Vydavatelé her si libují v otevřených koncích, neboť tak mohou zvědavé hráče snadněji lákat na datadisky ke svým produktům. Doom 3 není výjimkou – v jeho závěru naznačené „pokračování příště“ je venku, s příjmením Resurrection of Evil zapsaným v rodném listu.
Za jeho početím však nestojí lidé přímo z id Software, nýbrž zaměstnanci Nerve software. Těm bylo po zplození multiplayeru do Return to Castle Wolfenstein dovoleno znovu se pomazlit s páně Carmackovým zdrojovým kódem a vytvořit datadisk k jednomu z nejkontroverznějších titulů minulého roku. Výsledek nakonec předčil naše očekávání a potěší nejen pravověrné fanoušky, ale dost možná i ty, kteří v létě zažili nečekané zklamání.
A nedaj si říct a nedaj si říct
Přídavek se odehrává dva roky po událostech, k nimž došlo na vědecké základně na Marsu, kde si uspořádala mejdan pekelnická cháska, pochutnávající si namísto na chlebíčcích a chipsech na zdejším šťavnatém personálu. Protože však šéfové UAC z principu odmítají poučení z vlastních chyb a mariňáků na odpis je v armádním skladu evidentně dost, roku 2146 zachycený signál nenechávají dlouho bez odezvy. Výzkum na rudé planetě je obnoven a ke zdroji vysílání brzy míří tým bojových techniků s rázným hlasem doktorky McNeilové rezonujícím v uších. Obrýlená podnikavá zrzka tomu všemu velí a právě ona bude vaším jediným spojencem poté, co naleznete záhadný předmět, vaše nenechavá ruka spočine na jeho pulzujícím zvrásněném povrchu a na semaforu brány do pekel znovu naskočí zelená. Omluvou vám budiž fakt, že uživatelský manuál, kde byste si přečetli, že Artefakt je nejenom mocná zbraň, ale i lístek pro Satanovu armádu na cestu do naší dimenze, není po ruce a že důsledky svého konání brzy pocítíte na vlastní kůži. Au!
Tři v jednom
Starý známý doktor Betruger má o novinku ve vašem inventáři samozřejmě eminentní zájem, a aby ji dostal, neváhá nasadit všechny hvězdy svého týmu FC Monstra včetně zimních posil. Na hostování získal taková zvučná jména jako Forgotten, Vulgar nebo Bruiser a vše korunoval zapsáním tří pekelných lovců do základní sestavy. Lovci zde figurují jako klasičtí bossové, avšak s tím rozdílem, že po zabití každého z nich si do Artefaktu uložíte jeho unikátní sílu a budete ji moci následně využívat ku prospěchu svému. Nejprve získáte možnost zpomalovat čas, dále berserka a vše korunuje nesmrtelnost. Síly se kumulují, takže ze sebe můžete současně udělat křížence Nea z Matrixu s Mikem Tysonem a v bullet-timu úderem pěstí knockoutovat vše, co vám přijde pod ruku. Působení Artefaktu je pochopitelně omezené – jednak časem a jednak nutností opětovného nabití. „Municí“ jsou duše padlých kolegů a víc než tři do něj nenarvete.
Začlenění zbraně takového kalibru je obrovským oživením – možná neoriginálním, ale nemá to chybu. Čas se zastaví, gejzíry krve tryskající ze zasažených nepřátel visí ve vzduchu a jednotlivé kapky jen velmi neochotně padají k zemi. Když se nepřítel po pravém či levém háku prohne jak hadrový panák a bezvládně odlétá vzduchem, v takových chvílích se budete navzdory přítomnosti zástupců pekla cítit jak v sedmém nebi. Souboje mají najednou zcela nový náboj a jsou nejen variabilnější, ale také mnohem, mnohem akčnější.
Hurá na medvěda
Přispívají k tomu i další nové kousky v soupisu arzenálu. V prvé řadě Ionized Plasma Levitator, zkráceně Grabber – na první pohled totálně „obšlehnutý“ Gravity Gun z Half-Lifu 2, po krátkém testování ne tak úplně „obšlehnutý“ Gravity Gun z Half-Lifu 2. Ač jsme se setkali s názorem, že Grabber je zcela na nic, dost jsme si ho oblíbili. Ani ne tak pro možnost pohazovat si s různým haraburdím či mrtvolami, dokonce ani kvůli lovení drobné nepřátelské havěti a zdobení stěn jejími vnitřními sekrety, ale především pro možnost zachytávat nevyžádané energetické projektily a vracet je zpět odesílateli. V žádné jiné hře se přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ neuvádí v praxi lépe a impové sežehnutí vlastním fireballem by to určitě potvrdili. Tuhle vychytávku navíc získáte hned zkraje hry a věříme, že stejně jako my ji jen tak nedáte z ruky. S Grabberem jsme si zkrátka padli do oka a drželi se v objetí až do momentu, než jsme v kanceláři vyzdobené trofejemi medvěda brtníka našli JI. Hned na první pohled jsme věděli, že je to ONA. Naše stará nerezavějící láska. Dvounohá... pardon... dvouhlavňová brokovnice – lék na blízká setkání s mutanty všeho druhu. Škoda jen, že její na metr obrovská účinnost s rostoucí vzdáleností rapidně klesá.
Cesta ze středu Marsu
Pouť z lůna planety na povrch – s cílem zbavit se nechtěného přívěsku v podobě Artefaktu – vás protáhne skrz dvanáct solidně navržených úrovní. Úvod patří rozvalinám, pozůstatkům starodávné civilizace, jež svojí architekturou dávají vzpomenout na Quake III, zbytek hry pak trávíte v bludišti laboratorních komplexů včetně laboratoří Delta, kde v mezidobí zaúřadovala parta dekoratérů posedlých rudou barvou. Nepřijdete ani o krátkou exkurzi do jámy pekelné, v níž si při kosení zástupů příšer nostalgicky zavzpomínáte na zběsilost prvního Doomu. Všechno postupně graduje, a tak se bavíte od začátku až do konce. Když už by mohla eventuálně zaúřadovat nuda, předhodí vám autoři další zbraň, novou sílu nebo na vás sešlou dosud neviděného soupeře. Napětí houstne, šílené hlasy ve vaší hlavě nabývají na intenzitě a protivníků přibývá. Většina zrůdek už zbaběle neútočí oklikou přes tajné komůrky za vašimi zády, ale rovnou a snaha o vylekání hráče ustupuje přímočarému řádění. Přesto se i nadále najdou situace, kdy spodky budou mít na kahánku, byť je vše díky skriptům pořád dost předvídatelné.
Autoři však kromě akční a hororové struny brnkají i na tu odlehčenou. V nalezených „pédéáčkách“ narazíte na řadu e-mailů, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Čeká vás i oživení v podobě několika coin-op automatů, na nichž si lze přímo ve hře zahrát úžasně návykové pecky jako třeba Hellanoid. Jenom si musíte dát pozor, abyste pro samé bourání cihliček nezapomněli na záchranu lidstva. Multiplayerová část byla doplněna o čtyři mapy pro deathmatch a nový Capture the Flag mód, v němž je limit počtu hráčů navýšen na osm lidí.
Je zřejmé, že pro Nerve bylo prioritou pobavení a nikoliv technické zpracování, které je pochopitelně skvělé, avšak ne samospasitelné. Takovéto datadisky by měly být pravidlem a nikoliv výjimkou. Nuže, milí vývojáři, zkuste si vzít z RoE příklad.
Výrobce: Nerve Software
Vydavatel: Activision
Distributor pro ČR: CD Projekt
Cena: 1299 Kč
Lokalizace: manuál
Internet: http://www.idsoftware.com/games/doom/doom3-roe/
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1,5 GHz, 384 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 64 MB
Doporučujeme: CPU 3 GHz, 512 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Datadisk lepší originálu? Dost možná, jenom škoda několika hluchých míst a především vskutku ďábelské ceny.
Hodnocení: 84 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU