Čínský tovární exodus

V Německu vznikla Gigafactory Tesly a mnoho dalších velkých továren, u nás je například Foxconn a chystají se i další projekty. Ty samozřejmě nelze srovnat s čínskými kolosálními továrnami, kterými jsou v podstatě celá města. Pandemie ale přesto urychlila postupné opouštění Číny jako jediné světové megatovárny – není už pro velké firmy tak lákavý cíl.

Příčin je vícero. Najdeme důvody politické i ekonomické a všechny jsou samozřejmě vysoce pragmatické. Výroba Čínu opouští už roky, podívejme se ale nyní blíž na důvody, proč se tak tedy děje.

(Ne)dávná historie

V minulých přibližně dvaceti letech byla Čína hlavním výrobcem „všeho“ pro zbytek světa. Extrémně levná pracovní síla a přívětivá legislativa znamenaly velmi nízké náklady a spolu s čínskou vládou, která zahraniční firmy vítala s otevřenou náručí, to pro velké firmy představovalo zlatý důl, ke kterému stačí jen přijít a zaklepat.

Přečtěte si také:

Kupte si Intel, levnější už nebude. Naopak bude zdražovat

Jistě, nevýhody byly očividné; často nízká kvalita výroby, náročná a dlouhá logistika a kulturní a jazyková bariéra. Ale to se všechno dalo překonat, koneckonců rozhoduje cena a tu mohly podniky tlačit téměř na nulu.

Specifický čínský ekonomický systém – kombinace nezřízeného kapitalismu a tvrdé ruky vládnoucí strany, taková kapitalistická autokracie – vedl ke schopnosti rychle vytvořit příznivé podmínky pro celá průmyslová odvětví, obzvlášť třeba elektroniku.

Čína neměla problém přizpůsobit potřebám firem celá města – Šen-čen by mohl vyprávět. Ještě v roce 1982 mělo budoucí centrum čínského IT průmyslu nějakých 78 tisíc obyvatel. Na poměry Číny malá, bezvýznamná vesnice. První speciální ekonomická zóna ale rychle rostla, už v roce 1991 překonala milion obyvatel, na přelomu tisíciletí byla na 6,5 milionu obyvatel a masivní růst pokračoval až do roku 2010, kdy město dosáhlo deseti milionů obyvatel. Nyní jich má necelých třináct milionů a patří mezi největší města v Číně.

Celní válka

Nevyhnutelným dopadem masivního růstu, a tedy zvýšení ekonomického a politického významu Číny, ale byla změna zákonů a postavení země na světové scéně. Pracovní síla náhle není levná, a zahraniční firmy jsou pod stále větším tlakem zemi opustit. 

Vyostřená celní válka pokračuje a východní drak je stále méně lákavou perspektivou. Výroba v USA či ve východní Evropě není o moc dražší, logistika nepříliš složitější a kulturní či komunikační neduhy naopak o mnoho menší.

Přečtěte si také:

Je tu zase slavná hype křivka technologií. Co na ní je?

O ekonomických důvodech si ještě povíme, klíčová je ale především politika. Čína a USA se nyní vnímají jako úhlavní nepřátelé; i přes usilovnou snahu Ruska zůstat nepřítelem číslo jedna se bývalá velmoc každou další akcí odhaluje jako ukřičené rozmazlené dítě, které nutně chce zpátky otlučené hračky, jež odhodilo, ačkoli mu v první řadě nikdy ani nepatřily. 

Ruská invaze na Ukrajinu otřásla trhy na celém světě, ale v rámci geopolitického konfliktu Číny a USA má překvapivě malý vliv; je to druhořadá velmoc, na kterou nechce ani jedna ze stran vynaložit příliš velké prostředky.

Ne, konflikt mezi Čínou a USA je daleko hlubší a lze jej s klidem označovat za transformaci studené války z minulého století. Firemní souboje, strašení zbraněmi, dominance ve sportovních kláních, dezinformační a propagandistické snahy z obou stran, globální politické a ekonomické zájmy a především ostře sledované korporace. Velký vzestup a poté velký pád Huawei byl pečlivě sledován technologickými médii, stal se totiž symbolem robustního IT trhu, který si Čína dokázala vybudovat díky západnímu know-how a vlastním snahám.

Celý článek si můžete přečíst v magazínu Computerworld 9/22. Ke koupi je například zde.