Caesar IV

„Zatracenej hasič – kam to ten mamlas zase běží? Sakra, vždyť támhleten domek hned vedle požární stanice právě začíná hořet!“

Pamatujete se ještě na vychovávání dezorientovaných dohlížitelů veřejného pořádku a trhovnic roznášejících jídlo, nádobí, pivo, nábytek a kdovíco ještě? A ty nádherné důsledky v podobě města v plamenech, epidemie cholery a následného masového exodu právem naštvaných obyvatel? Kdo si alespoň jednou nezanadával na turistické choutky pochůzkářů, tak neví, o jak skvělé strategie tehdy přicházel.

Po letech čekání konečně znovu zahřmělo. Ne, nebojte se, nezapomněli jsme na hru Children of the Nile, která rozšířila sbírku stavění starověkých měst na sklonku loňského roku. Jenže i přesto, že za jejím vývojem stálo nástupnické studio Tilted Mill, jež se z větší části rekrutovalo právě z členů Impression Games, to nějak nebylo ono. Ne že by to byla špatná hra, ale vinou absence cest, účinku okrasných prostředků a rozvíjení příbytků prostých obyvatel se vytratil onen „piplátorský“ duch, který nás nutil navrhovat města se „čtverečkovou“ přesností a předhánět se v tom, kdo bude mít krásnější centrum.

Staromilským caesaristům a pharaohistům CotN prostě nesedla a v Tilted Mill si to nejspíš uvědomili. Zdá se, že na nás chystají kousek sice vyparáděný ve třech dimenzích a s několika novými prvky, ale jinak zcela v duchu klasické série.

Opět se tedy můžeme těšit na obskakování občanů starověké Římské říše a plnění jejich nehorázných žádostí. Nemine nás ani projektování cest (tentokrát dokonce k pravoúhlému systému přibyly i diagonály), budování akvaduktů a rozvíjení všemožných služeb rozdělených do šesti oblastí – bezpečnost, náboženství, hygiena, zábava, vzdělání a okrasa –, bez nichž by se Řím nemohl nazývat civilizací.

Plná břicha jsou pochopitelně tou nejzákladnější potřebou, ať se vaši poddaní tváří jakkoli filozoficky. A tak než se probudujete k akropoli s chrámovým komplexem, školám, divadlům nemocnicím nebo koloseu, musíte se své stavitelské začátky učit na zemědělských usedlostech, pilách, skladištích a tržištích.

Ve všech předchozích dílech se o distribuci jak materiálních, tak lehce abstraktních potřeb starali pochůzkáři, jejichž otevřená mysl většinou dosahovala takových výšin, že na ni běžní hráči většinou vůbec nestačili. Ostatně nejlépe to dokumentuje komentář samotných vývojářů, kteří výrokem „Už těch hloupých trhovnic bylo tak akorát dost!“ dali jasně najevo, že se bez nich budeme muset protentokrát obejít.

Obyvatelé Caesara IV si své potřeby obstarají sami – ráno prostě vyrazí určený člen rodiny na trh, zatímco druhý půjde zajišťovat živobytí do své dílny. A na hlavu rodiny zbude nevděčná činnost sledování pokleslé zábavy v koloseu. Prostí lidé nebudou ovšem po vzoru CotN obývat uniformní sídliště, ale domky příslušející jejich cechu (celkem se objeví přes sto unikátních budov). Vinaře tedy neusadíte v domu tesaře nebo hrnčíře a sládka nedostanete do obydlí kněze nebo učitele. (Náš šéfredaktor jako kněz, no dovedete si to představit? – pozn. redakce) Už žádní další výtečníci putující za prací na druhý konec mapy, pokud jim ovšem v rámci masochistických hrátek nepostavíte obydlí dvacet bloků od kamenolomu.

Designérské umění si tentokrát budete vybíjet na snahách nacpat všechny budovy, které by mohly obyvatele daného domku zajímat, do jejich nejbližšího okolí. Čím lépe se lidičkové budou cítit, tím ochotněji rozšíří svá sídla a také porostou daňové odvody směřujících do vaší pokladnice. Nejlépe se samozřejmě odírají patricijové, takže vám nezbude, než tyhle rozmazlence hýčkat, poskytovat jim zbytečnosti a plýtvat v jejich obytných oblastech městskou zelení a kamennými obličeji jako o život. Ke slovu se také dostane exotické zboží ze vzdálených provincií – těžit, lovit a šmelit se tu dá přes třicet surovin.

Pokud tak neučiníte, dočkáte se obvyklých zábavných událostí v podobě vykrádání paláce, epidemií moru a nádherných požárů. Ještě ke všemu si naštvete Caesara, který vás velmi ochotně obeznámí s kvalitou výzbroje svých elitních pretoriánů.

Abyste celý ten mumraj ukočírovali, dostanete opět k dispozici podrobné přehledy jednotlivých sektorů hospodářství, rádce i barevné a sloupcové grafy města s názorně vyznačenými oblastmi, kde jste zrovna něco zvorali. Pokud by se vám tenhle byrokratický způsob moc nezamlouval, stačí si vyslechnout stížnosti nespokojených obyvatel. Když už jsme u toho – Tilted Mille slibuje sedmdesát pět unikátních postav. To se toho brebentění nabažíte, že nebudete vědět, čí jste.

Budovatelské choutky si vybijete ve třech režimech a všechno by vám to mělo vydržet na stovku hodin hraní. V kampani se po zkulturněních různých provincií ve Španělsku, Británii, Německu, ale i na Středním východě nebo v Egyptě budete snažit dosáhnout až na post nejvyšší – titulu samotného Caesara. K tomu ovšem musíte kromě „domečkového“ šílenství projevit i značný obchodnický a diplomatický um v komunikaci s ostatními provinciemi. Ani dosavadní hlavoun Říma vás nenechá příliš zahálet – tu po vás vyžaduje nějakou exotickou surovinu, jindy zase vojenskou pomoc při umravňování nepoddajných národů. Při postupu svou politickou kariérou dostanete vždy na výběr mezi mírumilovnou mapou a provincií pod tlakem útočících barbarů. Vojska by se údajně měla dočkat mnohých vylepšení, i když základní koncept výcviku jednotek čítajících několik desítek vojáků by měl být zachován. Boj zkrátka i nadále zůstane ve stínu budování, kupčení a politikaření.

Další možnosti pak představují scénáře s předem připravenými úkoly a nezbytné mapy pro volné budování bez jakýchkoli cílů. Na hračičky je zkrátka pamatováno i tentokrát.