DISKOTÉKANA DISKU [II] - aneb zač je toho Hard Disk Recording

1. 12. 1999

Sdílet

Co je to HDR jste se dozvěděli v PCW 8/99. Ale co všechno je k nahrávání nadisk potřeba, jsem si nechal na horší časy. A už je to tady. Ve vašich dopisech dominovala domněnka, že k HDR...
Co je to HDR jste se dozvěděli v PCW 8/99. Ale co všechno je k nahrávání na
disk potřeba, jsem si nechal na horší časy. A už je to tady. Ve vašich dopisech
dominovala domněnka, že k HDR stačí počítač a zvuková karta. Omyl, holoubkové.
K uvaření oběda taky nestačí sporák a hrnec. Potřebujete cibuli, mikrofony,
olej, šňůry, sůl, reprobedny, koření, mixážní pulty a chuť něco vytvořit, něco
vymyslet, něco dokázat. Máte-li ty poslední tři ingredience, čtěte dál. V
opačném případě jděte do hospody...

Neuškodí mít i něco peněz. To sice v hospodě taky, ale na rozdíl od té konzumní
varianty vám investice do nahrávacího příslušenství vydrží déle než bolení
hlavy a žaludeční nevolnost. Dokonce déle než Wrigley\s s cukrem i bez. Pokud
ještě váháte mezi "Černým švihákem" a následujícími řádky, ještě vám rychle
řeknu, o čem to bude, ať můžete učinit svobodné rozhodnutí.
V první ze dvou kapitol bych vám nabídl stručný seznam potřebností k HDR i s
orientací v cenové úrovni. V té druhé vám předložím několik krátkých testů
elektronických udělátek, o nichž se domnívám, že by mohly zaujmout.

Kapitola první inventární
V zásadě může být zdroj zvuku pro nahrávání akustický nebo elektrický např.
zpěv či elektrická kytara. Kytaru rovnou připojíme stíněným kabelem, ale
akustický zdroj zvuku musíme nejprve přeměnit na proud elektronů, neb jedině
ten dokáže příslušné zařízení převést na sled jedniček a nul a posléze zapsat
na hard disk počítače. (Pro některou muziku musíme mít zvlášť tvrdý disk).
Touto složitou konstrukcí jsem se dopracoval k jednoduchému postulátu: k
nahrávání potřebujeme kromě jiného také mikrofon. Apropos, musím předeslat, že
po celou tuto inventuru věcí potřebných (k HDR), budeme hovořit o třech
kategoriích. Levné, střední a drahé. Tím současně precizujeme i kvalitu.
Nečekejte, že s mikrofonem koupeným za stovku v tržnici od inostranců pořídíte
nahrávku aspirující na GRAMMY. Na druhou stranu k ozvučení videozáznamu prvních
krůčků svého následníka určitě nebudete potřebovat zlatého "Neumanna". Zkrátka,
jak říkaly naše babičky, zlatá střední cesta bude naší trasou.
Mohu-li vám poradit a o to se vlastně budu pokoušet v celém tomto článku před
pořízením libovolné komponenty svého vlastního studia nejprve projděte několik
obchodů a udělejte si přehled cen. Za chvíli už budete sami vědět, kde ten
zlatý střed je. A teď zpátky k mikrofonům.

Mikrofony
Z hlediska konstrukce jsou dvojího druhu. Kondenzátorové a dynamické. Ty první
mají obvykle vyšší citlivost, jsou o něco dražší a zpravidla potřebují
napájení. Hodí se více pro klidnější studiovou práci. Dynamické mikrofony
snesou trochu drsnější zacházení i zvuk. Používají se nejvíce na zpěv nebo na
nástroje vyvíjející větší akustický tlak např. trumpeta nebo tchýně. Slušný
kondenzátor se dá pořídit kolem šestitisíc káčé, dynamický tak za třiapůl.
Skvělou pověst mají mikráky firem Shure, AKG a Sennheiser.
Mikrofonní kabely pořídíte za 45-50 Kč za běžný metr (včetně koncovek). Tady
není namístě šetřit, ale na druhé straně tzv. "Hi-End" kabely, tlusté jako noha
vzpěračova s koncovkami z platinoiridia, ponechte klidně výhercům sázkového
Jackpotu. Další důležitá komponenta studia je mixážní pult. Mnoho nepoučených
nadšenců splakalo nad skutečností, že kvalitní mikrofon má zcela odlišný
konektor, než je standardem zvukových karet čtvrté cenové kategorie. Na straně
mikrofonu je obvyklý tříkolíkový masivní konektor XLR, zvukaři zvaný "canon".
Na opačné straně je totéž, ale není vyloučen ani 6,3mm monojack. Můžete sice
použít redukci na 3,5mm minijack, obvyklý u zvukovek, ale je to jako byste myli
auto konvičkou na kafe. Zkrátka pro seriozní práci potřebujete mixpult, neboli
směšovací zařízení audiosignálu.

Mixážní pulty
Plánujete-li pořizovat demosnímky vlastní či spřátelené kapely, budete
potřebovat více mikrofonů, více kabelů a logicky i pult s více vstupy. Takové
existují asi tak od dvanácti tisíc korun a od osmi vstupů výš. Nejčastější (a
nejpoužitelnější) je kombinace 4 mono a 2-4 stereo. Výhodou těchto pultů je
kromě korekcí, phantomového napájení (pro kondenzátorové mic.) a zabudovaného
mikrofonního předzesilovače i možnost insertů a auxů (což znamená, že se do
signální cesty mohou vložit či přidat např. reverb, ekvalizér nebo kompresor).
Pro menší počet vstupů jsou dobré i mixpultíky, o kterých bude řeč ve druhé
kapitole.
Existují též kompaktní mixíky, výrobci určené k míchání videa a audia. Nemám s
nimi žádné zkušenosti, ale trochu bych se obával, že k obrázkům jihočeské
krajiny mi přibude šum moře rozbouřeného vzteklou velrybou. Pamatujte, že
úroveň šumu je jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru libovolného
audiozařízení, a je na ni potřeba dávat bedlivý pozor. V případě, že vám
postačí nahrávat jen z jednoho či dvou mikrofonů např. domácí muzicírování nebo
malé akustické seskupení bude vám stačit jen mikrofonní předzesilovač. A věřte
mi, není to žádná zbytečnost. Najmě zvuk snímaný dynamickým mikrofonem bez
předzesilovače zní jako přes mokrý hadr.
O zvukových kartách jste už jistě hodně slyšeli a i ty mají své kategorie.
Nejběžnější jsou ty prvotně určené ke hrám. S cenou kolem pěti stovek (ale i
dvou tisíc), mají jakýs takýs syntetizér, vstupy, výstupy a hrajou. Co si může
prostý "gamesník" přát víc.
Střed se odehrává kolem patnácti až dvaceti tisíc, ale máte-li v rodině někoho
z představenstva banky nebo z předsednictva politické strany, nezaváháte ani
nad ProTools za sestře pětset "smetanů". Zajímavé v kategorii skutečných "Sound
Card" je, že několik renomovaných firem prodává excelentní profesionální
nahrávací systémy za ceny kolem čtyřiceti tisíc (např. MOTU 2408 společnosti
Mark Of The Unicorn, Layla od Event Electronics či Aark 20/20+ od Aardvarku).
Jsou to systémy skládající se z externího modulu ve kterém jsou převodníky a
všechny I/O spojené kabelem s interní PCI kartou. Některé karty mají zabudován
syntetizér (obvykle s wavetable syntézou) a MIDI rozhraním. Ty mohou sloužit i
jako samplery. Např. ISIS od Guillemotu, SW1000XG od Yamahy nebo Pinnacle od
Turtle Beach.
Některé jsou specializované jen pro audio. Pokud byste se rozhodli pro takovou
specializovanou audiokartu, neprohloupíte, bývají totiž velmi kvalitní. Např.
Gina od Event Electronics, Audiomedia III od DigiDesign nebo TripleDAT od
Creamware. Někdy je výhodné mít možnost propojení počítače s MIDI zařízeními i
když pro HDR nám postačí audiokarta. Jedno velmi moderní řešení se jmenuje
"MIDISPORT", a dočtete se o něm v druhé kapitole.

Reprodukce
A nakonec bych se rád zmínil o akustických měničích, bez kterých by vám
sebelepší nahrávka byla platná jako cyklistovi běžky. Říká se jim bedny nebo
repráky nebo reprosoustavy, a mají v celém audiosystému velmi významnou pozici.
Při představě, že nahrávku pořízenou digitálním řetězcem 24bit/96KHz přehráváte
pomocí rozhlasu po drátě, se mi ježí i zuby. Pro kvalitní poslech je samozřejmě
nejlepší zapojit výstupy ze zvukové karty do HI-FI sestavy. Obvykle ale nemáme
počítač v jejím stereouzlu. A tak buď musíme pořídit ještě jeden zesilovač a
reprobedny, nebo se poohlédnout po nějakých kvalitních aktivních bedničkách.
No, a dvě možnosti připadající v úvahu vám představím v další kapitole.

Kapitola druhá testovací
Tak nejprve ty mixíky. Kalifornská firma MIDIMAN, věnující se jak název
prozrazuje všemu co se motá kolem MIDI, vrhla na trh hned tři kousky. Nejmenší
a nejlevnější se jmenuje MiniMixer (2 370 Kč), má na zadní straně osm vstupů a
dva výstupy, to vše v provedení 6,3mm jack. Vstupy jsou uspořádány do dvou
skupin. Input A[1-4] a B[5-8]. Výstupy jsou A a B. Na přední straně jsou jen
čtyři přepínače. Power On/Off, 1 x 8 Mono / 2 x 4 Stereo a pro každou skupinu
A/B je možné určit vstupní úroveň v rozsahu tří poloh L/M/H, neboli nízká/
střední/vysoká. Napájí se jednou devítivoltovou baterií a ta má dle výrobce
vydržet celý jeden rok. Kdo nevěří, ať tam běží, ale vzhledem k serióznosti
firmy to tak nejspíš bude. Je to opravdu velmi jednoduché zařízeníčko,
použitelné hlavně pro stabilní zapojení. Jeho hlavní předností je velikost (27
x 70 x x 160 mm) a nízká úroveň šumu.
Druhá mašinka nese název Multimixer6 (4 180 Kč). Dodává se s externím napáječem
9V/300mA a velikostí se od té první moc neliší (24 x 82 x 152 mm). Na zadní
straně má šest monovstupů, dva monovýstupy R/L a konektor napájení. Na přední
straně má neregulovaný sluchátkový stereovýstup (vše 6,3mm jack). Vrchní strana
se honosí celkem čtrnácti otočnými potenciometry. Pro každý vstup dvojice:
Panorama L/R (černý) a Gain 0-Max (bílý). Výstupní úroveň lze regulovat pro
pravou i levou stranu zvlášť. No, a zapnuto/vypnuto ukazuje červená LEDka,
ovšem vypínač chybí. Zapíná se zkrátka zasunutím napajecího kabelu. Výrobce
uvádí frekvenční rozsah 5Hz-100 kHz +0 1dB. Zkreslení lepší než 0,01%
(20Hz-20kHz), odstup signálu od šumu větší než 90 dB a přeslech lepší než -85
dB. Na takového prcka je to více než slušné.
Další šikovná krabička firmy MIDIMan je dvojitý mikrofonní předzesilovač,
nazvaný rozverně Audio Buddy (4 980 Kč). Soudě dle názvů, které firma svým
výrobkům dává, musí být v kalifornské Arcadii kde MIDIMani sídlí docela veselo.
1. Vysokoimpedanční vstup (100K), optimalizovaný pro kytary. Je-li zapojen, je
XLR vstup 1 (č.15) vyřazen.
2. Kontrolky signálu a přebuzení. Jsou společné pro XLR vstup (č.15).
3. Řízení vstupní úrovně prvního kanálu.
4. 5. 6. Totéž jako v 1. 2. 3., ale pro samostatný druhý kanál.
7. LED indikátor phantomového napájení. (Phantom On/Off)
8. LED indikátor napájení. (Power On/Off)
9. Vypínač napájení (Power On/Off). Externí adaptér přibalen.
10. Konektor napájení 9V/300mA.
11.12. Výstupy 1 a 2. Standardně nesymetrické, ale při použití stereokonektoru
6,3mm jack zapojeného Tip-Ring-Sleeve fungují jako symetrické.
13. Vypínač phantomového napájení. (Phantom On/Off). Bohužel nikde není zmínka,
jaké napětí je použito. Lze předpokládat, že obvyklých 48 voltů.
14. 15. Symetrické vstupy XLR s možností phantomového napájení. Je-li zapnuto,
pak pro oba vstupy zároveň.
Frekvenční rozsah 5 Hz až 100 kHz +0 3dB. Mic Gain: 60dB max. Mic Input
Inpedance 1 K ohm. Guitar Gain: 40dB max. Input Inpedance 100 K ohmů a váha asi
dvacetpět deka. Dobrý, ne?
To nejlepší jsem si nechal na konec. Výrobkem USB MIDISport2x2 (5 390 Kč) firma
MIDIMan ukázala, že její vývojáři myslí na budoucnost. V této malé krabičce se
skrývá rozhraní USB MIDI. Dvakrát MIDI In, dvakrát MIDI Out, každé po
třicetidvou kanálech. Toť vše připojeno k USB (Universal Serial Bus) počítače.
Žádné IRQ, žádné DMA a troufnu si předpokládat i když v manuálu o průchodnosti
není zmínka že tolik zařízení vysílajících MIDI eventy, aby zahltily USB, nemá
na skladě ani Sam Bush na čtyřicáté osmé manhattanské Východní. Myslím, že
vizuální vnímání je docela osvědčené, tak si vemte obrázek "USB" a vězte, že:
1. MIDI vstup A, první ze dvou obsažených. Konektor DIN.
2. Čtveřice LEDek, indikující oba vstupy a výstupy.
3. Tlačítko přepínající USB/MIDI Thru. Při volbě "USB" jsou vstupy přes kabel
vedeny do počítače. Při volbě MIDI Thru která se uplatní při vypnutém počítači
je vstup A průchozí do výstupu A. Totéž kanál B.
4. LED indikující funkci USB, neboli krabička plní úlohu MIDI interface.
5. USB konektor spojující pomocí kabelu obsaženého v dodávce, MIDI port s USB
počítače.
6. MIDI výstup A, vstup B, výstup B toť vše konektory DIN.
Na přiložené disketě jsou potřebné ovladače. Musím zklamat ty, kdož mají
nainstalován operační systém Windows 95. Ovladače jsou pouze pro Windows 98 a
Macintosh.
A nakonec něco, z čeho se dá hudba poslouchat. Francouzská firma Guillemot
dodává do naší krásné leč politikou sužované země dvě objemné krabice. V jedné
je dvojice aktivních reproboxů s výrobním názvem Maxi Booster 640. Výrobce
uvádí výkon 20 watů RMS, a ti co slyšeli tyhle bedničky hrající na plný výkon,
o tomto údaji zcela jistě nepochybují. Obsahují dva reproduktory, jsou z
masivní dřevotřísky, nabarveny standardní počítačovu šedí. Mají sluchátkový
výstup, mikrofonní vstup a regulaci výšek, basů a výkonu. Dodává se k nim
výkonný napáječ 13V/3A, třímetrový propojovací kabel a dvoumetrový stereokabel
pro připojení ke zdroji signálu. Nejsem přítelem testů poslechové kvality, a
tak vám jen za svou osobu mohu říci, že jsem zatím lepší "PC Speaker" neslyšel.
Dlužno dodat, že jsem jich zas tak moc neposlouchal.
V té druhé, ještě objemnější krabici, je dalo by se říci doplněk té první. Ale
hraje to i samo. Zatímco Maxi Booster 640 (4 980 Kč) je určen spíš na
přehrávání hudby, Maxi Subwoofer 720 5D (6 970 Kč) a jeho čtyři satelitní
bedničky budou použitelnější spíš pro hry. Dvacet watů RMS tam zcela
jednoznačně je, a subwoofer duní jak státní pokladna. V masivní bedně je kromě
bass reflexu zesilovač s celkem dvěma vstupy, třemi výstupy a osmi svorkami na
připojení čtyř externích reprobedniček. Některé herní zvukové karty počítají se
čtyřmi reproduktory a podporují prostorový zvuk.
Dokonce už existují i dva (vzájemně nekompatibilní) systémy produkující
vícedimenzionální sluchový vjem. Je jistě zajímavé, když vám při hře uprostřed
bitevní vřvavy kolem hlavy poletuje helikoptéra a takové efekty jsou s tímto
zařízením opravdu velmi realistické. Už míň by mě bavilo, kdyby mi uprostřed
symfonického orchestru kolem lbi poletoval fagotista. Ale jak říkají mí synové,
kdo si hraje, nezlobí. Já s tím souhlasím a jen dodám, že když si pořídíte Maxi
Subwoofer 720 5D, tak se rozhodně zlobit nebudete.

Závěr
Hodně různých témat se objevilo v tomto článku. Do některých jsem rýpnul více,
do některých jen tak ťuknul. Zajímavostí je mnoho, místa málo. Ne každý chce
vědět, že ta a ta zvukovka má převodníky delta-sigma se stodvacetinásobným
přesamplováním. Ale hodně ja takových, kteří !!!!! Každopádně vám všem, kdo se
chcete zabývat hudbou na počítači, přeji pevné odhodlání (a nervy),
nevyčerpatelné zdroje entuziasmu (a peněz) a hlavně spoustu krásných chvil,
když se dílo daří.
P.S. Ceny jsou orientační a s DPH.9 0745/DĚD o