Gothic 3

Už jsme osvobodili osazenstvo trestanecké kolonie a vyčistili celý ostrov Khorinis, takže teď už se stačí jen podívat na pevninu. Možná se konečně dozvíme, jak se vlastně jmenujeme.

Začátek třetího dílu bezejmenného hrdinu zastihne ve chvíli, kdy se vylodí na pevninu v malé rybářské vesničce Ardea, kterou se zrovna svými umaštěnými pařáty snaží uchvátit skřeti. Ano, tihle přerostlí zelenokožci opravdu vyhráli válku a teď ovládají valnou většinu kontinentu, zatímco lidé si užívají výhod života otroků bez vlastní zodpovědnosti. A hned na začátku začíná řehole svobodného rozhodování nového Gothicu.

Vůbec se totiž nemusíte postavit na stranu vlastního druhu. Klidně se kamarádíčkujte s přeborníky v řeckořímském zápase s poněkud uhuhlaným slovníkem a nijak přehnanou představou o vlastní velikosti. A dokonce se ani nemusíte strachovat, že byste snad disponovali příliš hlubokým intelektem na to, abyste si s nimi rozuměli. Skřeti totiž od minule pobrali dost rozumu na to, aby zvládli samostatné vedení války, i pokecat s nimi lze úplně stejně jako s jakýmkoli násoskou v přístavní krčmě. Vaše sympatie k zeleným kůžím ovšem lidští nevolníci ponesou poněkud nelibě.

Ale ani když prokážete dost konzervatismu a začnete mlátit skřety ve pospěch titěrných človíčků, nebudete to mít nijak jednoduché. Tenhle primitivní národ je dost kreativní dokonce i na to, aby si na vás najal zručného zabijáka, a to i přes to, že do příběhu nevstupujete jako naprostý zelenáč (vaše schopnosti se mají pohybovat někde mezi slabým a středním skřetem).

Tři možné konce hry napovídají ještě jednu variantu – můžete se prostě starat jen sami o sebe, plnit úkoly tak, abyste si nenaštvali ani jednu ze znepřátelených frakcí, a pak se odebrat do pouště a žít si svobodným životem bez svazujících povinností mocných.

Rozlehlost kontinentu Myrtana, který má být přibližně čtyřikrát větší než celý Khorinis (tedy asi 75 km2), vám k tomu poskytne dostatek příležitostí. Dokonce se proslýchá, že by se na zdejší vzdálenosti mohlo vyplatit pořídit si i nějaký ten čtyřnohý přepravní prostředek.

Kromě hustých lesů a travnatých stepí nabízí ostrov na severu v zamrzlých pustinách zapadlé vesničky, kde se stejně jako v pouštích na jihu docela daří rebelům. V horách narazíte na zarostlé seveřany a v rozpálených oázách na jihu zase na lidnatou arabskou civilizaci. Ostatní města jsou buď smířená se zotročením, nebo podobně jako Vangard – hlavní sídlo Myrtany – ještě vzdorují skřetímu obležení.

Když říkáme města, tak rozhodně nečekejte metropole, jakým byl přístav v Khorinidu, jeho velikosti dosahuje (i se všemi doutnajícími památkami na boje se zelenokožci) jen Vangard. Ostatní sídla, kterých tu stejně jako drobných podzemních skrýší naleznete řádově desítky, sestávají jen z pár nezbytných budov, ale o to víc z nich dýchá opravdový život. Dělníci přes den pracují, navečer si jdou zanadávat na politiku přerostlých huhlalů do hospody a ještě později byste je museli tahat z vyhřátých postelí. V obchodech se obsluhy dočkáte jen v otevírací době, takže chodit nakupovat bez placení se vyplatí výhradně po setmění, kdy na to jsou nesrovnatelně klidnější podmínky.

Slibovaných 1000 unikátních postav nebude od věci vyzpovídat jen z čistě lingvistických pohnutek. V rámci co nejrazantnějšího bourání mantinelů a ponechání hráči co nejvíce prostoru vlastnímu rozhodování se sice samotné plnění úkolů neomezuje na přesné zadání komandantským osazenstvem Myrtany, nicméně pokud se vám přece jen podaří trefit do něčího přání, obdržíte kromě zkušeností i nějakou tu hmotnou odměnu. Takže i kdybyste bandu pobertů vyvraždili z osobních pohnutek a získali za to patřičné zkušenostní ohodnocení, vyplatí se jít o tom zpravit naštvaného kováře a tvářit se, že jste tak činili výhradně pro jeho modré oči.

Samotné řešení zadaných úkolů není vázáno žádnými pravidly. Potřebujete ovčí rouno? Můžete je získat koupí, štípnout ze skladu v přístavu anebo je stáhnout z ovečky v poklidu se pasoucí pod „dohledem“ pochrupujícího pasáka. Ale i když se chlapec vzbudí, není ještě vaše pověst tak docela ztracena. Pokud se odebere do říše mrtvých (na jeho hlavu vám upadne nešťastnou náhodou sekera), nebude to mít kdo vyslepičit. Jen vás u toho nesmí někdo další nachytat.

Říkáte si, jaká pověst? Vaše činy si užvaněné NPC v žádném případě nenechávají pro sebe, ale lavinovitě kolem sebe šíří různé fámy. Pak se může stát, že vám hospodský ani nenatočí pivo, jelikož se bude bát, že ho stáhnete zaživa z kůže a uspořádáte večírek u grilu. A když už jsme u těch společenských konexí – dostanete konečně možnost podívat se do očí i samotnému panovníkovi Rhobanovi II. Abyste se v novém světě necítili tak docela nesví, setkáte se i s několika známými z obou předchozích dílů – Diegem, Miltenem, Lesterem, Gromem – a chybět nemůže ani temný mág Xardas, který vás do toho všeho nejdřív namočil a pak zase vytáhl.

Ve hře také zůstávají tři bohové Innos, Adanos a Belial, a tři kruhy magie. Ne všechna kouzla (tentokrát jich je k dispozici padesát) se však sesílají za pomoci run – nejmocnější formule každé školy se naučíte pouze ze svitků a démony vyvoláte jen u zvláštních svatyň. Výběr magického zaměření (a stejně tak jakékoli další schopnosti) už nadále nezáleží na tom, jaké frakci se upíšete. Frakce nejsou specializovanými kastami vyvolenců, ale spíše politickými seskupeními, která si od každého řemesla berou, co se jim hodí do krámu. Kromě skřetů či panovníkovy strany se tu můžete připojit i k rebelům, banditům a zlodějům.

Pozadu nezůstávají ani povolání, s jejichž pomocí si lze vydělat pár zkušeností i cinkavého potěšení navíc. K lovci, kováři a alchymistovi ze dvojky přibude ještě například gladiátor – vážený to úřad skřetího společenství. Ke každé profesi se pak váže množství úkolů. Například lovec musí zabít po jednom exempláři ze všech přibližně padesáti druhů potvor pobíhajících a poletujících po zdejším světě. Krvavá moucha, která v minulých dvou dílech dokázala pořádně pít životodárnou tekutinu i trochu zkušenějšímu dobrodruhovi, si teď sice přes oplechovanou výstroj ani nesosne, ale na tyranosaura si zase troufnete až po několika týdnech prozkoumávání Myrtany. A pak jsou tu ještě mírumilovní býložravci, kteří vás však nechají na pokoji jen do té chvíle, než jim začnete ubližovat. Jakmile nosorožci vycítí nebezpečí, hromadně se na vás vrhnou a začnou na vašich zádech testovat stepovací umění. Kromě stádově koordinovaného útoků je zdejší zvířena schopna i jiných zákeřností – v nestřežený okamžik na vás skočí ze skály a silným, pečlivě udržovaným chrupem se vám usměje zblízka přímo do tváře.

Systém vývoje postavy se do značné míry loučí se zaběhlým stylem, kdy jste si mohli k jednotlivým zbraňovým a magickým dovednostem přihazovat procenta a podle toho pak uštědřovat různě bolestivé škrábance vtírajícím se opovážlivcům. Teď si svou postavu profilujete přímo určitými schopnostmi – takže namísto jednoručních zbraní na 60 % hrdina ovládá speciální útok proti skřetům, uhýbání před tupými zbraněmi a vykrývání sečných úderů mečem. Chybět pochopitelně nemohou ani bonusy pro rychlost či odolnost vůči magii či přírodním živlům.

V učení schopností vás nebude nikdo omezovat – závisejí pouze na obsahu vašich kapes, dovednostech učitele a v některých případech i členství v určitém cechu. Zlodějský mistr své řemeslo přece nesvěří do rukou někoho, kdo by mu pak za jeho ochotu zaplatil útulným tmavým pokojíkem se zamřížovaným výhledem na šibenici a nízkokalorickou stravou.
Rozloučit se také můžete s atributovým omezením zbraní. Že se s tím dvacetikilovým obouručákem tak akorát přizabijete, je čistě vaše věc – nikdo vám do jeho používání kecat nebude, ani pokud byste se pohybovali se silou v nejnižších možných hodnotách. Tak nějak se počítá s tím, že jste se nepřišli účelově zmrzačit a raději se sami vybavíte tím, co je vašemu rozložení vloh nejbližší. Na výběr ostatně dostanete z více než stovky různých zbraní.

Ani souboje už nebudou tím, čím bývaly. Pokud však chcete, opět si vychutnáte orgie skládání pohybů proložené občasnou kletbou provázenou křečí v malíčku zoufale tisknoucího akční klávesu. Pro zbytek hráčů je přichystán jednoduchý systém, kdy levým myšidlem necháte svého hrdinu provádět nejpravděpodobnější akci (a budete doufat, že jej nenapadne zahánět mrchožrouty bojovým pokřikem „kšá kšá“), nebo pravým zpřístupníte nabídku možných činností a pak si z nich vyberete podle svého gusta.

Nové možnosti jsou pochopitelně podpořeny i novým rozhraním. Starý nepřehledný inventář, v němž jste se pohybovali jen za pomoci šipek, je v nenávratnu (docela by nás zajímalo, jakou konzolovou zhůvěřilostí se vývojáři kdysi nechali inspirovat), nyní se v něm můžete přehrabovat kurzorem. Podobné vymoženosti se týkají i kšeftování či prohlížení deníku.

S novotami nezůstane pozadu ani grafika, a to hlavně díky namíru spíchnutému enginu, který zvládá třeba i náhodné generování stromů na základě různých faktorů, takže byste ve hře neměli narazit na dva stejné kmeny. Všechny objekty se pyšní v průměru pětkrát větším množstvím polygonů a u postav se jejich počet vyšplhá ze starých dvanácti set dokonce na dvanáct tisíc. I přes rozlehlost světa se nedočkáte průběžného načítání ani rozdělených lokací, jež se budou nahrávat zvlášť. Údajně díky úspornému systému a velkému důrazu na optimalizaci se do paměti načte celá oblast najednou. Radši se ani neptáme na minimální konfiguraci a hardwarovými požadavky se nenecháme odradit od skvěle vypadajícího pokračování výborného RPG.