Dvě spektakulární střílečky pro dvě konkurenční konzole, nabízející pohled na válku lidí proti hrozbě, ohrožující jejich svět. V případě Gears of War 2 je tenhle pohled sice veden z third-person perspektivy, zatímco u Killzone 2 z vlastních očí, nicméně další podobnost lze najít ve všeprostupujícím mechanismu krytí a z toho pramenících takticky vedených půtek s nepřítelem. Nebo snaze o zprostředkování poměrně realistického tempa hraní. Která akce je vlastně lepší?
Kapitola 1: příběh a postavy
Popravdě, v tomto bodě ani jedna z her nijak zvlášť nezaujme a nepřesvědčí. Mocnou steroidovou kůrou nadopovaní vojáci v Gears of War 2 sice chrlí stylové hlášky, ale o nějakém sžití se s hlavní postavou nemůže být vůbec řeč. Dokonce i snaha o pár melodramatických momentů vyznívá naprázdno, protože nosná myšlenka Gearsů je velice prostoduchá - když něčemu nerozumíš nebo ti to překáží, tak se toho zbav. Jsou to všechno pouhé organické stroje na zabíjení, přes četné jizvy a šrámy odosobněné a chladné.
Naproti tomu v Killzone 2 vás čeká setkání s mnohem civilněji prezentovanými figurami. Bohužel ani tady nakonec nečekejte nějaké hlubší prokreslení charakterů. Jakkoliv tohle všechno působí uvěřitelněji, než ve všech (ne)myslitelných ohledech sci-fi rámec Gearsů. Také v Killzone 2 citelně chybí hrdina, se kterým byste se v akci mohli více sblížit a aspoň trochu ztotožnit. Stejně dobře by tu mohl být zcela anonymní protagonista z ulice - a nebo hned několik různých tváří, se kterými byste postupně procházeli jednotlivé herní úseky.
Resumé? Remíza.
Kapitola 2: singleplayerová herní náplň
Třebaže středobodem vašeho snažení v Gearsech je syrová akce, pravidelně dochází na zpestřující momenty. Nepočítám mezi ně ty jízdní/letecké, co se opravdu moc nepovedly, resp. vás moc nezaujmou. Jako spíše takové, kdy vám tvůrci poskytují vítanou přestávku od válčení a vedle explorace herního prostředí nabízejí nápady, jako je level v útrobách obrovitého červa. Ač mohou být časté přestřelky v některých momentech lehce únavné, pomocnou ruku dokáže spolehlivě podat kooperativní mód, který zabije veškerá hluchá místa. Další hodiny
hraní vás posléze čekají v režimu Horde, který si můžete otestovat také sólo. Nelze přehlížet ani solidní pestrost nepřátelského ansámblu a s tím související odlišné strategie boje s dostupnými, navýsost přitažlivými zbraněmi.
V Killzone 2 je kladen důraz jen a pouze na akci, nicméně tato je mnohem dynamičtější než je tomu v poněkud těžkopádném Gears of War 2. Na druhou stranu zpestřujících momentů je pramálo, tahle válka je o neustálém a neutuchajícím střílení, s minimálními přestávkami. Za pozornost de facto stojí pouze ovládání bipedního mecha v závěru hry, což ale poskytuje větší satisfakci, než podobně koncipovaná jízda na Brumakovi v Gearsech. Zbraňový arzenál sice nepředstavuje nic mimořádného, na druhou stranu spolehlivě přispívá k autentickému prožitku. Jednoznačná škoda je absence co-opu, ovšem tento zjevný nedostatek si hra vynahrazuje skutečně výborným Skirmish režimem proti botům. Nicméně chybí jakýkoliv zapamatování hodný okamžik, tedy nepočítáme-li v to stylové grafické ztvárnění s atmosféricky bezchybnou hrou světla a stínu, které je vůči poněkud "okoukanému" a uniformnímu Unreal enginu z jistého úhlu pohledu zajímavější.
Resumé? Tady jsou o kousíček vepředu přeci jenom nápaditější Gears of War 2.
Kapitola 3: ovládání a dispozice hlavního hrdiny
Vámi ovládaná postava v Gearsech toho stran pohybových kreací mnoho neumí. Což v ryze akční hře samozřejmě není na závadu, lehká atletika a gymnastika patří jinam (zdravíme tímto Tomb Raidera). Klíčový je systém krytí za nejrůznějšími objekty a rychlé přebíhání mezi těmito, s možností jejich přeskočení/ přelezení. Už bylo výše naznačeno, že hlavní hrdina je těžkopádný, což je ovšem tvůrčí záměr. Otázkou ale zůstávají některé nedotaženosti, jako že se velmi iniciativně, sám od sebe, dokáže přitisknout k objektu, k němuž se přiblížíte. Což je samozřejmě minimálně dvojsečné. Lehce kritickým okem lze nahlížet i na horší přehled o dění během rychlého přesunu po place, který sice je velice stylový, ale tenhle styl vás může dostat do pěkného maléru.
Naproti tomu v Killzone 2 funguje vše, jak má. Pro systém krytí máte vymezené tlačítko - škoda jen, že nelze navolit funkci, abyste jej nemuseli držet stále stisknuté. Nechybí ani button pro skok, takže se nemusíte spoléhat na kontextovou akci jako je tomu v Gearsech. A tak de facto jediným závažnějším prohřeškem je ten, který vychází z kořenů samotného FPS žánru. Chybí lepší periferní vidění - prostě stačí, aby nepřítel stál hned vedle vás, a vy o něm vůbec nemusíte vědět. Tohle je ovšem achillova pata všech stříleček z pohledu první osoby. Horší přehled o dění v bezprostřední blízkosti.
Resumé? Ovládání v Killzone 2 je přeci jenom lépe řešené a nabízí více možností, bod pro Guerillu.
Kapitola 4: potíže a komplikace
Obě hry mají skvěle navržené, resp. odstupňované úrovně herní obtížnosti. Technicky jsou velmi dobře zvládnuté, tedy až na několik "maličkostí". V Killzone 2 (aspoň v review verzi) je na pořadu dne pravidelná "cukatura" při načítání nové lokace, což se dá vcelku přežít. Naproti tomu v Gearsech jsme narazili na dva dosti zásadní bugy znemožňující dohrání, takže pomohl jen restart konzole. První potíž nastala v situaci, kdy jsme v co-opu měli čelit ze dvou stran nabíhajícím vlnám nepřátel. Ovšem namísto toho sem pravidelně přihopkala jenom jedna jediná ubohá kreatura pro rutinní odstřel, pročež po deseti minutách trapného přemýšlení, co to má hrome být, následoval zmiňovaný restart, po kterém se již hra chovala korektně. Druhá chyba se přihlásila o slovo u jeřábu s otočným ramenem, kdy měl již počítačem ovládaný parťák naskočit na přisunutou pošinu - zde byl počet restartů výrazně vyšší...
Do kapitoly potíže lze zahrnout i v obou hrách přístupné (byť ojedinělé) srážky s bossy, které jsou ovšem v obou případech dosti nenápadité a, řekněme, až příliš tradiční. Musím říci, že především v Gears of War 2 mne v tomto ohledu tvůrci hodně zklamali a kupř. střet s osobním strážcem samotné královny bylo vyloženě trapné představení, nabízející jedno klišé za druhým. Nemluvě pak o samotném vyvrcholení hry, které nenabídlo očekávané hodnotné (čti důstojné) finálové završení.
Naproti tomu v Killzone 2 vás budou pro změnu pravidelně "děsit" čitelné skripty, které znevažují některé herní úseky a bojůvky, při nichž ovšem budete konfrontováni s poměrně pokrokovou AI soupeřů. Bylo by fér zmínit, že Geaři se v tomto směru (AI) nedají nijak zahanbit.
Resumé? O něco lépe lze nakonec nahlížet na Killzone 2.
Kapitola 5: multiplayer
Tady se bohužel ještě nedá posuzovat výsledek, byť papírově vyhlíží Killzone 2 o dost přitažlivěji. Nelze však nevidět, že se pohybuje na léty ověřeném a často testovaném poli, zatímco Gears of War 2 mají v segmentu third-person akcí mnohem méně online předskokanů. GoW 2 i Killzone 2 titulům sluší snaha o uvěřitelné rozpohybování, umocněná u Gearsů skutečností, že systém krytí ze singlu má své důležité zastoupení také v online. Zatímco u Killzone 2 (podobně jako svého času v sérii Ghost Recon Advanced Warfighter) právě v online hrátkách nemá button pro schování se za objektem, s následnou střelbou zpoza rohu další využití. Přesto lze očekávat, že díky lehkému RPG systému v rámci dostupných povolání půjde právě u Killzone 2 o multiplayer se zcela mimořádnou oblibou, která by mohla předčít i tolik populární Warhawk.
Ano, pomyslným jazýčkem na vahách téhle zvláštní přetahované by měl být právě online multiplayer, jinak si obě hry zatím stojí zhruba nastejno. Nebo máte na věc jiný názor?
Killzone 2 video
Gears of War 2 video
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU