Portable Media Player MPIO HD400 skutečně krásný, ale s chybami
Společnost MPIO patří mezi ty proslulejší výrobce přehrávačů a dlouhou dobu stála na stejné úrovni jako iRiver či iAudio. Jenže časy se mění a posledních několik měsíců se zdá, jakoby technici v MPIO nedokázali připravit skutečně dech vyrážející přehrávač. Nejsou ovšem sami, iRiver je na tom podobně a v jeho případě to skoro vypadá, že pomalu, ale jistě ustupuje z pozice výrobce nejlepších a nejdražších přehrávačů mezi široké masy producentů ničím nezajímavých playerů. Ale zpět k MPIO, které se nyní snaží vrátit mezi vyvolené se svým nejnovějším harddiskovým jukeboxem, označeným jako HD400.
Při rozbalování krabice se na nás smálo logo iF Design Awards a bylo jasné, že před sebou nemáme úplně obyčejný přehrávač. Když jsme si konečně mohli HD400 prohlédnout na vlastní oči, ihned jsme pochopili, proč tento přístroj získal za svůj vzhled prestižní ocenění. Dokonalá lesklá černá v kombinaci s matnou stříbrnou v oblasti ovládacích prvků a zaoblené tvary tohoto stogramového všeuměla dělají svoje. A to jsme ještě ani nezmínili, že celá zadní strana je v pěkném lesklém kovu.
Svým vzhledem si nás HD400 určitě získal a dařilo se mu i v další oblasti hodnocení, kterou je displej. Zobrazovací jednotka o velikosti 1,8" (220 x 176 bodů), schopná ukázat až 262 tisíc barev má jemný rastr a nelze jí de facto nic vytknout.
Oslavná óda ovšem nemůže pokračovat donekonečna a nyní přichází ona očekávaná ledová sprcha. Tentokrát v podobě ovládání. Když z přístroje sundáte ochrannou fólii, která kryje většinu jeho těla, a dotknete se některého z tlačítek po stranách (ať už napravo, nebo nalevo), čeká vás menší šok. Jejich hrany nepříjemně škrábou a odírají z prstů vrstvičky staré kůže. Výsledkem je nepříjemné ovládání a nečistota, usazující se po obvodu tlačítek. Druhou slabinou je středový kruh. Kromě toho, že se nepříjemně viklá, bychom čekali, že jeho obvodové kolečko bude plnit scrollovací funkci. Realita je bohužel jiná.
Reputaci si přehrávač značně vylepšil svými funkcemi, protože dostál označení PMP naprosto stoprocentně. Z hudebních formátů podporuje MP3, WMA (DRM) a OGG. Videosoubory dokáže přehrát samozřejmě také, ale je nutné je klasicky transkódovat v jednoduchém (dodávaném) softwaru PMP Transcoder, který používá řada výrobců. Obrázky lze potom prohlížet ve formátu JPEG i BMP. MPIO nakonec nezapomnělo ani na FM tuner, nahrávání, textové soubory a dokonce přidalo nějaké hry.
Na papíře vše vypadá pěkně, ale jak se přístroj osvědčil v praxi? Díky přehlednému velkému displeji je práce s hudbou velmi pohodlná a ve výpisu skladeb se vejde na obrazovku hned osm položek. Při přehrávání jsou zobrazovány všechny důležité informace v pěkně graficky zpracovaném prostředí. Nechybí ani hodiny či neustále zobrazovaná informace o aktuální hlasitosti. Trošku horší je to s videem, které přístroj v některých případech nepřehrával zcela plynule. Kvalita obrazu je nicméně velmi vysoká. To platí i pro fotografie. Prohlížení textových souborů bylo u MP3 přehrávačů většinou kvůli malému displeji či nepřehlednému zobrazení nepoužitelné. MPIO přidalo mezi jednotlivé linky textu řádky a pročítání uložených materiálů tak nepředstavuje vůbec žádný problém. Výtku si ovšem zaslouží dlouhé načítání systému po zapnutí přehrávače a pomalé přepínání mezi některými funkcemi. Velmi často se nám také stalo, že přehrávač zamrzl a bylo nutné ho násilně pomocí kancelářské sponky resetovat.
Nahrávat je možné z FM tuneru, přes linkový vstup a přes integrovaný mikrofon. Záznam je kvalitní a probíhá do MP3 (až 256 kbps). Jedinou vadou je nutnost proklikat se přes několik vrstev menu při nastavování zdroje. To se týká jen line-in vstupu a hlasu, neboť z rádia lze nahrávat při poslechu pouhým stiskem tlačítka.
Za nešťastné považujeme příslušenství, ve kterém se nachází jen speciální kabel (USB a linkový kabel dohromady), sluchátka, ochranný pytlík a CD. U přehrávače za osm tisíc bychom čekali ještě třeba síťový adaptér, pořádné pouzdro na opasek a dálkový ovladač. Adaptér by mělo být časem možné u nás dokoupit, ale ovladač nikoliv, což je škoda, protože výstup by pro něj na HD400 byl.
Se svou výdrží 12 hodin (hudba, u videa méně než polovina) je na tom MPIO podobně jako konkurence. Škoda, že v Koreji nedokázali dotáhnout dobře našlápnutý vývoj přehrávače do konce bez škobrtnutí. Design a skvostný displej nejsou bohužel všechno.
MPIO HD400
oku lahodící design
zasekává se
konstrukční chyby
dlouhé spouštění
Cena vč. DPH: 8 390 Kč
K testu zapůjčila firma: HBC Europe, s. r. o., www.mpio.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU