S tím, jak společnosti čím dál více využívají virtuální prostředí, tvůrci nebezpečných červů testují nové metody, jak své škodlivé kódy nepozorovaně spouštět i zde. To znamená, že pouhé využití virtuálního stroje (VM) již k obraně před útočníky nestačí.
Symantec studoval 200 000 druhů červů, které sesbíral od roku 2012, a analyzoval, jak se chovají na virtuálních serverech a mimo virtuální prostředí. Chtěl tak zjistit, jaké procento červů přestane fungovat poté, co VM detekují. Z výsledků studie vyplynulo, že při zjištění přítomnosti VM přestalo fungovat pouze 18 % červů. „Tvůrci škodlivých kódů chtějí napadnout pokud možno co nejvíce systémů, takže pokud daný červ nefunguje na VM, omezuje se tím počet prostředí, která může nakazit,“ napsal na oficiální blog Symantecu Candid Wueest. „Nemělo by tedy být překvapením, že většina virů a červů v dnešní době funguje normálně i ve virtuálním prostředí.“
Jedním z nejběžnějších triků červů ve virtuálním prostředí je podle Symantecu jednoduše počkat. Pokud se nový soubor v prvních pěti nebo deseti minutách nechová podezřele, virtuální systémy s velkou pravděpodobností dojdou k závěru, že je neškodný. Některé druhy červů tak například čekají, dokud není proveden určitý počet levých kliknutí myší před tím, než se spustí. „Díky tomu může být pro automatizované systémy obtížné či dokonce nemožné v krátkém časovém období červa odhalit,“ stojí ve zprávě.
Mezi bezpečnostními experty panuje mimo jiné obava z toho, že se červi budou distribuovat na jiné virtuální servery hostované na lokálních serverech. O to se pokoušel například červ s názvem Crisis. Tento škodlivý kód nezneužíval žádné konkrétní bezpečnostní chyby, ale využíval toho, že virtuální servery jsou vlastně jen data uložená na lokálním serveru. Podobně v roce 2009 útočil červ s názvem Cloudburst. Těm z vás, kdo máte z virtuálních serverů obavy, Symantec doporučuje instalovat pravidelně záplaty a zlepšit zabezpečení lokálních serverů.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU