vydání prvního Splinter Cellu, se naučil pár zajímavých vychytávek, které mu
usnadní pronikání na nepřátelské území. Je to ale dost na to, abychom otevřeli
peněženky a pořídili si jeho nové dobrodružství?
Hra Splinter Cell je bezesporu tím nejlepším, co se na poli stealth akcí za
poslední roky urodilo. Teď si k nám razí cestu pokračování. Je lepší? Nebo snad
horší? Ani tak, ani tak. Přinejmenším na první pohled se zdá, že je naprosto
stejné jako jeho předchůdce. Dokonalé audiovizuální zpracování s důrazem na hru
světla a stínu, precizní animace všech postav, nápadité lokace, jejichž menší
rozlohu dostatečně kompenzuje nebývalý důraz na detailnost a věrohodnost,
kvalitní umělá inteligence... Zkrátka nic nového pod sluncem. Dokonce i hlavní
hrdina je stejný a má prakticky totožnou výbavu pistoli a samopal (obojí
pochopitelně s tlumičem), několik typů kamer pro pozorování míst za rohem či
zavřenými dveřmi, omračující munici a podobně. Jedno se ale přesto změnilo: hra
je vyváženější, hratelnější a o drobný kousek zábavnější. Pakliže jste původní
Splinter Cell hráli, jistě tušíte, co vás čeká. Opět budete bojovat proti
mezinárodnímu terorismu, přičemž tentokrát bude vaším hlavním protivníkem
padouch Sadono, který světu vyhrožuje rozšířením epidemie neštovic. Podíváte se
do všech koutů světa, například do Francie, Jeruzaléma, Indonésie či na letiště
v Los Angeles. Trošku smutné je, že tvůrci rezignovali na dříve avizovanou
nelineárnost postupu úrovněmi. Sice narazíte na místa, která můžete překonat
dvěma různými způsoby, ale většinou se jedná o variabilitu ve stylu "půjdu po
schodech, nebo vyšplhám po okapu"? Že byste měli k dispozici dvě zcela odlišné
cesty, na to rovnou zapomeňte. Situace se trošku změní až v posledních dvou
misích, ani tam se ovšem nebudete muset bát, že byste zabloudili.
Přesto Pandora Tomorrow jasně patří mezi tituly, k nimž usednete a už se od
nich neodtrhnete. Velký podíl na tom má fakt, že valnou většinou si nesmíte
dovolit spustit sebemenší poplach. Stráže tedy budete nalákávat do temných
koutů, kde je budete likvidovat za pomoci pěstí, budete na ně skákat z výšky či
se jim vyhýbat za pomoci ryze akrobatických prvků. Splinter Cell nikdy nebyl
žádná střílečka a pokračování na tom nic nemění.
Největším přínosem aktuálního druhého dílu je ovšem něco jiného, než nový
příběh či pár drobných změn v hratelnosti. Je jím multiplayer. Ano, konečně
jsme se dočkali. Je sice určen jen pro dva hráče a je poměrně náročný na vaše
herní schopnosti, ale rozhodně stojí za to. Rozdělíte se do dvou týmů, přičemž
jedni představují členy speciální jednotky a herní systém je pro ně obdobný
jako v singleplayerové kampani. Dvojice žoldáků je na tom jinak. Pro ně se dění
na monitoru změní v klasickou FPS, a to včetně škály pohybů. Takže žádné
ručkování po okapech, žádné slaňování po zdech. Zato však mají detektor pohybu
a elektromagnetického záření, takže nejsou tak úplně bezbranní. Tak, pánové, a
teď se do sebe pusťte. Dokáží žoldáci uchránit nádoby s nebezpečnou látkou,
nebo jim je "speciálové" ukradnou pod nosem? To už záleží jen na vás.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU