Lidská fantazie, kreativita a nadšení pro experimenty zdánlivě neznají hranic. Na druhou stranu by také kreativita člověka měla mít jistá omezení. Na internetu se například v současnosti formuje skupina lidí, kteří experimentují s technologií neuronální stimulace mozku v domácích podmínkách.
Americká společnost Foc.us tvrdí, že vyvinula speciální headset, po jehož nasazení budou počítačoví hráči dosahovat lepších reakčních časů. Mnozí si od této techniky slibují povzbuzení nálady nebo vylepšení schopnosti učit se. Jistý vysokoškolák na YouTube otevřeně mluví o tom, že stimulační elektrody přiložil na hlavu „nějak tam a tady“. Namísto zlepšení svých schopností ale nejméně na jednu hodinu upadl do hluboké deprese – což ho však neodradilo od dalších experimentů.
Rozšíření psychických a tělesných schopností člověka, či pokusy vytvořit pomocí technologií jakéhosi dokonalého kyborga, nesou označení grinding. Dal by se zařadit jako podkategorie takzvaného biohackingu. V druhém odvětví tohoto poměrně nového směru lidé experimentují především s dědičným kódem DNA.
Amatérští biologové v domácích podmínkách „hackují“ DNA a vyvíjejí třeba nové druhy zeleniny. Stvořili už například jogurt, který ve tmě zeleně fluoreskuje, protože do jeho bílkoviny byl přidaný gen medúzy. Další větev biohackingu pak tvoří zmíněný grinding, kdy se pomocí moderních technických vymožeností hackeři snaží upravovat samotného člověka – grindeři to nazývají jako „self-biohacking“, nebo snad ještě výstižnějším termínem „ sebe-kustomizace“. Pojďme se podívat na to, na jaké hranice – etické, technologické a další – jejich kreativní experimentování naráží.
Čipová kontrola nad pacienty
Biohacking kódu DNA vyvolává ze zcela pochopitelných důvodů odpor veřejnosti. Je nasnadě, že domácí amatérské experimentování s kódem života se může vymstít. Naopak technologicky zaměřený grinding už takové emoce nevzbuzuje, protože lidé, kteří se ze sebe s pomocí techniky snaží udělat vylepšené kyborgy, zpravidla mohou ublížit jen sami sobě.
Technická zařízení, která se lidem snaží usnadnit život, pochopitelně existují již dnes – v medicíně to jsou například různé druhy protéz, kardiostimulátory a podobně. Pro diabetiky existuje pomoc v podobě nové technologie, kterou vyvíjí americká univerzita v Akronu. Tamní vědci pracují na kontaktní čočce, která měří hladinu cukru v krvi ze slz.
Podle nich potom čočka mění barvu, takže diabetik může informaci o hodnotě cukru v těle zjistit pohledem do zrcadla. Případně může oko vyfotografovat, a speciální software potom podle barvy čočky vypočítá hladinu cukru, podle níž si potom pacient zvolí příslušnou dávku inzulinu.
V medicíně bychom našli mnoho dalších pokusů tohoto typu jakéhosi neinvazivního, „umírněného grindingu“. Kontaktní čočka pro diabetiky nevzbuzuje žádné negativní emoce, kromě pochybností o tom, zda informace o hladině cukru v krvi má být prostřednictvím barvy čočky dostupná také všem lidem v okolí. Již spornějším případem jsou například snahy o integraci čipů do tablet s lékem.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU