Herní tip měsíce Legacy of Kain: Defiance

Série Legacy of Kain patří mezi nejoblíbenější hry s upírskou tematikou všech
dob. Premiéry se dočkala již před osmi lety o od té doby zájem o ni neutichá,
ba naopak díl od dílu se zvyšuje. Nejnovější přírůstek nazvaný Legacy of Kain:
Defiance na tom nic nemění.
Příběh této akční adventury je již tradičně komplikovaný, a ačkoliv je možné se
k finální animaci propracovat i bez znalosti předchozích dílů, nebudete mít v
tom případě nejmenší šanci pochopit, o co vlastně celou dobu šlo. Ono to je
tak. Hned po prvním dílu se totiž série Legacy of Kain rozdělila na dvě větve.
V Soul Reaveru jste řídili kroky lovce démonů Raziela, který lační po smrti
arogantního, mocichtivého a sebevědomého upíra Kaina za nějž jste naopak hráli
v dílech nesoucích označení Blood Omen. Tentokrát se setkají. Ano, je to tak.
Část Defiance projdete jako Raziel, část jako Kain. Na zápletku tedy pohlížíte
ze dvou různých úhlů, což ještě více zašmodrchá už tak pěkně zauzlovanou
zápletku.
Pokud jste se se sérií Legacy of Kain někdy setkali, jistě tušíte, že za oba
hlavní protagonisty se bude hrát trošku jinak. Raziel je totiž odborník na
přecházení mezi materiálním a spektrálním světem, čímž se vyhne mnoha
překážkám, Kain je naopak bojovník tělem i duší a postupně získává různé
speciální dovednosti. Tím ovšem veškeré rozdílnosti bohužel končí. Je to trošku
nepochopitelné: místo aby se tvůrci pokusili z odlišností obou postav vytěžit
maximum, snažili se je co nejvíc sblížit. Inu, škoda.
Rozloučit se také musíme se zapeklitými puzzle, jež jsme si spojovali především
s dobrodružstvími bělovlasého Kaina. Nepočítáme-li chvílemi velice obtížné (byť
stále zábavné) souboje, nečeká vás v Defiance nic těžšího, než skákání z jedné
plošinky na druhou. To ovšem dokáže být někdy pekelně nepříjemné zvlášť když
vás začne zlobit nepříliš inteligentní kamera. Jinak je Legacy of Kain:
Defiance titul, který by si neměl žádný milovník temných akčních adventur
nechat ujít. Příběh je nejen velice poutavý, ale odborníci na upírskou
problematiku zjistí, že tvůrci neplácají jen tak do větru. Atmosféra těží
především z hororově ztvárněných lokací, plných temných zákoutí a
polorozpadlých budov, a ze zpracování spektrální sféry. Hlasy duchů
naříkajících o pomoc nebo naopak vyhrožujících vám věčnými mukami, podmanivá
hudba a pokroucené tvary ne, slabším povahám se po hraní za Raziela rozhodně
nebude dobře usínat. Za zmínku stojí též technické zpracování, které se
vývojářům z Crystal Dynamics povedlo jako obvykle na výbornou. Chtěli byste
tedy vědět, jak to mezi Razielem a Kainem dopadne jestli si půjdou nadále po
krku, nebo jestli si kolem něj naopak padnou? To vám samozřejmě neprozradíme.
Ponořte se do světa Defiance a podívejte se sami.