Na tomto projektu rok pracovali lidé ze čtyř světoznámých univerzit – Cambridge, Oxford, Toronto a Harvard – a to v rámci sdružení OpenNet Initiative (ONI). Jak roste počet lidí s přístupek k internetu, rostou i technické možnosti filtrování jejich přístupu k údajům na síti. I mnohé diktátorské režimy chápou, že zcela zabránit obyvatelstvu v přístupu k internetu by podkopalo vzdělání i konkurenceschopnost ekonomiky, navíc by to bylo přeci jen příliš přepjaté gesto. Lepší je sofistikované filtrování, které pobouří pár lidí, většinu však nechá v klidu.
Studie zdůrazňuje rostoucí počet státem blokovaných vědeckých webů i jinde běžně přístupných služeb. Kromě známých případů s Google jdoucímu na ruku čínské vládě je mnohdy zamezeno v přístupu ke internetovému telefonování Skype, videu na YouTube a satelitním mapám v Google Earth. Záměr je jasný, odstřihnout to, co by podle vlády mohlo být pro stát škodlivé, co by se těžko kontrolovalo.
V projektu bylo sledováno 41 zemí a v polovině z nich našla ONI nějaké formy filtrování či blokování internetového obsahu. Cenzura zahrnuje širokou škálu pornografických, politických, občanských a náboženských stránek.
V čele pomyslného žebříčku stojí komunistická Čína, teokratický Írán a dobrý spojenec USA Saudská Arábie. Zde si neodpustím jedovatou, i když dost opakovanou poznámku, že zatímco Bush a jeho smečka štěkají na podle ně zlé režimy na Kubě či v Sýrii, extrémně nedemokratické a utlačovatelské autokraty v Saudské Arábii nechává v klidu. Jsou to holt „spojenci“. A také osobní přátelé rodiny Bushovy.
Pokud si ovšem myslíte, že cenzura je jen problém komunistických diktatur, pošahaných ajatoláhů či ještě pošahanějších Saudů, tak se nenechte zmást. Například v demokratické Velké Británii je stále hlasitější tendence blokovat přístup k dětské pornografii, což je součást celkové hysterie ze „spiknutí pedofilů“, masivně živeného vlivným bulvárem. V tomto smyslu se nemluví o rušení stránek s dětskou pornografií dle patřičných zákonů, ale o snaze paušálně blokovat vše, by bylo podezřelé. A jak se začne cenzurovat jedno, nemusí být problém přejít k něčemu dalšímu.
Ještě masivnější diskuze o svobodě slova a cenzuře probíhá v USA, kde proti sobě stojí a jedné straně křesťanští konzervativci dštící oheň na morální úpadek ve formě pornografie a brojící proti světovému teroristickému spiknutí a na druhé straně liberálové hájící principy svobody, na kterých byly Spojené státy založeny.
Každopádně my můžeme být rádi, že žijeme v zemi, kde nějaká cenzura internetu skutečně nehrozí. Tedy alespoň zatím...
- - Alexandr Radecký
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU