Disková pole přinášejí vysoké kapacity i vyspělé možnosti (2.)

Dokončení včerejšího článku...

4. Softwarové aplikace pro maximalizaci efektivity SSD: Hybnou silou investic do technologie SSD je zvýšení rychlosti operací a přístupu pro kritické aplikace. Jakmile učiníte rozhodnutí týkající se hardwaru, je třeba zodpovědět i otázky týkající se softwaru. Dvěma klíčovými technologiemi z oblasti virtualizace storage, jež jsou zajímavé z hlediska schopnosti maximalizovat výkon SSD disků, jsou thin provisioning a automatizovaná distribuce do vrstev úložišť. Ty je navíc vhodné zastřešit softwarem pro správu úložných zdrojů (Storage Resource Managament, SRM), jenž automaticky sleduje a reportuje, jaká kapacita je využita v jednotlivých vrstvách a na samotných SSD. Software SRM by měl poskytovat dostatečné podrobné informace o využití, aby bylo možné plánovat kapacitu SSD bez nepřesných odhadů.

To vede k otázce, kterou by si měl položit každý zákazník: Jsou zde nějaké skryté náklady? Mnoho řešení vyžaduje investice do celých zařízení či skříní, což může výrazně zvýšit náklady. Jiná umožňují nakupovat disky SSD přírůstkově – v malých množstvích průběžně s nárůstem množství dat.

A dále, budete nuceni předem určit svazky a aplikace využívající technologii SSD? Můžete využít thin provisioning při nasazení disků SSD, nebo budete plýtvat kapacitou, abyste alokovali storage? Thin provisioning znamená, že prostor na těchto drahých discích je spotřebován, jen když jsou do něj zapsána data, a ponechává maximální možné místo volné, přičemž umožňuje, aby disky pracovaly se špičkovým výkonem. Ačkoli si thin provisioning získává velkou popularitu, jen málo dodavatelů tuto technologii nabízí i pro SSD.

Dalším aspektem je schopnost automatizovat distribuci dat do vrstev storage. Použití SSD může zvýšit výkon, ale bez schopnosti dynamicky přesouvat data na nižší vrstvy úložišť zůstanou nepoužívaná data zbytečně staticky umístěna na vysoce výkonných discích. To rychle anuluje očekávané výhody. Protože oborové průzkumy ukazují, že 70 až 80 % všech dat je stále neaktivních, automatizovaná distribuce do vrstev pomáhá udržet podniková data on-line, a přitom odstraňuje potřebu administrativního zásahu nebo softwaru pro klasifikaci dat, čímž se uspoří čas a finance. Kombinací thin provisioningu a automatizované distribuce do vrstev storage mohou uživatelé maximalizovat využití disků SSD pro nejdůležitější aplikace.

Krok 2 – Výběr
Vstupte do tendru, ale požádejte o návrhy. Nyní již rozumíte struktuře svých dat a jste připraveni jít za prodejci s tendrem. Tento krok lze obvykle rozdělit do dvou způsobů – specifikovat požadavky prostřednictvím žádosti o nabídky/tendr. Nebo vytvořit žádost o návrhy (request for proposals, RFP). McIsaac dává přednost druhé cestě, neboť umožňuje organizaci zhodnotit mnohem širší škálu řešení. „Vezměte svůj dokument se strategií ukládání dat a řekněte: Zde jsou mé požadavky, v současnosti máme následující systémy, kapacity, servery a aplikace – takto to vypadá,“ radí McIsaac. „Řekněte si o aktuální konfiguraci řešení daného výrobce využívajícího všechny jeho inovace a aplikujícího poslední novinky, o kterých možná ještě ani nevíte.“

Prodejci by měli přijít zpět s návrhem ve vymezeném čase. Podle McIsaaca je těžší posoudit návrh na rozdíl od specifikované žádosti o nabídku, ale stojí za to jít touto cestou.

„Obvykle můžete dodavatele pozvat na tři hodiny k vám pro základní obeznámení s nabídkami a seznam výrobců nejprve zredukovat na užší výběr, abyste mohli vybírat například ze čtyř nejzajímavějších dodavatelů technologií, které chcete implementovat. Je jasné, že porovnávat 30 dodavatelů je obtížné, protože to zabírá hodně času a celý proces to činí mnohem složitějším.“

Disková pole jsou dodávána mnoha výrobci v celé řadě variant a konfigurací. Konkrétní požadavky se budou odvíjet také od toho, zda si chcete pořídit síťové úložiště typu NAS (Network-Attached Storage), která jsou instalována přímo do LAN, nebo vybudovat škálovatelnou úložnou síť SAN (Storage Area Network). První případ se obecně týká spíše menších a středních firem, zatímco druhý bude zajímat spíše střední až velké podniky.

Srdcem každého pole je řadič, který zajišťuje správu disků. Prezentuje je pak hostitelům jako logické svazky a zároveň také obvykle poskytuje funkcionalitu hardwarového RIADu. Kromě podporovaných typů disků a jejich protokolů je také směrodatné, jaké protokoly a komunikační kanály řadič podporuje pro spojení s vnějším světem, v případě SAN typicky s host bus adaptérem. U síťových úložišť SAN patří k hlavním konkurentům tradičně Fibre Channel, jehož tradiční parketou jsou prostředí velkých podniků, a iSCSI, jež nachází uplatnění zejména u malých a středních firem, stále větší popularitu si však vydobývá také Fibre Channel over Ethernet (FCoE). Výhodou posledních dvou variant je možnost využít existující ethernetovou infrastrukturu. Někteří z výrobců přitom nabízejí disková úložiště, která mohou sloužit zároveň jako SAN i NAS a podporují více různých protokolů.

Kromě toho hrají roli také další funkční oblasti, jimiž byste se měli zabývat. V dnešní době je často skloňovaným pojmem například deduplikace, která umožňuje často dosti výrazně snížit objem ukládaných dat eliminací opakujících se identických bloků či souborů. Stále větší oblibu si nachází také virtualizace storage, která sdružuje úložné zdroje do společného poolu a především usnadňuje správu heterogenních prostředí a poskytuje služby, jako jsou thin provisioning, snadná migrace dat za provozu atd. Tyto technologie jsou na trhu dostupné v řadě variant a lze je implementovat na různých úrovních – typicky softwarově, v síti, ale také přímo v řadiči úložného pole. Každá z těchto technologií poskytuje nezanedbatelné výhody, které byste měli vzít v potaz, nicméně vhodný způsob nasazení závisí na mnoha aspektech. Zejména virtualizace, která se týká jak úložišť typu SAN, tak NAS, je zcela samostatnou a dosti komplexní kapitolou. To vše jsou ale faktory, které stojí za to zvážit už při volbě nového diskového pole.

Následně výrobcům upřesníte rozsah řešení a specifikujete počet terabajtů. Výrobce se může rozhodnout učinit vám nabídku přímo, nebo jít přes partnera. Pokud hodlá angažovat partnera, měl by vám i některého vhodného s patřičnou expertizou navrhnout. Je-li vaše organizace spokojena s navrhovaným partnerem, pak je vše v pořádku. Obvykle je ale lepší mít jednoho výrobce a jednoho partnera, ne více.

Nakonec byste se měli ještě přesvědčit, že výrobce, potažmo partner dobře porozuměli vašim požadavkům a že navrhují řešení, jež jim plně odpovídá. Pak si můžete vyhodnotit, které řešení vašim požadavkům vyhovuje nejlépe. Je třeba brát zřetel na to, zda jsou vaše požadavky orientovány primárně na náklady nebo na něco jiného – například rychlou obnovitelnost nebo snadnou správu. Musíte zkrátka pochopit, jak budete nabídky poměřovat.
Na základě toho si můžete vybrat dodavatele, který se vám líbí nejvíce. Můžete přitom všem oznámit, že si hodláte vybrat preferovaného výrobce a vstoupit do jednání s ním, pokud však jednání nepovede k oboustranné spokojenosti, budete kontaktovat ostatní.

Krok 3 – Vyjednávání
Vyjednávejte a zaměřte se na upgrady kapacity. Během jednání s vámi zvoleným dodavatelem je důležité poskytnout mu zpětnou vazbu a říci, co udělali špatně a kde by mohli navrhované řešení zlepšit, protože oni mohou být schopni jen přizpůsobit původní návrh a stát se nejlepší volbou. Jakmile je tato fáze za vámi, je čas přejít na konečné konfigurace, ceny a smluvní podmínky.

„Pokud jste se vším spokojeni, nic vám nebrání, abyste podepsali smlouvu a oznámili ostatním výrobcům, že jsou mimo hru. Pokud ne, můžete se zaměřit na dodavatele číslo dvě,“ popisuje McIsaac. Patrně nejdůležitější otázkou, která by měla být předmětem jednání, jsou upgrady kapacity. Prodejci často vydělávají značnou část svých peněz tím, že prodají řešení za rozumnou cenu, ale ceny upgradu jsou velmi vysoké. „Ideálním řešením je pro mě něco, co označuji jako opční kontrakt na storage,“ vysvětluje McIsaac.

Ten představuje právo nakoupit další kapacitu, ale ne povinnost. Když tedy vaše potřeby na ukládání dat skutečně vzrostou, budete mít možnost je uspokojit za  předem sjednanou cenu.

V současnosti například musíte nakoupit celkově 80 terabajtů kapacity a počítáte s tím, že v průběhu příštích tří let se tato hodnota ztrojnásobí na čtvrtinu petabajtu, přičemž očekáváte, že budete upgrady provádět podle plánu, který jste předem navrhli. V tom případě budete od prodejce požadovat právo koupit disk na předem dohodnutou cenu. Ten může reagovat tak, že pokud dnes uzavřete příslušný kontrakt, dostanete slevu třeba 30 procent z běžné ceny. Většina lidí by řekla, že je to v pořádku.

„Já ale požaduji, aby cena klesala v průběhu času tak, jak postupně dochází ke snižování cen úložné kapacity v průběhu doby. Chci svoji 30procentní slevu, ale mělo by to být 30 procent slevy na cenu úložné kapacity, která bude aktuální v té době. Nebo mohu navrhnout, aby cena průběžně klesala o 10 nebo 7 procent za čtvrtletí, takže za dvanáct kvartálů dosáhnete uvedené úspory 30 procent,“ uvádí McIsaac.

Stručně řečeno, měli byste využít komoditní křivku a vyhnout se tomu, abyste museli platit příliš mnoho předem. Vždy budou existovat další faktory, jež je potřeba vzít v úvahu, ale klíčové sdělení plynoucí z těchto řádků byste měli mít při nákupu úložného pole vždy na paměti: proveďte audit dat, zvažte vytvoření žádosti o návrhy a vyjednávejte, abyste dosáhli dobrého obchodu, který se vám bude nadále vyplácet s tím, jak budou růst vaše požadavky na dostupnou kapacitu.