Hlavní navigace

Komentář: Čínský problém - je kopírování nápadů přirozené?

17. 12. 2009

Sdílet

Microsoft, přesněji řečeno jeho čínská pobočka, prý okopírovala část zdrojových kódů nejpopulárnějšího asijského mikroblogovacího serveru. Je to aféra? Ne, pouze symptom něčeho, čemu zde v Evropě nemůžeme rozumět.

Čínský problém - je kopírování přirozené?


Nová služba Microsoftu pro čínské (a další asijské) uživatele MSN Juku http://club.msn.cn/ je prý de facto okopírovanou verzí v Asii nejpopulárnějšího mikroblogovacího serveru Plurk http://www.plurk.com/, kterou si tvůrci z Microsoftu půjčili, aniž se na to někoho ptali. Asi tak vypadá „aféra“, kterou rozpoutali sami provozovatelé serveru Plurk http://blog.plurk.com/2009/12/14/microsoft-rips-plurk/ a která v jistých končinách momentálně hýbe internetem. Kdyby jejím protagonistou nebyl Microsoft, ale jakákoli jiná firma, dost pravděpodobně by si záležitosti nikdo nevšimnul. Z pohledu Evropana též musí být poněkud směšný (i kdyby softwarový gigant okopírovat čínskou službu) nepoměr mezi proponovaným zločinem a mírou, s níž čínští provozovatelé serverů a softwarové společnosti kopírují vzory ze západního světa.

Ať už se věci mají doopravdy jakkoliv, můžeme aférky s „velkým zlým“, jehož čínská pobočka vybrala duševní vlastnictví „jiného velkého hodného“, využít k něčemu, co je užitečné nejen v míře webových služeb a softwaru, ale technologií jako takových. Totiž k zodpovězení otázky, jak vlastně ono pranýřované kopírování v Číně funguje. Kde je vlastně ten "čínský problém".

Perspektiva

Z hlediska Evropana se věci mají následovně. Číňané vlastní gigantický výrobní potenciál, ale nemají dostatek potenciálu tvůrčího. Naproti tomu západní svět v technologických ohledech překypuje invencemi, leč pro úspěch potřebuje co nejnižší výrobní náklady. A ty mohou poskytnout právě Číňané. Problém spočívá v tom, že jakmile se firmy z Evropy či z USA nechají zlákat nízkými náklady na výrobu a přesunou produkci do Číny, stane se jejich kreativní potenciál velmi často obětí bezskrupulentních krádeží. Číňané prostě vyrábějí jejich zboží, aniž by jim za to platili licenční poplatky, což se v Evropském chápání vlastnictví jeví jako zločin.

Výše popsané je v Evropě a nejen zde tradičním klišé o tom, co dělají Číňané ve vztahu k cizím nápadům. Můžete ho vidět v televizních reportážích z rabování asijských tržnic celní správou, v slzách v očích postižených majitelů firem, které jsou konfrontovány s desetkrát lacinější konkurencí, na spoustě jiných míst. Jak se však má věc z druhé strany?

Tak, že o žádný zločin nejde. Čínská filozofie vývoje a výroby čerpá v principech z konfuciánství. To říká (když to velmi zjednodušíme), že není potřeba vymýšlet nové věci, jako spíše se učit od mistrů, jež zvládli řemeslo před námi. A tak, vytváří-li Evropan nový zajímavý design, nevidí Číňan absolutně žádný morální, technický ani ekonomický důvod, proč jej trumfovat vlastním. Kopírování vzorů je pro něj absolutně přirozené, normální, morální a důvodné. Proč se Evropan či Američan vzteká, chápe většina Číňanů jen velmi slabě a okrajově, když by přeci na to, že je vzorem, měl být pyšný...

V softwaru

Jak se však zdá, ve světě softwaru vznikají v této oblasti zajímavé výjimky a výše popsaný problém mikroblogovací služby je toho ukázkou. Její čínští tvůrci si stěžují na to, že jim jejich kód okopírovali jiní čínští tvůrci, pracující pod vlajkou globální firmy se sídlem v americe. Pokud nám to připadá paradoxní, můžeme se tím pobavit. Ve skutečnosti ale nejde o nic menšího, než že autoři Plurku chápou autorská práva a intelektuální vlastnictví Evropským způsobem. Nemůžeme samozřejmě čekat, že by to posunulo tisíce let budované etické principy směrem k tomu, aby jejich kolegové ve výrobní sféře rozuměli problémům, které jejich schopnost vyrábět lacino a bez licencí působí Evropským firmám. Kolize mezi největší asijskou mikroblogovací službou a čínskou pobočkou Microsoftu však může poukázat na problém, který je mnohem významnější a v podstatě kulturní. Může ho jak Číňanům, tak nám samotným ukázat v novém světle.

Čínský problém

 

Microsoft, přesněji řečeno jeho čínská pobočka prý okopírovala část zdrojových kódů nejpopulárnějšího asijského mikroblogovacího serveru. Je to aféra? Ne, pouze symptom něčeho, čemu zde v Evropě nemůžeme rozumět.

 

Nová služba Microsoftu pro čínské (a další asijské) uživatele MSN Juku http://club.msn.cn/ je prý de facto okopírovanou verzí v Asii nejpopulárnějšího mikroblogovacího serveru Plurk http://www.plurk.com/ kterou si tvůrci z Microsoftu půjčili, aniž se na to někoho ptali. Asi tak vypadá „aféra“, kterou rozpoutali sami provozovatelé serveru Plurk http://blog.plurk.com/2009/12/14/microsoft-rips-plurk/ a která v jistých končinách momentálně hýbe internetem. Kdyby jejím protagonistou nebyl Microsoft ale jakákoli jiná firma, dost pravděpodobně by si záležitosti nikdo nevšimnul. Z pohledu Evropana též musí být poněkud směšný (i kdyby softwarový gigant okopírovat čínskou službu) nepoměr mezi proponovaným zločinem a mírou, s níž čínští provozovatelé serverů a softwarové společnosti kopírují vzory ze západního světa.

 

Ať už se věci mají doopravdy jakkoliv, můžeme aférky s „velkým zlým“ jehož čínská pobočka vybrala duševní vlastnictví „jiného velkého hodného“ využít k něčemu, co je užitečné nejen v míře webových služeb a softwaru, ale technologií jako takových. Totiž k zodpovězení otázky, jak vlastně ono pranýřované kopírování v Číně funguje. Kde je čínský problém.

 

//Perspektiva

Z hlediska Evropana se věci mají následovně. Číňané vlastní gigantický výrobní potenciál, ale nemají dostatek potenciálu tvůrčího. Naproti tomu západní svět v technologických ohledech překypuje invencemi, leč pro úspěch potřebuje co nejnižší výrobní náklady. Ty mohou poskytnout Číňané. Problém spočívá v tom (a zde jsou nářky všech nejen technologických firem spolu s neúspěšnými legálními pokusy o zákrok), že jakmile se firmy z Evropy či z USA nechají zlákat nízkými náklady na výrobu a přesunou produkci do Číny, stane se jejich kreativní potenciál obětí bezskrupulentních krádeží. Číňané prostě vyrávějí jejich zboží, aniž by jim za to platili licenci a tantiénu, což se v Evropském chápání vlastnictví jeví jako zločin.

 

Výše popsané je v Evropě a nejen zde tradiční klišé o tom, co dělají Číňané ve vztahu k cizím nápadům. Můžete ho vidět v televizních reportážích z rabování asijských tržnic celní správou, v slzách v očích postižených majitelů firem, které jsou konfrontovány s desetkrát lacinější konkurencí, na spoustě jiných míst. Jak se však má věc z druhé strany?

 

Tak, že o žádný zločin nejde. Čínská filozofie vývoje a výroby čerpá v principech z konfuciánství. To říká (když to velmi zjednodušíme), že není potřeba vymýšlet nové věci, jako spíše se učit od mistrů, jež zvládli řemeslo před námi. A tak, vytváří-li Evropan nový zajímavý design, nevidí Číňan absolutně žádný morální, technický ani ekonomický důvod proč jej trumfovat vlastním. Kopírování vzorů je pro něj absolutně přirozené, normální, morální a důvodné. Proč se Evropan či Američan vzteká chápe většina Číňanů jen velmi slabě a okrajově, když by přeci na to, že je vzorem měl být pyšný...

 

//V softwaru

 

Jak se však zdá, ve světě softwaru vznikají v této oblasti zajímavé výjimky a výše popsaný problém mikroblogovací služby je toho ukázkou. Její čínští tvůrci si stěžují na to, že jim jejich kód okopírovali jiní čínští tvůrci, pracující pod vlajkou globální firmy se sídlem v americe. Pokud nám to připadá paradoxní, můžeme se tím pobavit. Ve skutečnosti ale nejde o nic menšího, než že autoři Plurku chápou autorská práva a intelektuální vlastnictví Evropským způsobem. Nemůžeme samozřejmě čekat, že by to posunulo tisíce let budované etické principy směrem k tomu, aby jejich kolegové ve výrobní sféře rozuměli problémům, které jejich schopnost vyrábět lacino a bez licencí působí Evropským firmám. Kolize mezi největší asijskou mikroblogovací službou a čínskou pobočkou Microsoftu však může poukázat na problém, který je mnohem významnější a v podstatě kulturní. Může ho jak Číňanům, tak nám samotným ukázat v novém světle.