Uživatelé mobilních zařízení se samozřejmě snaží o maximální využití těchto zařízení i pro pracovní účely, firma ovšem potřebuje také zajistit, aby nedocházelo k ohrožení přístupu k ICT systémům a případnému úniku citlivých dat z firmy. Snahou firem je zavádění různých prostředků, které by měly výše uvedené hrozby eliminovat, tyto prostředky však bohužel poměrně jasně inklinují k tomu, aby se tato zařízení pro jejich uživatele víceméně „uzamkla“.
Nejde samozřejmě o uzamčení zařízení jako takového, ale spíše o limitování využití některých funkcí nebo aplikací, a tím se celkově omezuje uživatelské využití, a to i pro případ využití zařízení pro čistě soukromé účely. Bezpečnost by měla být chápána spíše jako podpůrný prvek pro využití těchto zařízení, a ne fungovat jako sada omezení, které uživateli bude nařizovat, jak může dané zařízení využívat.
Nárůst popularity mobilních zařízení samozřejmě přinesl nové příležitosti a inovační trendy, zatímco současně s tím se objevila také určitá rizika. Hlavním problémem je, že uživatel se s mobilním zařízením pohybuje kdekoli a značnou dobu je mimo dohled a prostory firmy, pro kterou pracuje. Zařízení přitom disponuje možností přihlášení do firemních systémů a možností čtení nebo stahování firemních dat přímo do zařízení. Přitom zařízení může být ukradeno či jinak zneužito, a systémy a data firmy se tak ocitají ve vážném ohrožení.
Další trend, který je v současnosti potřeba vzít do úvahy, je tzv. BYOD (Bring Your Own Device) – tedy situace, kdy si zaměstnanci firem přinášejí do zaměstnání svá vlastní mobilní zařízení (a to podle vlastního výběru a preferencí) a je jim v určité míře umožněno přistupovat k firemním systémům a aplikacím. Když si představíme, jaké operační systémy pro mobilní zařízení jsou na trhu k dispozici (Android, iOS, Windows, BlackBerry), pak je zřejmé, že úloha zajištění jejich bezpečnosti pro IT oddělení je skutečně nelehká. Přestože výrobci OS v poslední době udělali značný pokrok z hlediska možnosti centrální správy a dohledu nad mobilními zařízeními, ale některé tyto systémy se liší svými verzemi na trhu, a tím je centrální správa značně složitější.
Možná ohrožení
V důsledku snadné zranitelnosti se tak stávají mobilní zařízení centrem pozornosti hackerských aktivit více než kterákoli jiná zařízení. Podle zveřejněných statistik společnosti Gartner se očekává, že v roce 2017 bude připadat na tři útoky na mobilní zařízení jeden útok na běžný desktopový počítač.
Mezi známé typy útoků se řadí zejména phishing nebo pharming, jejichž cílem je získání a následné zneužití osobních dat nebo jiných citlivých údajů, které se následně použijí k neautorizovanému přístupu do různých systémů (typicky se může jednat o bankovní účty apod.).
Další potenciální hrozbou se mohou stát i veřejné hotspoty Wi-Fi sítí, kde se v důsledku bezpečnostních nedostatků může naskytnout útočníkům prostor pro sledování komunikace na daném mobilním zařízení, odchytávání hesel, získávání e-mailů apod.
Dalším zdrojem potenciálních problémů jsou cloudové služby, kdy uživatelé mohou z mobilního zařízení ukládat citlivá data například na privátní cloud nebo jiné nedůvěryhodné úložiště.
Velkou hrozbou jsou ale samotní uživatelé mobilních zařízení. Byť IT oddělení definuje určitá pravidla pro používání těchto zařízení a provede správnou konfiguraci přístroje, uživatelé se mnohdy snaží tyto politiky obcházet. A občas je to poměrně jednoduché, protože obchody s aplikacemi nabízejí různé drobné aplikace, které dokážou bezpečnostní funkce jednoduše odblokovat. Dalším úskalím je pak nemožnost kontroly uživatelů, kdy a jak ze svého mobilního zařízení klikají na problematické a nedůvěryhodné odkazy a zařízení si nakazí škodlivým SW (viry, malware apod.).
Přístupy při ochraně zařízení
Pojďme si nyní popsat některé možné bezpečnostní scénáře:
Blokování používání mobilního zařízení:jedním z přístupů bezpečnostní firemní politiky může být snaha o omezení použití mobilního zařízení pouze na dobu, kdy je zaměstnanec na pracovišti, po zbylou dobu by mělo být zařízení blokováno pro použití. Pro uživatele toto opatření příliš uspokojivé určitě není a spíše povede k situaci, že uživatel bude chtít pravidla obcházet anebo zařízení nebude využívat vůbec.
Snaha aplikovat tradiční bezpečnostní přístupy:Jedním z dalších přístupů zajištění bezpečnosti mobilních zařízení je snaha uplatnění stejných bezpečnostních technologií, které jsou používány pro přenosné počítače (filtrování URL adres, IPS, antimalware apod.). Tento přístup však příliš k uspokojivým výsledkům nevede. Jakmile totiž uživatel opustí perimetr firmy, ve které pracuje, nelze již technologii efektivně uplatnit (odlišné připojení k internetu apod.). U jiných technologií, které se instalují na koncová zařízení (antivirové program apod.), zase narážíme na slabý výpočetní výkon nebo výdrž baterie.
Použití softwaru pro správu mobilních zařízení: Jedná se o SW nástroj, který by měl pokrýt komplexní požadavky na správu mobilních zařízení, a to zejména instalaci, údržbu verzí a smazání aplikací, správu zabezpečení a pravidel využívání zařízení a jeho komunikačních/síťových služeb. Samozřejmostí by měla být možnost provedení vzdáleného SW auditu na daném zařízení. Takový SW nástroj by pak měl včas zachytit přítomnost nežádoucí aplikace (nebo i např. jailbreak) nebo nevhodnou konfiguraci zařízení. Na trhu je dnes skutečně široká škála produktů pro správu mobilních zařízení (obecně se tyto SW nástroje označují zkratkou MDM – Mobile Device Management). Většina z nich se obvykle specializuje na celou škálu OS mobilních zařízení. Řešení je postaveno obvykle na principu klient-server, kdy na mobilním zařízení běží agent komunikující se serverovou částí, kam odesílá relevantní informace a zpětně na mobilním telefon přijímá instrukce k provedení konkrétních operací.
David Čečelský, Solution Architect, NEWPS.CZ
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU