Zásadní téma blízké budoucnosti? Zdá se, že metaversum – kolektivní sdílený prostor ve virtuálním prostředí. Točí se kolem něj i právě probíhající konference o počítačové grafice Siggraph, kde už se skloňují jména konkrétních platforem jako je napříkad Arthur, jejíž tvůrci počítají s širším rozšířením do dvou let. Pojďme si tedy o tom, jak spolupráce ve VR a metaversum mohou dát vzniknout světu, jaký známe například z filmového trháku Matrix, říct pár slov.
Mainstreamové kolaborativní nástroje jsou obecně vhodné pro prezentace či meetingy kolegů, z nichž jsou všichni či jen někteří přítomni na dálku. Ty nejmodernější už přitom běžně nabízejí řadu funkcí, jak dát takovým setkáním řád, ať už jde třeba o možnost hlásit se o slovo, překlad v reálném čase nebo automatický přepis mluveného slova. Velkým tahákem takových meetingů však nebývá meeting jako takový, ale sociální interakce probíhající mimo něj, který současné platformy zatím nahradit nedokážou.
Lidé, kteří na meeting cestují osobně, totiž zpravidla vytvářejí hlubší vztahy, navazují kontakty otevírající jim nové příležitosti a více poznávají své kolegy. Takové interakce hromadná setkání v Zoomu či Teamsech nenahradí, ať má obrazovka, na které se vidíme, sebevětší rozlišení.
Může být odpovědí metaversum? Metaversum může teoreticky vytvořit digitální kopii celého našeho světa, kanceláří počínaje. Lidé se v takovém prostředí mohou přesunout do virtuální zasedací místnosti a zasednout k virtuální prezentaci projektu, který by za běžných okolností viděli přímo před sebou a mohli si ho osahat. Narozdíl od osobního setkání, kde by byla jakákoliv vedlejší komunikace slyšet, by však v takovém prostředí mohli komunikovat i mimo proud hlavní komunikace, vytvářet dvou – či vícečlenné podskupiny řešící vlastní témata stranou ostatních účastníků setkání, bavit se neformálně.
Ostatně, lze čekat, že i stávající 2D platformy nabídnou nástroje pro vytváření takových komunikačních podskupin, které účastníky automaticky odcloní od hlavní diskuze. S digitálními dvojníky v metaversu bude možné kolegy požádat, aby přešli do jiné části simulace, obdobně, jako byste v reálném světě požádali kolegy, ať s vámi vyjdou ze zasedací místnosti na kávu na chodbu. Samozřejmě, za respektování pravidel nastavených managementem. Samozřejmě, fungování v takovém prostředí bude vyžadovat, aby uživatelé změnili své dosavadní chování a návyky.
Pandemie řadu lidí přiměla pracovat na dálku a zhruba 40 % zaměstnanců, kteří takový režim okusili, po návratu do kanceláře příliš netouží. Už jen tyto faktory - pandemie a obliba práce na dálku - ukazují, jak je prostředí typu metaversa nezbytné. Proto dle mě další evoluce videokonferenčních nástrojů půjde za hranice virtuálna – podobně jako činí jmenovaný Arthur - a začne zahrnovat nástroje určené pro budování a prohlubování osobních vztahů. Chceme-li totiž opravdu nahradit osobní setkávání a konečně vytvořit řešení pro post-pandemický svět, bude takový krok nezbytný.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU