Uraaaa! Hlasitěji než rudoarmějci v útoku řvali fandové druhé světové války v posledních několika měsících. Na digitální válčiště s řinčením pásů a dusotem těžkých bot zamířila dvojice špičkových akčních her Call of Duty 2 a Brothers in Arms: Earned in Blood. Hodně se liší a přitom mají mnoho společného.
Spolu se strategiemi Blitzkrieg 2 a Codename: Panzers – Phase Two tvoří silnou čtveřici, ukazující, kam míří virtuální historie. Všechny hry jsou pokračováním superúspěšných titulů, ovšem s radikálně rozdílným přístupem k věci. Brothers in Arms: EiB a Codename: Panzers 2 signalizují návrat k pokračováním her, která vlastně nic moc nového nepřinášejí a patřit by měly spíše mezi obří samostatně hratelné datadisky. Naopak Blitzkrieg 2 a Call of Duty 2 hrdě nesou prapor druhého dílu se vším všudy. Bez rozdílu se ale všechny skvěle hrají.
Blitzkrieg 2 a Brothers in Arms jsou poměrně složité simulace války. Panzers spolu s Call of Duty 2 házejí realitu za hlavu výměnou za maximální hratelnost, narvanou do relativně krátkého herního času. Během nedlouhé doby se na hráče valí záplava akce silou německých tanků v Ardenách a rozhodně nelze říci, že je to špatně. V době, kdy nikdo nemá na nic čas, je blesková a intenzivní hra řešením pro všechny zoufalce, sušící doma uložené pozice z her, které už nikdy nedohrají. Třeba na disketách ukrytý postup z prvního Panzer Generala. Přestaňme ovšem plácat drahocenným místem. Úvah o skvělých válečných hrách bylo dost. Podívejme se na jeden z nejnašlápnutějších titulů dneška. Zkontrolujte výzbroj a výstroj. Call of Duty 2 je tady!
Píše se rok 1941 a Němci stojí před branami zamrzlé Moskvy. V jejím centru nováček, jenž dosud nikdy nedržel v ruce pušku, podstupuje křest ohněm – pohodový tutoriál pro neznalé prvního dílu a pro válečné veterány seznámení s několika novinkami. Není jich málo.
První a nejzásadnější je grafický engine vyvinutý Infinity Ward přímo pro Call of Duty 2. Autoři ukazují, že stejně jako dokázali vyždímat z letitého enginu Quake III: Areny, jejž levně pořídili pro jedničku, neuvěřitelné věci, umějí napsat nový kód, který rozhýbe hru i na průměrných strojích. Přitom nechybí nic důležitého. Kouř, oheň, výbuchy, stromy, domy – na všechno je radost pohledět. Poletující sníh, déšť či pára jdoucí od úst vojáků vytvářejí skvělou atmosféru, stejně jako animace obličejů. Od mimiky při rozhovorech po zoufalé výkřiky umírajících, snažících se naposledy vystřelit. Efekty jsou skutečně efektní.
Velký podíl na tom má nejsilnější zbraň autorů, kterou engine podporuje v nebývalé míře – smrtící množství dokonale naskriptovaných sekvencí. Pravda, současný trend míří k samostatné umělé inteligenci, která jedná podle vlastního uvážení a ne jak to má krok po kroku předepsáno, ale tohle je jiná kategorie skriptů – před vámi se odvíjí válečný film. Přesto si úplně všechny pracně vyrobené animace nikdy neužijete. Může se stát, že v lítém boji zrovna koukáte jinam nebo to vezmete trošku oklikou.
Ztratit se však nemůžete – postup hrou je lineární, ale ne tolik jako v jedničce. Čas od času si vybíráte pořadí plnění úkolů, takže konečně je vám dovoleno obejít nepřátele zezadu a ne jim lézt přímo před rozžhavené hlavně. Ale ne vždy, především v závěrečných misích jste opět nemilosrdně tlačeni do krvavých přestřelek muž proti muži, bez možnosti využít jinou strategii než frontálního útoku za cenu značných ztrát. Hromady mrtvol vás ale nemusejí mrzet. Umělá inteligence vašich mužů i nepřátel se bohužel pohybuje na mizivé úrovni. Nemá cenu snažit se nějak o spolubojovníky starat. Nechávají se zbytečně zabíjet a záhy se odkudsi objevují noví. Ani to vlastně nevnímáte, kolem se potácí stále přibližně stejné množství vojáků a většinou několikanásobně hloupějších, ale o to rozzuřenějších nepřátel.
Několik hlavních charakterů, důležitých pro děj, je ovšem v podstatě nesmrtelných. Do této privilegované skupiny patříte i vy, byť zahynout můžete. Autoři se i v tomto případě nechali inspirovat filmovými bojovníky, kteří se rychle zotaví z každého zranění. Ze hry zmizely lékárničky a ztratil se i ukazatel „života“. Skončilo hlídání procent zbývajících do smrti. Teď si jenom musíte dávat pozor, abyste nedostali moc velkou nakládačku. Pokud schytáte příliš mnoho zásahů za sebou, zrudne vám výhled a přicházejí problémy. Čím víc v záběru vidíte žilkované červené, tím hůře. V ten okamžik je třeba se stáhnout a dát si chvilku oraz, jinak stačí pár dalších ran, a přichází smrt. Až krev zmizí, můžete pokračovat v boji, není to sice nic realistického, ale působí to mnohem lépe než sbírání lékárniček. A tady stojí realismus skutečně až v druhém plánu. Jde sice o život, ale hlavně o zábavu.
„Fire in the hole!“ – explozivní dárečky létají vzduchem oběma směry jak pankáči v koncertním kotli. Bývá milou praxí s díky vracet nepříteli jeho vlastní dávku. Dovedou to ovšem všichni kromě vás. Ve vražedném tempu by byl problém uhlídat, kdy a kam od granátu utíkat, tak nám to vývojáři zjednodušili. Zcela nerealisticky se v případě ohrožení ukáže na monitoru ikonka se šipkou směřující k ohnisku očekávaného výbuchu. Multiplayeristé na to už teď možná nadávají, pro hektický singleplayer se ale jedná o příjemnou vymoženost. Na čem se sóloví i skupinoví hráči shodnou, je užitečnost novinky v podobě kouřových granátů, díky nimž vyřešíte nejeden frontální útok. Jen škoda, že jich najdete podstatně méně než normálních. Buďme ale rádi, že tomu není naopak. Vykouříme vás k smrti, děste se!
Kromě ukazatele „pozor, bouchne to“ se vám uprostřed monitoru objevuje ještě jeden nový „přelez, přeskoč...“ – šipka dávající najevo, že o tuhle zeď, plot či zábradlí se dá opřít rukou a ladně se přehoupnout na druhou stranu. Funguje to u všech překážek, jež vám sahají kousek nad virtuální pas. Díky tomu je nemusíte zoufale obíhat, nadávajíce na elektronické invalidy, kteří se sice probijí frontovou linií, ale pak se zaseknou u metrové zídky. Kdo hrál Brothers in Arms, ví, o čem mluvíme. Zídky nejsou překážkou od Stalingradu přes El Alamein po Caen. Zato tu číhá spousta jiných záludností, které by válečníky rády připravily o život.
Příležitostí je dost. Boje ve městě plném ruin a rudých hvězd, plížení potrubím děrovaným projektily kulometů, oprava poškozeného telefonního kabelu – vše v ukrutném mrazu, pod palbou zoufalých Němců. Nebo opačný extrém à la válka Pouštních krys o písek, mešity, písek a Rommelovo palivo. V severní Africe se poprvé a naposledy v celé hře chopíte ovládání vozidla a ve věži tanku připálíte ohon Lišce pouště. Ne že byste museli pořád běhat. Povozíte se mnohem častěji, ovšem vždy jako střelec, řízení bude svírat v rukách někdo jiný.
Ve všech lokacích autoři ukazují, že se i slavné operace dají pojmout jinak. Pomyslným vrcholem hry – byť se stejně jako postup Stalingradem v jedničce nenachází na konci – je vylodění v Normandii. Ne, nebojte, žádná další variace na pláž Omaha, to už tu bylo mockrát.
Čeká vás Pointe du Hoc. Strmý výběžek, na němž měla stát 155mm děla ohrožující vyloďovací prostory. Nestála. To ovšem jednotky Rangers, které se po lanech vydrápaly nahoru, zjistily až po krutých bojích. Dobytí tohoto skalnatého ostrohu si zaslouží stejnou pozornost jako krvavá Omaha, jen doufejme, že se ve virtuálním světě nestane stejně okoukaným. Infinity Ward však nasadili laťku hodně vysoko, předčít jejich pojetí nebude snadné. Ovšem i skutečný závěr hry je pamětihodný. Poslední mise z celkových devíti (po třech za Sověty, Brity a Američany) nemá mezi 3D akcemi ze druhé světové války obdoby. Přeplutí Rýna obojživelnými vozidly trumfuje všechny variace na obsazování mostu během operace Market Garden.
Džípy, tigery, shermany, cromwelly, kubelwageny, spitfiry, stuky, steny, breny, MG42... Technika i zbraně jsou pořád stejné, nečekejte žádné speciality ani na jedné z bojujících stran, ale naopak parádní vymodelování již známých kousků, stejně jako všeho ostatního. Stalingrad je sice příliš zničený a Egypt moc chudý, ale až se probojujete do francouzských domků, budete zírat, kolika drobnostmi je designéři naplnili. Kvalitu prostě dělají detaily.
Jen škoda, že engine neumožňuje pořádnou destrukci prostředí. Pár věcí se dá rozbít, ale granát hozený do místnosti židle ani nepřevrhne, nemluvě o tom, že by je rozštípal. V tomhle směru by to chtělo ještě zapracovat a dotáhnout i samotný fyzikální model, stejně jako by neškodila možnost prostřelit měkčí materiály.
Přesto jsou probíhající boje na budovách, strojích i jejich okolí znát. Stojí za tím opět skripty trhající stěny na kusy, potápějící lodě, bořící minarety i zapalující vesnice. Vypadá to více než dobře a ani si nevšimnete, jak vám hra odsýpá. Call of Duty 2 chytne a nepustí. Drží skutečně pevně, ale o to dřív uvolní své sevření. Za den intenzivního hraní jste za Rýnem. Pak už jen sedíte a rozdýcháváte nejen vše, co jste právě prožili, ale i náhlý konec hry. Už aby byl hotov datadisk. Takhle se vydělávají peníze. Autorům je ale přejme, zaslouží si je.
Výrobce: Infinity Ward
Vydavatel: Activision
Distributor pro ČR: CD Projekt/Cenega
Lokalizace: žádná/titulky
Cena: 1999 Kč/1299 Kč
Internet: http://www.callofduty.com
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1,4 GHz, 256 MB RAM, HDD 4 GB, 3D karta 64 MB
Doporučeno: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, HDD 4 MB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Poměrně krátké a maximálně intenzivní – našlápnutá válečná akce, která stejně jako jednička aspiruje na titul FPS roku.
Hodnocení: 9.0
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU