Originalita tvůrce se cení nade vše, přestože odvážné nápady zůstanou občas nepochopeny. Ale komu na tom záleží, řekli si autoři Desperados a Robina Hooda a zavedli žánr akčních strategií na nové neprobádané území.
Zopakovat s minimální námahou úspěch předchozích titulů také v Chicagu 1930 by určitě nebyl problém. Stačilo herní systém obléknout do jiného, dostatečně známého historického prostředí a udělat pár kosmetických vylepšení. Jenže kde by zůstalo vzrušení z pokoušení osudu? Lepší je odvážně se pustit tam, kam noha programátora dosud nevkročila. Anebo možná vkročila, když si vzpomeneme na druhé pokračování Commandos. Při hledání více akčního a méně strategického modelu však má Chicago 1930 svou vlastní hlavu. Jenom cíl je stejný – snaží se vyjít vstříc náladám a přáním „masového“ hráče, kterému je zatěžko se párat s nějakým promýšlením dokonalých plánů postupu a nijak ho nedojmou ani vypilované finty programu. Zato ocení krátké dynamické mise, kde se pořád něco děje a může si pořádně zabojovat. Ale změna je život, a tak dobrovolně zapomeneme na honičky v sherwoodském hvozdu s chlápkem v zelených kamaších a přestěhujeme se do jiné doby.
Ve stínu mrakodrapů
Po Divokém západě a britském středověku následovalo zasazení nové hry do amerického Chicaga první poloviny minulého století. Jestli vám to honem nic neříká, tak napovíme: mafie, prohibice, FBI. A desítky gangsterských filmů od Někdo to rád horké po Millerovu křižovatku. Svět pašeráků alkoholu a organizovaného zločinu zná jejich zásluhou každé malé dítě, a proto stejně jako u předešlých dvou titulů od Spellbound Studios odpadá zdlouhavé vysvětlování, co, kdo a proč dělá.
Pozornost hráče dostatečně zaměstná už odhalení novinky v podobě dvou samostatných kampaní, při nichž si vyzkoušíte roli zločince Jacka Berreta alias Vykonavatele, který je pravou rukou mafiána Dona Falconeho, nebo se ocitnete v kůži kriminalisty Edwarda Nashe z úřadu pro kontrolu prohibice. Na všechnu tu těžkou práci pochopitelně nejste sami, přestože to tak podle úvodní atypické mise obou kampaní vypadá. Z dostupných rekrutů zákona nebo zločinu je možné sestavit až pětičlenný tým a náležitě každého bojovníka vyzbrojit a vybavit podle vlastního uvážení. Potom už na mapě města s rozdělenými zónami vlivu bliká nový úkol.
Stín náhle na dohled
Boření tabu je riskantní zábava a vyklátit modly už zavání otevřenou provokací. Tak nějak vypadají první pocity po zjištění, že na rovnici „akční strategie = hlavně plížení a ukrývání“ už se nedá spolehnout. Ne že by oboje v Chicagu 1930 chybělo. Jenom je výrazně méně těch možností, kdy se dá k někomu nepozorovaně připlížit zezadu a omráčit ho boxerem nebo baseballovou pálkou. Odpovídajícím způsobem byl upraven i herní model – pryč jsou třeba z Robina Hooda známé „radary“, znázorňující momentální výhled postavy. Byly by nakonec zbytečné, protože všichni včetně vašich hrdinů mají zorný úhel 180 stupňů a dohlédnou stejně daleko. Omezení jsou nicméně spravedlivá pro četníky i zloděje bez ohledu na zvolenou kampaň. Ani člověkem řízené postavy proto nespatří protivníka na neomezenou nebo větší vzdálenost, ovšem závisí to i na zvolené obtížnosti. Dokonce v rozlehlejší místnosti nepřátelé nemusí být hned vidět, když je hráčova postava zrovna otočena nesprávným směrem. Překvapení proto číhají během hraní v každé vteřině, jenom s realitou to nemá mnoho společného.
Válka podle pravidel
Atmosféra v Chicagu 1930 silně evokuje skutečné historické události, kdy si gangsteři ani policie nebrali servítky a šli svým protivníkům tvrdě po krku. Změny v charakteru hry si proto automaticky vyžádaly zcela odlišný přístup, než je u akčních strategií běžné. Agresivita počítačových nepřátel spolu s omezením výhledu znamená, že rozhodující je často pohotové vytasení střelné zbraně a zahájení palby. To platí hlavně pro kampaň za mafii, která si s nějakými zákonnými postupy nemusí moc lámat hlavu. O to složitější to mají policisté, kteří nemohou jen tak někam vpadnout a začít kolem sebe rozsévat zkázu. Často dojde na zatýkání s nasazováním želízek, to když se gangster rozhodne přece jenom raději vzdát než zemřít v dešti projektilů. A když se tak stane, muži zákona musejí dávat pozor, aby omylem nezasáhli nějaké civilisty. Nevinné mrtvoly v márnici se na jejich kariéře podepíší trestnými body a po pár takových omylech jednoduše skončí na dlažbě.
Ale aby to ani zločinci neměli tak jednoduché, visí nad nimi přízrak nepohodlných svědků, ať už se nachomýtnou k vyřizování účtů s konkurenčním gangem nebo „běžným“ vraždám a únosům. A protože svědci jako řádní občané spolupracují s policií, gangster se může pokusit je buď uplatit, nebo zlikvidovat.
Dvakrát miř a jednou pal
Jenom menší proměnou prošly staronové části hry, jako například zvyšování schopností v některé z pěti disciplín, jimiž jsou boj zblízka, střelba, první pomoc, házení a charisma, které se hodí pro získávání informací a vyjednávání. Opět pod vlajkou zjednodušení neodcházejí postavy někam cvičit, ale upgrady ve vybraných misích objevíte na zvlášť dobře ukrytých místech ve formě speciálních bonusů. Pak se už jenom rozhodnete, koho posílíte a jestli si „vypěstujete“ specialisty na každou činnost, nebo dáte přednost dobrému průměru všech.
Odbornost v dané disciplíně totiž není žádná formalita a je dost důležitá hlavně u střelby, kde ovlivňuje přesnost – a jelikož munice není na střední a nejvyšší obtížnost právě nadbytek, vyplatí se s ní šetřit. Nouze o střelivo dokonce donutí i bezohledné gangstery občas zvolit omráčení a svázání protivníka namísto malé rekapitulace legendárního masakru na svatého Valentýna.
Nic pro tebe, Neo
Hlavní technickou novinkou v Chicago 1930 při porovnání s předchozími projekty Spellboundu jsou hrátky se zpomalování času. Jenže na rozdíl třeba od Max Payna, kde se při bullet-timu svět subjektivně zpomalil všem kromě hráčovy postavy, tady je to jinak. Čas běží stejně lenivě pro všechny bez rozdílu, a jedinou výhodou je proto delší doba na zareagování v nepřehledných situacích.
V praxi je chicagský slow-time legrační s náhle hlubokými hlasy postav jako u zpomaleného promítání filmu, zároveň však docela náročný. Animace postaviček jsou rozfázované do sledu rozmazaných skic, takže strefit se střelnou zbraní do poloprůsvitného „ducha“ v pohybu chce briskně v hlavě spočítat trajektorii nepřítele a ještě mít pár deci štěstí. Přesto je v některých scénách zpomalení času jedinou záchranou, abyste „nezakysli“ na několik hodin při neustálém reloadování. Typickým příkladem budiž vpád do neznámého prostoru s okamžitě svištícími projektily křížové palby proklatě přesných a rychlých protivníků. Speciálně v táboře gangsterů na sebe nenechají čekat ani přibíhající posily a taková šlamastika by jinak skončila kompletním zdecimováním týmu během pár okamžiků.
Dávka zpomalovače času samozřejmě není neomezená, vystačí maximálně zhruba na minutu a pak zase platí pravidla reálného světa. Zásobník se naštěstí pomalu samočinně dobíjí. Jak často je nevyhnutelné po zpomalovači sáhnout, má podle očekávání provázanost se zvolenou obtížností hry. U začátečníků se bez slow-timu klidně obejdete po většinu herní doby, zato třetí a nejtěžší stupeň vyžaduje zapojení všech triků.
Cesty se kříží
Až do seznámení se s kompletní podobou Chicaga 1930 bylo velkou záhadou, jak to autoři mysleli se záhadným prohlášením ohledně vzájemného prolínání kampaní. No, teď už to víme a zase taková bomba to není. Za každou stranu na vás čeká shodný počet deseti misí. Jako číslo to nevypadá nic moc, ovšem některé mapy jsou docela rozsáhlé a doba hratelnosti není zase tak špatná. A teď k té záhadě. Styčnými body obou kampaní jsou ve skutečnosti příběhy. Na některé stejné nebo přinejmenším podobné akce tak budete mít šanci podívat se ze dvou různých úhlů. Například když v roli mafiána dostanete za úkol vraždu nepohodlného člověka, jako policista budete stejný zločin vyšetřovat. Jenom s upravenou zápletkou, protože jinak by to byla nuda.
Ono stačí, že mise jsou nalinkovány silně lineárně a je třeba se držet scénáře. Postupy s hledáním a získáváním různých klíčů od zamčených dveří, pátrání po důkazech a tajných dokumentech nemají žádné alternativní řešení, a tak nezbývá, než vždycky odhalit tu správnou tajenku požadovanou cestou. Jako náplast na zlomené srdce dobrodruha se ale sem tam objeví perla pro náročného hráče, jako když vyhodíte nepohodlného strážce z okna mrakodrapu nebo vysoko nad rušnou ulicí cupitáte po římse k oknu zamčeného pokoje.
Dobrý obraz, skromný zvuk
Nový nebo přinejmenším řádně předělaný grafický engine pomohl Chicagu 1930 k hezkému dojmu. Pryč jsou technické nedostatky z předchozích titulů. Jen škoda, že zmizela i možnost zoomování kamery, v nacpaných interiérech by se hodila. A nepřibyla ani rotace mapy po vzoru Commandos, ale to až tak nevadí.
U dialogů asi většina zájemců ocení, že pro domácí trh vznikla verze lokalizovaná do naší mateřštiny. Přeloženy jsou titulky jako stěžejní nositel obsahu rozhovorů a za účasti zvučných hereckých jmen (Tomáš Hanák a další) vznikl český dabing. Marné je ale čekat dialogy jako na filmovém plátně. České věty (stejně jako v originální verzi) jsou spíš nahodilými výkřiky, které děj dobarvují, avšak neposouvají dál.
Výrobce: Spellbound Studios
Vydavatel: Wanadoo
Distributor v ČR: CD Projekt
Lokalizace: kompletní
Internet: http://www.chicago1930-game.com
Multiplayer: ne
Minimum: CPU 800 MHz, 128 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Verdikt: V koktejlu nazvaném akční strategie dal barman tentokrát záměrně do šejkru celou láhev první ingredience a pro chuť přidal deci té druhé. Takže bavit se budete od začátku náramně a druhý den ráno vás nebude bolet hlava z přemýšlení.
Hodnocení: 81 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU