Digitální fotoaparáty

Rok se s rokem sešel a to, co bylo na předloňském vánočním trhu horkou novinkou pro americké kupující, to se stává poměrně rozšířenou komoditou i u nás. A začínají se objevovat i první specializované minilaby pro zpracování -- jak správně tušíte -- digitální fotografie. Tento článek v duchu téma čísla přináší shrnutí možností a některých přístrojů této nové technologie.

Nejdříve se zamysleme nad důvodem nástupu digitální fotografie a nad jejím plánovaným využitím. Jako každá nová technologie je i tato zpočátku poměrně drahá (vzpomeňme například první CD přehrávače nebo CD-ROM jednotky pro PC). Nicméně časem by měla digitální fotografie nahradit velkou část současné amatérské a poloprofesionální klasické fotografie.
Její výhody jsou následující. Jen si vzpomeňte, kolik záběrů z dovolené či domácích oslav byste po zhlédnutí fotografií vůbec nepotřebovali. U digitálního fotoaparátu byste si výsledky svého snažení mohli prohlédnout na zabudovaném barevném displeji a ty nepodařené hned smazat a na uvolněné místo nafotit ještě další. Takto zredukovaný a vytříbený soubor záběrů si buďto vytisknete na vlastní barevné tiskárně, nahrajete na video, uložíte na disk nebo ve specializovaném minilabu necháte přenést na běžný fotopapír. Takže jste ušetřili za promrhaný film a fotky, a navíc získali více možností, jak obraz prezentovat (obrazové soubory můžete obratem poslat jiným pomocí e-mailu nebo je vystavit na Webu). Další výhodou je, že veškeré výše uvedené zpracování vám při troše zručnosti zabere pár minut, na rozdíl od několikadenního zpracovávání fotek (za expresní příplatek možná tento čas zkrátíte na hodinu plus cestu). Také jakékoliv úpravy, výřezy či dodělávání jsou záležitostí okamžiku a fantazii se meze nekladou.
Nebylo by však objektivní neuvést i zápory této technologie. Vzhledem k použití CCD snímacích prvků je přizpůsobivost náročnějším světelným podmínkám výrazně nižší než u klasického filmu, totéž platí o vyvážení bílé barvy při různých druzích světla. To se projeví zvláště při focení při slabším osvětlení, focení s bleskem a při současném nasvětlení různými zdroji světla (blesk a žárovka, sluníčko a zářivka apod.). Dalším samostatným tématem by mohlo být rozlišení. Podrobnější teorií se budu zabývat později, ale dá se říci zcela obecně, že rozlišení filmu je řádově vyšší i při použití nejobyčejnějšího foťáčku. Pro reportérské focení je překážkou i poměrně dlouhá doba ukládání snímku do paměti nebo na kartu (okolo 10 s), během níž nelze nic dělat. Záporem, který by měl časem slábnout, je cena digitálního fotoaparátu a množství (mizivé) specializovaných minilabů (příznivě však vypadá vývoj fotorealistického tisku na bublinkových tiskárnách v přijatelných cenových hladinách -- pro domácí tisk). Pokud si hned na začátku nepořídíte tužkové akumulátory a nabíječku, pak se pro vás stane záporem i vysoká spotřeba baterií.
Z jakého důvodu dnes uvažovat o této technologii? Tak například my v redakci využíváme digitální foťák poměrně často, nafocené snímky jsou ihned k dispozici a předání k dalšímu zpracování nic nebrání. Když vás provoz v podstatě nic nestojí, nemusíte váhat s několika záběry navíc a snáze si vyberete. Dalším klasickým umístěním jsou pojišťovny pro účely dokumentace, realitní kancelář, architekt, ale i lékařství a hlavně fandové počítačového zpracování obrazu a nových technologií vůbec.
Jaké parametry jsou však při zvažování o koupi nejdůležitější? Pokusím se v následující části nastínit možná hlediska.
Tak nejprve o současných kategoriích. Nejnižší řada digitálních foťáčků pomalu vymírá, ale stále můžete narazit na přístroj s rozlišením polovičního PALu (okolo 300 bodů našíř). Tyto přístroje nelze využít příliš jiným způsobem než na hraní (přirovnal bych je k papírovým foťákům na jedno použití). Takže za současnou základní kategorii bych označil přístroje s rozlišením okolo 640 na 480 bodů. Střední třída dnes disponuje rozlišením do 1 200 bodů našíř, videovýstupem, větším barevným displejem, vyjímatelnou paměťovou kartou, infraportem a zoomem (či různými kombinacemi). Profesionální přístroje disponují velikostí obrazu okolo 2 000 na 3 000 bodů, a co je velice důležité, s menší nebo žádnou kompresí. Toto rozdělení platí dnes, ale vývoj jednoznačně ukazuje na to, že se hranice jednotlivých tříd posunou ještě trochu výše.
Nejčastěji se objevuje údaj o rozlišení - jak to s ním tedy je. Rozlišení udává množství bodů, které je zabudovaný snímací prvek schopen sejmout. Jednoduchým výpočte však zjistíte, že při ne zrovna nejskvělejších 640 x 480 bodech a 24bitových barvách je velikost jednoho obrázku zhruba 920 KB. Do foťáku s tímto rozlišením a 4MB pamětí se však vejde okolo dvaceti snímků. Ano, velká část obrazu musí pryč - kam přijde? Je odstraněna pomocí ztrátově komprese obrazu (nejčastěji JPEG) - a jsme u kamene úrazu: rozlišení ještě jednoznačně neurčuje výslednou kvalitu obrázku, tu ovlivní právě zmíněná komprese. Jak se projeví ztráta kvality při kompresi? Všimněte si celkově menší ostrosti, ztráty jemnějších odstínů barev a "šumu" na rozhraní výrazněji rozdílných barevných ploch. Takže se dá říci, že silně zkomprimovaný obraz s vyšším rozlišením může být méně kvalitní než menší, ale méně komprimovaný. Říkáte si, proč tedy tu ošklivou kompresi nevynechat nebo nenahradit? Jeden důvod již byl uveden - omezený prostor v paměti nebo na paměťové kartě, druhým důvodem je složitost vlastního kompresního algoritmu. Existuje například tzv. fraktálová komprese, která při stejném kompresním poměru (stejném zmenšení obrázku) dosahuje výrazně lepší věrnosti, ale kromě licenčních problémů je zde natolik složitý kompresní postup, že jej nelze do současných fotoaparátů zabudovat. Vraťme se však ještě k vlastnímu počtu bodů v obrázku. Pro lepší představu si zapamatujte, že televizní obraz má rozlišení 524 x 768 bodů, při dostatečné neostrosti a velikosti bodů na televizní obrazovce je výsledek, jak jistě uznáte, vcelku dobře sledovatelný. Takže foťáky s podobným rozlišením a videovýstupem mohou sloužit k přenosu obrázků na televizní obrazovku nebo video v dostatečné kvalitě. Co vás ale asi překvapí, je, že tentýž obrázek zobrazený na počítačovém monitoru (s výrazně vyšším rozlišením a ostrostí) rázem vypadá silně nekvalitně. Se stejným problémem se potýkají ti, kdo pomocí speciálních karet snímají obraz z televize nebo z videa do počítače. Nenechte se však tímto faktem vyvést z míry -- když obraz vytisknete na běžné tiskárně nebo si jej necháte přenést na fotopapír ve speciálním minilabu, opět se tyto detailní vady ztratí (pokud jej přespříliš nezvětšíte).
Tímto se plynule dostáváme k dalšímu bodu při posuzování foťáčků. Jak jsem se tedy zmínil, obrázek získaný v nepříliš závratném rozlišení (a ještě zkomprimovaný) není možné příliš zvětšovat -- z toho plyne, že na důležitosti stoupá schopnost objektivu, resp. jeho ohnisková vzdálenost, neboli úhel záběru či přiblížení/vzdálení scény. A tak se tedy ve foťácích střední třídy stále častěji objevuje zoom (objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností), který bych označil u digitálních přístrojů za výrazně důležitější, než je tomu u foťáků klasických. S faktickými možnostmi kvalitního zachycení snímku souvisí i funkce makro (focení z blízka) a schopnost focení za šera (s dlouhou expoziční dobou).
Další výbava už spadá spíše do kategorie uživatelský komfort. Sem zahrnuji způsob ovládání, jeho jednoduchost a přístupnost (u některých modelů musíte absolvovat dlouhou cestu v nabídkách a podnabídkách, než se dostanete k potřebné položce). Také sem spadá nepřítomnost, přítomnost a kvalita LCD displeje. Ten je pro praktické využití všech možností digitálních přístrojů nutný (jak jinak zkontrolujete nafocené snímky, špatné smažete a nafotíte jiné.) a zpříjemňuje práci (v hledáčku nikdy tak přesně nevidíte hranice záběru jako na displeji, snáze se fotí s foťákem nad hlavou). U některých výrobků je dokonce možné při náhledu na zaznamenané snímky využít jakýsi zoom a prozkoumat tak i jejich detaily. Jedním znatelným záporem používání LCD displeje je však jeho poměrně vysoká spotřeba, a tím pádem snížení životnosti baterií. Různě komfortní může být i propojení na další zařízení -- videovýstup, sériový a infračervený port a příslušné programové vybavení. Foťáky vybavené videovýstupem umožňují snímky uložené v paměti přístroje nebo na paměťové kartě přehrávat přímo na televizní obrazovce. Některé typy mají i přímé propojení se snímacím prvkem a mohou sloužit jako jednoduché videokamery. Připojení k počítači se realizuje prostřednictvím sériového nebo infračerveného rozhraní. Sériový kabel je funkční s každým počítačem, infrapropojení využijete nejspíše u notebooku. Ke zpracování obrázků v počítači je téměř vždy s foťákem dodán i příslušný software, důležitý je TWAIN ovladač, který umožní libovolnému grafickému programu s foťákem komunikovat a snímky z něj stahovat.
Co dodat? Kromě výše uvedeného si můžete při výběru všimnout toho, jestli je ve standardním balení pouzdro, adaptér či nabíječka, články, paměťová karta, český manuál, délka záruční doby. Přeji vám mnoho zdaru při zvažování, a pro lepší přehled o některých nabízených typech, jejich cenách a odpovídající výstupní kvalitě se podívejte na následují malé srovnání Kodaků, Olympusu, Agfy a Epsonu.

Olympus C-800

Začněme od nejlevnějšího a nejjednodušího sledovaného typu, od firmy která u nás digitální fotografii začala propagovat nejdříve a nejvíce – od Olympusu. Vidět jste jej mohli již na řadě výstav a inzerátech, tvarem se příliš neliší od klasických přístrojů Olympusu, ale je trochu větší (hlavně kvůli čtyřem tužkovým bateriím). C-800 je vybaven barevným LCD displejem, bleskem s několika režimy, dvířky před objektivem a vůbec tak, že bych jej dal za příklad schopného představitele nižší třídy. Maximální rozlišení je 1 024 X 768 bodů a do zabudované paměti jich vměstnáte 30, při nižším rozlišení pak 120. Při automatickém ostření a expozici (jediné možné) používá závěrku v rozmezí 1/8 až 1/500 s. Co je velice šikovné a ne úplně standardní , je možnost fotografovat se sledováním záběru na LCD displeji – díky tomu vidíte přesněji, jak bude záběr zachycen. K foťáku je dodáván program pro PC i Mac pro stažení snímků a nastavení přístroje, též TWAIN ovladač. Cena C-820 (který je nástupcem velice podobným C-800) je 31 490 Kč, Olympus sídlí V Jirchářích 10, Praha 1.

Epson Photo PC 600

Tento přístroj je zřejmě první z produkce Epsonu, který se více objeví i na našem trhu. Svým vzhledem působí spíše dojmem jednoduššího automatu, ale funkčnost a kvalita snímků je poměrně daleko. Maximální dostupné rozlišení je 962 x 774 bodů, interpolací vznikají snímky 1 024 x 768, používaných stupňů komprese a rozlišení je pět (včetně jednoho černobílého). Zajímavá je funkce Panorama, kdy se ukládá oříznutý obraz 1 024 x 384 a vejde se jich tak více. Fotoaparát má 4MB paměť (7 až 50 snímků) a pracuje s Compact flash kartami (4, 10 a 15 MB). Závěrka pracuje v rozmezí 1/8 až 1/500 s, ostření je automatické, makro funkce je začleněna. Barevný dvoupalcový displej je umístěn na zadní straně, umožňuje prohlížení nafocených snímků i zaměřování při focení. Přístroj je vybaven videovýstupem a sériovým portem s možnou rychlostí 115 KB/s, k napájení slouží čtyři tužkové baterie. K foťáku je dodáván TWAIN ovladač a programy Presto! PhotoAlbum, PictureWorks HotShot a PhotoEnhancer – ke stahování, archivaci a úpravě snímků. Cena tohoto všeho je 28 190 Kč. Zapůjčil nám jej EPRINT, Slezská 128, Praha 3.

Kodak DC 120

Od tohoto fotogiganta máme zastoupeny dva přístroje, tento první bych označil za „klasiku“ v novějším kabátě. Mám teď na mysli klasiku z oblasti digitálních přístrojů, protože podobný, netradiční tvar můžete sledovat již od typu DC 40, nicméně funkčnost a vybavení je dále. Rozlišení snímků je zajímavých 1 280 X 960 bodů s různým stupněm komprese, což znamená, že do zabudované 2MB paměti umístíte 2 až 20 snímků. Jestli vám toto množství připadá malé, nezoufejte DC 120 pracuje s Compact Flash kartami, takže 10 MB navíc není problém. Unikátní funkcí je třídění snímků do tematických alb. Nastavování a sledování snímků se odehrává na výklopném barevném displeji, zpříjemněno je tím, že obrázky se zobrazují v jakýchsi náhledech a tím pádem rychleji. Co se ovládání týká, je DC 120 trochu komplikovaný, ale po kratší praxi to jde. Velký pokrok vpřed, který ocení především fajnovější fotografové, je poloautomatický režim, ve kterém nastavujete rychlost závěrky v rozmezí 1/500 až 16 s. a vyhnete se tak v určitých situacích použití blesku či přisvětlení. Kromě toho, že má tento Kodak zoom (objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností), je možné jej doplnit o celou řadu předsádek, včetně filtrů a přizpůsobení vašim požadavkům je tedy velice široké. Programové vybavení je bohaté: ovladače TWAIN, Kodak Picture PostCard a Kai´s Photo Soap od MetaTools. Ani cena není přemrštěná, 34 820 Kč a to vše od Foto-worldu, Korunní 104, Praha 10.

Kodak DC 210

Druhý, novější Kodak je nádhernou věcičkou a to i po stránce vzhledové. Svými obrysy připomíná dobu dávno minulou, ale uživatelským rozhraním zase dobu budoucí. Rozlišení je samozřejmě vyšší než u staršího modelu, nicméně kvalita snímků není příliš odlišná. Maximální velikosti snímku je 1152 X 864, vždy se umisťují na Compact Flash katičku. Postup práce je stejný jako u trochu lépe vybavených automatů se zoomem (29-58 mm), ale ve chvíli, kdy aktivujete na barevném displeji ovládací menu se rázem dostanete do prostředí operačních systémů budoucnosti (možná Windows CE 5.0 nebo Mac OS 9.0). Barvy jsou využity v celé škále, názorné ikonky vám urychlí pochopení. DC 210 má tři možnosti nastavení kvality obrázků: rozlišení, stupeň a typ komprese (JPEG a Wavelet). K začleněnému vybavení patří kromě konvenčního propojení na sériový port i infračervené rozhraní a videovýstup (lze nastavit na PAL i NTSC). Ani na programovém vybavení Kodak nešetřil: Adobe Photo Deluxe 2.0, Page Mill 2.0 a Kai´s Photo Soap. Velice zdařilým lákadlem je ukázka výstupu z tohoto foťáku na běžný fotopapír pomocí služby Kodak Image Magic a za zmínku stojí i barevný manuál. Cena Kodaku DC 210 je 39 950 Kč.

Agfa ePhoto 1280

Dalo by se říci, to nejlepší na konec, ale tento ortel bych na sebe nerad bral – nicméně s Agfou ePhoto 1280 jsem byl na výsost spokojen. Jedná se o přístroj spadající do střední kategorie s maximálním rozlišením 1 280 X 960 bodů, zoomem 38 až 114 mm a netradičním provedením. Co se rozlišení týká, máte možnost vybírat z pěti variant a dle toho na 4MB Compact Flash kartu umístit 6 až 60 snímků. Na této Agfě na první pohled zaujme protáhlý tvar a minimum ovládacích prvků. Na druhý pohled jasný barevný LCD displej (čitelný i na slunci) a funkční vybavení vůbec. Ovládání je realizováno především prostřednictvím menu, které je přehledné a ovládáte jej kolečkem/tlačítkem (znáte možná ze Sony výrobků – jog), nechybí manuální nastavení bílé barvy, expozice (1/8 až 1/500), clony, makra, či časovače . Výše zmíněný kvalitní displej je nutností protože zaměřování záběrů se provádí pouze jeho prostřednictvím, není zde hledáček. ePhoto 1280 je vybaven výstupem na sériový port a video, kde můžete kromě nahraných snímků sledovat svět objektivem foťáku, coby kamerou. Programové vybavení patří k nejbohatším: obslužný program pro stahování snímků a objemná verze (2 CD) programu LivePix SE, který umí mimo jiné tvořit panoramatické obrázky. Stahovací program je z určitého pohledu pěkný mizera, protože vám nikdy neukáže snímky tak, jak jste je nafotili, ale vždy na nich hned při přehrávání z foťáku provede řadu korekcí a optimalizaci (i když stahujete prostřednictvím TWAINu) – na druhou stranu, pro běžné používání je to ideální. Celkem vtipné je přibalení sady akumulátorů a nabíječky, bude to praktičtější než zdroj. Cena je 35 280 Kč, zapůjčil Quentin, Bělohorská 45, Praha 6.