produkovat dva prakticky shodné modely fotoaparátů, které se liší pouze
rozlišením snímacího čipu. Minolta sice typy Dimage F200 a Dimage F300 takto
nekoncipuje, ale i tak je jejich podobnost zřejmá už na první pohled.
Designově pokračuje jak Dimage F200, tak F300 cestou, kterou před nimi ukázala
Dimage F100, tedy rovné, čisté linie a matný lesk téměř hranolovitého
fotoaparátu. Uvnitř se ukrývá také podobně vyspělá elektronika a z obou modelů
tak činí nástroj vhodný jak pro příležitostného fotografického amatéra, který
se nechce mořit se složitým nastavením, tak pro zkušenějšího uživatele
schopného od fotoaparátu požadovat něco navíc. Základem Dimage F200 je CCD
snímač se 4 miliony efektivních obrazových bodů, Dimage F300 má senzor dokonce
5megapixelový. Z pohledu optické soustavy se oba modely neliší, obsahují
objektiv Minolta GT s ohniskovou vzdáleností ekvivalentní 38-114 mm na
kinofilmu s možností snímání v makrorežimu od 14 centimetrů, což rozhodně není
převratný parametr.
Systém ostření vychází z možností Dimage F100, a oba modely tedy disponují
autofokusem s automatickou volbou jednoho ze pěti ostřicích bodů, případně i
možností sledování zaostřeného objektu v režimu Tracking AF. Pro kreativní
fotografii lze využít také možnosti manuálního ostření.
Méně zkušení uživatelé ocení automatickou volbu scénického programu, ne vždy
však automatika dokáže správně odhadnout situaci, a tak je dobré mezi
portrétem, sportovní akcí, krajinou, západem slunce či nočním portrétem volit
spíše ručně. Pro skutečné profesionály je k dispozici u obou přístrojů také
režim priority času, clony a plně manuální mod.
Po průchodu 12bitovým A/D převodníkem probíhá další zpracování snímku v
obrazovém procesoru, jehož chod je určen firmwarem. V tomto místě jsou patrné
drobné rozdíly mezi oběma přístroji dané prostým faktem, že model Dimage F200
byl uveden později a je tedy modernější. Například citlivost je možné
nastavovat v rozsahu ISO 100-400, Dimage F300 přidává k těmto stupňům ještě
ultračisté ISO 64 a Dimage F200 zase ISO 800 pro fotografování za velmi
špatných světelných podmínek.
Mezi oběma přístroji jsou patrné výrazné rozdíly také v dalších možnostech,
které se netýkají přímo fotografování. F200 i F300 dovedou natáčet ozvučené
videosekvence s rozlišením 320 x 240 či 160 x 120 bodů při 15 snímcích za
vteřinu, přičemž F300 ještě jejich délku limituje na 3 minuty při větším
rozlišení a 20 minut při menším, zatímco novější F200 je schopna videem naplnit
celou dostupnou kapacitu paměťové karty SD.
Co se týká obrazové kvality, tak oba dva přístroje za dobrých světelných
podmínek dovedou vykouzlit skvěle prokreslené a barevně věrné snímky. Horší
situace je v tmavých partiích fotografií či obecně při špatném světle, kde
dochází k drobnému rozpadání obrazu a barevnému šumu. Menší výhrady jsme měli
také k pomalejšímu ostření a ne zcela bleskurychlé odezvě na závěrku.
Ovládání obou strojů je velmi podobné, hlavní rozdílem je v případě Dimage F200
oddělení páčky transfokátoru jako samostatného ovladače na zadní stěnu, což
znatelně přispívá k jednodušší a logičtější funkci. Celkově jsou oba
fotoaparáty na velmi dobré úrovni, i když za pozornost stojí zejména moderněji
vybavený a levnější Dimage F200.
Minolta Dimage F200
snadnější ovládání
ostrost kresby
problémy s tmavými partiemi
Cena vč. DPH: 18 990 Kč
Minolta Dimage F300
kvalita 5 megapixelů
ostrost kresby
problémy s tmavými partiemi
Cena vč. DPH: 24 990 Kč
K testu poskytla: Minolta, http://www.minolta.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU