Možná Vás zarazí, proč se právě Steve Wozniak objevuje v naší galerii hackerů. Příčina Vašeho možného údivu tkví v tom, že většina hackerů páchala svým počítačovým uměním zločin, avšak kdo řekl, že pojem „hacker“ musí vždy vyjadřovat jen to špatné? Steve Wozniak patří mezi jedny z mála tzv. white-hat hackerů. Proslavil se především tím, že vynalezl první osobní počítač, ale prováděl i takové kousky, jako telefonát papežovi pomocí tzv. blue-boxu.
Ke Stevu Wozniakovi se neodmyslitelně váže další Steve, a sice Steve Jobs. Ten však na rozdíl od Woze, jak bylo Wozniakovi přezdíváno, neoplýval zdaleka takovými IT-znalostmi, takže Jobs na rozdíl od Wozniaka do skupiny hackerů nezapadá. Byl a je spíše vynikajícím obchodníkem a manažerem.
Velkou kariéru Steva Wozniaka odstartoval jeho otec, který dokázal mladého Steva nadchnout pro technický svět. Zasvětil jej do tajemnství diod, rezistorů a dalších elektronických součástek, které pak dohromady skládali a tvořili různá jednoduchá zařízení. Již ve věku jedenácti let si doma s pomocí otce postavil mladý Steve vlastní amatérskou rádio-stanici. Zároveň se v té době dočetl o počítači ENIAC a to byl impuls pro jeho budoucí počítačovou kariéru, jelikož od té doby snil o tom, že si jednou takový počítač sestaví. Ve třinácti letech obdržel na střední škole ocenění, když v elektrotechnickém kroužku sestavil elektronický kalkulátor. A právě na střední škole se Woz seznámil se Stevem Jobsem. Šlo o čirou náhodu, když je učitel nepovinného předmětu informatiky posadil do jedné lavice.
Ačkoliv byli úplně jiní, náramně si sedli do noty. Začali vyvádět lumpárny, za kterými Jobs viděl peníze a Wozniak naopak zábavu. A tehdy poprvé prokázal Wozniak své hackerské know-how. Díky v naší galerii zmíněnému phreakerovi, Johnu T. Draperovi, který přišel na to, jak pomocí tónu o hodnotě 2600 Hz oklamat telefonní ústřednu a volat tak zadarmo do zahraničí, začal Wozniak tuto metodu telephone-phreakingu rozvíjet. Zdokonalil tzv. modré krabičky (Blue box), které umožňovaly přesměrování hovorů do zahraničí a solidně na tom vydělal. S myšlenkou finančního přilepšení však přišel samozřejmě Steve Jobs. Ten sehnal součástky na výrobu krabičky za 40 $, Woz ji sestavil a Jobs je prodával svým kamarádům z University of California in Berkeley za 150 $. I když měli z blue boxů peníze, pro Woze představovali především hračku a prostředek zábavy. Proto si Wozniak krátil dlouhé chvíle voláním na neznámá čísla do zahraničí a jednou si řekl, že by si rád popovídal s papežem. Napadlo ho, že aby toto přání uskutečnil, musí se vydat za někoho známého. Proto se po vytočení Vatikánu představil jako americký diplomat německého původu, Henry Kissinger. Přízvuk napodobil tak dokonale, že mu to na druhé straně uvěřili, avšak namítali, že papež právě spí. Woz alias Kissinger namítal, že je to nutné, ať jej vzbudí. Chvíli tedy u telefonu čekal, ale po pár minutách zavěsil. Nechtělo se mu na papeže tak dlouho čekat…
Ke konci studií, konkrétně od roku 1973 do 1976, začal Wozniak pracovat u firmy Hewlett Packard, kde navrhoval kalkulátory. Během této doby začal s Jobsem uvažovat, že by mohli sestavit počítač, který nebude potřebovat samostatnou, klimatizovanou místnost. Ačkoliv se jim jejich nápad zdál těžko realizovatelný, šli do toho a přerušili studia. Woz jako tvůrce, Jobs jako propagátor. V polovině 70. let začali pracovat na prvním osobním počítači. Jeho montáž zahájili v pokoji Jobsovy sestry, ale Jobsův otec je vyhnal pracovat do garáže. Tam v roce 1976 z všemožných součástek smontovali kýžený 8-bitový počítač jménem Apple I, který byl osazen procesorem MOS Technology 6502, jenž stál 20 dolarů. Procesor a další součástky včetně klávesnice byly smontovány do nehezké dřevěné krabice a jako výstup byla použita televize místo tehdy obvyklé tiskárny. Co se operačního systému týče, byl velmi jednoduchý a autoři ho vytvořili na základě Basicu. Svůj vynález nabídli HP i Atari, kde pracovali, avšak obě společnosti jejich nabídku odmítly. Rozhodli se tedy, že pojedou na vlastní pěst. Založili firmičku jménem Apple a vyrobili na 50 kousků, které prodávali za 666,66 amerických dolarů. Potřebovali k tomu však dostatečný kapitál. Třetí potenciální společník, Ronald Gerald Wayne, jim pomoc po dvou týdnech váhání odřekl, a tak Jobs prodal svého Volkswagena za 1500 $ a Woz udal svůj kapesní kalkulátor za 250 $ a mohli začít.
Netrvalo dlouho a Woz přišel s počítačem nesoucím název Apple II, jenž je dodnes považován za mistrovské dílo, především kvůli průkopnické grafice. Stolní počítač Apple II přinesl firmě kupu peněz a ze Stevů se stali multimilionáři. Světlo slunce spatřil i Apple III, ale ten se kvůli své vysoké ceně téměř vůbec neprosadil.
Mimo designování hardwaru programoval Wozniak i většinu softwaru vydávaného pod Applem. Dále také navrhl programovací jazyk, 16-bitový mikroprocesor SWEET 16, ovladač pro floppy disk drive, známou hru Breakout a další.
V roce 1981 Steve Wozniak havaroval ve svém soukromém letadle a byl těžce zraněn. To do budoucna změnilo jeho život. Své práci se téměř přestal věnovat a užíval si života. Organizoval rockové koncerty, dokončil si vysokoškolské vzdělání a vzal si za ženu účetní právě z jeho společnosti. Touto havárií de facto skončila jeho kariéra, jakožto aktivního IT-odborníka a white-hat hackera. Dále se uplatňoval především již jen jako teoretik.
V roce 1985 obdržel od bývalého amerického prezidenta, Ronalda Reagana, národní medaili za technologický rozvoj. Dva roky na to odešel z Applu úplně a založil si vlastní firmu Cloud 9 na výrobu elektronických ovladačů. Wozniak však není spojen pouze s těmito dvěmi firmami, naopak se v menší či větší míře angažuje v mnoha dalších, například Ripcord Networks, Wheels of Zeus, Danger, Inc. či Acquicor Technology. Mimoto dodnes přednáší na školách jako učitel informační technologie a finančně podporuje různé školní projekty. Za posledních 20 let obdržel nespočet ocenění. Mimo významné prezidentské uznání byl například v roce 2000 nominován do Národní síně slávy vynálezců.
Steve Wozniak udělal svým technologickým umem bezpochyby díru do světa. Málokdo by jej spojil s pojmem hacker, a to proto, že zejména v 80. letech dostal tento výraz poněkud negativní nádech, avšak on je typický white-hat hacker, jenž svoje dovednosti využívá pouze pro dobro věci. Není však pochyb o tom, že kdyby chtěl, tak by dokázal provádět to, co i jiní, nechvalně známí hackeři.
- - Michal Brzobohatý
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU