Kéž by víc her tak skvěle mixovalo dobré nápady a kéž by méně her mělo tolik drobných chyb jako první díl fenomenální taktické akce Brothers in Arms. Polepšila se dvojka?
Zdá se, že je zpět doba, kdy pokračování hry nemusí nutně přinést zásadní skok. Jako za časů Doomu II. Druhý díl, v něm pár nových zbraní, další potvory a levely. O zábavu je postaráno a o zasloužené miliony také. Postupem let se od „dvojek“ ale začalo očekávat víc. Nový engine, vychytanější herní systém... Sbírka map a nepřátel se stala doménou datadisků. Jenže ty prodáte pouze těm lidem, kteří už hru mají. Pokud k němu ovšem přibalíte i engine a představíte ho jako pokračování, hned máte víc kupců. Tak proč toho nevyužít.
Stejnými cestičkami se ubíraly i myšlenky šéfů týmu Gearbox, když přemítali, co dál s taktickou akcí Brothers in Arms: Road to Hill 30. S povedeným koktejlem namíchaným z Call of Duty a Flashpointu, ochuceným lžičkou nových nápadů a podávaným ve sklenici zdobené znakem 101. výsadkové divize. Není divu, že po zprávě o připravovaném datadisku všichni fandové hry zaplesali a doufali v odstranění některých nectností. Když se pak z datadisku stal druhý díl, naděje se ještě zvětšily. Nyní je Brothers in Arms: Earned in Blood konečně venku a... jedná se o stejně povedený kousek s takřka totožnými nedostatky.
Jednovaječné dvojče Bratrů ve zbrani – to je druhý díl. Na samotném herním systému se nezměnilo nic. Pořád velíte dvěma malým jednotkám (výjimečně i tanku), operujících hodinu za hodinou a den za dnem u pobřeží v Normandii. Právě v tom je největší síla hry. Neprobíjíte se z pláže Omaha do Berlína, ale jen krvavý metr za metrem pryč od moře. Pocit „byl jsem u toho“ ještě umocňuje dokumentaristické pedantství autorů – zadání misí i lokace stojí na historických faktech. Vývojáři se tím chlubili už v jedničce a měrou neztenčenou to dělají nadále.
Z reality také vychází jednoduchý, ale účinný systém boje – jeden tým tlačí nepřítele k zemi, druhý jej obejde a z boku vyřídí. „Čapněte je za nos a nakopejte do prdele,“ říkával generál Patton. Ačkoli celou hru děláte přesně toto, bavit vás to nepřestane.
Když už hru naštvaně vypnete, tak spíš proto, že „ti pitomci se zase nechali zabít“. Trošku absurdně se totiž většinou počítá s přežitím celé vaší jednotky, a to je vzhledem k tuhosti bojů skutečně těžké. Nepovede-li se to, mrtvý v další misi stejně ožije, aby mohl později zahynout v momentě, když zavelí scénář. Vzhledem k sugestivnímu vyprávění příběhu je to sice se zavřením obou očí odpustitelné, i když divné. Na rozdíl od jedničky je vám alespoň po misi poznamenané ztrátou některého z mužů oznámeno, že v příběhu musí přežít a jste dotázáni, chcete-li misi zkusit znovu. V případě „opravy“ je však třeba hrát od začátku a ne od checkpointu, za kterým k oné nešťastné události došlo. Ukládání je totiž pořád stejné – automatické na daných místech, pozice přes pozici. Cesta zpět neexistuje, atmosféra boje o život houstne.
Proč se ti pitomci nechali zabít? Protože umělá inteligence občas pokulhává. Není ale špatná, naopak – vojáci se chovají takřka jako živí, jen občas moc riskují a někdy se zapomínají krýt. V případě, kdy je na tom někdo z nich mizerně, je to skutečně fatální. Kéž by někde v bezpečí počkal, jenže družstva stále nemůžete dělit. Hodilo by se to nejen při péči o raněné, ale zejména během složitějších akcí. Snad ve třetím dílu.
Zatímco AI vašich spolubojovníků se chová stejně, Němci si trochu polepšili. V jedničce se nechali občas nesmyslně vystřílet, nebo nepřišli kamarádům v průšvihu na pomoc. Teď se snaží, přesouvají a ustupují. Banda Rommelů proti vám sice nestojí, ale pocit, že bojujete se skutečnými lidmi je ještě silnější.
Autoři vás opět nutí chodit jimi nastavenými cestičkami. Sice už to není tolik vidět, ale umně naskládané bedny s municí, zaparkované náklaďáky, ostnaté dráty a další „náhodné“ překážky vedou nejen k cíli, ale i před hlavně nepřátel. Naštěstí je tu méně neviditelných zdí, a tudíž méně vzteku v místech nesmyslně zahrazených nizounkými zídkami či vůbec ničím. Rozčiluje to stejně jako neschopnost vašich mužů zalehnout na zem. Možná aby si neumazali uniformu, nebo nenastydli. O tom však lze s úspěchem pochybovat, protože na nás najednou vyskočil z bahnitého bazénku voják, jež se tam ukryl před německou hlídkou. A to je jeden z mnoha důvodů, proč člověk Bratrům ve zbrani ledacos odpustí.
Do mundúru seržanta Matta Bakera se už neobléknete – Earned in Blood je vyprávěním seržanta Joe Hartsocka (zvaného Red) plukovníku SLA Marshallovi, skutečnému muži, jež sbíral hlášení vojáků a vyhodnocoval je. Že digitální Marshall vypadá jako ten živý, je samozřejmostí. Opět seskočíte v den D do Normandie a opět zamíříte na Carentan. Přibylo bojů ve městech a ubylo živých plotů. Chce to trošku změnit strategii a občas přímější útok. Děj se ubírá jinou, ale přesto velmi blízkou cestou k příběhu Bakera, takže se v několika misích hlavní hrdinové Road to Hill 30 a Earned in Blood potkají.
Ačkoli je styčných bodů mezi oběma díly dost, najde se pár drobných rozdílů. Příjemnou novinkou je možnost říci si spolubojovníkům o munici, čímž se z nich stává nevyčerpatelná zásoba nábojů. Můžete si s nimi i popovídat, ale moc hovorní nejsou. Sami od sebe toho ale v animovaných sekvencích a občas i během boje nakecají dost. Hartsock už povely neřve jako Baker, ale podle situace je buď klidně říká, nebo v krizi Matta naopak překonává.
K nemnoha zásadním novinkám Earned in Blood měla patřit vylepšená grafika. Žádný velký rozdíl vidět není. Nijak to ale nevadí, už na jedničku se hezky koukalo. Ještě lépe se jí ale naslouchalo, což platí beze zbytku i o mladší sestře. Typická hudba válečných filmů zní monumentálně. Stejně vypiplané je namluvení postav a vlastně celá hra. Nepřináší sice nic nového, ale pohltí vás naprosto stejně jako její předchůdce.
Výrobce: Gearbox Software
Vydavatel: Ubisoft
Distribuce v ČR: Playman
Lokalizace: titulky
Cena: 999 Kč
Internet: http://www.brothersinarmsgame.com
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 3,3 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 2,5 GHz, 1 GB RAM, HDD 3,3 GB, 3D karta 64 MB
Verdikt: Druhý díl stejně jako jeho příběh nestojí za prvním, ale vedle něj. Pokud se vám jednička líbila, užijete si i dvojku.
Hodnocení: 8.4
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU