Dead Rising je jednou ze sérií oblíbených pro svou upřímnost a preciznost zpracování. Na nic si nehraje, je opravdu tím, čím vypadá, a nabízí jen to, co skutečně slíbila. Ačkoliv jde o druhý díl, neskýtá titul rovněž nikterak velkou návaznost na svého předchůdce – pár narážek v příběhu samozřejmě je, ty však ocení zejména hráči dřívějším dílem. Abychom měli tedy jak začít, uděláme vám menší přehled v příběhové linii.
Ta se odvíjí od momentu, kdy se, v kůži tvrďáka jménem Chuck Greene, rozjedete na motorce s motorovými pilami po bocích doslova kosit nemrtvé zástupy uprostřed jakéhosi druhu arény, specializované právě na tuto zvrácenou odrůdu sportu. Ta si ve své době našla vysokou míru popularity a jde v ní o nejvyšší počet rozmašírovaných zombíků. Na toto sportovní vyžití by se hlavní hrdina pravděpodobně nikdy nedal, kdyby mu jeho žena neumřela při prvním úniku nemrtvých a jeho dcera nebyla pokousána od jednoho z nich. To by pro ni normálně znamenalo transformaci do zombie, doba nicméně pokročila a existuje velice drahý lék jménem Zombrex, který nyní dcerka potřebuje každých 24 hodin mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Proto se tedy Chuck vydává vydělat peníze tímto způsobem, aby jí mohl léčivo dopřát.
Jako by toho ale nebylo málo, Chucka cestou výtahem postihne další nepříjemnost. Ozve se totiž ohlušující výbuch, výtah zastaví a hrdina před sebou vidí cestou posetou krvežíznivými nemrtvými, kteří už si svůj hlad tlumí na několika přeživších. Vezme tedy svou dcerku a utíká s ní do bezpečí, jež poskytuje zdravým lidem speciální kryt – ten hře slouží jako základna. Z ní se Chuck vydává sehnat dceři Zombrex na další tři dny, dokud nepřijede armáda a nedá město pod karanténu. Protagonista je však opravdový smolař, jelikož se dozví, že z úniku zombií viní právě jeho: média mají záznam, jak Chuck dává na mříže bombu. Samozřejmě jde o podvrh, tudíž si do svého kalendáře Greene zapisuje kromě záchrany své dcery také očištění vlastního jména. Nutno je také podotknout, že ve hře funguje, ač notně popohnaný, opravdový čas, tudíž je potřeba si jej přísně hlídat, jinak dcerka nedopadne dobře.
„Ačkoliv souboje nejsou příliš propracované a slouží spíše podstatě "aby se neřeklo", kombinace předmětů rozházených po lokacích jsou vážně důmyslné. Pro průchod kasiny a obchodními centry je totiž potřeba mít pořádný arzenál, přičemž základní neupravené objekty se vám zhruba po deseti úderech rozpadnou.″
Nejpodstatnější částí Dead Rising byla každopádně vždy hratelnost, jež dělala titul odlišným od konkurence. Nešlo totiž o bezduché mačkání tlačítek a zabíjení zombíků ve velkém, a tak to není ani tady. Nemrtví nepředstavují nějaké přihlouplé panáky na odstřel, ale opravdové soupeře, kterých se musí bát skutečně každý (nebo alespoň ten, kdo nemá v rukou dvě motorové pily), přičemž jejich zabíjení dává postavě body a ona se učí nové kombinace předmětů a brutálnější chvaty. Ačkoliv souboje nejsou příliš propracované a slouží spíše podstatě „aby se neřeklo“, kombinace předmětů rozházených po lokacích jsou vážně důmyslné. Pro průchod kasiny a obchodními centry je totiž potřeba mít pořádný arzenál, přičemž základní neupravené předměty se vám po zhruba desíti úderech rozpadnou.
Vylepšování postavy je rozhodně také důležitou částí hratelností, protože vás bude motivovat k postupu hrou. Když se budete snažit, unesete více předmětů, zvýší se vám zdraví a zlepší trvanlivost zbraní – stačí si proběhnout několik obchodů a třeba najdete časopis, jenž když máte v arzenálu, zvládnete lépe vyrovnávat útoky nepřátel. Můžete rovněž najít klíče k nějakému z vystavených vozů a projet masy nemrtvých. Je toho zde k prozkoumání opravdu hodně.
Bohužel, skvělou hratelnost vcelku shazují dlouhé nahrávací časy mezi sekvencemi a procházení z jednoho prostředí do druhého. Člověk by řekl, že už doba pokročila, když se bez viditelných záseků můžeme v GTA IV plynule pohybovat po celém New Yorku: zde tomu tak není, a vždy si budete muset alespoň 20 sekund počkat - což je dost. Stejně tak zamrzí nemožnost čekání (jako v Oblivionu), kdy se čas zrychlil, a postava se probudila, kdy hráč chtěl, zažijete zde totiž několik pročekaných minut.
Co se grafické stránky týče, propracovaná zajisté je, stačí si prohlédnout některé obrázky kolem. Problémem však je, že se občas sníží počet snímků za sekundu, když se na vás nahrne nespočet zombíků a vy se s nimi máte vypořádat. Jinak ale audiovizuální provedení nikterak netrpí, snad je jen potřeba zmínit, že nejsou dialogy při hraní nadabované, čekejte tedy klasickou atmosféru podobných Japonských her.
(recenzována byla PS3 verze)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU