První, čím Classmate PC překvapí, je jeho hmotnost. Classmate váží okolo 1,4 kg, což je na počítač určený zhruba pro 10leté děti překvapivě hodně. Je to dost i pokud vezmeme v úvahu jeho rozměry 245 x 196 x 44 mm. Část hmotnosti sice připadne na použitou šestičlánkovou baterii, ale jiné notebooky vybavené 7palcovým displejem váží okolo 0,9kg a často i méně. Je to výsledek toho, že Intel rozhodně při oznámení úmyslu vyrobit Classmate PC nežertoval a notebook je skutečně odolný. Při této hmotností se sice dětem pronese, ale dokáže odolat i pádům a nárazů, kterým bude jistě vystaven. Sekundárně to dětem ztíží i možnost s nimi po sobě házet, ovšem přes hlavu bych s ním při třídní strkanici místo sešitu nechtěl dostat. Jde skutečně o masivní housing, který je schopen poskytnout dostatečnou ochranu až do úrovně záměrně vedeného pokusu o zničení.
Notebook jsme několikrát nechali spadnout ze stolu a s výsledkem jsme byli spokojeni. Při druhém pádu jsme sice chvilku přemýšleli, jak vysvětlit Intelu, proč jejich jediný demo kus pro střední Evropu jaksi nebootuje. Pak jsme si uvědomili, že baterie se občas musí nabíjet a bylo po problému :-). Na skutečně nijak šetrné zacházení reagoval notebook v okamžicích, které se mu hrubě nelíbily, vypnutím. Ale vždy se po zmáčknutí tlačítka pro zapnutí ochotně vrátil zpět k životu. Jediným kritickým místem je tak jeho 7“ LCD s rozlišením 800 x 480 pixelů. Displej určitě dokáže „vydýchat“ i nějaké to standardní upozornění, že je ve škole (v podobě přistání houby, křídy, gumy, nechtěného ťuknutí tužkou) - ale přímý zásah na „budku“ od rozzuřeného dítěte, kterému se nedaří vyřešit logickou úlohu, rozhodně nepřežije.
Porovnáme-li model XO-1 z projektu One Laptop Per Child (OLPC) – je fér říci, že ten jsme měli v ruce asi čtvrt hodiny na výstavě a navíc šlo o inženýrský vzorek (tedy prototyp) - proti Classmate PC, působí XO jako plastová hračka. Je samozřejmě levnější než Classmate PC, ale rozhodně nevydrží tolik co Classmate. Zastánci OLPC sice namítají, že cena je zde přednější, ale to není úplně pravda. OLPC není totiž charitativní akce – výrobcům tohoto zařízení přinese i zisk - byť minimální. A jako k obchodnímu počinu se přistupuje i k nasazení a dodávkám OLPC. Že by se OLPC spoléhalo na štědré dotace ze strany mezinárodních organizací jako je například UNICEF a dotace ze strany vlád zemí, kde hodlá OLPC nasadit? S těmi se od počátku projektu počítá, což není samozřejmě nic špatného a lze to i v určité míře přivítat. Ale nemělo by to znamenat rezignaci na jistou ekonomickou vyváženost projektu a zavádění přístupu „je to natolik levné, že je jedno kolik se jich rozbije“. Nízká pořizovací cena totiž nakonec stejně bude výsledkem štědrých příspěvků ze strany daňových poplatníků nebo přispěvatelů dobročinných organizací. U podobných projektů tomu tak bylo a vždy bude. A ani Classmate není výjimkou, i jeho nasazení bude záležet na financování a rozpočtu pro veřejné školství, což není segment, který by penězi oplýval v rozvinutých krajinách, natož v oblastech nově vznikajících trhů.
Classmate PC vydrží na baterii v závislosti na zátěži od dvou do čtyř hodin. Obvyklý čas výdrže při běžném používání při naší práci byl cca 2 hodiny 30 minut. Lze tak předpokládat, že při požadavcích, které na tento počítač může klást výuka, je i čas ke 4 hodinám reálný předpoklad. Classmate ovšem nepočítá s nedostupností elektrické energie v takové míře, jako XO-1, které má i mechanickou kliku pro „nouzové“ nabíjení. XO předpokládá výpadky energie po dobu i několika dní. Ač to může znít bezcitně, tam kde se počítá byť s občasnými výpadky elektrické energie – ať v důsledku přetížení sítě, nedostatku energie, špatného stavu vedení – je dítěti počítačová gramotnost v této podobě k ničemu. Stále totiž jde o vztahy mezi sociálními vrstvami, kde vládnoucí skupina nemá zájem na vyšší vzdělanosti. A v oblastech, kde je o podobné počítače zájem ze strany vlády, je tato schopna, byť někdy půjde o budování za cenu zrušení jiných projektů, elektrickou energií danou oblast zásobit již jenom z toho důvodu, aby nevypadala na mezinárodním poli neschopně nebo totálně zaostale.
Zdroje: IDG, IDC, PC WORLD, Intel. MIT, OLPC
Classmate PC má ovšem oproti XO-1 přece jenom zřetelný náskok. V červnu bylo 60 kusů v Indii, 150 v Pákistánu, 150 na Filipínách, 50 ve Vietnamu, 45 v Thajsku. Do Thajska pak míří dalších 55, po stovce dostanou Indie a Indonésie, 460 Maljsie a 60 skončí na Srí Lance.
Většina zemí používá tyto počítače ve svých třídách s rozšířenou výukou matematiky, fyziky, chemie – obecně v předmětech využitelných v technické oblasti. Malajsie patřící mezi výjimky naplánovala nasazení Classmate PC pro podporu výuky zeměpisu, jazyků a pro výtvarné práce. Současná cena dodávaných Classmate PC je 285 USD, se zvýšením výroby se dostane na úroveň 175 USD. V současnosti kalkulovaná cena OLPC XO-1 je 150-175 USD pro náběh výroby. Zde je XO-1 občas haněno, že podvádí se svým označení stodolarový notebook, ale již v začátcích tvůrci uváděli, že tato cena je kalkulována na plně rozeběhnutou výrobu s cílovým rokem 2008. Ale i tak bude zajímavé sledovat, jak se jim to podaří.
Ale otázka ceny jednoho kusu není pro asijské vlády rozhodující. Rozdíl 10, 20 i 50 USD nehraje roli, protože si prostě nemohou dovolit nakoupit počítače v potřebném množství. Filipíny mají například 40 milionů studentů a z hlediska přínosu pro jejich ekonomiku je zatím vhodnější investovat do špičkového vybavení pro nejnadanější studenty podobně jako to dělala svého času Indie s investicemi do technických univerzit.
Classmate PC je postaven na procesoru Intel Celeron M s frekvencí 900MHz, 256MB RAM a 2GB flash memory nahrazující pevný disk. Je vybaven i Wi-Fi, ethernetovým rozhraním a . Klávesnice je pro dospělé uživatele na hranici přijatelnosti – ovšem pokud máte menší ruku, byla by pro vás přijatelná. Skvěle je navržen kulatý touchpad, který bychom klidně přivítali i běžném „dospěláckém“ notebooku.
Jako operační systém jsou použity anglická Windows XP. Na přeinstalování českými OS jsme nenašli dostatek kuráže a pokud vezmete v úvahu konfiguraci, nechtělo se nám obětovat ani několik hodin, které by byly potřeba k plnému zprovoznění Classmate pod českými "wokny". Nám se na něm v rámci testování podařilo streamovat video jak z externí mechaniky, tak i z YouTube. Ovšem ne vždy plynule, zde se ukázala malá velikost paměti – jak RAM, tak i flashové - jako překážka.
Rovněž se nám z externího 4GB flashdisku podařilo rozeběhnout i Office 2007. Sice jsme několikrát během instalace museli řešit nedostatek místa pro alespoň základní soubory tohoto balíku (a pohráli si s registry), které si vynucují instalaci na systémový disk, ale již nám nepřipadá tolik nesmyslná snaha Microsoftu o dodávky třídolarových Office pro OLPC. Snaha rozeběhnout některé programy na Classmate PC nám připomenula „staré dobré časy“, kdy jsme se mořili jak s Basicovými programy tak, aby "vlezly do paměti", tak později s managementem XMS a EMS paměti. Řada programů jistě půjde rozeběhnout v režimech kompatibility, což umožní snížit požadované systémové prostředky a s penetrací těchto počítačů vzniknou i verze programů spustitelné rovnou z programové složky.
Na Computexu nám Intel předvedl typickou strukturu, ve které by měl být počítač nasazen. S Classmate se primárně nepočítá jako se samostatným počítačem, ale jako součástí počítačové sítě, kterou třída vytvoří svými notebooky.
Samotné řešení vytvoření sítě je nastaveno tak, že v okamžiku bootování systému se „žákovský“ počítač automaticky rozhlíží a hledá „učitelský“. Učitel má pak po propojení možnost v každém okamžiku přistoupit a vidět čím se žák zrovna zaobírá. Učitel také samozřejmě může žákům zasílat informace, například fotografie, kterými doplní svůj výklad nebo zaslat i soubory se zadáním úkolu. Pokud Classmate nenalezne při bootování „učitelský“ počítač, naběhne klasicky jako samostatný systém. Řešení je připraveno i na spolupráci školy a rodiny. Koncept Classmate PC umožňuje se správným softwarem i fungování jako žákovská knížka, neboť učitel má možnost rodiče i přímo názorně upozornit, v čem dítě chybuje nebo v jaké oblasti jeho znalosti pokulhávají.