V dalekém vesmíru existuje jedna podivná galaxie. Je plná ještě podivnějších stvoření, která nemají na zábavu nic jiného, než se navzájem mlátit na různých malých planetkách. Podle všeho to vypadá, že starým dobrým červům z Worms začal někdo pěkně ošklivě šlapat na paty.
Asi není zrovna nejšťastnější neustále porovnávat hry mezi sebou, tomuto dávno zaběhnutému zvyku se ovšem v případě Creature Conflict skutečně nelze ubránit. Svojí hru totiž autoři vytvořili ve starém dobrém duchu klasických Worms 3D. Obě sice spadají do kategorie tahových strategií, ale ne úplně obyčejných. I v recenzovaném titulu dva týmy rozkošných zvířátek, co neustále vypouštějí nějaké směšné hlášky, stojí naproti sobě a mají se (většinou) masakrovat nějakými veselými zbraněmi, které se pochopitelně i legračně jmenují.
Najdi rozdíl
Najdete tu samozřejmě množství odlišností (no, kdyby ne, bylo by to asi poněkud divné, že?). Takže první, co okamžitě udeří do vašich citlivých očiček, je fakt, že tentokrát vás neuvítají slavní růžoví červi, ale čekají vás čtyři týmy chlupatých zvířátek, jako jsou opičky, vlčkové, bobříci nebo ovečky. Zkrátka jen radost pohledět. Ale to oni jen tak hebce a něžně vypadají, ve skutečnosti je to opravdová zvěř činu, která se rozhodla vybojovat si mezi ostatními pochopení, úctu, ale hlavně absolutní MOC! A tak se na svých šestnácti planetkách brutálně masakrují, dokud nezvítězí jen jeden tým.
Jak už bylo řečeno, hned v úvodu si můžete vybrat ze tří speciálních týmů a později, po dohrání kampaně, se vám otevře i záhadný čtvrtý klan. Každý z nich má svůj velmi specifický osud, historii a způsob, kterým se rozhodl vydobýt si nadvládu celé galaxie. Tři vám představíme, avšak ten čtvrtý, na ten si musíte sami počkat, protože se objeví až po dohrání celé kampaně.
Která zvířátka si vybrat
První tým nese jméno Smečka. Už podle názvu vás asi moc nepřekvapí, že se jedná o psovité šelmy. Jsou to ohromní válečníci, a to slovo je popisuje zřejmě nejlépe - milují boj, neznají strach, válčí do posledního dechu, nikdo ze Smečky by neopustil zraněného z vlastních řad. Vytvořili si svoje zákony, které jen tak neporuší. Proto tvoří dokonale soudržnou skupinu.
Další si říkají Kyselíni. Těžko říct, co přesně mají tihle tvorečkové představovat, ale pravděpodobně to je skupina hlodavcovitých. Žijí na planetě plné bahna z močálů a hlavně skrz na skrz prosáklé magií, což způsobilo, že se drahá zvířátka všelijak zdeformovala.
Na první pohled vypadají neodolatelně sladce. Ale kdyby tomu tak skutečně bylo, asi by do téhle hry příliš nezapadli. Jsou to v jádru pěkní prevíti, ukřivdění, žijící v představě, že oni mají být na vrcholu potravního řetězce. K dosažení svého primárního cíle se pěkně snaží. Vždyť přece mimo jiné vyhubili dinosaury.
Posledním čili třetím týmem, který vám do začátku hra nabídne, jsou Techové. Nemohou zapřít svůj opičí původ, a jak už to bývá ve světě zvířat zvykem, odtud pramení jejich neobyčejné intelektuální schopnosti. Jejich činy se zdají zpočátku nesmyslné, ale brzy pochopíte, že všechno je jen součástí nějakého dokonalého tajného plánu. Dost se sice zasekli na technologiích, ale jinak jsou vcelku mírumilovní, s vlastním specifickým smyslem pro humor. Možná jen svým sousedům nepřipadají tak přátelští, obzvlášť, když si na nich zkoušejí své vynálezy ze světa zbrojního průmyslu.
Šarvátka s Přeučilem
Pokud nebudete vlastnit nějakou prapodivnou pirátskou kopii (což doufáme, že tedy nebudete!), hned v intru se na vás vyhrne z reproduktorů mírně úlisný hlas herce Jana Přeučila. Ne všichni mají rádi jeho pronikavé zabarvení, ale svou pěknou češtinou vás bleskurychle uvede do děje. Pro ty, kteří obecně český dabing nemají příliš v lásce, máme ale dobrou zprávu. Jednotlivé hlášky, které zvířátka vypouštějí přímo v akci, nadabovány nebyly, a tak vás čeká i trocha té angličtiny.
K tomu, abyste si vybili všechnu svou zlost na protivníkových chlupáčích, poslouží buď kampaň, jakýsi arénový mód, nebo klasický multiplayer. V kampani ovšem musíte plnit zadané úkoly, což kupodivu neznamená jen „zabij všechny“, ale i mnohem mírnější cíle, které krvelačnější hráče nemusejí uspokojit. Proto je zde taky připraven mód ukrývající se pod heslem „šarvátka“. Vyberete týmy, rozhodnete, zda si zapaříte s přáteli nebo jen s počítačem (který má UI docela vydařenou), zvolíte planetu a můžete hrát, dokud někdo z vás neumře. Při výběru planety si také můžete nadefinovat její vlastnosti, jako například hodnotu gravitace, zda bude plná močálů či ne, jestli na ní budou řádit vichřice nebo zda bude tvořena jen malými ostrůvky uprostřed lávy. S touhle funkcí se dá užít celkem legrace. Kromě toho se tu objeví i zmíněný multiplayer přes LAN, takže možností je dost.
Špatná zpráva pro ty, co baží jen po zuřivém boji a něco jako kampaň je jim zcela ukradené, zní: Nelze hrát rovnou multiplayer disponující všemi možnostmi. Krom toho, že jste ochuzeni o jeden tým (jak už bylo řečeno), je vám zpočátku upřeno i patnáct planet. Musíte proto nejdřív projít celou příběhovou linií, abyste to všechno získali. Pech, že?
Jako komix
Když už došlo ke srovnávání s Worms, je asi důležité podotknout, že se další podstatný rozdíl nachází ve 3D prostředí. Autoři Creature Conflict se s ním vypořádali mnohem lépe (měli se také z čeho poučit). Okolí rozhodně nepřekáží, máte přehled, kde kdo je, kamera se otáčí pomocí myši a usnadněné ovládání jen s pár čudlíky by zvládlo i malé děcko. Navíc je důležité se po krajině pohybovat, takže ne jako ve starých Worms, kde se stačilo uhnízdit na dobře vyvýšeném místečku a sestřelovat všechny v dosahu (teď samozřejmě nemluvíme o posledním dílu Worms Forts, protože ten je už tak nějak úplně jinde). Některé planety obsahují i léčivé totemy, což má za následek, že se prohnaná UI často drží právě v jejich okolí. Proto je dobré zkrátka přijít přímo k ní a rovnou ji vypudit na místě. Naštěstí po ukončení vašeho 30vteřinového kola vám hra milosrdně daruje ještě 10 sekund na útěk.
Velmi příjemným aspektem celého titulu je také pěkná grafika. Zvířátka autoři vytvořili cel-shaded rendererem, podobně jako třeba ve hře XIII, a tak jsou díky tomu skutečně legrační, jak to zvolený žánr vyžaduje. Planetky jsou malinkaté, a tak máte mnohdy pocit, že když vystřelíte raketu na jednom konci, musí vás za chvíli sejmout zezadu, jak se vrátila ze svého oběhu.
Relativně vás tady může ovlivnit i celkem dobře propracovaná fyzika. Můžete si nastavit planetární gravitaci, kdy při její nulové hodnotě nemusí být zrovna příjemné být odstřelen někým do vzduchu, protože mimo atmosféru zvířátka umírají.
Hra je to opravdu kvalitní, ale zkrátka nebyla se svým tématem na trhu jako první, a proto i když je to dobře odvedená řemeslná práce, ničím nás už nemůže zásadně překvapit. Prostě na zadek z ní asi nespadneme.
Výrobce: Mithis
Vydavatel: Cenega
Distributor pro ČR: Cenega
Lokalizace: kompletní
Internet: http://www.creatureconflict.net
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Doporučujeme: CPU 1,8 GHz, 512 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Verdikt: Pěkná hra, která vás potrápí v taktizování a ke všemu pobaví.
Hodnocení: 74 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU