Akční pecku Far Cry lze považovat za ukázku německé preciznosti. V roce 2004 jejím prostřednictvím ukázalo vývojářské studio Crytek maximální možnosti tehdejších grafických karet. Kromě vizuálního pozlátka však hra představila taktéž napínavý příběh a nápaditou hratelnost. Není proto divu, že se prodalo kolem tří miliónů kusů. To už je pořádný zástup fanoušků a potencionálních kupců. Proto když Montrealské studio UbiSoftu, hledalo vhodné levné jméno, které by prodalo jejich připravovanou first person akci, šáhli po značce Far Cry, a použili jí pro svou novou hru. Už na začátku loňského roku koupil UbiSoft od Cryteku veškerá práva na značku Far Cry i s licencí na CryENGINE. Druhý díl tak krom názvu před číslicí dvě nemá s původní hrou jiné pojítko.
Z tepla do Horka
Far Cry 2 se stěhuje ze slunného Karibiku do srdce ještě slunnějšího černého kontinentu. V kůži žoldáka bez minulosti budete operovat na africkém území. Samozřejmě ne po celém, ale i tak na jeho dosti velké části – autoři hovoří o padesáti kilometrech čtverečních. Nacházíte se v oblasti, kde mezi sebou válčí dva diktátoři. Celý konflikt přiživuje prodejem zbraní člověk s jednoduchým jménem – Šakal. Území je plné obou armád a dalších žoldáku, sledujících své vlastní zájmy. Nikdo vám nebude organizovat váš volný čas, pouze vy volíte směr dalšího postupu nebo si vybíráte jakou práci přijmete a pro koho. Splnění všech misí vás postupně donutí procestovat celou oblastí, která je tvořena hlavně savanou a z menší části džunglí. Bude možné jí klidně projít křížem krážem, tam a zase zpátky, aniž byste potkali jediný nápis loading.
„Každé zranění je potřeba léčit adekvátním způsobem – tržnou ránu zafačujete nebo kulku pěkně po rambovsku vydloubnete nožem.“
Samotnou herní část Far Cry 2 nejlépe charakterizuje jediné slovo – proměnlivost. Vše bude podléhat sofistikovanému systému akcí a reakcí. Nic nebude záviset na pouhých skriptech. Netýká se to výhradně chování lidí nebo zvířat, ale také počasí nebo propracovaných sociálních vztahů mezi hráčem a ostatními žoldáky či vojáky. Každá vaše akce vyvolá řetězovou reakci, která ovlivní celý herní svět.
Poručíme větru dešti
O počasí se nestará jednoduchý přepínač „prší – neprší“. Do hry je implementován složitý model všech podmínek nutných ke vzniku konkrétného počasí. Jakmile začne pršet, bude to z důvodu vhodných atmosférických podmínek. Vítr začne foukat směrem, který odpovídá aktuálním podmínkám, při čemž ovlivňuje své okolí, hýbá trávou, korunami stromů a víří prach. Nebude však pouhý hybatel okolní flórou, ale zásadně ovlivní vaší strategii. Ve spoustě her lze jednoduše zapálit porost a tím se lehce zbavit škodné v něm stojící. Tady to tak jednoznačně neplatí. Oheň nezachvátí v jednom okamžiku veškeré okolí, ale šíří se směrem po větru, takže špatným odhadnutím směru můžete pořádně zatopit sami sobě.
Sociální vazby
Oba diktátoři disponují armádou s klasickou hierarchií začínající vojínem a končící samotným diktátorem. Pokud odprásknete nějakou šarži, postižená armáda nepřijde o polního velitele, ale na jeho místo nastoupí nejbližší nižší šarže. Dokonce můžete oddělat samotného diktátora, ovšem bez velkého významu, neboť i on je nahraditelný a na jeho místo nastoupí jeho bývalá pravá ruka. Další lidé, zejména žoldáci, nejsou ve hře přítomni jen tak pro formu, ale bude mít zásadní vliv na hratelnost. Ostatní herní postavy tedy nebudou pouhými panáky řízenými primitivním scriptem, ale měli by představovat samostatné osobnosti chovající reálně se podle složitého algoritmu. A pochopitelně platí, jak vy se chováte k nim, oni vám oplácejí stejnou mincí. Pokud si vstřícným chováním a občasnou pomocí s úkolem vytvoříte přátele, rozhodně nebude litovat. Ve vypjatých situacích vám pomohou. Když budete třeba s rozsáhlými zraněními už už čekat na dlouhou a bolestivou smrt, objeví se dobrá duše, která odrazí nepřátelský útok, čapne vás za kšandy a odtáhne do bezpečí, kde vás vykurýruje (přijdete tak ovšem o svůj arzenál). Přidá nám to jako vcelku jednoduchý nápad, který ale posune laťku dokonalosti o notný kousek výš.
Samozřejmě léčení neprobíhá otřepaným přeběhnutím přes lékárnu. Každé zranění je potřeba léčit adekvátním způsobem – tržnou ránu zafačujete nebo kulku pěkně po rambovsku vydloubnete nožem. Nemyslete si, že kamarád bude nablízku, kdykoliv vám poteče do bot. Zaleží na vašich vztazích a na okolnostech, jestli o vás bude vědět a zároveň bude dostatečně blízko. Jako další velké kamarády oceníte vozidla. Není se co divit, chodit všude pěšky by nebylo moc zábavné. Řidičák pochopitelně nepatří mezi vaše výsostné právo, a proto i ostatní přátelé či nepřátelé mohou naskočit za volat bojového stroje. Opět se nejedná o vyhrazené postavy řidičů, ale kdokoliv, kdo dojde k závěru, že momentálně nejlepší způsob, jak vás pronásledovat, je vozem, nasedne do auta, případně nabere posily, a začne stíhání.
Střílečky, kde každou postavu řídí jen několik variant chování, se pomalu stávají minulostí. Vzpomeňme na výborného Stalkera, kde další lovci artefaktů byli řízení pokročilejší AI. Far Cry 2 půjde dokonce ještě dál – ne jen ostatní žoldáci, ale všechny postavy, to znamená i obyčejní vojáci, se budou chovat jako myslící tvorové se svými potřebami jídla, spánku a pracovních povinností. Nebudou pouhé stroje neustále opakující stejnou sekvenci rutin. Pokud třeba uvidíte v puškohledu človíčka dlabajícího konzervu, není to proto, že je to voják svačinář, který neustále chodí v kruhu a při každém kolečku zasedne ke konzervě, ale jí prostě proto, že má hlad. Jakmile se nají, půjde plnit svoje povinnosti, případně něco jiného závislého na mnoha aspektech.
Žánr: válečná akce
Výrobce: Ubisoft Montreal
Vydavatel: Ubisoft Entertainment
Multiplayer: ano]
Datum vydání: 2. čtvrtletí 2008
Internet: farcry.us.ubi.com/teaser
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU