Dohoda ACTA: Malleus maleficarum digitálního věku?

Většina členských zemí EU přistoupila tento týden k Obchodní dohodě proti padělatelství (ACTA). Jak je uvedeno v důvodové zprávě Rady EK: „Dohoda ACTA obsahuje nejnovější ustanovení týkající se prosazování práv k duševnímu vlastnictví, včetně ustanovení o opatřeních pro prosazování v oblasti občanskoprávní, trestněprávní, na hranicích a v digitálním prostředí, mechanismy pevné spolupráce mezi stranami dohody ACTA na podporu jejich úsilí o prosazování práva a stanovování osvědčených postupů pro účinné prosazování práv k duševnímu vlastnictví.“ Mohla by tedy sloužit jako jakási příručka v boji s nelegálními padělky.

Plné znění dohody (bez příloh, které jsou možná důležitější než dohoda samotná) najdete ve formátu PDF na webu Evropské komise v příloze výše zmíněného rozhodnutí Rady EK z 24.6.2011. Rada podpis dohody doporučila jak EU, tak všem členským státům. Členské země EU, které dohodu doposud z různých důvodů nepodepsaly, by to měly stihnout nejpozději do 1. května příštího roku. Švýcarsko a Mexiko, které se také účastnily všech jednání, prozatím tuto dohodu nepodepsaly. Přistoupit k ní mohou všichni členové Světové obchodní organizace (WTO).

V dohodě se například můžete dočíst i o hraničních kontrolách, které by měly odhalovat šíření padělků a zamezovat mu. V článku 14 je mimo jiné uvedeno, že: „Strana může upustit od uplatnění tohoto oddílu u malého množství zboží neobchodní povahy nacházejícího se v osobním zavazadle cestujícího.“ Což tedy v podstatě znamená, že tato dohoda se netýká jen zboží obchodní povahy, ale počítá i s jeho pašováním prostřednictvím jednotlivců. Při překračování hranic byste si tedy raději měli ze všech záznamových médií odstranit veškerý nelegální obsah, abyste předešli zabavení těchto přístrojů nebo dokonce trestnímu stíhání. V poznámce je doplněno: „V případech, kdy strana v podstatě zrušila veškerou kontrolu pohybu zboží přes své hranice s jinou stranou, s níž tvoří část celní unie, nebude povinna uplatňovat na hranici ustanovení tohoto oddílu.“ Což znamená, že při cestě na Slovensko nebo do Německa by podobné kontroly probíhat nemusely. Ale spolehnout se na to nemůžete.

Kromě fyzické kontroly na hranicích by měly probíhat i kontroly dat přenášených a uložených v internetu. Členské státy by pak mohly vzájemně požadovat odstranění obsahu, který porušuje autorská práva platné pouze v jedné z dotčených zemí. Poskytovatelé připojení a hostingových služeb by měli pečlivěji sledovat data svých zákazníků a příslušné úřady upozorňovat na porušování práv k duševnímu vlastnictví. V souvislosti s tím je zmiňována zásada „třikrát a dost“ pro všechny, kdo ukládají nebo přenášejí nelegální obsah. Pokud se svým jednáním nepřestanou ani po dvojím upozornění, měli by být odpojeni.

S ohledem na míru neoblíbenosti podobných dohod a zákonů by se podnikatelé i vlády mohli zamyslet nad jinou než restriktivní cestou. Například distribuce digitálního obsahu může být podstatně jednodušší a méně nákladná než v současnosti, což by mohlo vést ke snížení cen a tím i poptávky po nelegálních kopiích. Kdyby držitelé duševního vlastnictví místo armád právníků zaměstnali armádu vědců a techniků, mohlo by se jim i jejich spotřebitelům žít lépe.