Už se stalo vícekrát, že někdo vzal karetní hru (a teď nemáme na mysli „Prší“ nebo „Lízaný mariáš“) a hodil ji do počítače. Zatím jen jednou to dopadlo tak, že a) spousta lidí si ani nevšimla, že hraje karty, b) ti, co si všimli, nereptali, c) bylo to naprosto skvělé. Ta hra je stará necelé dva roky a jmenuje se... Etherlords.
Kdybychom to měli vzít stručně, napsali bychom, že počítačová hra Etherlords II vznikla tak, že se vzala Etherlords, vychytaly se chyby, připojilo asi tak půl kila nové grafiky a dvě tuny skvělých nápadů, a to celé se zabalilo do úhledné krabice. Ale že jste to vy, řekneme toho o něco víc. Předně: Zapomeňte na to, že hrajete karetní hru. Když říkáme „karetní“, nemyslíme tím totiž karty ledajaké, nýbrž sběratelské, fantasy a dobré. Jako například Magic: The Gathering. Zadruhé: Připravte se na úžasný zážitek, na něco, co byste od hry „odkudsi z Východu“ (tedy z Ruska) možná nečekali. Zatřetí: Jestli jste hráli jedničku, nelekejte se – na první pohled to vypadá hodně podobně. Na první pohled.
Jsme hluboko v novém a originálním fantasy světě, kde vedle sebe žijí čtyři vcelku rozdílné rasy. Jak už to v takových světech bývá, tak trochu se to tady mezi sebou mydlí – aby se však neopakoval děj prvního dílu, který se právě kolem onoho dlouhého mydlení točil, přichází nový nepřítel, zvláštní a temný. Děj prozrazovat nebudeme, řekneme jen toto: v pěti dlouhých kampaních se postupně podíváte do všech koutů světa, ovládaného éterem (odtud „Etherlords“), prožijete několik osobních příběhů rozličných hrdinů, abyste odhalili zlořád, za pokusem o zkázu všeho živého stojící.
Samotná hra probíhá ve dvou módech. V tom základním hrajete v podstatě RPG – bloumáte po světě s hrdinou, plníte různé úkoly, povídáte si s hodnými lidmi a tlučete ty zlé (hrajete-li za padouchy, pak naopak). Jedna z největších odlišností od prvního dílu se skrývá právě zde. Hrdinu máte jen jednoho jediného (v každé kampani jiného), nemáte žádný hrad, který byste bránili, nestřádáte (tolik) suroviny, prostě takový přechod od hry typu Heroes of Might and Magic k decentnímu RPG. Navíc zmizel tahový mód a hraje se plynule – prostě někam kliknete, a hrdina tam dojde (hrdinka docupitá). Možná si můžete říci, zvlášť jste-li fanoušci HoMaM, že je to škoda, ale nezoufejte – hře to jen prospělo. Jelikož máte jediného hrdinu, víc se o něj staráte a je tak nějak vašemu srdéčku bližší. Navíc je tenhle „chodící“ mód maličko jednodušší a vy se můžete soustředit na to hlavní, tedy souboje.
V druhém módu bojujete. Bojujete neustále a bojujete pořád, s potvorami a nepřáteli stále silnějšími a silnějšími. Naštěstí i vy (tedy vaše hrdinské alter ego) se vyvíjíte, hra je tedy vždycky „tak akorát těžká“, a není-li, jsou k dispozici tři stupně obtížnosti, z nichž si volíte před každým scénářem. Bojuje se na tahy a bojuje se kouzly – jen a pouze kouzly a příšerami s pomocí kouzel vyvolanými. Chcete příklad? Inu dobrá. Boj je vždy jeden na jednoho, na straně dobra (heh) stojí váš hrdina, na opačné hrdina padoušský, případně příšera. Sám rek nemůže útočit ani se bránit, pouze vyvolává příšery, a ty může dopovat přes další čarodějné triky. Příšera pak zaútočí na hrdinu (nepřátelského), pokud se jí ovšem do cesty nepostaví jeho vlastní vykouzlená potvora. Každá nestvůra má útočné a obranné číslo a navíc může mít asi miliardu přídavných vlastností, jako že umí létat nebo je sakra rychlá. Samotná pravidla jsou velmi jednoduchá – a vynikající. Jsou velmi podobná právě kartám Magic: The Gathering, ale vůbec si toho nemusíte všimnout. Podstata je, že vám všechny taje brzy (tak po prvních dvou scénářích) přejdou do krve a bitvy pak nejsou nějaké klikání na nestvůrky, jako v HoMaM, ale opravdové partie – musíte uvažovat nad každým tahem, pečlivě promýšlet strategii a taktizovat, taktizovat, taktizovat. Nádhera, ještě teď se nám kouří z hlavy.
Od prvního dílu jsme se dočkali změny takřka jediné, zato podstatné, snad nejpodstatnější v celé etherlordí evoluci. Kromě základního balíčku kouzel (tentokrát se jich do něj vejde šestnáct, tedy o jedno víc než minule), který v soubojích používáte, máte ještě „batoh“ – a v něm tuny kouzel (karet) dalších, která jednak in memoriam vypadla z ne tak šťastných protihráčů, jednak jste si je mohli koupit v obchodech, sem tam se v lesích či lukách vyskytujících. Kdykoliv (tedy i těsně před bitvou) si můžete karty mezi zásobárnou a balíčkem prohazovat, a tak se připravit na různé druhy nepřátel. Nádhera, vrcholný taktický prvek, zlatý hřeb soubojů. Tleskáme.
Grafické ztvárnění toho všeho je jedním slovem skvostné. Hra je zpracována ve 3D – jak základní dobrodružná mapa, tak souboje. Potvory jsou nádherné a perfektně rozanimované, ovšem je tady jeden problém: nádherné totiž byly i minule a nepříjemné je, že valná většina grafiky zůstala úplně stejná. Stejné příšery, stejná kouzla, stejné efekty. Fajn, spousta potvor/kouzel/efektů přibyla, ale ty, co jsou shodné, jsou… shodné. Jde to až tak daleko, že když jste v módu souboje, jsou od sebe první a druhý díl k nerozeznání, a to je opravdu škoda. Abyste nás nepochopili špatně: už první díl byl graficky famózní a je takový i ten druhý, jen... je dost stejný.
Jak už jsme psali, obtížnost je „tak akorát“. Pohodovému hraní velmi pomáhá příjemné uživatelské rozhraní, které někdo vymýšlel hlavou chytrou a v podobných hrách otrkanou. Souboje jsou sice tuhé, ale jen do té doby, než zjistíte, co na koho platí – pak jsou sice tuhé dál, ale už v nich můžete zvítězit. Pokud občas narazíte na příšeru vyloženě slabou, s níž bojovat je pod vaši úroveň, můžete nechat špinavou práci na automatice a sami si třeba uvařit kafe nebo si dát koláč s tvarohem a trochou máku. Jestliže je naopak příšera příliš silná, prostě jdete jinam a vrátíte se, až budete o maličko drsnější. Hrát můžete i ve dvou (a to jak po internetu, tak LAN – a dokonce se i střídat u jednoho počítače), trošku smutné (leč asi logické) je, že se takhle dají hrát jen souboje.
Ještě jednu významnou věc sluší se říci. Hra je česky. Nevím, já osobně nemám překlady do češtiny moc rád, ale já jsem divný: nenávidím dabované filmy a poslední dobou mám hrůzu i z některých překladů knih, tak mě neberte moc vážně. K recenzi jsme měli češtinu ještě nedokončenou – a i tak to nebylo špatné. Pár překlepů či chyb se snad ještě vychytá, jinak vcelku bez připomínek. Máte-li tedy české verze her rádi, litovat nebudete.
Tak, teď přijde to nejhorší – srovnání s prvním dílem. Je to problém, milé děti, je to problém. Jak už jsme řekli, souboje jsou v podstatě shodné, a i když se všechno díky pár drobným, leč zásadním změnám v pravidlech hraje o dost jinak, pořád se vkrádá otázka, proč tohle všechno nevyšlo třeba jako datadisk. No... pryč s hříšnými myšlenkami – máme tu nový příběh, nová kouzla, nové zrůdy, tak sláva. Kdybychom nehráli jedničku, dali bychom asi skvostných devadesát, i tak ale považujeme Etherlords II za skvělou hru – a k prvnímu dílu se už nikdo z nás vracet nebude.
Co s tím vším a jak to celé zakončit? Etherlords II jsou nádherná hra. Nádherná vizuálně – a nádherná i herně. Milá hudba, perfektní zvuk, prostě krása. Možná vás po nějaké době začne maličko nudit, ale dejte si den pauzu – a vrátíte se. Asi ji nebudete hrát léta, ale těch pár týdnů, které strávíte v její společnosti, bude milých a zábavných – máte-li jen trochu rádi, když váš mozek pracuje na plné obrátky. A to bude.
Výrobce: Nival Interactive
Vydavatel: Strategy First
Minimální konfigurace: CPU 600 MHz, 128 MB RAM, HDD 2 GB, 3D karta 8 MB
Doporučujeme: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, HDD 2 GB, 3D karta 32 MB
Multiplayer: ano
Internet: http://www.etherlords.com
Verdikt: Nádhera a skvost. Pro ty, co nehráli první díl, povinnost. Pro ty, co hráli... vlastně taky.
Hodnocení: 80 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU