T vůrcům z People Can Fly (kteří stojí za Painkillerem) se nedá odepřít fakt, že si vybrali skvělou dobu na vydání hry ve stylu Bulletstorm. Hráči jsou v dnešních dnech přecpáni v jádru vážnými střílečkami, které je zásobí hordami monotónních nepřátel a jen několika zbraněmi. To samozřejmě není nic špatného, nyní je však velmi dobrý nápad udělat něco tak originálního, jako je právě dnes recenzovaný titul. Má všechny předpoklady béčkového FPS, poznáte-li jej ale více do hloubky, zjistíte, že je mnohem více věcmi.
Příběh - nutné zlo?
Začátek hry působí vskutku chaoticky – jste členem žoldáckého týmu Dead Echo, jenž bez otázek vraždí nepohodlné lidi na pokyny generála Sorrana. Poslední cíl byl nicméně nevinný, což se hlavnímu hrdinovi hry, tvrďáku Graysonu Huntovi, vůbec nelíbí. Rozhodne se tedy zasvětit svůj život skutečnému holdování alkoholu a touze po pomstě. Pár let na to se Gray, jak mu jeho blízcí přezdívají, setkává s vesmírnou lodí onoho zlého generála, a učiní na ni takřka sebevražedný útok, kvůli kterému zemřou téměř všichni jeho přátelé. Jediný Ishi Sato, kterého se podařilo přivést z mrtvých pomocí umělé inteligence (jež jej přitom celkem výrazně poznamenala), se s vámi vydává za Sorranem. Tento nemastný neslaný příběh však dochucuje fakt, že Ishi chce generála chránit a Gray zabít. Po cestě k tomu potkáte ještě pár význačných postav, které s dějem pořádně zamávají.
Příběhová linka každopádně není hlavní premisou Bulletstormu. Je to humor, originalita a pestrobarevnost, co žene titul vpřed. Po velmi nudném začátku se totiž zmocníte zbraně zvané Leash, díky níž se celá hratelnost od základů změní. Můžete si s ní přitahovat protivníky a poté je odkopávat různými směry a dělat s nimi takřka cokoliv se vám zachce. K tomu hráče mají motivovat takzvané Skill Kills, které jsou unikátní pro každou zbraň a fungují následovně: pokud zvládnete napíchnout nepřítele na kaktus, splníte Skill Kill s trefným názvem Pricked (hra je přímo prošpikovaná sexuálními narážkami).
Zabíjejte stylově!
Za každé „speciální“ zabití získává hráč body, za něž s pak může vylepšovat zbraně či dokupovat munici. Všechny zbraně ve hře jsou přitom vysoce originální a je radost s nimi zabíjet, zvláště v kombinaci s kopáním a zmiňovaným Leashem. Zkombinujeme-li tedy zábavné výzvy ve formě Skill Kills, efektivní zbraně a využitelnost prostředí, dostává se Bulletstorm na tisíckrát vyšší úroveň, než na které je jakákoliv další béčková střílečka.
Během plnění singleplayerové kampaně se přitom setkáte s širokou paletou protivníků, kteří se liší podle stylu útoku a zbraní, jimiž útočí. Zajímavé také je, že tyto dva „kmeny“ mezi sebou válčí, uvidíte je tedy zabíjet se navzájem (a naučíte se toho využívat). Jsou zde i klasičtí bossové, kupříkladu obrovský a velmi rozzuřený dinosaurus či gigantická masožravá květina, ale i běžnější protivníci s brněním a rotačním kulometem (ale také granátometem a speciální zbraní střílející vrtáky). Za zabití těchto tvrdších nepřátel logicky získáte více bodů a také možnost vypůjčit si některé jejich zbraně.
Pestrobarevný masakr
Jak si můžete všimnout ze screenshotů a videí, v Bulletstorm rozhodně nenajdete nudné a nevýrazné prostředí. Celková vizualizace se totiž postarala o to, abychom dostali pestrobarevnou hru s pestrobarevným obsahem. Přitom se ale všechno velmi dobře hýbe, postavy vypadají uvěřitelně a souboje s bossy téměř epicky. Ani namluvení není vůbec špatné, a to zejména hlavního hrdiny Graye: tvrďácký hlas se skvěle hodí k „macho“ hláškám a suchým vtipům, díky nimž je tento titul tak zábavný.
Kromě singleplayerové kampaně je zde i režim Echoes, v němž si lze zahrát hru bez zbytečných řečí kolem příběhu a zkoušet pokořit daný čas s maximálním počtem bodů. Ačkoliv jde o solidní nápad, hráč nemá jedinou motivaci, proč v Echoes módu hrát – snad jen několik Achievementů a dalších možností vylepšení zbraní.
Dále je tu Anarchy, což je multiplayerový režim, v němž se v týmu setkávají čtyři hráči, kteří musí spolupracovat v dané úrovni na zabíjení protivníků, aby dosáhli určeného skóre. Jsou zde speciální typy zabití (za více bodů), kdy je skutečně potřeba maximální „team-work“, pokud se však dostanete do týmu zkušených hráčů, nebudete mít problém. Map je zde nicméně příliš málo a jeden režim po chvilce omrzí.
FPS s pořádnýma koulema
Bulletstorm je jednoduše potřeba nebrat příliš vážně. Bere klasické FPS mechanismy a, jak by řekl Gray, „přidává jim pořádný koule.“ Singleplayerová kampaň zvládne zabavit na dobrých 7 hodin, důležité však je užívat si jedinečných zbraní a humorných řečí, které banda hlavních postav trousí každou chvíli. Jste-li tedy už unavení z Call of Duty, je titul jednoznačně pro vás.
(recenzována byla verze pro Xbox 360)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU