Možnost příjmu digitálního vysílání v domácnosti deklarovalo v 1. čtvrtletí 2008 24,1 % respondentů.
24,1 % dotázaných respondentů deklarovalo možnost alespoň jednoho typu digitálního televizního příjmu v domácnosti (ať již prostřednictvím satelitu – DVB-S, kabelu - DVB-C, přes internetový protokol - IP TV, či terestricky/pozemní – DVB-T).
Reálné množství počtu domácností s příjmem televizních stanic některou z digitálních cest bude však pravděpodobně ještě mírně vyšší, vzhledem k tomu, že poměrně významné procento respondentů není schopno na otázku specifikace způsobu příjmu zcela přesně odpovědět a i přes snahu tazatelů provádějících výzkum raději uvedou, že „nevědí“.
Z obecné televizní populace tvoří zhruba 9,2 % domácnosti, které uvedly, že přijímají digitální terestrické (pozemní) vysílání (DVB-T). Digitální satelitní vysílání (DVB-S) přijímá 11,8 % domácností, digitální vysílání přenášené kabelem (DVB-C) deklaruje 4,9 % domácností a možnost příjmu digitálního vysíláno prostřednictvím IP TV uvádí 2,5 % televizní populace.
Pojem digitalizace vůbec nezná již jen necelých 5 % populace
U odpovědí na otázku znalosti digitálního vysílání lze očekávat určité zkreslení, kdy lidé mají tendenci vždy spíše přeceňovat své znalosti. Přesto je markantní posun, kdy v roce 2001 deklarovalo jasnou představu o digitálním vysílání 4,9 %, od podzimu 2005 hodnota kolísá kolem 10 % jednotlivců starších 10 let a v roce 2006 roste až k 13 % jednotlivců. V období leden-březen 2007 uvádí jasnou představu, o co se jedná již 18 % respondentů, a v období leden-březen 2008 téměř 32 %. Alespoň přibližnou představu nebo jasnou představu deklarovalo v roce 2001 16,8 %, zatímco aktuální stav vykazuje 69 % populace starší 10 let. Úplnou neznalost pak deklarovalo v roce 2001 47,6 %, zatímco aktuální údaj hovoří o necelých 5 %.
- - Adam Šoltys