. V desítce misí se bude potýkat se šlamastykami všeho druhu, o nichž si může nechat ulíznutý Powter jen zdát. Ledva se Tonymu podaří vyhrabat se z pod hromady vraků aut, letadla, zbytků dálnice i obyvatel L. A., už jej čeká vlakové neštěstí, zemětřesení, déšť meteoritů a další průšvihy, jeden absurdnější, než druhý. A vždycky mu při nich jde o krk. Bezdomovec Tonda je ale připraven – vybaven tunami černého humoru, hromadou úchylných bojových prostředků a partou šílených kámošů proplouvá potížemi s nenucenou lehkostí a nadhledem. Není to žádný samaritán, ale ani vrahoun, chce si prostě zachránit svou kůži (i se všemi jejími obyvateli), a tak se snaží zdrhnout z města, jak nejrychleji to jde. Cestou ovšem naráží na další a další komplikace a chtě nechtě se musí rozhodnout, zda lidi pletoucí se mu do cesty zmasakruje, nebo se jim pokusí pomoci. Násilí je jednodušší jen zdánlivě, protože díky likvidaci nevinných obyvatel jej vyhodnotí místní represivní složky jako nebezpečného pro okolí, a tak nejenže po něm jde hromada zombíků a francouzští (!) teroristé a kolem prší meteority, ale ještě jej honí národní garda.

Hrát si na samaritána nejde pochopitelně pořád a pro pádnější řešení krizových situací si autoři přichystali pěkně úchylný arzenál. Hasičák, páčidlo nebo brokovnice, to je jen začátek. Tonda se ale neštítí použít v boji ani ty nejšpinavější prostředky, mezi něž patří třeba psí výkaly nebo ultimátní zbraň v podobě nůžek na nehty zvaných BDLA 9000. Na svaté křížové výpravě za záchranou vlastního zadku Anthonyho doprovodí mexický zahradník Juan vybavený motorovou pilou a vysavačem na listí, přiblblá blonďatá prsatka Beverly hypnotizující nepřátele pohupujícími se silikony, nemocný chlapeček vrhající po balistické křivce zvratky a šílený seržant, který sice kosí nepřátele po desítkách a kvituje to Bushovými hláškami, ale zdemoluje u toho půlku města.



Fekální humor jako vystřižený z příběhů southparkového dua Parker & Stone, navíc líznutý dekadentně excentrickým Burtonovským stylem – to všechno by v sobě měl McGeeův koncept mít. Jako příklad může báječně posloužit několik Anthonyho „záchranných“ akcí (z nichž většina i přes nejlepší vůli hlavního protagonisty končí pro zachraňované expresem do věčných lovišť). Tony je při svých hrdinských činech vskutku originální; když dědka na zastávce lidově řečeno „klepne pepka“, zahájí hlavní hrdina kardiopulmonální resuscitaci quickstepem na hrudníku polomrtvého staříka. Problém, jak během zemětřesení dopravit mimino matce štkající na druhé straně neustále se zvětšující pukliny, pak řeší náš hrdina elegantním výkopem, za nějž by se nemusel stydět ani Petr Čech. A takových perliček vás čeká mnohem více. V pořádné akční hře nesmějí chybět ani souboje s bossy a pro autory to byla další možnost, jak se dosyta vyřádit. Ostatně souboj s desetimetrovým maskotem jednoho hamburgerového fastfoodu, který v ohromném cheesburgerovém kostýmu vypadá jako přerostlá nindža želva, snad mluví za vše. O vizuální zpracování se postarala losangeleská dvojice umělců operující pod názvem Kozyndan (www.kozyndan.com), a podle screenshotů se dá očekávat grafika připomínající dva roky starou střílečku XIII, jen možná s lehkým nádechem naivního umění. Právě humor a komiksový styl grafiky by měly zdůraznit komediální přístup hry a trochu odlehčit případným cenzorským choutkám, ovšem i tak se dá jen těžko očekávat, že by ESRB Tonyho lapálie oflastrovala kategorií 6+.

My, kteří jsme již nějaký ten pátek školou nepovinní, se ale můžeme těšit na jednoduchou, oddechovou hru ve stylu o pár stránek dál pitvaného Stubbs: The Zombie, jen viděnou z druhé strany barikády. Autoři se netají naprostou linearitou hry, která by měla Bad Day L. A. přiblížit co nejširším masám – ba právě naopak, považují to za jedno z hlavních pozitiv. Doufejme, že se jim jejich úmysly podaří dovést do zdárného konce a že se z Bad Day L. A. nevyklube jen další stupidní a nudná akce, jakých jsme hráli snad už tisíce. Jména jako American McGee (autor scénáře) a Trevor Chan, který stojí v čele studia Enlight, snad zaručují, že se tak nestane. Jak to nakonec dopadne, se dozvíme už v prvním čtvrtletí roku 2006, kdy by hra měla vyjít pro PC a Xbox.