Hlavní navigace

Digitální zrcadlovka Nikon D40x

1. 9. 2007

Sdílet

Pro zkušenější fotografy to není zrovna dobrá zpráva, ale nedá se nic dělat – megapixelová bitva naplno zuří i...


Pro zkušenější fotografy to není zrovna dobrá zpráva, ale nedá se nic dělat – megapixelová bitva naplno zuří i mezi zrcadlovkami. Jejím nejnovějším produktem (či chcete-li obětí) je i Nikon D40x. Od šestimegového modelu D40, který patří k nejlevnějším zrcadlovkám na trhu, se liší pouze ve dvou ohledech – má rozlišení 10 MPix a v základní sadě s nejjednodušším objektivem stojí o cca 6 000 Kč více.
Rozdíl mezi 6 a 10 megapixely se na papíře jeví jako poměrně výrazný, ve skutečnosti ho ale většina uživatelů v 90 % případů vůbec nepozná. Šestimegový snímek pořízený slušným objektivem lze naprosto pohodlně vytisknout ve formátu A4, dobrý minilab z něj ale bez problémů udělá i mnohem větší formát. Rozdíl v kresbě detailů je zase poznat jen při zkoumání na monitoru ve 100% zobrazení, což je sice oblíbený koníček teoretických „pitvačů“ v internetových diskusích, ale v praxi valný význam nemá. V podstatě jediným případem, kdy je vyšší rozlišení jednoznačnou výhodou, je tisk výřezu z původní fotografie ve velkém formátu. Na otázku, zda tato výhoda stojí za tak velký cenový rozdíl, už si musí každý uživatel odpovědět sám…
Jinak se D40x od svého šestimegového předchůdce nijak neliší. Malé a lehké tělo připomínající spíše kompaktní fotoaparáty je důkazem, že se ani Nikon neubránil postupující miniaturizaci zrcadlovek – kdo touží po tradičním robustním provedení, musí si pořídit dražší typ D80. Díky poměrně výraznému úchopu padne D40x do ruky docela dobře, lidem s většíma rukama se na něj ale nevejde pravý malíček.
Také ovládání vychází spíše z kompaktních fotoaparátů – dávno pryč jsou časy, kdy i nejlevnější Nikony nabízely stavový displej, spoustu samostatných tlačítek a případně i dvě ovládací kolečka. Zmíněnému „kompaktnímu“ provedení se výrobci přizpůsobili dokonce ještě o dost více než konkurence od Canonu nebo Olympusu. Dosavadní majitele kompaktů to asi potěší, zkušeným fotografům ovšem zbudou oči pro pláč – tam, kde šlo dosud nastavit základní fotografické hodnoty stiskem tlačítka a otočením kolečka, je dnes nutné vstoupit do menu.
K nastavení citlivosti nebo vyvážení bílé je tak potřeba hned několik stisků různých tlačítek a směrových šipek, na což majitelé zrcadlovek opravdu nejsou zvyklí a asi si ani zvykat nechtějí. Zmíněné parametry se bohužel nezobrazí ani v hledáčku, pro zjištění údajů tak vždy musíme zapnout menu na displeji.
Když už je řeč o hledáčku, ten na rozdíl od nepřesvědčivého ovládání zaslouží jednoznačnou pochvalu – je stejně velký jako u zmíněného modelu D80 a scéna je v něm vidět skvěle. Zato se systémem automatického ostření se výrobci zrovna nevytáhli. Lze využít jen tři zaostřovací body, což při fotografování z ruky nevadí, ale na stativu často ano. V šeru při ostření pomáhá bílé asistenční přisvícení, které není tak příjemně decentní jako u jiných Nikonů, ale svou práci odvádí spolehlivě. Při měření expozice bere D40x na rozdíl od starších Nikonů ohled spíše na stíny, snímky jsou světlejší a méně často dochází k podexpozici, na druhou stranu je ale nutné dávat pozor na přepaly.
V nejlevnější základní sadě se s D40x prodává objektiv Nikkor 18–55 mm f3,5–5,6 GII ED, což věru není vrchol optické kvality. Automatické ostření s ním trvá relativně dlouho, kresba v rozích ztrácí ostrost a ani chromatická aberace není výjimkou. S lepším sklem (zkoušel jsem Nikkor 18–70 f3,5–4,5) ale kvalita fotografií poměrně dramaticky roste, pochvalu zaslouží hlavně výborné barevné podání a málo šumu i s vypnutou redukcí. Podobně jako u D40 má ovšem i D40x s objektivy jeden podstatný problém – tělo není vybaveno AF motorkem, a u nemotorizovaných skel tedy nefunguje automatické ostření. Bez potíží lze tedy používat jen novější objektivy, majitelé starších AF skel s ostřením z těla mají smůlu.
Nikon D40x není špatný fotoaparát, ale se svým problematickým ovládáním, horší ergonomií, pouhou trojicí ostřících bodů a nekompatibilitou se staršími objektivy patří jednoznačně do kategorie nejlevnějších zrcadlovek – tedy tam, kde se nachází jeho bratříček D40. S cenou cca 22 000 Kč v levné sadě ovšem stojí proti Canonu 400D či Sony Alpha 100, což není příliš rovný souboj. Jenže boj o megapixely se nedá jen tak zastavit… 7 0363/VAC

Nikon D40x

Snímač: 10,2 MPix
ISO: 100; 200; 400; 800; 1600; 3200;
Rozlišení: 3 872 × 2 592, 2 896 × 1 936, 1 936 ×
× 1 296
Komprimovaný formát JPEG,
Nekomprimovaný formát RAW
Expoziční rozsah:
1/4 000s–30s
Zámek expozice a zaostření (AE/AF lock): ano, ano
Expozice: Auto, priorita clony, času, manuál
Kreativní expoziční režimy: 6
Sekvenční snímání: 3 snímky/s
Paměťová karta: SD, SDHC
Klady: kvalitní fotografie (podmínkou je dobrá optika), velký a dobrý hledáček, slušná výdrž baterie
Zápory: nepřesvědčivé ovládání, pro někoho příliš malý, cena neodpovídá výkonu
Cena vč. DPH: 22 490 Kč
www.nikon.cz
Hodnocení: 3

Autor článku