Filmy z DVD na CD I.

Přehrávání filmů na DVD vám v případě, že vlastníte domácí kino, bezpochyby
připraví fantastický zážitek, a to už jen vzhledem ke kvalitě obrazu a zvuku,
jež poskytuje. Současné technologie nabízejí možnosti, jak vaše draze pořízené
DVD filmy ochránit před poškozením. Přečtěte si, jaké možnosti jsou dnes k
dispozici v oblasti zálohování DVD filmů a kdy se vyplatí jich využít.

Formát DVD se v současné době prosazuje stále více. DVD mechaniky se pomalu,
ale jistě dostávají mezi standardní komponenty počítačů, a jen málokterý
výrobce počítačů vám dnes svůj produkt nabídne bez nich.

Patřičné využití formátu DVD je zejména záležitostí filmového průmyslu. Počet
filmů dostupných na DVD discích se v dnešní době pohybuje okolo několika tisíc,
což oproti roku 2000 představuje nárůst o několik set procent. Není proto divu,
že i mnoho našich čtenářů se bude zcela jistě vážně zajímat o možnosti
zálohování DVD filmů. To bylo ještě loni poměrně komplikované a předpokládalo
použití několika programů.

Dnes se postup vytváření záložních kopií DVD filmů razantně zjednodušil. V
článku s názvem "Zálohování DVD filmů na CD disky" vám postup zálohování
podrobně popíšeme a sami uvidíte, že za pomoci moderního softwaru se vám
provádění této operace stane hračkou.

V tomto článku naleznete kromě dalších, doufejme zajímavých informací, odpovědi
na otázky typu: Kdy má vůbec vytváření kopií smysl? Jak výkonný počítač
potřebuji? Které metody kopírování jsou pro tento účel vhodné? Na kolik Kč celá
legrace přijde?


1. Využití

Kdy se vyplatí vytvořit záložní kopii?

Záložní kopie DVD filmů na CD discích vám nabízejí větší míru flexibility.
Můžete je např. velmi snadno přehrávat na počítači nebo notebooku vybaveném
pouze CD-ROM mechanikou. Tuto možnost využije hlavně ten, kdo velmi často
cestuje, nebo se často pohybuje mezi svým trvalým a přechodným bydlištěm a chce
filmy sledovat na obou místech, aniž by s sebou musel brát drahý originál.

Software, potřebný pro vytvoření záložních kopií, je k dostání zdarma na
internetu. Abyste jej však nemuseli hledat, připravili jsme vám všechny
potřebné nástroje a utility . Podrobnější informace naleznete v tabulce s
názvem "Vytváření záložních kopií na CD disky: Potřebný software".


2. Zákony

Vytváření záložních kopií je dovoleno jen pro soukromé použití

Podle zákona si smíte legálně získaný DVD film pro své soukromé použití
zkopírovat na jiné médium ať se jedná o pevný disk či CD disk. A toto právo
platí i pro DVD filmy opatřené ochranou proti kopírování. Problematické a dosud
ne zcela přehledné je použití programů umožňujících prolomení ochrany proti
kopírování (nazývaných také jako Ripper Tool). Tyto programy prolomí ochranu
proti kopírování DVD, která se nazývá CSS (zkratka z anglického Content
Scrambling System). Údajně asi ne zcela korektní je rozšiřování tohoto softwaru
uveřejňováním na WWW stránkách, ale případné použití těchto utilit pro soukromé
účely je prý v souladu se zákonem.


3. Výkon počítače

Rychlý procesor a dostatek místa na pevném disku

Pro vypálení DVD filmu na CD disk musíte z DVD převést gigabajty dat, což jinak
řečeno znamená tato data zkomprimovat. Hlavní zátěž při této náročné operaci
spočívá na mikroprocesoru. Ten by měl být taktován alespoň na frekvenci 500
MHz. Pak celá komprimace videodat probíhá stabilně a bez přerušení jinak totiž
musíte celý proces ve většině případů pustit znovu. Další výhoda je samozřejmě
v rychlosti celého procesu čím větší bude taktovací frekvence mikroprocesoru,
tím rychleji bude komprimace dat probíhat.

Doba, po kterou bude komprimace probíhat, závisí rovněž na délce filmu, způsobu
komprimace a také na druhu použitého softwaru. Podle našich měření trvala celá
procedura u počítače s procesorem na frekvenci 1 GHz podle druhu filmu 5-8
hodin, zatímco počítač s procesorem o taktovací frekvenci 500 MHz potřeboval
asi 16 hodin.

V závislosti na způsobu komprimace budete také potřebovat až 2 GB volného místa
na pevném disku. Dostatek prostoru na pevném disku vám tak zajistí
bezproblémové ukládání zkomprimovaných souborů.


4. Náklady

Záložní kopie již od 25 Kč

Pokud budete převádět svůj DVD film pomocí videokodeku s vysokou rychlostí
komprimace takovým je např. videokodek Divx Pro vejde se vám celý film na jedno
CD. Když uvážíme, že jeden CD disk stojí okolo 25 Kč, vyjde nám za stejnou cenu
pořízení jedné kopie jednoho filmu. Kvůli vysoké rychlosti komprimace sice
dochází ke ztrátě kvality zvuku či obrazu, ta je však poměrně malá. Navíc je
potřebný software k dispozici zdarma.

Jestliže však zvolíte komprimaci ve formátu čitelném pro DVD přehrávač, budete
potřebovat v závislosti na délce filmu dva až tři CD disky. Zato vám tento
způsob komprimace nabídne kvalitu obrazu a zvuku téměř takovou, jako na DVD
disku. Software, který k tomuto účelu potřebujete, je rovněž k dispozici
zdarma. Jedna záložní kopie vás pak vyjde asi na 75 Kč za jeden film.


5. Výstupní data (I)

Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu MPEG 4 Doposud bylo považováno
vytváření kopií DVD filmů za věc obestřenou tajemstvím, které rozumělo pouze
několik technikou posedlých filmových fandů. Pro získání jakéhos takéhos
výsledku bylo třeba použít celou řadu různých utilit, a kromě toho bylo nutné
proniknout do nejmenších detailů jejich konfigurace. Nyní potřebujete nějaký
videokodek, např. Divx Pro, k němu jeden audiokodek, postačí ten, jenž je
dodáván s Windows, a také nějaký, nejlépe freewarový program. jsme pro vás
vybrali utilitu s názvem Dvdx. Samozřejmě není zdaleka jediná, ale je
jednoduchá a univerzální, a tak začneme právě s ní.

S těmito nástroji může i úplný začátečník bez problémů zhotovit zálohu svých
dévédéček. Detailní postup bude popsán ve stati "Zálohování DVD filmů na CD
disky".


6. Vypalování na dvě až tři CD

Vhodné pro přehrávání v počítači a DVD přehrávači: Celý film na několika CD
discích

Pro přehrávání záložních kopií vašeho DVD filmu v DVD přehrávači musíte data na
CD uložit v kompatibilním formátu, to znamená v takovém formátu, který DVD
přehrávač přečte. Mezi ty nejčastěji používané patří Video-CD (VCD) a
Super-Video-CD (SVCD). Dnes všechny přehrávače podporují formát VCD, s
kvalitativně lepším formátem SVCD je kompatibilní asi polovina ze všech dnes
dostupných zařízení. Vše, co potřebujete, je freewarový program Dvdx, který
naleznete ve verzi 1.8 (DVDX_1_8.ZIP, 2,03 MB) a dále ve verzi 1.6
(DVDX_1_6.ZIP, 1,10 MB). Starší verzi uveřejňujeme pouze z důvodu
spolehlivosti, neboť během testování se u nové verze v několika případech
objevily potíže s kódováním. Bude-li to také případ vašeho počítače,
doporučujeme použít starší verzi 1.6. Dále budete potřebovat program Win on CD
od verze 3.8 a vyšší, nebo Nero Burning ROM od verze 5.0 demoverzi 5.5.7.2
naleznete (NERO5572.ZIP, 11,3 MB). Podrobný postup, jak vytvořit záložní kopie
tohoto typu, naleznete ve stati "Zálohování DVD filmů na CD disky".


7. Vypalování na DVD disky

Drahé a přitom nejisté: Záložní kopie vypálené na DVD disk

Daleko jednodušší je, když si film na DVD zkopírujete pomocí DVD vypalovačky na
DVD disk. Jelikož se ale většina filmů na disk o velikosti 4,37 GB nevejde,
musíte použít daleko dražší médium s kapacitou 8,7 GB. Alternativou je možnost
nakopírovat DVD film na 4,37GB médium, ovšem ne jako kopii 1 : 1, nýbrž s
poněkud omezeným rozsahem funkcí, případně nižší bitovou rychlostí. Často ale
stačí pouze vynechat titulky a alternativní zvukové stopy. K výše uvedeným
výdajům musíte dále započítat poměrně vysokou cenu DVD vypalovačky. Mimo to se
ještě dnes ani nedá předvídat, který ze tří standardů DVD vypalovaček (boj se
vede mezi standardy DVD-RAM, DVD-RW, DVD+RW) se v budoucnu prosadí. Když to
tedy vše shrneme, tak se může stát, že za spoustu peněz dnes koupíte zařízení,
které už zakrátko může být pasé.


Filmy z DVD na CD II.

Zálohování DVD filmů na CD disky

David Čepička, Michael Schmelzle

Ještě donedávna se daly záložní kopie filmů na DVD vytvořit zdlouhavým a
komplikovaným způsobem, spočívajícím ve vypalování na CD disky. Nyní můžete
celé filmy zálohovat na CD disky pohodlně a hlavně jednoduše. A co víc i tyto
zálohy se dají přehrávat ve vašem počítači, případně v DVD přehrávači, a to
téměř bez ztráty kvality obrazu a zvuku.


1. Velký objem dat

Proč vlastně musíme při zálohování film uložený na DVD komprimovat?

Představte si následující situaci: Koupili jste si DVD, na němž je váš oblíbený
film, a nyní si chcete od něj vytvořit na CD disk záložní kopii. Po prozkoumání
DVD disku ale zjišťujete, že většina souborů filmu se pohybuje svou velikostí
okolo hranice 1 GB. Je vám tudíž jasné, že na se na jeden CD disk nevejde ani
jeden. Celý film tak zabere na DVD disku mezi 4-8 GB místa. Když tuto velikost
přepočítáme na CD disky o kapacitě 700 MB, jednoduchou matematikou nám vyjde,
že na jeden film budeme potřebovat alespoň 6 kusů CD disků, v nejhorším případě
až 12 kusů. Ale takové pouštění filmu z těchto CD disků by vám moc požitku z
filmu nepřineslo, jelikož byste asi každých 15 minut museli chodit disky
vyměňovat, a to jen kvůli až enormní velikosti filmových souborů. Takže shrnuto
a podtrženo: Z výše uvedených důvodů musíte data na DVD disku zkomprimovat, a
to prostřednictvím softwaru, kterému se říká De-/Encoder.


2. Software

Které programy jsou potřebné pro vypalování filmů

Pro vypálení kopie DVD filmu na CD disk musíte podstoupit níže uvedených pět
kroků. Filmová data, jež jsou chráněná proti kopírování, se musí dekódovat,
dekomprimovat a současně znovu zkomprimovat, uložit na pevný disk a nakonec
vypálit na CD. První čtyři kroky zajistí jeden program freewarová utilita Dvdx
1.8, kterou naleznete ve verzi 1.8 (DVDX_1_8.ZIP, 2,03 MB) a verzi 1.6
(DVDX_1_6.ZIP, 1,10 MB). Pouze v případě, že chcete svoji záložní kopii uložit
ve formátu MPEG 4, je nutné ještě doinstalovat některý z kodeků Divx, např.
Divx Pro 5.0. Tento kodek rovněž naleznete (DIVXPRO5GAINBUNDLE.EXE, 2,86 MB).
Ostatní informace týkající se softwaru uvedeného v tomto článku budou uvedeny v
tabulce s názvem "Vytváření záložních kopií na CD disky: Potřebný software".

Co se týče posledního kroku, jímž je vlastní vypalování na CD disk, pak u filmů
ve formátu MPEG 4 nepotřebujete žádný speciální software. Avšak pro vytvoření
filmových kopií ve formátu MPEG 1 a MPEG 2 je nutné použít buď program Win on
CD od verze 8.3 a vyšší, nebo program Nero Burning ROM od verze 5.0 a vyšší
demoverzi 5.5.7.2 naleznete na našem CD (NERO5572.ZIP, 11,3 MB). Co se týče
parametrů vašeho počítače, ty byly uvedeny v článku Filmy: Z DVD disků na CD v
bodě č.3.


3Formát videa

Vyberte si tu správnou variantu

Než se pustíte do práce, měli byste se alespoň stručně seznámit s
nejpoužívanějšími druhy formátů videa, s jejich výhodami a nevýhodami. Na
základě těchto poznatků si potom zvolíte ten správný.

MPEG 1 (VCD): Vyberte si tento formát videa (Video CD) jen tehdy, když budete
chtít vaši záložní kopii přehrávat jak na počítači, tak na DVD přehrávači.
Platí to ovšem pouze v případě, kdy váš přehrávač nepodporuje formát Super
Video CD (SVCD). Ze všeho nejdříve si tedy ujasněte, zdali vaše DVD zařízení
SVCD podporuje, či ne. Nenaleznete-li patřičné informace v manuálu, podívejte
se na internetovou adresu www.vcdhelp.com/dvdplayers.php, kde naleznete
rozsáhlý seznam nejrůznějších DVD přehrávačů a u každého poznámky k jeho
kompatibilitě s nejrůznějšími formáty videa.

Pokud porovnáme tento formát s formátem SVCD, pak je kvalita u formátu VCD
horší, a navíc musíte zapomenout pokud je v DVD filmu k dispozici na podporu
technologie Dolby Surround. Kvůli standardní bitové rychlosti 1 150 Kb/s pro
video a 224 Kb/s pro zvukovou stopu se vám na jeden CD disk o kapacitě 700 MB
vejde pouze asi 81 minut filmu. Na jeden film tedy budete potřebovat alespoň
disky dva a kvůli konstantní bitové rychlosti ani nemůžete místo na discích
nijak optimálně využít. Bitová rychlost se sice dá změnit, pak ovšem riskujete
to, že celá řada DVD přehrávačů vám záložní kopii odmítne přehrát.

MPEG 2 (SVCD): Když chcete záložní kopie vašich DVD disků přehrávat jak ve svém
počítači, tak na DVD přehrávači, který ovšem podporuje formát SVCD, pak byste
se měli rozhodnout právě pro tento formát. Díky proměnné bitové rychlosti videa
a podpoře prostorového zvuku nabízejí kopie typu SVCD takovou kvalitu obrazu i
zvuku, jež má ke skutečnému DVD opravdu velmi blízko. Na jeden film budete
potřebovat zpravidla pouze dva CD disky, jejichž kapacita může být do
posledního bajtu optimálně využita (viz rámeček s nadpisem SVCD: Přesný výpočet
obsazeného místa).

MPEG 4: Tento formát poskytuje nejvyšší kompresi, díky níž se vám může celý
film vejít na jedno CD. Postup a další programy, které dokáží zálohovat DVD do
tohoto formátu, si popíšeme v některém z příštích čísel.


4. Vstupní data

Nastavení pro softwarové dekódování dat na DVD disku

Data videa leží na DVD disku zkomprimovaná ve formátu MPEG 2 (a sice s velmi
vysokou hodnotou bitové rychlosti, obvykle více než 6 000 Kb/s). Z tohoto
důvodu je nutné tok videodat nejprve dekódovat. K tomuto účelu potřebuje
aplikace Dvdx znát technické údaje o DVD disku, například jaké obrazové a
zvukové stopy má k dispozici apod.

Pro zjištění těchto parametrů stačí pouze vložit daný DVD disk do mechaniky a
spustit program Dvdx. Přes menu File a položku Open DVD root nyní vyberte
nejdelší stopu filmu. Po klepnutí na tlačítko Select se automaticky otevře
dialogové okno Input setting. Pro většinu DVD pracujících v televizní normě PAL
jsou nastavení navolená tak, jak ukazuje obrázek, uváděna jako optimální. Pouze
v závislosti na druhu filmu se mění položky, jež jsou v obrázku červeně
orámovány. Podle typu DVD jsou v políčku Audio a položce Track k dispozici
zvukové stopy Dolby Digital AC3 1.0 ("AC3 1ch"), 2.0 ("AC3 2ch"), 4.0 ("AC3
4ch"), 5.0 ("AC3 5ch"), 5.1 ("AC3 6ch"), DTS Digital Surround ("DTS 5ch") a
(nebo) Dolby Digital Surround ("SDDS 6ch"). Na prvním místě by se vždy měla
volit ta nejlepší možnost Dolby, v ideálním případě "SDDS 6ch", respektive "AC3
6ch". Pokud budete chtít mít film s titulky, vyberte v políčku Subtitle jazyk,
v němž mají být titulky zobrazovány.

Upozornění: Jestliže zvolíte tvorbu záložní kopie tak, aby obsahovala titulky,
pak se v ní tyto titulky budou zobrazovat trvale a nedají se nijak odstranit.
Lepší proto bude titulky vyřešit později (jak, o tom zas někdy příště).

Jestliže jste se rozhodli pro vytvoření záložní kopie ve formátu MPEG 4, pak se
další podrobnosti dozvíte pod bodem č. 5. Pokud naopak chcete vytvořit záložní
kopii svého DVD filmu ve formátu VCD či SVCD, pokračujte ve čtení bodem č. 6.


5. Výstupní data (1)

Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu MPGE 4

Rozhodli jste se pro vytvoření záložní kopie ve formátu MPEG 4 a rovněž jste
nastavili parametry pro zdrojová data umístěná na DVD disku (viz bod č.4). Nyní
musíte ještě nastavit parametry pro vlastní záložní kopii.

Klepněte na menu Settings, z něj zvolte položku Output settings a v dialogovém
okně, jež se vám otevře, nastavte stejné parametry jako na našem obrázku. V
první řadě nezapomeňte nastavit položku AVI (DivX, YUV,...). Pouze červeně
orámované položky se mohou případ od případu lišit. Podle toho, jaké CD chcete
pro uložení zálohy použít, nastavte maximální přípustnou velikost souboru.
Vyberte tedy v poli Volume don\t exceed položku Custom size a stiskněte
Settings. Sem zadejte kapacitu média minus 5 MB. Rovněž hodnota uvedená v
položce Max frame se liší film od filmu proto jednoduše klepněte na tlačítko
Whole, čímž tento parametr nastavíte automaticky.

Další proměnlivou položkou je nastavení audiokodeku. Ideální nastavení je Use
Lame. Klepněte proto na tlačítko Audio Lame a v dialogovém okně můžete nastavit
další vlastnosti kodeku.

V dalším kroku je nutné nastavení kodeku videa. Klepněte proto na tlačítko
Video Codec, ze seznamu kodeků vyberte položku Divx Pro 5.0 a klepněte na
tlačítko Configure. Pokud výše zmíněný kodek nemáte v seznamu kodeků uveden, je
nutné jej nainstalovat. Najdete jej , případně na internetové adrese
www.divx.com. Možná budete muset což je dost krkolomné zároveň některé kodeky
odinstalovat, aby se vám ten požadovaný v nabídce vůbec objevil.

Méně zkušeným uživatelům doporučujeme provést konfiguraci kodeku tak, jak máme
nastaveno na našem obrázku. Další návrhy a tipy ke všem možnostem konfigurace
naleznou experimentováníchtiví uživatelé po klepnutí na odkaz Support na
www.divx.com. V červeně orámovaném políčku na obrázku zadáváte bitovou rychlost
videa, kterou si můžete spočítat na základě údajů o délce filmu a kapacitě
nosiče třeba pomocí programu Advanced Divx Bitrate Calculator. Najdete jej
samozřejmě (ADV.ZIP, 345 KB). Další nastavení proveďte podle našeho obrázku,
jak již ostatně bylo řečeno výše. Celou konfiguraci videokodeku potvrdíte tak,
že dvakrát stisknete tlačítko OK. Konečně stiskněte tlačítko Apply, kterým
všechna nastavení pro kódování potvrdíte. V bodě č.7 se dozvíte něco o samotném
procesu převodu DVD filmu na CD.


6. Výstupní data (II)

Konfigurace pro vytvoření kopie ve formátu SVCD

Rozhodli jste se právě pro vytvoření záložní kopie ve formátu VCD či SVCD a
právě jste nastavili parametry pro dekódování dat na DVD disku? Pak
nakonfigurujte program Dvdx pro kódování ve formátu VCD (SVCD). Klepněte na
menu Settings a z něj vyberte položku Output settings. Zcela vlevo nahoře
vyberte vámi požadovaný výstupní formát. Na výběr máte možnost Video CD (MPEG1)
nebo Super Video CD (MPEG2). Ostatní nastavení proveďte tak, aby se shodovala s
těmi na našem obrázku. Pouze ty parametry v červeně ohraničených políčkách se
mohou odlišovat. V případě volby formátu Video CD (MPEG 1) volí program Dvdx
automaticky bitovou rychlost (Video Bitrate) v jednotce Kb/s o hodnotě 1 150,
stejně jako údaj o rozlišení Resolution o velikosti 352 x 288. Parametr Max
Frame se mění v závislosti na filmu. Po klepnutí na tlačítko Whole se nastaví
hodnota automaticky. Program Dvdx pak opět automaticky spočítá a v políčku
Estimated Size zobrazí téměř přesný údaj o velikosti výsledné záložní kopie
podle našich zkušeností se zde uvedená hodnota liší od skutečné okolo 1,5 až 3
procenta. Pro optimální využití kapacity vašeho nosiče můžete v případě
vytváření kopie ve formátu SVCD nastavit velikost souboru pomocí položky Video
Bitrate (Kb/s). Zde lze zadat maximální hodnotu 2 600 Kb/s, a pokud má být
vzniklá kopie dostatečně kvalitní, neměl by zde uvedený údaj klesnout pod 1 700
Kb/s.

Všimněte si jedné zajímavé skutečnosti. Filmový soubor ve formátu VCD nebo
SVCD, jenž má velikost 740-800 MB, se vejde na médium o velikosti 650 MB,
případně 700 MB. Příčina je objasněna v rámečku SVCD: PŘESNÝ VÝPOČET OBSAZENÉHO
MÍSTA. Můžete tedy bez rozmýšlení takto velkou hodnotu zadat do políčka
Settings. Program Dvdx totiž při rozdělování záložní kopie na soubory o zadané
velikosti tuto hodnotu naprosto přesně dodrží což ovšem neplatí například u
vytváření kopie ve formátu MPEG 4 (viz bod č. 5).

Upozornění: Mnohé DVD přehrávače kompatibilní s formátem SVCD si nedokáží s
cédéčky o velikosti 700 MB poradit. V tomto případě vám nemůžeme poskytnout
žádnou radu, zde je nutné to jednoduše vyzkoušet.

Pro majitele počítačů s mikroprocesorem od firmy AMD doporučujeme v položce
Calculation zvolit možnost MMX + 3DNow, zatímco u počítačů s procesorem od
firmy Intel je optimální nastavení MMX. Všechna nastavení uložíte stiskem
tlačítka Apply.

Filmy z DVD na CD III.

7. Konverze

Poslední nastavení před spuštěním programu

Nyní jsme úspěšně absolvovali nastavení programu Dvdx pro dekódování zdrojových
dat DVD filmu, jakož i nastavení pro zpětné zakódování do formátu MPEG 4 (viz
bod č. 5), případně do formátu VCD nebo SVCD (viz bod č. 6). Předtím, než
spustíme vlastní proces konverze, je potřeba programu umožnit neomezený přístup
ke všem systémovým prostředkům. To provedete pomocí menu Settings, kde klepnete
na položku Priority a zvolíte možnost Real Time. Dále je nutné zadat umístění a
název výsledného souboru představujícího záložní kopii DVD filmu. K tomu stačí
vyvolat příkaz Select Output z menu File a stisknout tlačítko Browse.

Nyní klepněte na tlačítko Encode, čímž celý proces konverze odstartujete.
Program Dvdx začíná postupně do operační paměti načítat data DVD filmu, dále je
dekóduje a hned současně kóduje do námi nastaveného formátu. Po několika
minutách uvidíte vpravo nahoře údaje o přibližném trvání celého procesu. V
tomto případě záleží na výkonu procesoru a délce filmu. Obvyklé jsou časy někde
mezi třemi (procesor Athlon XP 1900+) a patnácti hodinami (Pentium III 500).

Na pevný disk program ukládá pouze výsledek své činnosti. Podle délky filmu,
zvolené bitové rychlosti a formátu leží na disku záložní kopie buď ve formátu
AVI souboru (v případě zvoleného formátu MPEG 4), nebo ve formě dvou až tří
souborů s názvy například FILMNAME.MPG a FILMNAME_02.MPG (to pro případ kopie
ve formátu VCD či SVCD).


8. Vypalování kopie ve formátu MPEG 4

Bohatě vystačíte se standardním softwarem pro vypalování

Jakmile se dokončí konverze DVD filmu do formátu MPEG 4, vyskytuje se záložní
kopie na vašem pevném disku ve formě souboru s příponou AVI. Tu můžete přenést
na CD disk standardním způsobem, jako kdybyste vypalovali jakýkoliv jiný
soubor. Na rozdíl od formátu VCD nebo SVCD se vám na CD disk o délce záznamu 80
minut vejde maximálně 700 MB velký AVI soubor. Pro větší soubory je možné
použít CD disky o délce záznamu 90, případně 99 minut to ovšem za předpokladu,
tato média vaše vypalovačka podporuje. Tuto informaci nejsnáze získáte z
manuálu ke své vypalovačce.


9. Vypalování ve formátu VCD (SVCD) (I)

Postup při použití programu Win on CD

Podařilo se vám převést svůj DVD film do formátu VCD, případně SVCD. Na disku
máte soubory s příponou MPG. Ty se ale dají přenést na CD disk pouze
prostřednictvím dvou aplikací Win on CD od verze 3.8 a vyšší, nebo pomocí
programu Nero Burning ROM od verze 5.0 a vyšší (viz bod č. 10).

Nyní vám popíšeme postup, jež vám vypálí váš film na CD disk pomocí programu
Win on CD verze 3.8 (jedná se o produkt německé firmy, proto dále popisujeme
jednotlivé položky menu v němčině). Klepněte na menu Datei a zde zvolte položku
Neu a poté Neues Projekt. Dále se přesuňte na kartu Video a zde zvolte
odpovídající formát videa Video CD 2.0 pro formát VCD, Super Video CD pro
formát SVCD. Potvrďte volbu stiskem tlačítka OK. Ve spodní polovině okna
vyberte položku, jež začíná výrazem ISO 9660. Pomocí příkazu Eigenschaften z
menu Bearbeiten otevřete menu ISO 9660/Joliet Eigenschaften. Zde na kartě
Allgemein aktivujte možnost Zeige Joliet/UDFDateisystem an a Erzeuge das
Joliet-Dateisystem, aby se dala záložní kopie přehrávat i na počítači. Program
Win on CD nabízí možnost při vypalování přenést na CD kromě záložní kopie i
software potřebný pro přehrávání ve Windows (428 KB) anebo v přehrávači CD-I
(Compact Disc Interactive předchůdce dnešního DVD). Pro aktivaci této volby
označte ve spodní polovině okna na položku 01: Video CD 2.0 Dateisystem,
klepněte vlevo dole na ikonu Eigenschaften a zatrhněte odpovídající možnost.

V horní polovině okna se ve stromu složek přesuňte na místo na pevném disku,
kde máte uložený první filmový soubor, označte jej a přetáhněte do spodní
poloviny okna. Pomocí příkazu CD schreiben z menu Recorder proveďte nastavení
parametrů pro vypalování. Disponuje--li vaše vypalovačka podporou ochranných
mechanismů typu Burn-Proof, Just Link, nebo Seamless Link, aktivujte volbu
Buffer Underrun verhindern. Není-li tomu tak, měli byste pro jistotu nastavit
rychlost vypalování maximálně na čtyřnásobnou. Klepnutím na tlačítko Schreiben
konečně spustíte samotný proces vypalování.


10. Vypalování ve formátu VCD (SVCD) (II)

Postup při použití programu Nero Burning ROM

Převod DVD filmu do formátu VCD, případně SVCD, je hotov. Nyní chcete soubory
filmu vypálit na CD disk pomocí programu Nero Burning ROM. Z menu Soubor zvolte
položku Nový. Objeví se dialogové okno s názvem Nová kompilace. Pomocí
posuvníku vyhledejte v levé části okna ikonu s popiskem Video-CD nebo Super
Video CD. V poli Rozlišení kódování vyberte televizní normu originálního DVD
disku. Nyní klepněte vpravo nahoře na tlačítko Nové. Otevře se vám dialogové
okno s názvem Prohlížeč souborů. Ve stromu složek vyhledejte první soubor filmu
a se stisknutým levým tlačítkem myši jej přetáhněte do levého spodního okna.
Dialogové okno týkající se samotného vypalování nyní vyvoláte přes menu Soubor
a příkaz Vypálit CD. V něm se přesuňte na kartu ISO a tam v poli Délka názvů
souborů a složek zvolte přepínač ISO Level 2 (max. 31 znaků) a v poli Znaková
sada přepínač ISO 9660. Budete-li chtít záložní kopii svého filmu provozovat i
na počítači, zatrhněte ještě položku Joliet. Na kartě Jmenovka si můžete v
jednotlivých políčkách dopsat podrobnější popis k vytvářenému CD disku. Pokud
vaše vypalovačka nepodporuje technologie chránící před podtečením bufferu
(Buffer Underrun), jako jsou např. Burn Proof, Just Link, případně Seamless
Link, měli byste na kartě Vypálit upřesnit rychlost vypalování na maximálně
čtyřnásobnou. Klepnutím na tlačítko Vypálit vpravo nahoře zahájíte proces
vypalování na CD disk.


11. Přehrávání

Přehrávání záložních kopií filmů na vašem počítači

Pro přehrávání záložních kopií filmů ve formátu MPEG 4 je možné pomocí
prostřednictvím příslušného softwaru. Jestliže jste použili, ostatně jak jsme
doporučovali, kodek videa s názvem Divx Pro 5.0, pak byste měli rozhodně použít
přehrávač DivX Player 2.0 Alpha. Naleznete jej jako soubor
DIVXPRO5GAINBUNDLE.EXE (2,86 MB). Výše zmíněný přehrávač je dodáván jako
součást instalačního programu pro kodek Divx 5.0 Pro. Přehrávač Windows Media
Player se pro přehrávání kopií ve formátu Open Divx příliš nehodí, neboť
reprodukce zvuku a obrazu není většinou synchronizovaná. Další možností pro
přehrávání filmů ve formátu MPEG 4, jež stojí za doporučení, je aplikace
Bsplayer. Jedná se o freewarový program, který naleznete (BPLAY084.EXE, 851
KB). Upoutá zejména velmi bohatými možnostmi nastavení, takže se dá říci, že z
hlediska komfortu uživatele zcela určitě splní očekávání do něj vkládaná.

I pro přehrávání záložních kopií ve formátu MPEG 4 je vyžadován velmi rychlý
mikroprocesor. Bohužel ve většině případů je počítač s procesorem taktovaným na
500 MHz slabý na to, aby byl z CD disku přehráván zvuk a obraz synchronizovaně
a bez zasekávání. V tomto případě je řada na již zmíněném přehrávači Bsplayer a
jeho možnostech konfigurace. Pokud se vám ani v tomto případě nepodaří nalézt
takové nastavení, při němž je přehrávání plynulé, pak nezbývá než záložní kopii
filmu zkopírovat na pevný disk a spouštět ji odtud.

Co se týče přehrávání záložních kopií ve formátu VCD či SVCD, ty pak samozřejmě
můžete přehrávat na svém DVD přehrávači. Abyste je však mohli přehrávat i na
svém počítači, potřebujete filmové soubory nejprve operačnímu systému
zviditelnit. K tomu účelu je nezbytně nutné před zahájením vypalování aktivovat
podporu Joliet (viz body č. 9 a 10). Na vypáleném médiu pak naleznete složku
Mpeg1 (to platí pro formát VCD) nebo složku Mpeg2 (to pro formát SVCD) a v ní
soubor AVSEQ01. Soubor ve formátu VCD můžete přehrát například v přehrávači
Windows Media Player. V případě formátu SVCD musíte zvolit některý z přehrávačů
DVD disků, jakými jsou například Win DVD nebo Power DVD, a to v režimu
přehrávání souborů. Tento software je zpravidla dodáván současně s kupovanou
DVD mechanikou. U aplikace Power DVD se do režimu přehrávání souborů dostanete
stiskem klávesy , a klávesou otevřete seznam pro přehrání souborů. Zde
si vyberete soubor či soubory s příponou MPG ve složce Mpeg1, respektive Mpeg2,
klepnete na tlačítko Add a potvrdíte stiskem tlačítka OK. Nyní můžete
přehrávání filmu spustit klepnutím na tlačítko s ikonou Play.


12. FLASK-MPEG

Převod videa z formátu MPEG 1 a MPEG 2 do MPEG 4

Utilitu Flask-MPEG na tomto místě uvádíme jako příklad prográmku pro převod
formátu MPEG 1 nebo MPEG 2 do formátu MPEG 4. Naleznete ji rovněž jako soubor
FLASKMPEG_060_PREVIEW.EXE (velikost souboru 1,38 MB) nebo na internetu na
adrese www.flaskmpeg.net. Výše zmíněná konverze umožní soubory zkomprimovat
tak, že se vám vejdou na CD disk, a to bez výraznější ztráty kvality videa. Tak
můžete například jednohodinový film zkomprimovat do té míry, že se vám vejde na
700MB CD médium. Při kompresi ale počítejte s tím, že trvá poměrně dlouho podle
délky filmu až osm hodin. Přitom máte možnost volby kodeku. Mezi nejvýkonnější
se řadí kodek Divx, jenž dokonce už při bitové rychlosti 900 Kb/s poskytuje
dobrou kvalitu obrazu. Kromě toho ještě můžete využít nastavení parametrů jako
rozlišení a bitová rychlost a nakonfigurovat tyto parametry tak, aby se vám
výsledný soubor právě vešel na CD disk. To, jaké hodnoty přesně nastavit, si
můžete zjistit například pomocí aplikace Advanced Bitrate Calculator, o níž již
byla zmínka (ADV.ZIP, 345 KB).

Program Flask-MPEG spustíte poklepáním na soubor FLASKMPEG.EXE. Při prvním
spuštění si můžete zvolit některou ze 23 řečí, kterými je program schopen s
vámi komunikovat. Nechybí mezi nimi ani čeština, ale není vhodné jásat
předčasně, program není přeložen kompletně, takže komunikace nakonec stejně
bude probíhat směsicí češtiny a angličtiny. Jakmile zvolíte pomocí příkazu
Otevřít z menu Soubor odpovídající MPEG soubor, objeví se dialogové okno
Možnosti FlasK MPEG. S jeho pomocí můžete soubor videa prověřit a následovně
zkomprimovat. Vyberte si k tomu účelu výstupní formát souboru (položka Vyber
výstupní formát), například AVI Output, dále nastavte parametry pro video a
zvuk. Stiskem tlačítka FlasK it! spustíte vlastní komprimaci.

Ti, kdo si nechtějí odpustit poněkud komplikovanější zacházení, mohou zkusit
utilitu MPEG2AVI. Komprimace při použití tohoto programu běží podstatně
rychleji.

Filmy z DVD na CD IV.

SVCD: Přesný výpočet obsazeného místa

SVCD má k dispozici o něco větší kapacitu oproti datovým CD diskům. Při
správném výpočtu můžete tuto kapacitu vašich disků optimálně využít.

Nejmenší jednotkou pro ukládání dat je na CD disku jeden sektor. Do tohoto
sektoru se v případě datového CD disku dá teoreticky umístit až 2 352 bajtů
dat. Standard pro datová CD, definovaný v takzvané "Žluté knize", však dovoluje
do jednoho sektoru umístit pouze 2 048 bajtů dat uživatelských. 280 bajtů je
vyhrazeno pro rozpoznání a opravu chyb, 24 bajtů slouží pro adresu sektoru a
synchronizaci a jako tzv. "fill" bajty. Naproti tomu specifikace SVCD definuje
pro uživatelská data 2 324 bajtů a 28 bajtů je rezervováno pro korekci dat.

Když tedy chcete svůj disk co možná nejoptimálněji využít pro záložní kopii ve
formátu SVCD, můžete si velmi snadno a přesně vypočítat jeho skutečnou
kapacitu. S pomocí programu CDR Identifier, jenž naleznete (CDRID163.ZIP, 108
KB), si zjistíte přesnou délku záznamu, který se na daný disk vejde. Tento údaj
pak dosadíte do vztahu:

Délka záznamu v sekundách x 75 x 2324

Vyjde vám kapacita disku v bajtech. Nyní vypočtený údaj podělte číslem 1 048
576. Tak získáte kapacitu disku v MB. Tuto hodnotu zaokrouhlete na celé
megabajty a zadejte ji v programu Dvdx do políčka Volume don\t exceed, když
zvolíte položku Custom size a stisknete tlačítko Settings.




(Na)hrajte si kodek a (pře)hrajte si film!

David Čepička, JÖrg Thoma

Pokud poklepete na nějaký soubor obsahující video, mělo by v ideálním případě
dojít k otevření odpovídající aplikace a k přehrání videa na vašem monitoru.
Ale co dělat v případě, když přehrávač videa začne stávkovat, protože mu chybí
vhodný kodek? Přečtěte si, jak zařídit, abyste si mohli ve vašem počítači
přehrát jakýkoliv soubor obsahující film.

Proces tvorby standardů pro digitální video je ještě stále ve stadiu
nedosažitelnosti. Dnes existuje vedle už i tak dost početných formátů, jakými
jsou například AVI, MPEG, Quicktime MOV a Realplayer (například RM či RMA),
ještě celá řada jakýchsi "podformátů", jež se dají vytvořit různými metodami
komprese videa. To se týká zvláště formátů AVI a MPEG. Standardní program pro
přehrávání videa ve Windows aplikace Windows Media Player je pro práci s
formáty s výše uvedenou příponou připraven, stávkovat ale začíná v případech
"podformátů". Aby byl program Windows Media Player schopen nějaké video
přehrát, musí mít operační systém k dispozici odpovídající kodek.

V tomto článku se vám pokusíme objasnit, čím je způsobeno to, že programy pro
přehrávání odmítají s některými soubory videa pracovat, ale především se
zaměříme na způsob, jakým takové soubory přesto na vašem monitoru přehrát. V
textu se soustředíme na program Windows Media Player, ovšem naše tipy platí bez
omezení i pro ostatní programy pro přehrávání, například i pro aplikaci Winamp,
jež trpí podobnými problémy.


1. Základy

K čemu slouží takový kodek?

Čím objemnější je formát obrazu a čím více detailů obrazová data obsahují, tím
větší jsou nejen požadavky na místo na pevném disku, nýbrž i na výpočetní výkon
počítače. U sestavené videosekvence samozřejmě vyžadujeme její plynulé
přehrávání. K tomu ještě navíc přichází audiosekvence, kterou musí přehrávač
pouštět synchronizovaně s obrázky. Pro zredukování enormních požadavků na
kapacitu pevného disku a výkon počítače byla vymyšlena metoda, jak videodata co
možná nejvíce zkomprimovat při co možná nejmenší ztrátě kvality. Zkomprimované
soubory musí přehrávač během přehrávání dekomprimovat. Oba úkoly komprimaci a
dekomprimaci na sebe bere právě kodek. Už samotný jeho název vznikl sloučením
slov komprese a dekomprese. U starších počítačů s mikroprocesorem taktovaným na
méně než 400 MHz je plynulé přehrávání videí vyřešeno dodatečným hardwarem.
Jedná se o tzv. MPEG 2 dekódovací kartu, která obsahuje speciální čip pro
dekódování, čímž umožní zobrazení a přehrání vysoce kvalitních MPEG videí.

Starší softwarové kodeky, například od firmy Cinepack, které jsou dodávány s
operačním systémem Windows, sice také umožňují slabším počítačům plynulé
přehrávání videa, ovšem vždy je to na úkor kvality obrazu a velikosti
přehrávacího okna.

Nejlépe bude potřebný výkon počítače pro přehrávání videa ukázat na příkladu.
Představme si, že chceme na počítači dosáhnout přehrávání ve kvalitě VHS. Jako
standardní velikost okna pro obrazový výstup zvolíme hodnotu 640 x 480 pixelů,
což představuje 307 200 bajtů na jeden obrázek. Tuto velikost musíme vynásobit
třemi, to pro tři základní barvy. Velikost každého obrázku nyní vzrostla na 921
600 bajtů. Rychlost přehrávání videa by měla činit minimálně 30 obrázků za
sekundu. U nekomprimovaného videa to představuje za jednu sekundu tok asi 27 MB
dat, a to nepočítáme zvuk. Dnešní moderní pevné disky zvládají tok asi 20 MB za
sekundu, což je oproti požadovaným 27 MB/s o dost méně, než by bylo potřeba,
aby se mohla videodata plynule přehrávat.


2. Kodeky

Rozšířené jsou formáty MPEG ASF a AVI

Motion Pictures Expert Group (MPEG) vyvinula stejnojmennou metodu, jak
komprimovat soubory videa ve kvalitě VHS tak, aby se vešly na jedno CD o
kapacitě 650 MB. Další výhodou bylo, že tento formát zajistil přehrávání na CD
mechanikách s jednonásobnou rychlostí, a to dokonce v celoobrazovkovém režimu.
Byl to velmi ambiciózní projekt, když si uvědomíme, jak velmi malá je přenosová
rychlost u takové CD mechaniky v porovnání s přenosovou rychlostí pevného
disku. Tento standard byl pojmenován MPEG 1 a dá se bez problémů přehrávat na
většině počítačů. Příslušný kodek pro přehrávání souborů v tomto formátu je
standardní součástí Windows od verze 98. Výše zmíněný formát je také znám pod
názvem Video CD (VCD). Jeho nástupcem se stal formát MPEG 2, označovaný také
jako Super Video CD (SVCD). Rozšířil se zejména u DVD videí a pro jeho
přehrávání potřebujete mít v počítači nainstalovaný speciální software,
například Power DVD XP 4.0 určený pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP.
Podrobnější informace o tomto programu naleznete na internetové adrese
www.gocyberlink.com. Další z formátů nazvaný MPEG 3 se příliš neprosadil, neboť
v porovnání se svým předchůdcem nabídl jen velmi málo vylepšení. V současné
době nejnovější formát MPEG 4 zaměřil svoji pozornost na využití v internetu, a
z toho vyplývající požadavek co možná největší komprese. Právě nyní společnost
MPEG pracuje na dvou nových standardech, jež by oba měly nabídnout i při velké
kompresi zachování vysoké kvality záznamu.

Další z rozšířených standardů Advanced Streaming Format (ASF), jehož autorem je
firma Microsoft, je založen na formátu MPEG 4. Odpovídající kodek je součástí
aplikace Windows Media Player, ovšem od verze 8, která je součástí Windows XP.
Můžete ovšem verzi nainstalovanou na svém počítači o tento kodek rozšířit, a to
tak, že si z internetu stáhnete soubor WMPCDCS8.EXE, jenž je k dispozici na
adrese www.microsoft.com/downloads/release.asp?ReleaseID=31921 (734 KB). I
tento soubor naleznete připravený .

Firma Microsoft nabízí s tímto kodekem vysokou kvalitu obrazu při velmi malých
požadavcích na velikost souboru. A to je pro použití na internetu ten základní
předpoklad.

Relativně rozšířený formát AVI (Audio Video Interleaved) pochází původně rovněž
z dílny firmy Microsoft, a byl jedním z jejich prvních. Pracoval nejprve bez
jakékoliv komprese a obsahoval pouze animované sekvence obrazů jako proud
videodat. Velkou inovací tenkrát bylo zabudování audiosekvencí.

Formát AVI však postupem času stále více inklinoval k formě nazývané jako
"Wrapper". Znamená to asi tolik, že za univerzální příponou souboru se mezitím
ukryla celá řada nejrůznějších formátů videa. Přehrávání takových souborů je
bohužel možné pouze za předpokladu, že v systému máte nainstalovaný patřičný
kodek, kterým byl soubor původně zakódován.

Aby se program Windows Media Player mohl nějakým způsobem dozvědět, který kodek
je pro daný soubor videa ten pravý, začala firma Microsoft spolupracovat s
celou řadou výrobců kodeků na vývoji patřičných identifikačních kódů. Ty byly
nazvány jako kódy Four-CC. Takový kód je nyní zapisován při kódování do
zdrojového textu každého souboru videa.


3. Kód FOUR-CC

Identifikace pro kodeky videa

Každý výrobce kodeku může svůj produkt zaregistrovat u firmy Microsoft, která
mu přidělí čtyřmístný identifikační znak (Four-CC znamená Four Character Code).
Tento kód se při komprimaci videosouboru zapíše do zdrojového textu souboru.
Program Windows Media Player při otevření takového souboru nejprve přečte právě
tento kód, a na základě této informace zkusí nahrát odpovídající kodek. Pokud
tento není k dispozici, zkouší jej Windows Media Player najít na internetové
stránce firmy Microsoft bohužel velmi často bez-úspěšně. Pak se zobrazí chybové
hlášení typu "Video není k dispozici" nebo Vids:: Program pro
dekomprimaci nebyl nalezen". Zkratka Vids má význam Video Decompression Stream,
parametr označuje kodek videa, nebo přesněji čtyřmístný Four-CC kód.

Obyčejným uživatelům pomůže takové chybové hlášení ke zjištění informací o
druhu chybějícího kodeku, ovšem tato informace je jim užitečná jen ve velmi
málo případech. Proto jsme pro vás připravili seznam takových kódů ve formě
tabulky programu MS Excel v souboru MULTCODE.XLS. První sloupec obsahuje
Four-CC kód odpovídajícího kodeku, druhý sloupec výrobce a třetí jeho
internetovou adresu, pokud ovšem je k dispozici.


4. Určení správného kodeku

Jak naleznete kodeky pomocí utilit či skriptů

Často zjistíte, že program Windows Media Player si s Four-CC kódem neporadí,
neboť jej jeho autor u firmy Microsoft nezaregistroval, případně tento kód
samotný program špatně interpretuje. V prvním případě se objeví prosté hlášení
typu "Formát není podporován". V druhém případě se stane to, že se přehrávání
sice spustí, ale buď bez obrazu, nebo bez zvuku.

Ve výše uvedeném případě je potřeba si trochu zahrát na detektiva. Jako skvělý
pomocník vám zcela jistě poslouží freewarová utilita s názvem AVI Four-CC Code
Changer, jež je určena pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP. Verzi 1.0 vám
nabízíme , případně si ji lze stáhnout z internetu na adrese www.inmatrix.com
(AVIC100.ZIP, 138 KB). Tento prográmek dokáže načíst Four-CC kód, obsažený
uvnitř souboru videa. Když výsledek jeho činnosti porovnáte s údaji v souboru
MULTCODE.XLS, což je, jak již bylo výše popsáno, tabulka s přehledem kódů
vytvořená v programu MS Excel, snadno zjistíte výrobce kodeku, jímž byl soubor
videa kódován.

Upozornění: Tato utilita umí kromě načtení Four-CC kódů také tyto kódy změnit.
Tím by se však soubory videa mohly snadno stát nepoužitelnými.

Ostatně existuje poměrně jednoduchý způsob, jak zjistit, které kodeky máte na
vašem počítači nainstalovány. Klepněte na nabídku Start/Nastavení/Ovládací
panely a zde poklepejte na ikonu Multimédia (pro Windows 95/98, NT4), případně
na ikonu Zvuky a multimédia (Windows ME). Zde se přesuňte na kartu Zařízení a
poklepejte na položku Kodeky pro kompresi videa. Pokud používáte operační
systém Windows 2000 či XP, naleznete potřebné informace pod ikonou Zvuky a
multimédia. Poklepáním na tuto ikonu se objeví dialogové okno Zvuky a
multimédia vlastnosti. Zde se přesuňte na kartu Hardware a v poli Zařízení
poklepejte na položku Videokodeky. Nyní klepněte myší na kartu Vlastnosti a
uvidíte seznam nainstalovaných videokodeků. Úplně stejný seznam, ale s daleko
podrobnějšími informacemi získáte, když použijete naši utilitu CODEC.VBS. Tento
skript naleznete . Při poklepání na něj se vytvoří soubor s názvem
C:\CODEC.TXT, v němž budou obsaženy všechny kodeky nainstalované ve vašem
systému.