Chatboti, nebo také konverzační umělá inteligence, je dnes už vcelku běžný jev, známý z našich smartphonů, internetu věcí a různých dedikovaných zařízení. Existuje také řada různých způsobů využití, přičemž mezi nejčastější patří třeba call centra nebo plánování schůzek.
Konverzační AI ale také velmi dobře šla využívat ve zdravotnictví – samozřejmě jakožto podpůrný nástroj, nikoli nepostradatelná součást.
Místo sestry chatbot? To zatím nehrozí
Prozatím by je šlo nejlépe a nejsnáze uzpůsobit pro diagnostiku pacientů; takové „před-vyšetření“, řekněme. Pacient by chatbotovi popsal projevy svých potíží – třeba kašel nebo horečka. Chatbot by se byl schopen vyptávat na dodatečné otázky typu „jaký druh kašle máte? Suchý nebo vlhký?“ a tak podobně, čímž by mohl lékaře – případně i sestru – připravit na další léčbu nebo dodatečné otázky k pacientově stavu.
Problém technologie spočívá hlavně v etickém hledisku. Kdo by byl zodpovědný, pokud by chatbot někde udělal chybu? A důvěřovali by pacienti vůbec chatbotům, kdyby jim třeba software doporučil domácí léčbu?
Je tak jasné, že jakékoliv nasazení chatbotů v blízké budoucnosti by vždy muselo být pod dohledem zkušené sestry nebo lékaře. Tím se ovšem dostáváme k paradoxní situaci, ve které se opět ukazuje hlavní problém zdravotnictví – nedostatek personálu. Technologie tak ztrácí svůj smysl.
Když jde o zdraví, je nasazení nedokonalých algoritmů nesmírně problematické. Zdá se tak, že zatím se umělá inteligence ve zdravotnictví nejvíce uplatní ve formě její poddruhu, rozpoznávání obrazu. Neuronové sítě schopné se z desítek tisíc předchozích dat naučit rozpoznávat na snímcích z rentgenu nebo třeba sonografu rakovinové nádory a podobně mají potenciál, který nelze ignorovat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU