Pobřežní hlídka. Patříte-li k těm, u nichž toto slovní spojení vyvolává osypky, snad ani nečtěte dále, i když tentokrát nepůjde o Davida Hasselhofa a suitu jeho spolupracovnic, které nosí pravidelně o tři čísla menší plavky, aby vynikly jejich nesmyslné tělesné linie.
Náš hrdina se jmenuje Tom Hansen (Davida Hasselhofa trochu připomíná), je také členem Pobřežní hlídky, ale rozhodně nebude řešit problémy topících se plavkyň či životní nesnáze členů svého týmu. Na začátku sice tým má, jenže v něm nejsou žádné ženy, a záhy poté, co se vydá na palubu větrem a vlnami zmítané zdánlivě opuštěné ruské velrybářské lodi v Beringově moři, o celý tým přijde a zůstane sám, jen se svou pětačtyřicítkou a pár náboji.
Mrazivá zápletka
Takže Tomovi nezbývá než se vydat hledat nadporučíka Lansinga, bývalého velitele bývalé skupiny, který zná rádiové kódy pro případ nouze. Ten je posléze nalezen na přední palubě, ovšem na první pohled je vidět, že rozhodně nezemřel na infarkt, ale spíše na oddělení hlavy od zbytku těla. Aspoň že ty kódy měl napsané na papírku. Pak již stačí pouze najít místnost s rádiem a odvysílat žádost o pomoc. Jenže začínají problémy, zosobněné podivně posedlými a nezdravě vypadajícími ruskými námořníky. Až když Tom nachází jednoho vědce, který se na lodi zdržoval, zjistí, že všichni členové posádky jsou zamořeni jakýmisi formami života, které člověku skrze ústa vlezou do mozku a poté ho ovládají.
No a dál už je to obyčejný horor. Exocelové (jak se breberkám říká) vylezli skrze těžební potrubí ruské ropné plošiny. Původně je Rusové pouze chtěli zkoumat, jenže pak se do toho vložila armáda, která chtěla mutací využít k produkci krvelačných odolných vojáků. Na Tomovi tedy neleží žádný menší úkol, než odvést špinavou práci za CIA, zničit ropnou plošinu, zachránit Annu, dceru jednoho z „hodných“ vědců, zabít všechny zloduchy a mimochodem si zachránit život. Příběhová podobnost s Far Cry zajisté čisté náhodná, vizuální s Doomem 3 jakbysmet. Další detaily příběhu vynechejme, ať zažijete alespoň nějaké překvapení, jestli se rozhodnete si Cold Fear zahrát.
Gamepad versus myš
Hru má na svědomí vývojářský tým Darkworks, který stvořil třeba Alone in the Dark: The New Nightmare na PS2. Stejně tak nyní vychází arktický horor jak ve verzi pro PC, tak pro konzole, kterým je určen především. To poznáte už na začátku hraní - především díky kameře, která je, jednoduše řečeno, hrozně otravně udělaná. Toma totiž vidíte z pohledu třetí osoby, ale stále z jednoho bodu, tudíž se dá říci, že pořád chodíte okolo kamery, která je statická, pouze v některých rozlehlejších lokacích se plynule pohybuje, v interiéru se však jednorázově přepíná. Což vede k neustálému zmatení pohybu, protože se ovládání směru plynule mění. Samozřejmě, že s gamepadem se Cold Fear bude hrát o sto procent lépe. Naštěstí je ve hře k dispozici ještě druhý pohled, který slouží především ke střelbě. Stačí zmáčknout pravé tlačítko myši, a Tom přiloží zbraň k líci, kamera sjede a rázem funguje mouselook i normální úkroky do stran. V tomto módu jsme absolvovali většinu hry naprosto v pohodě, pouze s unaveným prstem.
Typicky konzolovou záležitostí je také těsný kontakt se soupeřem, kdy jste chyceni hnusnými spáry zombie a pak nezbývá než bezhlavě mačkat jednu klávesu, dokud nad protivníkem získáte převahu. Když se vám to povede, máte asi tak půl vteřiny na zmáčknutí tlačítka pro střelbu a Tom udělá kritický zásah, většinou do hlavy. Pokud totiž nebojujete proti ozbrojeným Rusům, ale proti nakaženým Rusům, stává se jedinou cestou, jak je zabít, zbavení útočníků mozku, kde sídlí parazit. Pokud jim nasypete zásobník z kalašnikovu do těla, vyplýtvali jste několik desítek nábojů a zmučené tělo se stejně zvedne a zaútočí na vás s nezmenšenou silou. Dlužno dodat, že není třeba je do hlavy střílet, stačí přijít k zdánlivě mrtvému a hlavu mu jednoduše rozšlápnout. Prostě nádhera.
Při procházení lodi často nastanou situace, kdy se budete muset vracet tam a zpět pro různé potřebné předměty, klíče a další nezbytnosti. A zde nastává další, velmi frustrující problém celé hry. Neexistence mapy. Jak loď, tak především plošina jsou docela rozlehlé a připravte se na velkou potřebu orientačního smyslu. Díky tmě a absenci mapy se nám několikrát stalo, že jsme se prostě ztratili.
Béčkový horor
Hororová atmosféra čpí z každé lokace, ze všech koutů lodi i ropné plošiny, zahalených do mlhy a slaného arktického deště. Nepřehlednost, která je místy trochu frustrující, je umocněna především na lodi naprostým fyzikálním chaosem, zapříčiněným obrovskými vlnami, které si s trupem pohazují jako s lodičkou z kůry. Občas Tomovi prostě ujedou nohy, a už se řítí přes palubu. Naštěstí není žádný amatér a v drtivé většině případů se pohotově chytí jednou rukou za okraj paluby a vytáhne se zpět nahoru. Zajímavé však je, že komíhání je cítit pouze na palubě, jakmile zalezete do interiéru, zdaleka není tak intenzivní, což působí trochu rušivým dojmem. Ropná plošina je o poznání klidnější, nicméně stále do ní bijí silné vlny, které když se převalí přes okraj, způsobí nepříjemné zranění a hustý déšť, jenž snižuje viditelnost v exteriérech na minimum. Běsnění moře se lze vyhnout obratným manévrováním a dobrým načasováním, s deštěm bohužel nic nadělat nelze. Hra také poměrně atraktivně simuluje objektiv kamery, na kterém ulpívají kapky deště a efektně na něm kreslí cestičky směrem po větru. Stejně tak to funguje i s krví - po obzvláštně kvalitní střele zblízka dostane pomyslné sklo zásah sprškou milionů červených krvinek, které záhy pomalu stékají dolů.
Tím ovšem výčet kvalit prostředí končí. Další fyzikální vychytávky nečekejte - sice se zavěšené věci na lodi pěkně komíhají, ale vše ostatní, bedny, skříňky a tak, je pevně přidělané. Mimochodem taková kývající se bedna dokáže Toma velmi efektně poslat přes palubu, takže pozor. Celková interaktivita prostředí je rovněž docela malá. Rozstřelit jde málokteré sklo, sem tam nějaká dřevěná bedna, nicméně to je tak vše. Když na toaletě pokropíte zrcadlo dávkou, jsou v něm sice díry, ale nic víc. V boji jsou využitelné ještě hořlavé barely, které efektně explodují, popřípadě ventily od různých potrubí, ty fungují jako statické plamenomety a zombii seškvaří jedna dvě. Hodí se především na hnízda exocelů, jež nestačí rozstřílet a je nutné je zlikvidovat explozí či ohněm.
Chodící zbrojnice
Tom začíná s pětačtyřicítkou, která má celkem malou kadenci a zásobník, ale je vybavená laserovým zaměřovačem a baterkou - ta je na mnoha místech opravdu nutná, vzhledem k častým výpadkům napájení osvětlení a podobným haváriím. Hned po chvíli hraní se vám do ruky dostane kalašnikov, který sice také disponuje přesným laserem, ale na cestu neposvítí. Stejně tak malá harpuna ,střílející zase šipky se speciální látkou, která zombie na dlouho zneškodní. Na větší bitky je skvělá brokovnice, nemá však ani zaměřovač, ani baterku, takže manipulace s ní chce trochu cviku - ve hře se neobjevuje žádný křížek nebo něco podobného.
Plamenomet je samostatnou kapitolou, spolu s granátometem to je jediná zbraň, po jejímž použití se nemusíte starat o likvidaci infikovaných mozků. Pak zbývá už jen MP5, která je asi nejlepší a nejpoužitelnější - umí jak svítit, tak přesně mířit, navíc hází méně než kalašnikov. Naneštěstí ji najdete až ke konci hry a nábojů obecně není mnoho. Záchranou jsou palubní zbrojnice, které vám doplní všechno střelivo na maximum, ale na lodi i na plošině se nachází pouze po jedné. Arzenál působí tedy vlastně docela vyváženě - všechny zbraně jsou využitelné ve všech fázích hry, pokud není střelivo do samopalů, je i pistole stále platným pomocníkem v boji.
Konec dobrý, všechno dobré
Cold Fear rozhodně není špatnou hrou. Je celou dobu docela zábavná, sem tam i vyděsí (ale nikdy nějak moc), ale především pobaví. Sráží ji trochu kamera, což je problém, který se dá jednoduše vyřešit použitím gamepadu, jenže pak zase vyvstávají nesnáze co s mířením s pomocí myši. Těžko asi budete každou chvíli pouštět gamepad a chytat myš a naopak. Nebo budete mít bolavý prst od neustálého držení tlačítka pro míření. Nakonec nic není zadarmo. Co se týče grafiky, zvuku a příběhu, jak už jsme popsali - nejsou vůbec špatné, takže pokud chcete zkusit zajímavý mix Far Cry a Doomu 3 v trochu jiném zpracování, máte možnost. Fyzikální prostředí lodi je velmi zajímavý nápad, ale časem bude také spíše obtěžovat, než že byste se jím donekonečna kochali. Zkrátka a dobře, Cold Fear je nadprůměrnou hrou, u které se nebudete nudit, sem tam nadskočíte na židli a nakonec budete rádi, jak to všechno dobře dopadlo.
Výrobce: Darkworks
Distributor: Ubisoft
Distributor v ČR: Playman
Cena v ČR: 1599 Kč
Lokalizace: manuál
Internet: http://www.coldfeargame.com
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,4 GB, 3D karta 64 MB
Doporučená konfigurace: CPU 1,8 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,4 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Nadprůměrná hororová akce s mizernou kamerou a rozhoupaným prostředím.
Hodnocení: 76 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU