Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. Říká se, že je lepší pozdě než nikdy. Jenže se také říká, že se nevyplatí věřit všemu, co se říká. Tak jak to je? Vyplatilo se nám dvouleté čekání na Halo, nebo jsme ze sebe udělali hlupáky, když jsme se na něj tak dlouho těšili?
Není sporu o tom, že přede dvěma lety byl tento projekt naprostá bomba – a to jak herně, tak i z komerčního hlediska. Nejenže skoro každý majitel Xboxu měl doma krabici s touto hrou, ale našlo se dokonce dost lidí, kteří si „černou skříňku“ od Microsoftu koupili jen proto, aby si mohli ozkoušet „revoluční akční projekt, který nemá v historii obdoby“. A dlužno poznamenat, že zklamaný byl jen málokdo. Jenže to bylo přede dvěma lety (a jak mnozí jistě nezapomenou zdůraznit, ještě navíc na Xboxu).
Prstýnek z moří a kontinentů
Dnes Halo už zdaleka nevyvolává takovou euforii jako dříve. Zatímco v době své premiéry se totiž skutečně jednalo o velice novátorský projekt se spoustou neotřelých prvků a nápadů, dnes o všechny tyto „novinky“ takřka zakopáváme na každém kroku. Přesto představuje kus herní historie, který by měli všichni milovníci akčního žánru znát. Uznáváme, že kus kvalitativně kapku nevyrovnaný – za něco by tvůrci zasloužili metál, za něco ránu do zubů – ale pořád to je milník, který ve své době něco znamenal.
Příběh této hry vás zavede do hlubin vesmíru, kde bojujete s nepřátelskou rasou Covenantů, toužících vymazat lidstvo z povrchu každé planety, kterou kdy osídlilo. Hm. To už tu několikrát bylo, že? Loď Pillar of Autumn utíká pronásledovatelům... (ano, to jsme už také několikrát někde viděli)… a shodou okolností narazí na obří prstenec. Ne takový, jaké jsou třeba kolem Jupiteru – tedy složený z různého zachyceného kosmického smetí. Tenhle je poněkud neobvyklejší. Je široký několik (hodně) kilometrů a na jeho vnitřní straně jsou moře, pevniny, hory, mračna, jezera, řeky a vůbec všechno, co byste čekali od každé slušné planety umožňující život humanoidních tvorů. Až na to, že tahle planeta vypadá jako prsten samotného stvořitele a že to je svatyně. Nebo zbraň? Nebo obrovská pokusná stanice? Tak co ono to vlastně je? Během hraní vyslechnete několik různých teorií, ale jedno je jisté: ať je to, co je to, bezpečno tady není. Stále totiž bojujete s Covenanty, kteří mají na uchvácení prstence eminentní zájem, a později ještě dokonce s dalšími nepřáteli, které omylem vypustíte na svobodu. No, bude veselo.
(Téměř) nesmrtelný borec
Kdo očekává nějakou realistickou válečnou simulaci, ten by se měl podívat raději po něčem jiném. Halo není žádný Counter-Strike. Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že to je dokonce jedna z nejarkádovějších stříleček, jaká se nám kdy dostala do rukou. Stručně řečeno, Halo je akční hra. Hodně akční. Tak akční, jak si jen dokážete představit. Když na vás jdou dva nepřátelé, je to nuda. Když se na vás valí desítky „mozkožroutů“, většinu jich během pár vteřin postřílíte a zbytek jich na vás naskáče... no a? Ale když na vás jde několik běžných protivníků, valí se na vás záplava odporných Floodů a ještě k tomu si to vaším směrem rázuje párek téměř nezničitelných obřích Covenantů podporovaných střelbou z artilerie, pak nastává správná řežba, která dává Halu to správné kouzlo.
V každé jiné hře byste z takovéhle situace asi nevyvázli se zdravou kůží. Tady to ale vypadá trošku jinak. Nejste totiž žádný obyčejný vojáček, ani elitní, přesto však velice nepříjemně smrtelný mariňák. Jste úderná síla, speciálně vytvořený válečník zvaný Master Chief, a chrání vás nejdokonalejší bojový oblek, jaký kdy lidstvo vymyslelo. Veškeré projektily, výbušniny i další smrtelná nebezpečí spolehlivě odráží váš energetický štít, takže se nemusíte bát ani té největší řeže. Energie štítu pochopitelně pod palbou ubývá, ale stačí se na chvíli (hodně malou) zašít někam do koutku, a zase se doplní. Ve skutečnosti to pak vypadá nějak takhle: vidíte, jak se k vám blíží nepřátelská přesila, ale místo abyste se stáhli někam do ústraní, vyrazíte proti nim a ani se nekryjete. Jejich střel si nevšímáte (proč také), a než se stačí vzpamatovat z překvapení, že na ně tak šturmujete, je po nich. Ukazatel energie štítu sice varovně bliká, ale to není důvod ke starostem. Než se setkáte s další skupinkou ubohých protivníků, ozve se uklidňující zabzučení – štít je opět na maximu.
Krvavá bitevní pole
Ne, Halo opravdu není pro příznivce realismu. Ve skutečnosti byste se výše uvedeným způsobem dostali jen na jedno jediné místo – tam, kde je spousta harfiček, spousta obláčků a žádná televize. Zdánlivá nesmrtelnost hlavního hrdiny ale není bezdůvodná. Tvůrci měli jeden cíl, kterého se nechtěli vzdát, a tomu museli přizpůsobit všechny herní prvky – a tím cílem bylo nabídnout hráči co nejepičtější bitvy, takové, jaké v žádném jiném titulu ještě nikdy neviděl. Uznejme, že se jim to podařilo. Především v úvodní části hry (ale též několikrát v její druhé polovině) se vám naskytne pohled na něco úžasného – na přestřelky několika desítek jednotek na otevřeném prostranství. A protože ani na jedné straně nestojí naprostí tupci, je to docela zábava. O to větší, že se šarvátek nezúčastňují pouze pěšáci, nýbrž i těžká bojová technika. Vznášedla, miniaturní letadélka, tanky a samozřejmě opancéřovaná kulometná hnízda.
Nebudeme přehánět, když řekneme, že to je na celé hře to nejlepší. Skoro nikdy sice nejste nuceni do některého z obrněných dopravních prostředků usednout (klidně můžete jít pěšky), ale kdo tak neučiní, okrade se o spoustu zábavy. Samotné kulometné hnízdo – to je sice šikovná věcička, která vás může zbavit nejednoho problému s přesilou, ale je to docela nuda. To samé platí o vznášedlu a vlastně všech dopravních prostředcích, do nichž si nemůžete vzít alespoň jednoho kolegu. To už takové humvee (jinak též zvané warthog – těžko říct proč, jako prase bradavičnaté totiž moc nevypadá) je o dost lepší. Vy řídíte, jeden voják naskočí na korbu ke kulometu a další si sedne vedle vás. A co oba dělají? Zatímco se staráte o překážky na silnici, oni likvidují veškeré nepřátele v dohledu. No a teď si představte tank, u kterého si na postranice naskáčí vojáci hned čtyři a vy máte k dispozici jak dělo, tak i kulomet. To je síla.
Navrch huj, uvnitř fuj
Kdyby takhle vypadala celá hra – tedy výpravné bitvy pod širým nebem, byla by to nádhera. Jenže ono to tak bohužel není. K Halu máme hned několik výhrad, ale tahle je nezásadnější: proč proboha tvůrci nezůstali u toho, co jim jde, a vrhli se také do tvorby interiérů, kterým evidentně rozumějí jako býložravec kvantové fyzice?
Abyste pochopili, proč tak naříkáme... Viděli jste oficiální obrázky uvolněné vydavatelem? Valná většina z nich pochází z exteriérů. Proč, když se většina misí odehrává někde v podzemních komplexech, základnách či kosmických lodích? Je to prosté. Venku je na co se koukat, pod střechou rozhodně ne. Nejde o to, že vás kromě holých zdí, několika krabic a ovládacích panelů nic nečeká, ale o to, jak tupě to je poskládané dohromady. Někdo prostě udělal dvě tři místnosti (dílo šíleného architekta – všechno je z jednoho materiálu a ze všeho nejvíc to připomíná dětskou prolézačku), a ty pak stylem Copy/Paste namnožil do neúnosného množství Ctrl+C Ctrl+V neúnosného množství Ctrl+C Ctrl+V neúnosného množství Ctrl+C Ctrl+V neúnosného množství. Tak tudy ne, přátelé. Když vyšlo Halo přede dvěma lety pro Xbox, byla úroveň Library navržená na titul nejhorší lokace všech dob. Nedivíme se. A nedivili bychom se také, kdyby dalšími kandidáty byly skoro všechny ostatní interiéry z Hala. Je to prostě bída.
Výbušná potěšení
Nepopíráme, že podoba a „nápaditost“ (uvozovky jsou opravdu na místě) vnitřních lokací hry jsou hlavním důvodem, proč se Halo nevyšplhalo se svým hodnocením do žádných závratných výšin. Naštěstí to je skoro to jediné, co mu můžeme vyčítat. Někdo by se sice mohl pozastavit nad velice malým výběrem zbraní (pět lidských, tři covenantské, dvoje granáty), ale po chvíli zjistíte, že to není až tak na škodu. U sebe totiž můžete mít stejně jenom dvě, a díky tomu, že má každá nějakou specialitu (rychlou kadenci, odstřelovací mód, pulzní výboj, samonaváděcí projektily apod.), si s nimi užijete – a při jejich hledání – víc než v jiných hrách. Hodně také v tomto směru zachraňují granáty. Naučíte se je milovat. Budete s nimi jíst, budete s nimi spát, nehnete se od nich ani na krok. Budou vašimi společníky v dobrém i zlém. Tříštivé totiž mají schopnost vyčistit celou chodbu plnou nepřátel, plazmové se zas přilepí k tomu, čeho se dotknou. Proč je tedy nehodit rovnou na nepřítele? Je jistá šance, že takto označkovaný protivník zpanikaří (ti slabší to dělají vcelku pravidelně) a zamíří ke svým kamarádům, aby se společně vydali k nebesům.
Chování nepřátel je vůbec poměrně slušné a částečně hře dodává to, co jí sebralo lajdáctví leveldesignérů. Každý typ protivníka má jiný druh AI – Flood se chovají jako hmyz a nepřemýšlejí, nakažení lidé jako zombie nejen vypadají, ale jsou schopní i stejného stupně taktického uvažování, covenantští řadoví vojáci jsou srábkové a jakmile jde do tuhého, začnou v panice utíkat (často dokonce berou nohy na... na krunýř, nebo co to je... před jinými nepřáteli a vás si nevšímají), elitní vojáci se ovšem jen tak nezaleknou, a když už se stahují, je to bezpochyby léčka. A teď si představte široký kaňon, kde jste vy, Covenanti, mutanti i mozkožrouti, k tomu všemu těžká bojová technika – ano, pro takovéhle chvíle stojí za to Halo hrát.
Vojáček v své jamce sedí sám
U většiny titulů je jazýčkem na vahách technické zpracování. Pokud hra hezky vypadá, spíš si všimneme ostatních dobrých nápadů, když je odbytá, musíme se horko těžko přemlouvat k tomu, abychom na ní vůbec něco hezkého hledali. Halo je někde uprostřed. V době svého vzniku vypadalo hezky – ale to už je docela dávno. Dnes vás po vizuální stránce uchvátí, jen když si zapnete maximální detaily (že to není lehké, se dočtete v rámečku Zrada má jméno 2.0). Jinak platí to samé, co u zbytku celé hry – venku to ujde, vevnitř nic moc.
Sečteno a podtrženo, Halo bylo na Xboxu špičkové, takže ani na PC to nemůže být propadák. Jenže bohužel přišlo o většinu svého pozlátka. Jak je možné, že je konzolová verze lepší? Vždyť se jedná o přesnou konverzi, dokonce s lepšími texturami a ovládáním na klávesnici a myši! Jenže původní verze měla něco, co tahle postrádá: singleplayerovou kampaň bylo možné procházet kooperativně ve dvou hráčích. To dodávalo Halu zcela nový rozměr a hráči mu byli ochotni odpustit dokonce i odpornost interiérů. Zde nic takového není. Vylepšený kompetitivní multiplayer se všemi možnými závody, vlajkami, králi kopců a ostatními serepetičkami je jen hodně slabou náplastí.
Zrada má jméno 2.0
Vývojáři z Bungie to měli jednoduché – poté, co je koupil Microsoft, dělali Halo exkluzivně pro Xbox. To znamená, že museli kód optimalizovat pro jeden jediný hardware. To lidé z Gearboxu, kteří po nich převzali štafetu a měli hru upravit pro PC, stáli před těžším úkolem. Nesměli (nebo nechtěli?) provádět žádné zásadní úpravy, jen měli zajistit holou konverzi. Ale jak docílit toho, aby titul nevypadal jako dva roky starý? Nakonec se rozhodli, že využijí funkcí moderních karet a postaví vizuální efekty na pixel shaderech 2.0. Všechny. Uznáváme, že to s nimi vypadá opravdu hezky. Jenže často i na těch nejnadupanějších grafických kartách to je pak nehratelné – efektů je tolik, že to hardware prostě nezvládá. Paradoxně na tom jsou lépe lidé se slabšími kartami, které shadery 2.0 nepodporují – u těch hra běží v nižším módu. A co mají dělat ti nešťastníci, již investovali do lepší grafiky, a teď musejí hrát s nejmenšími detaily v rozlišení 640 x 480? Mají jít do bazaru a pořídit si něco horšího? Ne. Stačí, když si do zástupce programu připíší parametr „-use 10“ či „-use 11“ – tím hru spustí se shadery 1.0 či 1.1. Nebude to sice taková lahoda pro oko, ale aspoň to bude 3D akce, ne 3D tahová strategie.
Výrobce: Bungie Software / Gearbox Software
Vydavatel: Microsoft
Minimální konfigurace: CPU 733 MHz, 128 MB RAM, HDD 1,2 GB, 3D karta 32 MB
Doporučujeme: CPU 2 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,2 BG, 3D karta 128 MB
Multiplayer: ano
Internet: http://www.microsoft.com/games/Halo
Verdikt: Nebýt totálně odfláknutých interiérů, mohlo to být výborné. Halo je prostě legenda, i když dnes už trochu zaprášená.
Hodnocení: 81 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU