Dvanáct nejoblíbenějších vzorců v Excelu (i s příklady)! - 5.díl

Předcházející díl

Tabulkový procesor MS Excel má ve své databázi funkcí přes 475 nejrůznějších vzorců – od těch nejjednodušších pro jednoduché matematické operace až po velmi komplikované funkce pro statistické, logické a technické výpočty. Typickým příkladem jsou příkazy IF (jeden z námi vůbec nejoblíbenějších vzorců), dále funkce A, NEBO, NE či funkce POČET, PRŮMĚR a MIN/MAX.

Na následujících řádcích se budeme věnovat dvanácti neoblíbenějším vzorcům používaným právě v programu MS Excel. A abychom vám pomohli s jejich používáním, budete mít k dispozici sešit Excelu s příklady použití každého z těchto vzorců. Tento sešit si můžete stáhnout na adrese https://images.idgesg.net/assets/2018/10/basic20formulas.xlsx.

4. Funkce POČET

Funkce POČET se používá pro zjištění počtu číselných hodnot v zadané oblasti buněk. Například oblast C4:C15 obsahuje množství zahradnického náčiní, které bude pan McGregor potřebovat pro svůj obchod. Povšimněte si, že správný výsledek je 10 (z celkem 12 buněk), protože funkce POČET ignoruje prázdné buňky. Pokud byste ovšem do buňky napsali číslici nula, popřípadě datum nebo nějakou číslici, pak ji Excel považuje za obsazenou a zahrne ji do výpočtu funkce POČET.

Zadejte do sloupce C (Quantity) deset čísel. Jedno číslo nahraďte mezerou a poté další číslo nahraďte středníkem a do buňky C7 zadejte datum.

Na konec seznamu čísel (do buňky C16) zadejte následující vzorec: =POČET(C4:C15). Odpověď pak bude číslo 10 (z celkem 12 buněk), protože Excel počítá všechna čísla a datum, nicméně ignoruje prázdnou buňku (obsahující mezeru) a buňku C8, v níž se nachází středník.

Pokud chcete, aby se při počítání počtu buněk zahrnovaly do výpočtu i buňky obsahující kromě číselných hodnot i logické hodnoty či chyby, text, mezera, interpunkce, speciální znaky či jiné znaky zadané pomocí klávesnice, pak musíte použít funkci POČET2.

1. Zadejte do sloupce D (Price) celkem 12 finančních částek v dolarech. Poté údaj v jedné buňce nahraďte otazníkem, v další buňce otazníkem, v další buňce speciálním znakem a konečně v další buňce pak libovolným textem.

2. Do buňky D16 zadejte následující vzorec: =POČET2(C4:C15). Výsledkem bude číslo 12 (z celkem 12 buněk), protože Excel do výpočtu zahrnul i buňky obsahující nečíselné znaky.

3. Všimněte si že řádek 18 (C i D) obsahuje vzorce, které se právě nachází v buňkách C16 a D16.

Pokračování