Hraní videoher prospívá psychické pohodě, naznačuje nová studie

18. 11. 2020

Sdílet

 Autor: Oakley
Dosud se mělo za to, že dlouhodobé hraní videoher lidské psychice příliš neprospívá. Nová studie vědců z Oxfordu naznačuje opak.

Lidé, kteří tráví delší čas hraním videoher, častěji vykazují známky pocitů štěstí, oproti těm, kteří hry nehrají. Naznačuje to aktuální studie Oxfordského internetového institutu, který spadá pod Fakultu sociálních věd Oxfordské univerzity. Její autoři se zaměřili na výzkum dvou populárních titulů, a to dětské série Animal Crossing a strategie Plants vs. Zombies.

Vývojářské společnosti s výzkumníky sdílely anonymizovaná data o tom, kolik času hráči hraním tráví, v případě druhého titulu také data o výkonech konkrétních hráčů a emotikonech, které při hraní používají. Tyto záznamy pak byly spojeny s dotazováním zaměřeným na pocity spokojenosti a pohody. Studie se účastnilo celkem 3274 hráčů starších 18 let.

Profesor Andrew Przybylski, který studii vedl, prý byl výsledky překvapen.

„Jestliže hrajete Animal Crossing čtyři hodiny denně, pravděpodobně se budete cítit výrazně šťastněji než někdo, kdo hru nehraje,“ uvedl. „Což ale neznamená, že samotné Animal Crossing vás činí šťastným.“

Výsledky jsou překvapivé hlavně z toho důvodu, že dřívější výzkumy na dané téma uváděly opak – čím déle lidé hrají, tím méně šťastní jsou. Podle Przybylského však tento nesoulad může být dán tím, že oba sledované tituly obsahují sociální funkce, skrz které hráči interagují s postavami ovládanými jinými hráči. Také však dodává, že ti, kteří byli k hraní „přinuceni“ – a brali ho například jako způsob, jak se vyhnout stresu pramenícího z jiných oblastí života – už tolik spokojených pocitů nevykazovali.

bitcoin_skoleni

Przybylski při té příležitosti apeloval na další herní vývojáře, aby se o podobná data též podělili.

„Potřebujeme prostudovat víc her, víc hráčů a během delších časových úseků. Jako by psychologové studovali všechna dětská hřiště světa. Mohli bychom z toho rozvinout teorii o šikaně nebo se naučit, jakým způsobem lidé navazují nová přátelství. Doufám však, že náš výzkum vzbudí zvědavost a budeme v něm moct s dalšími daty pokračovat.“